Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- living tradition at home, Europe and in the world --- lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music connects nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 
"Není těžké komponovat. Je ale úžasně těžké, přebytečné noty smést pod koberec."    "Es ist nicht schwer, zu komponieren. Aber es ist fabelhaft schwer, die überflüssigen Noten unter den Tisch fallen zu lassen.." -- Johannes Brahms

Juni 2008: Die Chisetaler Blaskapelle

Was gibt den finalen Ausschlag zum besonderen Gelingen einer Sache? Freunde, das ist die Liebe. Es ist die innige Liebe, ob zur Sache oder zur Person, die zur Begeisterung, zur Anstrengung unbeschreiblich motiviert sowie Fähigkeiten, Kräfte mobilisiert.

Dieser Gedanke schoss mir intuitiv durch den Kopf, als ich anlässlich einer Geburtstagsfeier - unweit von Bern - an der mehrere Blaskapellen teilnahmen, der Chisertaler Blaskapelle zuhörte. Diese Geburtstagsfeier wurde von der eingeladenen Jugendplaskapelle Veselá muzika Ratíškovice eröffnet, die ich moderierte und mit der Chisetaler Blaskapelle würdig abgeschlossen.

 

Chisetaler Blaskapelle

Chisetaler Blaskapelle, Schweiz

Wo soll ich anfangen? Die Partie strotzt von Begeisterung für die mährische Blasmusik. Die Begeisterung ist derart enorm, dass man derartige Situationen in meiner kulturellen Heimat mit dem sofortigen Gang in den nächsten Weinkeller löst. Für mich grenzt es an ein Wunder. Woher kommt ein derartiger Virusbefall her? Die Schweiz liegt wirklich nicht hiner den "Humny", am Dorfrand, wie man in Mähren sagt.

Woher kommt der Name Chisetaler? Jetzt ist an der Zeit, dass ich nicht nur vom Tschechischen ins Deutsche, sondern auch vom Berndeutschen ins Deutsche - sicher zwei Welten :-) - übersetzen darf. Die Blaskapelle wurde nämlich 1977 in Kiesen - Kiesen liegt in der Schweiz im Aaretal zwischen Bern und Thun - gegründet. Kiesen im Heimatdialekt heißt "Chise". Das Berndeutsche ist für mich - wie ich mich vor Ort überzeugen konnte - ähnlich wie ein Dialekt vom Neuchinesischen - alles "verschlüsselt" :-)

Die Begeisterung ließ seit der Gründung - wie aus den von dieser Partie herausgegebenen Infoheften für die Anhänger-Community hervorgeht - in keiner Weise nach, viel mehr ist sie weiter gestiegen. Die entscheidende Zündung erfuhren die Gründungsmitglieder, so scheint es zu sein, aber mit dem Besuch des Blasmusikfestivals in Ratíškovice im Jahre 1990. Die Kontamination mit dem mährischen Virus ist bis heute evident. Davor waren sie schon in Kolín, wo sie so zu sagen mit einer "Schnuppernabsicht" mit viel Neugier hinfuhren und erwischten ausgerechnet Mistříňanka am Podium. Das dürfte sie sehr beeindruckt haben. (Mistříňanka gehört zu jenen Partien, die nach wie vor die echt traditionelle, mährische Kultur transportiert, wie Šohajka und eine Handvoll anderer durchaus hochkarätiger mährischer Blaskapellen, die im Bereich der "Vermarktung" nicht so geläufig sind).


Die Chisetaler, meinen verfügbaren Quellen zufolge, waren immer bestrebt, mit der mährischen musikalischen Heimat vielfältige Kontakte aufzunehmen und zu pflegen, ich nenne hier der Kürze halber nur den Namen Kameník.

 

Kalepník Baenz

Bänz, der "Es"-Kapellmeister

Chisetaler-Tubist Kurt Scheidegger

Kurt, der für einen
gepflegten "Tepich" sorgt

Seit 2000 übernahm Bänz, der Es-Klarinettist dieser Gruppe, mit vollem Namen Bendicht Winzenried, die Geschicke der Blaskapelle in die Hand. Bänz ist im tiefen Herzen ein Fanatiker mährischer Blasmusik. Ich habe mit ihm nur kurz gesprochen, aber seinen Fanatismus sieht man ihm in den Augen an ohne sich mit der úblichen Unfähigkeit zu befassen, Geschichte der Begeisterung in zwei Sätzen erörtern zu können. Ich habe damit kein Problem. Er strahlt seine Begeisterung auch unmittelbar in die ganze Formation hinein. Im Herbst 2007 feierten die Chisetaler ihren 30-sten Geburtstag, ein ziemlich langer Zeitraum im Wirken einer Blaskapelle.

Die Partie produzierte im Laufe der etwa 30 Jahre eine Handvoll von Tonträgern, einige davon aufgenommen in Tschechien. Ich finde es einfach ganz toll, dass zur Produktion auch die Spieler aus eigener Brieftasche beigetragen haben, ein weiterer Hinweis auf die Devotion, mit der sie alle diese Musik betreiben. Bei der nächsten CD Aufnahme im Studio Raichman bin ich gerne bereit, mich persönlich um die ganze Partie zu kümmern, denn letztes Mal war es im Bezug auf Aufenthalt und Betreuung zwar gut, es ließe sich aber, wie ich glaube, noch weiter optimieren :-)

Und was erachten die Chisetaler für die Zukunft als wichtig? Daniel Weibel, Tenorhorn: "Unser Publikum schätzt die alten ehrwürdigen Komponisten wie z.B. A. Žváček, R. Štrubl oder M. Prajka ebenso. Und auch aus der Sicht von mir als Musikant, macht es viel Freude, neben der technischen Herausforderung von modernen Kompositionen auch die harmonisch und musikalisch hochstehenden Kompositionen der älteren Generation wiederzugeben. Respekt und Sorgfalt sind hier gefragt."

"Was hält eine Hand voll Musikanten 30 jahre zusammen?" stellt sich Andreas Nussbaum, der B-Klarinettist der Gruppe als Frage und weiß darauf zu antworten: "Die Leidenschaft, gute Musik zu machen sowie eine wirkliche Kameradschaft und eine gegenseitige Achtung. Dazu braucht es den vollen Einsatz aller Musikanten. Die menschlichen Qualitäten müssen einfach stimmen."

Und noch ein kleiner Nachsatz von mir. Die Chisetaler sind echte Amateure alter Prägung. jeder von der Partie hat einen handfesten Beruf, von dem er lebt. Die Musik, wie es auch in Mähren nach wie vor weitgehend gilt, machen sie aus purer Freude Für mich ist es bereits Grund genug, darüber zu schreiben.

Der Zügang der Chisetaler zur mährischen Blasmusik ist, wie übrigens auch der Zugang der Schweizer zur Arbeit überhaupt, wie mir scheint, die Dinge stets anständig anzupacken.

Ich habe die Chisetaler Balskapelle ins Herz geschlossen.

Short portraits

Ladislav Kubeš Jun.


Česky

Ladislav Kubeš Jun.

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova


arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka
 
Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech,  je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů  je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života.  Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval.  Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat,  se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne.  Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších  institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře.  A tak růžové  nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů).  V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke  změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány  desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".

Co je česká dechovka?

"Kultura a tradice patří k základním kamenům identity národa."

Dechovka
je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu
rozšíření a upevnění kulturní tradice
české dechovky v Evropě.
Portálem nejsou sledovány
žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

"Kultur und Traditionen gehören zu den Grundsteinen der Volksidentität."

Böhmische Blasmusik
ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.
Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.
Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt.

Ornament
"Böhmische Blasmusik geht nicht ein,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

"Culture andl traditions belong to the foundation stones of the folk identity."

Bohemian brass music
is a living tradition in its native country and around. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man`s heart.
May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.
No commercial interests of any kind
are pursued here.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998
This site is in service to the community of Bohemian Brass Culture since 2003 The site offers currently a volume of goodies well over 110Gb.
WELLCOME -- ENJOY -- STAY TUNED