Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

Pick of the Month

"Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce"    "Wer Musik begreifen will, braucht nicht so sehr das Gehör, wie vielmehr das Herz." -- Jiří Mahen

Februar 2009: Blaskapelle Skaličané

Vom geographischen Epizentrum der mährischen Blasmusik - Hodonín - machen wir heute einen gedanklichen Abstecher ins benachbarte Ausland, in die Slowakei, nach Skalica. Dass es sich lediglich um eine verwaltungstechnische, jedoch keinesfalls kulturelle Unterteilung dieses fruchbaren Blasmusikgebietes handelt, geht aus der Landkarte eindeutig hervor. Die Entfernung zwischen den zwei Ortschaften ist mit einem Fahrrad leicht bewältigbar. Dort befindet sich die nach dem Ort benannte Blaskapelle Skaličané zu Hause.

Skalica

Die Blaskapelle wurde nach dem Zusammenbruch des Eisernen Vorhanges Anfang der 90er Jahre gegründet. Die Motivation war klar. Wenn es in manchen benachbarten Ortschaften mehrere Blaskapellen geben kann, so sollte Skalica inmitten dieser musikalischen Gegend auch vertreten sein. An jungen Musikern und Sängern hat es in dieser Gegend ob der hier Jahrhunderte lang gepflegten Volksmusiktradition nie gemangelt, an geeigneten Kompositionen ebenfalls nicht. Trotz des relativ jungen Alters ...

hatte sich die Blaskapelle Skaličané einerseits durch zielstrebige Arbeit einen sehr soliden Sound erarbeitet, andererseits aber auch die profunde Kenntnis der Traditionsbräuche der mittelmährischen Region, was der Partie beachtliche Beliebtheit einbrachte. Diese Blasformation wird oft in Podluží zu Hody eingeladen, bei denen von einer Blaskapelle eine enorme Flexibilität hinsichtlich der sofortigen Begleitanpassung an den freien Gesang der angereisten jungen Šohaji abverlangt wird. Sicherlich keine Trivialität, wenn man bedenkt, was und in welcher Tonart alles von den singlustigen Burschen kommen mag.

Musikalisch leitet die Partie Lukáš Prajka, der sehr freundlich und kolegial wirkt und mit seinem Tenor in den verschiedensten Blasformationen oft gesichtet wird. Wie es scheint, gelingt es ihm am Tenor oder der Posaune die Hörer für sich "spielend" zu gewinnen. Der Kapellmeister am ersten Flügelhorn, Robert Kucharič, alias "Robo", den auch andere Blaskapellen in ihrer Besetzung gerne hätten, weiß allzu gut, was Terminkollisionen bedeuten können. Deswegen hatte er für sich Prioritäten gesetzt. Er widmet sich vor allem seiner Partie.

Die Blaskapelle Skaličané sehe ich als einen klassischen Träger der mährischen, slowakischen, böhmischen Blasmusikkultur. Ihr musikalischer Ausdruck wirkt sehr natürlich, ist ungezwungen, unspektakulär und ist harmonisch in die kulturelle Umgebung eingebetet, in dem diese Blaskapelle wirkt. Darum fahre ich gelegentlich längere Strecken, um diese Formation zu erleben.

CZ

Z pomyslného zeměpisného epicentra moravské dechoví hudby – Hodonína – udělejme malý pomyslný odskok do sousedního zahraničí, na Slovensko, do Skalice. Že se jedná pouze o technickosprávní, v žádném případě však o kulturní dělení této plodné dechové hudební oblasti je jasně patrné z mapy. Vzdálenost mezi oběma obcemi je snadno zvládnutelná na kole. Tam se nachází po obci pojmenovaná dechová hudba Skaličané.


Dechová hudba byla založena počátkem 90tých let po zhroucení „Železné opony“. Motivace ke vzniku byla zcela jasná. Když mohlo být v mnoha okolních obcích hned několik dechových skupin, měla by být přeci i Skalica uprostřed této hudební oblasti také zastoupena. Nedostatkem mladých muzikantů a zpěváků tato oblast v důsledku staletí trvající lidové tradice nikdy nertpěla a nedostatkem vhodných skladeb také ne. Přes poměrně mladý věk se podařilo kapele jednak cílevědomou prací na straně jedné , ale také velmi dobrou znalostí tradic a zvykú  slováckého regionu na straně druhé získat obdivuhodnou oblibu  mezi příznivci dechovky. Na Podluží je tato formace často zvána na hody, kde je od kapely zpravidla požadována vysoká flexibilita co se týče bleskového přizpůsobení na volný pěvecký přednes ze strany šohajů. Nejedná se o žádnou trivialitu, když si člověk uvědomí, co vše od zpěvně naladěných šohajů a v té či oné tonině může následovat.


Partu umělecky vede Lukáš Prajka, který působí velmi přátelsky a kolegiálně a se svým tenorem je často vídáván v nejrůznějších formacích. Tenorem či pozounem, jak se jeví, se mu daří „hravě“  získávat posluchače.


Kapelník na první křídlovce, Robert Kucharič, alias "Robo", kterého by jistě ve svém sředu rády uvítaly i jiné kapely, ví velmi dobře, co termínové kolize mohou znamenat a proto stanovil sám pro sebe priority. Věnuje se hlavně vlastní partě.

Na dechovou skupinu Skaličané pohlížím jako na klasického nosiče moravské, slovenské, české dechové kultury. Jejich hudební projev působí  velmi přirozeně, je nenucený, nespektakulární a je vždy harmonicky vsazen do kulturního prostředí, v kterém tato kapela působí. Proto příležitostně jedu i delší „štreky“ abych  tuto formaci mohl prožít.

Short portraits

Ladislav Kubeš Jun.


Česky

Ladislav Kubeš Jun.

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova


arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka
 
Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech,  je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů  je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života.  Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval.  Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat,  se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne.  Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších  institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře.  A tak růžové  nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů).  V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke  změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány  desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".

Co je česká dechovka?

Dechovka je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu
rozšíření a upevnění kulturní tradice
české dechovky v Evropě.
Portálem nejsou sledovány
žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

Böhmische Blasmusik ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.
Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.
Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt.

Ornament
"Böhmische Blasmusik geht nicht ein,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

Bohemian brass music is a living tradition in its native country and around. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man`s heart.
May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.
No commercial interests of any kind
are pursued here.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998