Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

Pick of the Month

"Konec světa bude, až lidi přestanou zpívat"    "Ende der Welt kommt dann, wenn Leute aufhören, zu singen." -- Albert Einstein

Mai / květen 2012 - Blaskapelle Kronjanka aus der Schweiz / Dechová hudba Kronjanka ze Švýcarska

Deutsch

"Böhmische Blasmusik stirbt nicht aus, ihre schöne, lebende Tradition lässt es nicht zu."
-- Ladislav Kubeš Sen.

"Landschaft kenn`ich, blanke Ebene nur, absehbar kaum der Rand der Flur, ..."
eine Liebeserklärung von Ladislav Kubeš Sen. an die Mährer

Blaskapelle Kronjanka aus der Schweiz
Der Großraum um das wirtschaftlich, verwaltungsmäßig, historisch und kulturell wichtige Zentrum in der Schweiz, die Stadt Bern, könnte man hinsichtlich der Anzahl vorhandener Blaskapellen, die die böhmisch-mährische Blasmusik sehr lieben und aktiv pflegen, getrost auch die schweizerische Mährisch-Slowakei nennen. Es bereitet mir ein großes Vergnügen, im Rahmen meiner monatlichen Beiträge "Blaskapelle des Monates" auf eine Formation aufmerksam zu machen, die sich in diesem Gebiet soeben neu formiert hat und demnächst ihr erstes öffentliches Konzert zum Besten zu geben gedenkt. Es handelt sich um die schweizer Blaskapelle Kronjanka. [Weiterlesen ...]

[ Weiterlesen ... ] Blaskapelle Kronjanka aus der Schweiz


Blaskapelle Kronjanka
"Kamaradschaft am Podium und außerhalb"
Blaskapelle Kronjanka aus der Schweiz
(click to enlarge)
Die spontane  Idee, eine eigene Blaskapelle zu gründen, kam aus dem Bedürfnis, "Kameradschaft in allen Formen, nicht nur auf der Bühne, zu pflegen". Konkrete Vorstellungen nahmen etwa vor einem Jahr am Wirtshaustisch unter praktizierenden Musikanten eine klare Gestalt an. Unter Musikanten, die in unterschiedlichen Kombinationen in verschiedenen Blaskapellen bereits mitwirkten. Die Entscheidung viel sofort auf einen fruchtbaren Boden, obwohl deren Mitglieder mit ihren Wohnorten wie die Äpfel beinahe gleichmäßig um einen Riesenapfelbaum - die Stadt Bern - ziemlich weit verstreut  sind.

Die Formation besteht aus 16 Mitgliedern, darunter einer Flügelhornistin in der ersten Reihe (Die Flügelhornistin Yvonne dürfte vermutlich am Weitesten entfernt sein, sie hat es nach Bern gute 30km zu fahren). Soweit ihre Ankündigung auf der frischen Internetpräsenz. Wenn man sich die Besetzung auf ihrer Internet-Präsenz genauer anschaut und genauer zählt, kommt man auf 15 Mitglieder:-) Interessiert man sich ferner für die Anzahl der "Netto"-Spieler, muss man dann noch den Dirigenten Jakob Linder wegrechnen und bekommt schließlich eine Vierzehner-Besetzung:-) Der Beschreibung ist zu entnehmen, dass alle Spieler der Kategorie "Vollblutamateure" angehören, wie es einmal früher eben der Normalfall war. Jakob kommt aus dem Militärmilieu. Er sorgt nicht nur für die nötige Disziplin, ohne die das Musizieren kaum möglich wäre, sondern zeichnet auch verantwortlich für die Stückauswahl und den musikalischen Gesamtausdruck. Außerdem ist er lt. Internetpräsenz als "Kapellnik" geführt, das heißt die typische Funktion eines "Mädchen für alles". (Im "Böhmischen" genügt ein "l" ... kapelník).

Bern
In einem groben Zeitraum von einem Jahr gelang der Formation, ihr Repertoire soweit auszubauen, dass sie sich nun trauen können, ein übliches Abendprogramm zu bestreiten. Ich habe diesmal die Formation nicht kontaktiert, um zu erfahren, aus welchen Autoren sich ihr Repertoire zusammensetzt. Aufgrund ihrer proklamierten Zielsetzung, die bei der Gründung den Ausgangspunkt darstellte - "Mit Freude, einfache und gute Musik im Böhmischen und Mährischen Stil zu machen" - kann ich aber getrost davon ausgehen, dass sie die angesehenen Vertreter der böhmischen und mährischen Blasmusikliteratur mit Sicherheit in den Mappen haben werden.

Jede gegründete Partie hat natürlich gleich am Beginn die wichtige Frage zu lösen, wo und in welcher Lokalität man sich zu den regelmäßigen Proben trifft. Hier wurde nach anfänglichen Versuchen schließlich eine helfende Hand angeboten. Die Formation fand ein großes Entgegenkommen beim Ehepaar Ruth und Jürg Hess im Restaurant Krone in Rubigen, einem Ort, der etwa 10km südlich von Bern liegt. Hier fühlt sich die Blaskapelle "zu Hause", wo sie nun in geeigneten Räumlichkeiten üben kann. Nach alter böhmischer Manier wird eine Blaskapelle im allgemeinen danach bezeichnet, wo sie sich "zu Hause" fühlt. So entstand auch die Bezeichnung der Blaskapelle Kronjanka.

Am 16. Juni 2012 ist es soweit. Die Blaskapelle Kronjanka wird sich in einem Abendkonzert in der Mehrzweckhalle in Amsoldingen (etwa 50km südlich von Bern in der Nähe des Thunersee) den interessierten Fans der böhmischen Blasmusik vorstellen. Bouele Musig wird an diesem Abend mitspielen und die symbolische Role der Patenschaft übernehmen.

Liebe Freunde, möge euch die Begeisterung für die böhmische Blasmusik lange Jahre begleiten.

[ Čti dále  ... ] Dechová hudba Kronjanka ze Švýcarska

Blaskapelle Kronjanka
"Kamarádství na pódiu i mimo ..."
Dechová hudba Kronjanka ze Švýcarska
(click to enlarge)
Spontání nápad založit vlastní kapelu vznikl z potřeby pečovat o "kamarádství ve všech formách, nejen na pódiu" (jeden z motivačních bodů založení kapely). Konkrétní představy dostaly formu asi před rokem u restauračního stolu mezi muzikanty, kteří hráli v různých kombinacích u několika kapel a tak se znali. Rozhodnutí padlo hned na úrodnou půdu, ačkoliv jednotliví členové bydlí téměř rovnomerně, nicméně značně roztroušeni kolem Bernu jako jablka kolem košaté jabloně.

Formace sestává z 16ti členů, mimo jiné i z křídlováka ženy, tedy křídlovačky Yvonny v první řadě. Ta to má do Bernu asi 30km, čili ze všech asi nejdále. Potud informace z jejich internetové prezence na první straně. Když se ale člověk pozorně podívá na jejich obsazení, napočítá členů patnáct:-) Zajímá-li se pak, kolik z nich skutečně hraje, musí odečíst dirigenta Jakob(a) Linder(a) a dospěje konečně k 14ti hlavé sestavě. Z popisu jednotlivých hráčů je zřejmé, že spadají všichni do kategorie "plnokrevných amatérů", což bylo v dechovce v minulých desetiletích prakticky všude zcela normální zjev. Jakob pochází z vojenského prostředí. Stará se nejen o nutnou disciplínu v partě, bez které je jakékoliv muzicírování sotva možné, ale je také zodpovědný za volbu skladeb a celkový hudební dojem, který kapela v publiku zanechává. Kromě toho je ve funkci "kapellnik(a)", což neznamená nic jiného, než že je také navíc "děvče pro vše" (V češtině stačí v kapelníku pouze jedno "l" :-)  

Bern
V hrubém časovém rozmezí jednoho roku se podařilo kapele jejich repertoár natolik rozšířit, že se nyní mohou odvážit nabídnout i obvyklý celovečerní program. Formaci jsem tentokráte předem nekontaktoval, abych zjistil bližší detaily, jak je jejich repertoár zastoupen autory. Vycházeje ale z jejich proklamovaného základního cíle, který tvoří páteř založení kapely - "... dělat s radostí jednoduchou a dobrou hudbu v českém a moravském stylu" - mohu s klidem spolehnout na to, že kapela bude rozhodně mít v notových sešitech reprezentanty české a moravské dechové literatury.

Každá čerstvě založená parta musí samosebou hned na začátku existence řešit důležitou otázku, kde a v které lokalitě se bude pravidelně scházet na zkoušky. V této záležitosti nalezení vhodné lokality  byla parte po počátečním pátrání nabídnuta pomocná ruka. Formace nalezla velkou vstřícnost u manželů Ruth und Jürg Hess(ových) v jejich restauraci Krone v Rubingen. Rubingen je menší obec, která se nachází jasi 10km jižně od centra Bernu. Zde nalezla kapela svou "domovinu", kde má ve vhodných prostorách možnost zkoušet. Dle staré české tradice je všeobecně kapela pojmenována podle toho, kde má své "doma". Na základě stejných úvah také vznikl i název této kapely, dehové hudby Kronjanka.

16. června 2012 nadešel čas. Dechová hudba Kronjanka se poprvé představí se svým večerním koncertem zainteresovaným fanouškům české dechovky v kulturním domě v Amsoldingen (přibližně 50km jižně od Bernu v blízkosti jezera Thunersee). Dechová hudba Bouele Musig svým vystoupením obohatí program večera a převezme symbolickou roli kmotra.

Milí přátelé, kéž by vás doprovázelo nadšení pro českou dechovku dlouhá léta.


Short portraits

Ladislav Kubeš Jun.


Česky

Ladislav Kubeš Jun.

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova


arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka
 
Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech,  je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů  je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života.  Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval.  Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat,  se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne.  Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších  institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře.  A tak růžové  nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů).  V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke  změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány  desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".

Co je česká dechovka?

Dechovka je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu rozšíření a upevnění kulturní tradice české dechovky v Evropě.
Portálem nejsou sledovány žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

Böhmische Blasmusik ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.
Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.
Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt .

Ornament
"Böhmische Blasmusik kommt nicht um,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

Bohemian brass music is a living tradition in its native country. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man´s heart.
May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.
By this portal there are no commercial interests pursued.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998