Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music connects nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

IN SPOTLIGHT, August 2015: Dechová hudba Blučiňáci / Blaskapelle Blučiňáci

- CZ -

Na mých středoevropských toulkách za tradičními kapelami se tentokráte pozdržím v málé nenápadné obci, necelých 20km jižně od Brna, zvané Blučina.  První dochovaná zmínka o této usedlosti sahá až do 11. století. Není divu, protože necelých pět kilometrů blíže k Brnu se nachází obec Rajhrad, patřící k významným křesťanskýmopěrným bodům. Koncem 15. století obdržela obec statut malého města, s čímž v prvé řadě bylo spojeno právo tržní. Obec se nachází v nížině (kolem 190m.n.m). Jihozápadně, bezprostředně  sousedící Židlochovice jsou od Blučiny symetricky děleny kopcem Výhon (355m.n.m.)  Klimatické podmínky, jak půdní, tak povětrnostní jsou pro pěstování vína kolem zmíněného kopce velmi příznivé. No a tak nikoho nepřekvapí: Kde je víno, tam je i dobrá muzika.

Tento srpnový příspěvek 2015 je tedy věnován dechové hudbě Blučiňáci, která je ve zmíněné obci doma. Vroucí láska k domovině se odráží v následujícím, citově hlubokém hudebním vyznání:

Rodná dědina - Jiřina Haňková, arr. Ladislav Hrdlička a Radomil Cíleček / text Jiřina Haňková



... "Nejsme Haná, ani praví Slováci,
skrátka srdcem moravští jsme rodáci,
kdo má rád svět, naše pěkné písničky,
chtěl by s námi tady zůstat navždycky." ...


(Radomil Cileček, viz. také Miloš Machek, Posádková hudba Brno / Garnisonsmusik Brünn - Dobrý voják Švejk)


Dechová hudba Blučiňáci oslaví v roce 2020 své 100-leté jubileum trvání od svého založení. U kolébky zrodu v roce 1920 stáli bratři Kratochvílovi, Rudolf a František. Kapela se protloukla oběma zničujícími světovými válkami jak se dalo. Rudolf jako kapelník držel nad kapelou ochrannou ruku až do úctyhodných 60-tách let minulého století. Kapela pokračovala v činnosti pod vedením zprvu Inocence Fronce a potomka Kratochvílů, Slávka. Příkladný rozkvět zaznamenala kapela posléze pod kapelnickým vedením Bohuslava Špondra, který kapele věnoval všestrannou hudební péči, zejména po stránce umělecké a organizační. Do této doby spada hrubě mimo jiné i spolupráce se skladatelem a bývalým vojenským muzikantem Posádkové hudby Brno Ladislavem Hrdličkou z blízkého Rajhradu, viz. také Skladatel Ladislav Hrdlička / Komponist Ladislav Hrdlička. Počátkem roku 2000 předal Bohuslav Špondr sice kapelnickou taktovku Václavu Šillerovi, ale z jeho bohatých muzikantských zkušeností čerpá kapela i v současnosti. Posledních několik let zastupuje funkci kapelníka, manažera a komunikátora  es-klarinetista Ing. Oldřich Kahoun, který tak o kapelu všestranně pečuje.

V repertoáru kapely se nachází kompozice známých moravských skladatelů, které se těší u domácího publika velké oblibě. Patří mezi ně především nejen skladby již zmíněného Ladislava Hrdličky, ale také skladatele ve vlastních řadách, křídlováka Antonín Osičky. Další výčet by asi byl velmi obšírný. Víme, že se žádná moravská dechovka neobejde bez skladeb z pera významných osobností jako Metyna Prajky, Antonína Žváčka, Slávka Smišovského, Jaroslava Janoty, viz také Skladatel Metoděj Prajka, 1898 - 1962 / Komponist Metoděj Prajka, Skladatel Antonín Žváček: Král moravské polky / König der mährischen Polka, Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen. Miloše Procházky, Zdeňka Gurského  a mnoho dalších, pilných  autorů mladší generace.

Svou stěžejní hudební činnost nalézá kapela především v mnohotvárné podpoře bohatého kulturního a lidově tradičního života jak v Blučině, tak v širokém okolí, na která je zvána. Je třeba vyzdvihnout, že ze strany obecního zastupitelstva byly aktivity kapely vždy nejen ceněny, ale především i vhodným způsobem vždy příkladně podporovány. Bylo tomu tak nejen v minulosti, ale je tomu tak i nadále za současného starosty obce pana Josefa Srnce.


Babské hody Blučina 2015

Milí Blučiňáci, kulturní tradice pozitivně formují a dotváří charakter člověka.
Ze strany mnoha fandů české dechovky v Evropě Vám patří za aktivní udržování dlouholetých kulturních tradic velký dík.


Short portraits

Ladislav Kubeš Jun.


Česky

Ladislav Kubeš Jun.

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova


arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka
 
Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech,  je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů  je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života.  Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval.  Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat,  se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne.  Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších  institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře.  A tak růžové  nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů).  V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke  změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány  desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".