František Kmoch - Andulko šafářova - Česká Dechovka / Böhmische Blasmusik

František Kmoch - Andulko šafářova

Details: Category: Famous tunes; Created: Monday, 09 December 2013 14:19; Last Updated: Saturday, 18 August 2018 08:16; Written by Antonín; Hits: 5800

- CZ -

František Kmoch v sokolské uniformě
1. srpen 1848 Zásmuky u Kolína (rakouské císařství) – 30. duben 1912 Kolín
český dirigent a skladatel dechové hudby

Andulko šafářova

Hudba František Kmoch, text lidový
hraje Městská hudba Františka Kmocha v Kolíně
dirigent Josef Novák
zpěv
Kühnův mužský sbor

Česky

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova

arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka

Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech, je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života. Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval. Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat, se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne. Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře. A tak růžové nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů). V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".

Deutsch

Ladislav Kubeš Jun.
Verleger, Kapellmeister, Musiker

Okolo Žíšova

Arr. Ladislav Kubeš
Text Miloň Čepelka

Die Kubeš-Dynastie, die aus dem böhmischen Süden stammt, ist in der böhmischen Blasmusik sehr stark verankert. Den Lesern dieser Seiten will ich diesmal Ladislav Kubeš Jun. vorstellen. Ladislav Kubeš Senior widmete ich seinerzeit einen gesonderten Beitrag. Für eine abgerundete Übersicht der Wirkung der Kubeš´s ist angebracht, kurz nicht nur auf den Vater von Ladislav, Ladislav Kubeš Sen., sondern auch auf den Großvater Matěj einzugehen, der - es ließe sich sagen - die Kubeš-Dynastie begründete.

Der Großvater war ein gewöhnlicher Arbeiter, der mit harter manueller Tätigkeit im Betonwerk den wirtschaftlichen Backgroud der Familie sicherte. Die Musik bedeutete für ihn eine große Befriedigung und bildete den Schwerpunkt seines Freizeitlebens. Er war ein ausgezeichneter Spieler, Organisator und Kapellmeister. Mit Begeisterung hatte er die Volksmusik unter den Leuten in der nahen und weiter entfernten Umgebung des südböhmischen Landes im Gebiet um Veselí nad Lužnicí propagiert.

Die Großvaters Liebe zur Volksmusik ergriff restlos auch den Sohn Ladislav, der sich mit ihr mit großer Begeisterung und einem besonderen persönlichen Engagement zeit seines Lebens widmete. Nach einer gründlichen Ausbildung in militärischer Umgebung begann er, sich der Kompositionstätigkeit zu widmen. In seiner Persönlichkeit trafen einander einige seltene Fähigkeiten sowie menschliche Eigenschaften, die sich in weiterer Folge in seinen Kompositionen widerspiegelten. In der Südböhmischen Polka, die zu seinen Erstlingswerken gehörte und den Blasmusikfans nicht näher vorgestellt werden muss, kommt seine besondere Fähigkeit zum Tragen, in einer Noten-Kurzschrift die Harmonie der Region und ihrer arbeitsamen Bevölkerung festzuhalten. Die Südböhmische Polka, die kein "Cowboy-Lied" ist, wie mache vielleicht vermuten (und es auch entsprechend oft so spielen), wurde von einer Reihe musikalischer Juwele gefolgt, die aus der Feder dieses tatkräftigen Autors stammen.

Ladislav Kubeš Jun. wurde am 8.8.1949 in Žíšov, einem kleinen Vorort der Stadt Veselí nad Lužnicí geboren. Sein Vater hatte ein großes Interesse daran, dass sich auch der Sohn mit der Musik beschäftigt und die musikalische Kontinuität des Hauses aufrecht erhält. Deshalb war Ladislav bereits als Kind zum Instrumentenspiel angehalten, ob es ihm gefiel oder nicht. Vermutlich auch aufgrund des Mangels an atraktiven Arbeits- und Ausbildungsmöglichkeiten vor Ort war es für den Vater nicht allzu schwierig, den Sohn davon zu überzeugen, dass für ihn die Militärmusik vermutlich das Beste sein dürfte.

Und so geschah es auch. Ladislav gelang es, in Roudnice nad Labem (nördlich von Prag) einen Platz zu bekommen, einer der renommiertesten Militärmusik-Akademien in der Tschechischen Republik, die Musikanten für das Militär vorbereitete. Nach einem vierjährigen Studium war Ladislav in der Lage, zwei Instrumente , Tuba und Kontrabass, zu beherrschen.

Nach der Erlangung des Absolutoriums im Jahre 1968 wurde Ladislav dem Zentralorchester in Prag zugeordnet. In Prag beendete er auch mit Erfolg sein Studium am Prager Konservatorium. Kurz danach gewann er den Konkurs ins Smetana-Theater. Es schien, alle Tore in das reiche musikalische Leben der Hauptstadt seien für ihn angelweit offen. Nur, die weitere Entwicklung nahm einen unerwarteten Lauf. Die Ausbildung in der Roudnice-Akademie war an einen Vertrag geknüpft, nach der Ausbildung sechs weitere Jahre beim Militärdienst zu bleiben. Manchen Roudnice-Absolventen gelang es, sich anschließend vom Dienst "freizukaufen" und damit den Vertrag vorzeitig zu beenden. Ladislav hatte aber trotz Versuchen ein Pech, auf das "Freikaufen" wurde nicht eingegangen. Oben darauf wurde er zur Garnison in Tabor versetzt. Rosige Aussichten in Prag schwindeten in der Ferne. In Tabor musste er auf seiner Tuba weitere Jahre den Soldaten beim Exerzieren spielen.

Der Vertrag lief endlich am 1.6.1977 aus. Ladislav verlässt die Militärmusik und sucht sein neues Wirkungsfeld. Anfänglich hält er sich "über dem Wasser" mit dem Spiel bei unterschiedlichen Blaskapellen und bei Begräbnissen in Prag. (Bis zu dem Zeitpunkt ahnte er nicht, wie viel Friedhöfe es in Prag insgesamt gibt). Im Jahre 1980 begegnet ihm endlich das große Glück. Er gewinnt den Konkurs ins Prager Nationaltheater, wo er bis zu heutigem Tag ein fixes Engagement hat und wie er andeutet, tauscht er noch dieses Jahr diesen Posten gegen den Ruhestand.

Die Blaskapelle Veselka gründete Ladislav kurz danach im Jahre 1981. An der Gründung beteiligten sich Kollegen vom Nationaltheater sowie alte Freunde aus der Roudnice-Akademie. Bis auf Kollegen, die starben, erlebte die Blaskapelle so gut wie keine Fluktuation in der Besetzung, nur in Reihen der Sänger kam es zu Veränderungen. Trotz aller Erfolge im Ausland oder gerader deswegen wurde die Blaskapelle vom kommunistischen Machtapparat immer mit Skepsis angesehen. Der Erfolg "zu Hause" wurde gewürgt wo es nur ging. Die staatlichen Aufnahmestudios und vor allem Massenmedien ignorierten die Blaskapelle weitestgehend. Mit großer Mühe gelang es zu dieser Zeit eine Handvoll von Tonträgern aufzunehmen.

Ein großer Durchbruch ließ bis zum Jahr 1989 auf sich warten. Ladislav Kubeš gründete im Jahre 1994 seinen eigenen Musikverlag. Von diesem Zeitpunkt an wurden Jahr für Jahr, insgesamt mehrere Dutzend Tonträger aufgenommen und eine beachtliche Menge vom guten Notenmaterial für Blaskapellen produziert. "Ich weiß eigentlich nicht, wie viel", bemerkt Ladislav, "vielleicht, wenn ich einmal in der Pension bin, werde ich es abzählen."