Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- living tradition at home, Europe and in the world --- lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet   MUSIC UNITES NATIONS   Hudba spojuje / Musik verbindet   MUSIK VERBINDET VÖLKER
 

In Spotlight 2016-01: 40 let dechové hudby Lácaranka / 40 Jahre Blaskapelle Lácaranka

- CZ -



Udržet kapelu 40 let pohromadě není snadná věc. Patří k tomu daleko více než pouhé chvilkové nadšení povznést náladu během několika letních dnů. 40 let soustavného působení je podmíněno opravdovým nadšením a nevšedním oddáním pro veřejně prospěšnou činnost. Dechová formace zpravidla nehraje jen pro sebe, ale zastává v sociální struktuře  společnosti na mnohé velmi důležité místo. Zejména na jižní Moravě je důležitým společenským, tmelícím faktorem.

Dechová hudba Lácaranka byla založena ještě během hluboké existence československého socializmu, Jednotných zemědělských družstev, Brigád socialistické práce a jiných, dnes již mladší generaci zcela neznámých pojmů. Bez nadšenců nefunguje nikde nic. Jedním z takových byl Metoděj Hanák, mladými hochy vzhledem k jeho věku nazýván "děda", který ve spolupráci s přáteli podnítil mládež k tomu, aby se věnovala tradiční lidové hudbě. V dechové formaci pod ustáleným označením Lácaranka se během minulých let vystřídalo mnoho instrumentalistů, zpěváků a nadšených organizátorů. Jeden z nich však nesl prapor identity osobně až do současných dnů a tím je Skladatel Pavel Svoboda / Komponist Pavel Svoboda, dnes na první trumpetě. Pavel Svoboda prošel vhodnou průpravou, věnoval a stále věnuje svůj skromný volný čas kompoziční činnosti. Pavlovy skladby hraje hodně kapel na Moravě, protože svou koncepcí a obsahem jsou poznamenány ryze moravským charakterem. Pavel se samozřejmě s charakterem jeho tvorby velmi úzce identifikuje.
Pavel je Moravák, skládá pro citlivou moravskou duši.



Jubilejní koncert v Kobylí u příležitosti 40. výročí úspěsného působení dechové hudby Lácaranka


Nemohu si odpustit poznámku ohledně akustiky kulturního domu v Kobylí. Vystoupení Lácaranky jsem tam navštívil před několika málo lety. Sál působí nejen pochmurně, ale také má schopnost jakési akustické nivelace (míchání vyšších a nižších tónů do jakési méně výrazné "mezi směsi"), přičemž směs tónů je spíše kdesi v hlubším spektru. Lácaranku jsem měl možnost slyšet i na jiných místech. Její podání jsem vždy pociťoval jako příjemně svěží a spektrálně vyvážené. Za povšimnutí stojí jistě také zpěvný doprovod Lácaranky, který je nápadně "odborně kultivovaný" a působí mimořádně příjemně. Lze snadno poznat, že se zpěvné podání u Lácaranky nepodceňuje a tradičně kultivuje.

Poděkování patří Pavlu Svobodovi za to, že na mě opět myslel a poskytl mně ze slavnostního večera DVD záznam jakož i  poslední CD Lácaranky, které k výročí 40cátin natočili u Jaromíra Rajchmana v Dolních Bojanovicích.

Tož děvčata a chlapci ať vám nepovadne kytice elánu a mohli i nadále přinášet radost lidem vaší dobrou tradiční muzikou.
Na brzkou shledanou ... někde v "terénu".

- kvítek -
 


 

Short portraits

Antonín Borovička

- CZ -



Antonín Borovička
* 4. 11. 1895 Davle u Prahy
† 3. 12. 1968 Davle u Prahy

Nejhezčí koutek


(komp. 1923)

"... nejhezčí koutek na světě znám,
tam chci býti s tebou docela sám,
tam chci tě míti jen pro sebe,
budeme žít svojí lásce,
ty pro mě, já pro tebe ..."

Antonín Borovička prožil v rodné Davli (jižně nedaleko Prahy) bezmála svůj celý život. Byl velmi talentovaný hudebník, skladatel, angažovaný hudební vychovatel a učitel, dlouholetý kapelník. Ve svých mladých letech se především jako autodidakt věnoval hudbě. Ovládal povícero nástrojů, na které se sám s velkou ctižádostí naučil hrát.
 
Se svými hudebními znalostmi a schopnostmi narukoval k vojsku jako hudebník. Válečné události tehdejší doby ale vedly k tomu, že v roce 1917 byl hudební útvar rozpuštěn. Borovička s ostatními byl přemístěn jako řadový voják na frontu u Terstu. Tam přišel Borovička během soubojů o pravou nohu. První světová válka poznamenala jeho životní osud. Jako mladý válečný invalida se vrátil do milované Davle.

Začal se naplno věnovat hudbě, která mu nyní skýtala smysl života. Stará, trvající láska k lidové hudbě a nezlomený životní optimizmus otevíraly Borovičkovi nové uspokojivé pole působnosti. V Davli posléze založil orchestr Vltavan, kterému stál v čele jako kapelník celých 40 let. Začal se také věnovat skladatelské činnosti a hudebnímu vyučování, zejména s myšlenkou doplňování řad v založeném orchestru. Ve vlastním životopisu uvádí, že napsal kolem 60ti skladeb. To ale "zamlčel" řadu skladeb, které byly nalezeny v jeho pozůstalosti (dalších asi 40 skladeb). Hudební nakladatelství Antonína Borovičky má v úmyslu postupně i tyto skladby zpřístupnit veřejnosti.

Antonín Borovička žil ve štastném manželství, z kterého vzešly dva potomci. Pocházel z chudých poměrů. Celý život zůstal milým a skromným člověkem, který rád pomohl kde mohl. Mezi muzikanty byl všude oblíben.

V jeho tvorbě se manifestuje nápaditost, originalita, hudební kouzlo. Borovičkovy skladby získaly svou melodičností mnoho příznivců dechovky po celé střední Evropě.