Středoevropský portál české dechovky /  Mitteleuropäisches Portal böhmischer Blasmusik EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
-------- Flags --------
živá tradice v domovině a Evropě -- lebende Tradition in der Heimat und Europa
HUDBA SPOJUJE NÁRODY   Hudba spojuje / Musik verbindet    MUSIK VERBINDET VÖLKER

_ Composer Header _

Skladatel Václav Maňas starší / Komponist Václav Maňas der Ältere

- CZ -

Václav Maňas Sen.
Václav Maňas Sen.

Václav Maňas starší se narodil v Sehradicích 13. ledna 1914. Tak jako jeho děda František (1850) se i on vyučil kolářem. Jako nejstarší syn byl však předurčen k práci v rodinném hospodářství. Proto také vystudoval následovně hospodářskou školu ve Vizovicích. Vyrostl z něj pilný, novotám nakloněný hospodář. Nicméně při veškeré hospodářské práci patřily jeho myšlenky především hudbě. Od malička se jevil jako mimořádný talent. Sám k tomu později poznamenává: „Hlavní můj nástroj jsou housle, ale vyzkoušel jsem skoro všechny nástroje, kterých bylo potřeba ke hře v kapele. Nejraději hraji na klavír a varhany, tak lze dát posluchačům v doprovodu zpěvu ten pravý obrázek skladby“.

Zajímavý okamžik ze života tohoto muzikantského rodu vypráví sestra Václava Maňase, Hedvika Maňasová-Bachmanová: „Jednou svážel bratr Václav s kravkami řepu z pole. Když mu náhle hlavou zazněla melodie, nechal kravky i s naloženým povozem před domem, odběhl, aby mohl melodii zapsat. Nová polka Rozmarýnka byla na světě. Vrátil se k povozu, ale kravky i s povozem nikde. Nalezl je až po hodné chvíli vtěsnané do dveří od chléva. Nemohli ani tam, ani nazpět. Polka Rozmarýnka patří k jeho největším hitům.“

Václav Maňas o sobě vždy tvrdil, že je v hudbě i tvorbě samoukem. Sám se učil noty, jen krátce navštěvoval dálkové kurzy skladby. V době, kdy doma ještě neměli piáno si mladý Václav namaloval na stůl klávesy a na nich se učil hrát z not. Klavír si koupili později s mladším bratrem Františkem za peníze, které dal Františkovi dědeček jako kmotr při jeho narození. Pobídkou k tomu mu byla nabídka varhaníka z kostela v Horní Lhotě, aby se mohli střídat ve hře. Když se ho lidé ptali, proč hraje vždy až na Hrubé mši – existovala ještě ranní – říkal, že by ji kvůli hraní na tancovačce ještě nestihl. Kostel v Horní Lhotě, vzdálené od Sehradic asi 3 km, se mu stal osudem až do posledních dnů svého bohatého života. Naposledy zde hrál 28. září na svátek Sv. Václava. Když vycházel z kostela, čekal na něj zástup lidí a gratulovali mu, jak pěkně hrál. O dva dny později, ve svých 83 letech skonal na infarkt. Říkal vždy, že jeho největší odměnou jsou lidé, kteří mu děkují, když vychází z kostela, za to jak se jim to líbilo.

Bratr František říkával, že Václav byl dobrý na všechny nástroje, ale na housle byl nejlepší. Však také již jako mladý chlapec hostoval pravidelně v lázeňském symfonickém orchestru v Luhačovicích. Tam prý kdysi jako elév seděl dokonce u prvního pultu a obracel notovou předlohu výbornému houslistovi Výmolovi. Hráli nějaký Slovanský tanec, dohrávali konec, Vašek obracel list a Výmola mu říká: „Co blázníš, vždyť je konec.“ Inu, ne všechno znal chlapec z vesnice, samouk.

Když bylo Václavu Maňasovi 75 let, dotazovali se jej, kdy vlastně začal skládat. „Během prezenční služby jsem psal písničky s textem ke svátečním příležitostem a k narozeninám kamarádů.“ První skladba byla „Pod okny“, zalíbila se a tak Václav pokračoval. Za svůj život napsal kolem 300 skladeb.

Dobří muzikanti s tvůrčími schopnostmi byli ve třicátých letech minulého století ve velké vážnosti. V Sehradicích ještě vzpomínají na to, jakým přínosem byl Václav Maňas pro jejich ochotnické divadlo. Zajišťoval s dalšími muzikanty výbornou muziku k mnoha tehdy hraným operetám. Nacvičoval i zpěvy a mnohokráte využil zkušenosti, které získal během života, zejména v chrámové hudbě.

Václav Maňas psal skladby jak pro dechové orchestry, tak i pro orchestry univerzální. Patří k nim i valčíky Valašská dědina, Sehradské mámy, Překrásné Valašsko, polky Utíká to utíká, Tonička, Rozmarýnka a desítky dalších tak zvaných lidovek. Nechyběly ani skladby koncertního charakteru, mezi nichž patří zejména Valašské tance a dechová kvinteta. Známým se stal také jako autor a aranžér skladeb smutečního charakteru, což úzce souviselo právě s jeho činností jako varhaník.

Václav Maňas prožil celý svůj život v Sehradicích, zůstal zemědělcem a hudba nikdy nebyla jeho povoláním. Dokonce ani kapelníkem vyhlášené Sehraďanky nechtěl trvale být, což byla původní Maňasova dechovka. Přednost dával zemědělské práci a komponování, v kapele vypomáhal jen jako zástupce kapelníka. Své skladby posílal do nejrůznějších soutěží, kde se ve většině případů dobře umisťily. Oženil se a vychoval dva syny, Václava a Františka, oba hudebníci, pedagogové a skladatelé. Václav mladší o tátovi řekl: „Otec byl nejveselejší člověk, jakého jsem kdy poznal. Hudbou přímo žil a dovedl pobavit jakoukoliv společnost, byl ochoten muzicírovat kdykoliv a kdekoliv.“

Na počest Václava Maňase vznikl v Snehradicích festival dechových hudeb, který nese název „Maňasovy Sehradice“ a pořádá se každým rokem v letních měsících. Však také byl osobností, která „vyorala“ muzikantskou brázdu nejen v kraji, ve kterém přechází zpěvné Slovácko v nádherné Valašsko. Byl pokračovatelem muzikantského rodu Maňasů.


Skladby Václava Maňase st. / Kompositionen von Václav Maňas Sen.

- CZ - Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla.
Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě.
Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí.
-- Ladislav Kubeš st.
- DE - Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem.
Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich.
Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht.
--Ladislav Kubeš Sen.