Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

_ Composer Header _

Skladatel Antonín Žváček: Král moravské polky / König der mährischen Polka

- CZ -

"Hudby krása v jeho tónech zakletá, nalezla si dávno cestu do světa."
-- od přátel k 70. narozeninám
"Celý svůj život jsem zasvětil nejkrásnějšímu povolání - hudbě."
-- Antonín Žváček

Antonín Žváček
Antonín Žváček
1907 - 1981

Skladatel, bandleader,
pedagog
Popularita skladeb Antonína Žváčka dosáhla v posledních desetiletích takových rozměrů, že je na místě, se u tohoto skladatele pozastavit déle. Proto jsem se rozhodl, můj velmi krátký, značně kusý portrét Antonína Žváčka z roku 2007 revidovat a napsat nový, aby důstojným způsobem bral zřetel na tuto  jedinečnou osobnost v oblasti české dechovky.

Antonín Žváček je v celé středoevropské dechovkové komunitě bez ohledu na "západ" či "východ" velmi dobře zastoupen. Souvisí to jistě s několika detaily, které zejména u Antonína Žváčka přichází v úvahu. V prvé řadě jsou to jeho geniální kompozice, které se vyznačují originalitou, melodičností, citovou výrazností, jednoduchostí.

Dále je to absence textu. Žváčka vždy obklopovala spousta textově nadaných lidí, kteří by velmi rádi jeho originální hudbu opatřili jistě zajímavým textem. Žváček však na takové návrhy nepřistupoval. Jedinou vyjímku z velkého množství jeho jedinečné produkce tvoří skladba "Helenka", která byla s jeho výslovným svolením opatřena textem Aleny Jungerové v druhé polovině.




Slovácká - dechová hudba Žadovjáci,
na CDé Žadovjáci hrají Antonína Žváčka

Jak je všeobecně známo, nelze mnohé texty de-fakto přeložit semanticky a pragmaticky do jiného jazyka takovým způsobem, aby vyvolávaly "stejné cítění jako text originální. A toto je jistě podstatné. Je proto pochopitelné, že kapely, nalézající se v pomyslné západní hemisféře, kde česká dechovka nalezla tolik milovníků, dávají přednost skladbám bez textu.

Dalším nesporným důvodem obliby Antonína Žváčka je jeho moravský původ. Skladby moravských autorů jsou nyní velmi populární. Popularita je v neposlední míře podmíněna několika faktory, mimo jiné svým swingovým rytmem a velmi silnou citovou komponentou, která z moravských písniček přímo "voňí". Tutto vůni "cíti" všichni. Vůně nezná jazykové bariéry. Čtěte dále (read more) ...

[ Čti dále     ... ] Skladatel Antonín Žváček


Občas se člověk doslechne, že je Antonín Žváček v místech za dnes již neexistující "Železnou oponou" více považován či hrán. S tímto názorem vůbec nesouhlasím. Jak v českých zemích, tak bez rozdílu i na Slovensku je Antonín Žváček považován za velikána, kterého si všichni - a ve vší úctě a tichosti - nesporně velmi váží. Zejména Moraváci jsou na něj velmi hrdi, kde bez Žváčka je jakákoliv zábava s tancem nemyslitelná. Dovolím si navíc tvrdit, že ani ve střední Evropě neexistuje dechová hudba, věnující se kultivaci české dechovky, která by ve svém repertoáru neměla aspoň jednu skladbu tohoto skromného člověka. České masové prostředky mají období, kdy jsou nápadně zahlceny plitkými amerikanizmy. "Panta rei". Národní kulturu s hlubokými kořeny nelze ani tímto způsobem dlouhodobě a trvale ruinovat. Stejně, jako nelze po 600  letech vymazat z dějin a paměti lidí Mistra Jana Husa.




Helenka - text Alena Jungerová
hraje dechová hudba Gloria (zde beze zpěvu)
 
Antonín Žváček se narodil 29. dubna 1907 v Hačkách na Hané, malé obci nedaleko oblastně průmyslového a kulturního centra Prostějov. Pocházel z velmi prosté, venkovské rodiny s dvanácti  dětmi, mezi kterými byl první. (Tři sourozenci zemřeli během dětství). Základní hudební vzdělání obdržel Antonín od svého otce, také Antonína, který byl sám vášnivým lidovým muzikantem a kapelníkem malé venkovské kapely. Neméně vášnivým muzikantem byl ale již jeho děda, po kterém sdědil Antonín ml. neméně důležitou baskřídlovku. V rodině se o lidovou hudbu pečovalo. Patrně i přičiněním otce a stávajicích okolností vykazoval Antonín již v útlém věku silnou motivaci k samouce, což se projevovalo již v šesti letech v pokusech o vlastní tvorbu. Autodidaktika jej velmi silně doprovázela po celý život, jak se ještě dozvíme.Noty se naučil vlastní horlivostí z kostelních knížek.

Během školní docházky mu otec zařídil - jak jen šlo - hodiny výuky u soukromých učitelů v okolí.  Po skončení školní docházky se Antonín ve svých 14 letech přihlásil jako elév ke královské vojenské hudbě 6. pěšího pluku v Olomouci, kde průběžně působil do svých 21 let. Byl to jeden z běžných způsobů, jak se propracovat k seriózní hudební zručnosti. Právě v tomto období se naučil Antonín hře na téměř všechny hudební nástroje. Ze všech ale nejvíce miloval dědovu baskřídlovku, která jej jako jeho jediná spolehlivá láska doprovázela životem. Není proto divu, že ve Žváčkových skladbách jsou tenory zastoupeny tak kouzelně. Kéž by si toho byli tenoristi také vědomi.

V roce 1928 přešel ke královské vojenské hudbě v Rumunsku (v té době běžnou záleřitostí), kde hrál po dobu 3 let. Po návratu nastoupil jako hudebník u policejní jednotky v Brně. Po ukončení 2. Světové války se stal vedoucím této policejní hudby. V tomto období se také poprvé oženil. Jeho první žena Boženka jako i další zanechaly stopy v názvu několika Žváčkových skladeb. Nejen první, ale i další dvě manželství nedopadly pro Antonína šťastně a co navíc, prošly bez potomků. Žváček byl hluboce věřící člověk. K ženám byl patrně příliš důvěřivý, což mu možná přineslo kdejaká zklamání.

Rok 1949 byl v Životě Antonína Žváčka milníkem. Vážně onemocněl a byl přeřazen do částečného invalidního důchodu. Jako důchodce se vrátil z Brna opět do Olomouce. Tam vyučoval hře na dechové nástroje a byl pověřen vedením městské dechovky v Olomouci. Pod jeho vedením patřila tato formace od počátku padesátých let ke špičkovým dechovým tělesům v republice.  Antonín Žváček byl v orchestru velmi oblíben, protože i přes jeho mimořádné úspěchy zůstal skromným člověkem a s kolegy udržoval kamarádskou atmosféru. Tato zcela přirozená Žváčkova autorita vedla k tomu, že kolegové v orchestru se vždy snažili ze sebe vydat vše co měli  a měli snahu přidat ještě něco navrch.




Jindřichova - hraje dechová hudba Veselka Ladislava Kubeše
na CDé Antonín Žváček, 32 nejhezčích písniček
 
Jak jsem se již zmínil, byl antonín Žváček rozený autodidakt. Vlastním přičiněním se naučil ovládat prakticky všechny dechové nástroje a tak vlastním přičiněním si osvojil teorii a praxi v kompozici. Má se za to, že napsal celkem kolem 500 skladeb. "Nápady" jej zastihovaly v nejrúznějších situacích, které si hned zapisoval a zpracovával téměř do hotové podoby, bez ohledu na prostředí či spíše hlomoz a ruch, který se kolem něj odehrával. V restauraci u piva, jen tak mezi povídáním se sousedy u stolu, posloužil nejednou pohozený ubrousek na stole a skladba byla na světě. Originální skladby z něj přímo pramenily a s jejím okamžitým zápisem neměl problémy. Zajímavé také je, že skladby měly zpravidla adresáta již předem, než se vůbec zrodily. Jistě za zmínku také stojí, že kolem 160 skladeb ze Žváčkovy pozůstalosti, včetně vydavatelských práv, změnily majitele neférovým, nečestným způsobem. Nachází se v Rakousku a  čekají patrně na další "zužitkování". Jedná se o naprosto nechutnou epizodu.

Žváčkův hrob v Bohuslavicích, 2010
Žváčkův hrob v Bohuslavicích
sestra Ludmila s květinami
po Žváčkově festivalu 2010
Komponoval pro ty, kteří mu byli blízcí a tak známe kupříkladu skladbu pro Jindřicha, jeho dobrého hudebního kamaráda, s kterým trávil i volný čas. Není třeba rozvádět blíže okolnosti, za kterých Žváček napsal Prostějovskou, Kmotřenku, Mamince, Tischnovanku, Sivickou, Uplakanou, Babulku, Věnovanou, Helenku, Slepičku, Má poslední, Slováckou, Jindřichovu a mnoho dalších, které šmahem získaly a stále získávají mnohá dechovková srdce. Každého z nás osloví jedna či druhá způsobem, že se nám orosí oko. Není divu. Žváček byl velmi citlivý, emocemi prosáklý člověk. Jeho cítěni je tajůplně zakódováno v jeho skladbách. Ludmila Slehlová, jeho žijící sestra, dokresluje: "Jednou byl Antonín v olomouckém parku, kde zrovna hrála Městská hudba jeho skladbu "Mamince". Stál za stromem a dojetím plakal." Nebylo zřídkým jevem, kdy Žváček svým emocem ponechal volný průběh.



Sivická - hraje Svitavská dvanáctka,
na CDé Projekt KUK Konice

Antonín Žváček nás opustil po těžkém srdečním záchvatu 4. září 1981 ve věku 74 let.

V komunitě české dechovky zůstane ale navždy živý.

Na počest Antonína Žváčka se koná "Žváčkův festival dechových hudeb", který je organizován Městským kulturním střediskem spolu s "Klubem umění Konice" v čele angažovanou osobností pana Jiřího Palána. Na letošním XVII. Žváčkově festivalu, který se tentokráte obešel vyjímečně bez deště,  bylo pokřtěno CDé, na kterém spolupracovalo 9 dechových hudeb s vazbou k Antonínu Žváčkovi (viz. také "Antonín Žváček: Král moravských polek"

Antonínu Žváčkovi byly věnovány celkem 4 profilová CDé s jeho skladbami. Jsou to následující CDčka:
  • Dechová hudba Žadovjáci: Žadovjáci hrají Antonína Žváčka (1998)
  • Dechová hudba Gloria: Antonin Zvacek (1998)
  • Veselka Ladislava Kubeše: Antonín Žváček, 32 nejhezčích polek (2010)
  • 9 kapel: Antonín Žváček, král moravských polek, Projekt KUK Konice (2012)
Obsah právě zmíněných CDček je také uložen v sekci CD / DVD.




Má poslední - hrají Žadovjáci

[ Weiterlesen  ... ] Komponist Antonín Žváček



Gelegentlich hört man, dass Antonín Žvácek in Gegenden hinterm des heute nicht mehr existierenden "Eisernen Vorhanges" mehr Ansehen genießt und mehr gespielt wird. Mit dieser Ansicht bin ich nicht einverstanden. Sowohl in böhmischen Ländern, als auch ohne Unterschied in der Slowakei wird Antonín Žvácek für eine herausragende Größe in der Blasmusik gehalten, der in aller Achtung und Stille zweifelsohne ein großes Ansehen genießt. Insbesondere die Mährer sind sehr stolz auf ihn, wo ohne Žvácek jedwede Unterhaltung mit Tanz nicht denkbar ist. Ich erlaube mir zu behaupten, dass es in Mitteleuropa keine Blasmusikgruppe gibt, die sich der Pflege der böhmischen Blasmusik widmet, ohne mindestens eine Komposition dieses bescheidenen Menschen im Repertoire zu haben. Die böhmischen Massenmedien befinden sich derzeit in einem Abschnitt auffälliger Saturation mit seichten Amerikanismen. "Panta rei". Eine Volkskultur mit tiefen Wurzeln lässt sich nicht dauerhaft ruinieren. Genauso wenig, wie es auch nach 600 Jahren nicht gelungen ist, Meister Jan Hus aus der europäischen Geschichte und aus dem Gedächtnis der Leute auszulöschen.




Helenka -Text Alena Jungerová
   es spielt Blaskapelle Gloria (hier ohne Gesang)

Antonín Žvácek wurde am 29. April 1907 in Hačky in der mährischen Region Haná geboren, einer winzigen Gemeinde unweit des regional wichtigen Industrie- und Kultur-Zentrums Prostějov entfernt. Er stammte aus einer sehr einfachen Landfamilie mit zwölf Kindern ab, unter denen er der Erste war. Seine musikalische Basisausbildung erhielt Antonín von seinem Vater, auch Antonín, der ein leidenschaftlicher Volksmusikant und Kapellmeister einer Landkapelle war. Nicht minder ein leidenschaftlicher Musikant war auch schon sein Großvater, nach dem Antonín Jun. ein Bassflügelhorn erbte. In der Familie wurde Volksmusik gepflegt. Vermutlich durch ein besonderes Engagement des Vaters sowie der obwaltenden Umstände zeigt Antonín schon in seinem zarten Alter ein starke Inklination zur Musik, was in Versuchen mündete, sich bereits  in seinen sechs Jahren als Komponist zu betätigen. Autodidaktik begleitete Žvácek sein ganzes Leben, wie wir noch hören werden. Notenlesen lernte er durch eigenen Eifer aus den Kirchenbüchern.

Während des Schulbesuches richtete es der Vater ein, wie es nur ging, für den Sohn Unterrichtsstunden bei Privatlehrern in der Umgebung zu organisieren. Nach dem Abschluss des Pflichtschulbesuches meldete sich Antonín mit 14 Jahren als Elév  zur königlichen Militärmusik des 6. Infanterieregiments in Olmütz, wo er bis zu seinen 21 Lebensjahren durchgehend wirkte. Es war damals eine der gängigen Möglichkeiten, wie man seriöse musikalische Fertigkeiten überhaupt erlangen konnte.  Gerade in diesem Lebensabschnitt lernte Antonín fast alle Blasinstrumente zu beherrschen. Von allen Instrumenten aber gewann er eine besondere Beziehung zum Bassflügelhorn vom Großvater, das ihn als die einzige verlässliche "Liebe" sein ganzes Leben begleitete. Es überrascht daher nicht, dass in Žvácek-Kompositionen Tenöre prominent vertreten sind. Die Tenoristen sind sich dessen auch bewusst.

Im Jahre 1928 wechselte Antonín Žvácek zur königlichen Militärmusik in Rumänien (keine außergewöhnliche Angelegenheit zu dieser Zeit), wo er 3 Jahre lang spielte. Nach seiner Rückkehr fand er eine Stelle als Musiker bei der Polizeimusik in Brünn. Nach dem Ende des 2. Weltkrieges wurde er mit der Leitung dieser Einheit beauftragt. In diesen Zeitraum fällt auch seine erste Hochzeit. Seine erste Gattin Boženka wie auch weitere Ehefrauen, die ihr folgten, hinterließen Namen in den Titeln seiner Kompositionen.

Nicht nur seine erste Ehe, aber auch die folgenden,  brachten Antonín kein Glück. Žvácek heiratete drei Mal. Die Ehen hinterließen brachten keinen Nachwuchs. Žvácek war ein tiefgläubiger Mensch. Im Umgang mit Frauen "sparte" er nicht mit dem Vertrauen, was ihm, wie manche vermuten, gelegentlich Enttäuschungen einbrachte.

Das Jahr 1949 stellte im Leben von Antonín Žvácek einen Meilenstein dar. Sein Gesundheitszustand verschlechterte sich gravierend. Er wurde in den Invaliditätsstand versetzt. Als Invalide in der Pension kehrte er von Brünn zürück na Olmütz. Dort betätigte er sich als Lehrer für Blasinstrumente. Es wurde ihm auch die Leitung der örtlichen Stadtkapelle anvertraut. Unter seiner Leitung  wurde diese auf ein beachtenswertes Niveau gebracht. Diese Formation zählte vom Anfang der 50er Jahre des vorigen Jahrhunderts an zu den herausragenden Blasmusikkörpern des Landes.  Antonín Žvácek war im Orchester sehr beliebt, weil er trotz seiner außergewöhnlichen Erfolge stets ein bescheidener Mensch geblieben ist. Mit seinen Kollegen pflegte er einen freundlichen, kameradschaftlichen Umgang. Seine natürliche Autorität führte dazu, dass Kollegen im Orchester immer bestrebt waren, die besten Leistungen anzubieten, bzw. noch ein "Bisschen mehr" dazu zu legen.




Jindřichova - es spielt Blaskapelle Veselka Ladislava Kubeše
auf CD Antonín Žváček, 32 der schönsten Stücke
 
Wie ich schon erwähnte, war Antonín Žvácek ein geborener Autodidakt. Durch seinen eigenen Ehrgeiz und Fleiss lernte er die Beherrschung praktisch aller Blasinstrumente. Genauso lernte er durch sein extremes Engagement die Kompositions-Theorie und -Praxis.

Aus seiner Feder stammen an die 500 Kompositionen. "Einfälle" begegneten ihm in unterschiedlichsten Situationen, die er in der Regel gleich schriftlich festhielt. Diese nahmen in der Regel eine beinahe fertige Gestalt an, ohne Rücksicht auf die Umgebung, oder besser meistens die Geräuschkulisse, die ihn in den meisten Fällen umgab.  Im Wirtshaus, beim Bier, während der Plauderei mit Nachbarn am Tisch, reichte oft eine herumliegende Serviette und eine neue Komposition war auf der Welt. Originelle Einfälle quollen aus ihm hervor, die er  mit Leichtigkeit sofort schriftlich festhielt.  Es ist auch interessant festzuhalten, dass die Kompositionen bereits vor ihrer Entstehung ihren Adressaten hatten.
Žváčkův hrob v Bohuslavicích, 2010
Žváček Grab in Bohuslavice
Schwester Ludmila mit Blumen
nach Žváček-Festival 2010

Žvácek schrieb Musik für jene, die ihm nahe standen. So kennen wir zum Beispiel "Pro Jindřicha", seinen guten Musik-Kamerad, mit dem er oft auch gemeinsam Freizeit verbrachte (Oft gingen die beiden in den Wald Pilze sammeln). Es ist nicht notwendig,  weitere Detailumstände anzuführen, die bei  Žvácek zu den uns bekannten Kompositionen führten:  Prostějovská, Kmotřenka, Mamince, Tišchnovanka, Sivická, Uplakaná, Babulka, Věnová, Helenka, Slepička, Má poslední, Slovácká a mnoho dalších. Kompositionen von Žváček gewannen in Windeseile und gewinnen weiterhin zahllose Herzen der böhmischen Blasmusik-Gemeinschaft. Jeder Zuhörer hat die seinige, die ihn in besonderer Weise anspricht. Es ist nicht verwunderlich. Žvácek Seele war sehr empfindlich, durchtränkt durch starke Emotionen. Seine Empfindungen sind geheimnisvoll in seinen Kompositionen verschlüsselt. Ludmila Slehová, seine lebende Schwester, belegt es an einem Beispiel: "Einmal war Antonín im Olmützer Park, in dem gerade die Stadtmusik seine Komposition "Mamince" ("Für die Mutter") spielte. Er stand hinterm Baum und voller Rührung weinte". Es passierte nicht selten, wo Žvácek seinen Emotionen derart freien Lauf ließ.
Sicher ist es an dieser Stelle erwehnenswert, darauf aufmerksam zu machen, dass etwa 160 Kompositionen vom Žvácek Nachlass, inklusive Verlagsrechte, auf unfaire, unehrenhafte Art und Weise den Besitzer wechselten. Diese Kompositionen befinden sich in Österreich und warten vermutlich auf einen weitere "Verwertung". Es handelt sich um eine geschmacklose Episode.




Sivická - es spielt Blaskapelle Svitavská dvanáctka,
 auf CD "Projekt KUK Konice"

Antonín Žvácek starb nach einem schweren Herzanfall  am 4. Oktober 1981 im Alter von 74 Jahren.

In der böhmischen Blasmusik-Gemeinschaft bleibt er aber immer lebend.

Zu Ehren von Antonín Žvácek findet jedes Jahr das Žvácek-Blasmusikfestival in Konice statt. Dieses Festival wird vom Stadt-Kulturzentrum gemeinsam mit dem Kunstklub Konice  unter der Federführung der engagierten Persönlichkeit des Herrn  Jirí Palán organisiert. Am diesjährigen XVII. Žvácek-Festival, das ausnahmsweise im Zeichen eines regenlosen Nachmittages stand, wurde auch ein CD-Träger feierlich getauft, an dem 9 Blaskapellen mit Bezug zum Komponisten mitgewirkt hatten.
 
Antonín Žvácek wurden meines Wissens bisher 4 Profil-CD mit seinen Kompositionen gewidmet.

Es handelt sich um folgende CD´s:
  • Blaskapelle Žadovjáci: Žadovjáci hrají Antonína Žvácka (1998)
  • Blaskapelle Gloria: Antonín Žvácek  (1998)
  • Veselka Ladislava Kubeše: Antonín Žvácek, seine 32 schönsten Polkas (2010)
  • 9 Blaskapellen: Antonín Žvácek, král moravských polek, Projekt KUK Konice (2012)
Der Inhalt aller 4 CD´s kann der Interessierte  in der Sektion CD / DVD finden.




Má poslední - es spielt Blaskapelle Žadovjáci

- CZ - Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.
Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě.
Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.
-- Ladislav Kubeš st.
- DE - Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem.
Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich.
Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht.
--Ladislav Kubeš Sen.