Bohumír Kameník: Bohem obdařený křídlovák slaví 60-tiny / Bohumír Kameník: Gottbegnadeter Flügelhornist feiert seinen 60. Geburtstag

- CZ -



Bohumír a Jaroslava Kameníkovi
(click to enlarge)
Napsat příspěvek o Bohumíru Kameníkovi nosím - abych tak řekl obrazně - "pod srdcem" už velmi dlouhou dobu. Vyčkával jsem ale vhodný okamžik, podnětnou okolnost, které by mě dovedly motivovat ke spontánímu jednání. To se mně píše pak nejlépe. V takových situacích vím, že "záležitost" zvládnu de-fakto bleskově.

Je mnoho muzikantů, kteří naprosto obdivuhodně ovládají své nástroje. Přesvědčujeme se o tom dost často na festivalech a podobných příležitostech. Melodie nástrojů na nás působí blaze, dotýkají se vnitra. Naproti tomu ovšem existuje daleko méně muzikantů, jejiž nástroje nevydávají jen libé tóny, ale zpívají. Zpívají a vyjadřují city, pocity a děje, které se v nitru hráče odehrávají. Jdou přímo "pod kůži". Jsou to okamžiky, kdy hudba odkrývá své nejhlubší niterné kouzlo.

K takovým muzikantům řadím Bohumíra Kameníka, který v kruhu svých nejbližších a nejvěrnějších oslavil o víkendu 13. prosice 2014, první část svých 60-tin. Proč první část? Protože druhá část oslavy narozenin, přístupná široké veřejnosti, se bude konat v Kulturním domě na Valech v Hodoníně

dne 29. ledna 2015, začátek v 18:00 hodin.
(rezervace Hodonín +420 518 309 411, 8:00 - 16:00)

Všichni fandové ryzí moravské dechovky z celého středoevropského regionu  jsou na tuto oslavu vřele zváni. (Viz. také plakát dole.) Není třeba dvakrát vyzdvihovat, že se bude jednat o zcela vyjimečný event za přítomnosti renomovaných kapel. Zahrát přijdou kapely Túfaranka, Dubňanka a samotní Kameníkovi Muzikanti.

Vida,  nyní se konečně nabízí příležitost, abych se Bohumírovi mohl podrobněji věnovat.

Než se ale pokusím o orientační skicu jeho bohatého hudebního života, navodím malou historkou.

Bylo to někdy v půli minulého desetiletí, kdy jsem navštívil festival "Pod Slováckým vinohradem" v Dubňanech. Stál jsem s fotoaparátem v blízkosti podia, kolem pobíhali muzikanti a já zaslechl: "Dal bych si ještě kafe". Protože dotyčný muzikant byl v mé těsné blízkosti, tak jsem se otočil k němu s poznámkou, že mu to kafe donesu, ať klidně pokrařuje v přípravě na vystoupení. Nevěděl jsem o koho se jedná, také to pro mě nebylo důležité. Kafe jsem mu donesl na podium a až během vystoupení jsem zvěděl, kdo to byl. Byl to Bohouš Kameník. Tak to bylo naše "první" setkání:-)


Dechová hudba Kameníkovi Muzikanti na viii. Dobřínském dechfestu 29. června 2013


Bohumír Kameník se narodil 13. prosince 1954 v Pávově, malé obci v oblasti severního předměstí Jihlavy. Je tedy rodákem z půvabné Vysočiny. Z mého pohledu je vždy nejen zajímavé, ale také pro jiné i mnohdá poučné, jak byl vývoj vyrůstajícího chlapece, pozdějšího muzikanta, okolnostmi ovlivněn natolik, že pak zasvětil svůj život muzice. V případě Bohouše se jedná víceméně o klasický případ, kdy přísloví "Jablko nepadá daleko od stromu" situaci nejlépe popisuje. Tatínek muzikant měl jistě radost z toho, když viděl, že i děti tíhnou k hudbě (Bohouš má bratra, který se také věnuje hudbě). Brával kluky na vystoupení sebou, kde později také hráli. V jeho pžítomnosti nebylo radno dělat chyby:-) Z muzikantské činnosti v dětství vyrostla motivace, doprovázená vášní. Jakmile pak člověk ví co chce, překážky nehrají podstatnou roli. Vím to z vlastního života.

Tím byla předznamenána i další životní cesta Bohumíra Kameníka. Fundované teoreticko-praktické znalosti získal absolvováním brněnské konzervatoře v letech 1970 až 1977, po kterých následovaly 4 roky na Janáčkově akademii múzických umění, rovnež v Brně. Během studií si ověřoval svůj um doprovodnou činností ve Státní filharmonií Brno a také v renomované Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně. Následovala vojenská služba, která bez všudypřítomné křídlovky nebyla myslitelná ani pro Bohouše, ani pro obranný systém. A tak následovala hudební činnost ve  "Vojenském umeleckém súboru Bratislava", rovněž jedno z důležitých líhní mnoha civilních muzikantů.

Počátkem 90-tých let bylo po získaných zkušenostech v kapele Jana Slabáka a Mistříňanky na čase založit vlastní kapelu. Tak se zrodili Kameníkovi Muzikanti, kteří do souřasnosti, jak tomu tak bývá, prošli mnohotvárnými změnami a omlazováním. O několik let později začíná dlouholetá, velmi plodná spolupráce s Túfarankou, v které se Bohumír Kameník v pozici uměleckého vedoucího výrazně podílel na formaci profilu a charakteru této stále populární dechové skupiny. Po ukončení spolupráce s Túfarankou během roku 2006 opět zintenzivnil svou pedagogickou činnost na ZUŠ v Brně. Během roku 2007 by požádán Dubňankou o převzetí funkce uměleckého vedoucího  a během posledních let, jak se jeví, započal s věnováním zvýšené hudební péče o své Kameníkovy Muzikanty. Své mimořádné hudební zkušenosti uplatňuje také jako vítaný konzulent a poradce v oddělení vývoje nových a vylepšení stávajících křídlovek firmy Lídl Brno, producenta a exportéra širší palety žesťových nástrojů.

Bohouš, ale i jeho paní pocítují občas potřebu, vytvořit novou skladbu. Jsou to především skladby, které obsahují reflexe na tradiční moravské děje, motivy, souvislosti. Středem pozornosti je zpravidla téma nadčasové: Láska. Nuž, jak také jinak. Láska je červená nit, kterou jsou protkány všechny moravské písničky, které se u tamního obyvatelstva těší zejména velké oblibě.
 
Bez přehánění lze říci, že Bohumír Kameník přispěl svým dlouholetým výrazným angažmá v různých hudebních formacích, ať již v kapele Jana Slabáka, v Mistříňance, v Moravěnce, v Túfarance, Dubňance a nyní ve své vlastní kapele, bezesporu výrazně ke zvučnému jménu moravské dechovky po celé střední Evropě. Za to mu náleží velký dík a uznání ze strany dechovkové komunity.


(click to enlarge)

Bohouši, upřímnou gratulaci k 60-tinám.
Kvítek

- DE - 



Bohumír und Jaroslava Kameník
(click to enlarge)
Einen Beitrag über Bohumír Kameník zu verfassen, trage ich "unterm Herz" - um sich einer schönen Metapher zu bedienen - schon eine ziemlich geraume Zeit mit mir herum. Ich habe einen passenden Augenblick abgewartet, einen geeigneten Anlass, der mich zu einer spontanen Handlung motivieren würde. Unter solchen Umständen fühle ich mich in der richtigen Verfassung und schreibe dann am liebsten. Im "passenden" Augenblick entsteht dann der Beitrag de-facto blitzschnell. 

Es gibt viele Musikanten, die geradezu bewundernswert ihre Instrumente beherrschen. Wir können uns davon sehr oft bei unterschiedlichen Anlässen, bei Festivals etc. überzeugen. Melodien von Instrumenten wirken auf unsere Seele wie Balsam, sie berühren unser Inneres. Demgegenüber begegnen uns viel weniger Musikanten, deren Instrumente nicht nur liebliche, charmante Töne von sich geben, sondern zu "singen" beginnen. In einem Gesang drücken sie Gefühle sowie Geschichten, die sich im Inneren des Musikanten abspielen. Musikalische Äußerungen dieser Qualität gehen uns sprichwörtlich "unter die Haut". Es handelt sich um Augenblicke, wo die Musik ihren tiefsten Zauber preisgibt.

Zur letztgenannten Kategorie von Musikanten zähle ich auch Bohumír Kameník, der im Kreise seiner Treuesten und nahen Freunde am Wochenende den 13. Dezember 2014 den ersten Teil seines runden 60. Geburtstags gefeiert hat. Warum den ersten Teil? Sein Jubiläum wird fortsetzend mit dem zweiten, öffentlichen Teil abgehalten, der der breiten Öffentlichkeit zugänglich sein soll. Der zweite Teil seiner Geburtstagsfeier findet demnach im Hodoníner  Kulturhaus statt und zwar ...

am 29. Jänner 2015, Beginn um 18:00 Uhr.
(Es wird empfohlen, Karten zu reservieren unter der Tel. Nummer +420 518 309 411, 8:00 - 16:00)


Alle Fans der echten böhmischen Blasmusik aus dem mitteleuropäischen Raum sind zu dieser Geburtstagsfeier herzlich eingeladen. (Siehe auch das Plakat unten.) Es bedarf keiner besonderen Hervorhebung, dass es sich in diesem Fall um ein außergewöhnliches Event unter Anwesenheit renommierter Blaskapellen handeln wird. Aufspielen werden Blaskapellen Túfaranka, Dubňanka und Kameníkovi Muzikanti.

Und siehe da, endlich bietet sich eine passende Gelegenheit, bei der ich mich Bohumír, alias Bohouš, eine Spur detaillierter widmen kann.

Ehe ich aber dazu übergehe, dem interessierten Fan eine Orientierungsskizze seine reichlichen musikalischen Lebens zu bieten, leite ich mit einer winzigen Geschichte ein.

Es war irgendwann in der Hälfte des vergangenen Jahrzehntes, als ich das Festival "Pod Slováckým vinohradem" in Dubňany besuchte. Ich stand mit meiner Kamera in der Nähe des Podiums, um mich herum liefen emsig Musikanten hin und her als ich von einem wahrnahm: "... noch ein Kaffee wäre gar nicht schlecht." Da der betreffende Musikant war in meiner unmittelbaren Nähe, drehte ich mich zu ihm mit der Bemerkung, ich bringe ihm den Kaffe, er möge ruhig in seiner Vorbereitung zum Auftritt fortfahren. Ich wusste nicht, um wenn es sich handelt, für mich war das auch keinesfalls wichtig. Den Kaffee brachte ich ihm auf das Podium. Erst während des Auftrittes erfuhr ich, wer das war. Es war Bohouš Kameník. Das war also unsere erste "Begegnung":-)


Blaskapelle Kameníkovi Muzikanti am viii. Dechfest in Dobřínsko am 29. Juni 2013


Bohumír Kameník wurde am 13. Dezember 1954 in Pávov geboren, einer kleinen Gemeinde im nördlichen Vorstadtbereich von Jihlava. Er ist also Landsmann vom zauberhaften böhmisch-mährischem Hügelland. Aus meiner Sicht ist nicht nur interessant, sondern meistens auch sehr lehrreich, über die Hintergründe eines heranwachsenden Musikanten Bescheid zu wissen. Es ist doch so, dass die vielfältigen Umstände gerade in dieser Jugendzeit sind in der Regel ausschlaggebend und wirken sich maßgeblich auf das Persönlichkeitsprofil aus. Das Umfeld, in dem Bohumír  aufwuchs, war so nachhaltig prägend, dass er letztendlich sein ganzes Leben in den Dienst der Musik stellte. Seine Entwicklung folgt einem klassischen Muster, das sich am besten durch das Sprichwort "Ein Apfel fällt nicht weit weg vom Baum" umschreiben lässt. Sein Vater war ein praktizierender Musikant. Der Vater dürfte sicher eine Freude empfunden haben, als er beobachtete, dass auch seine Kinder einen Hang zur Musik haben. Bohouš hat einen Bruder, der sich als Klarinettist auch musikalisch betätigt. Der Vater nahm die Buben zu Auftritten mit, bei denen sich später auch selbst mitwirkten. In seiner Anwesenheit war es nicht ratsam, Fehler zu machen, wie mir mitgeteilt wurde. Aus der musikalischen Tätigkeit in der Jugend entsprang starke Motivation, begleitet von Leidenschaft. Sobald ein heranwachsender Mensch weiß, welchen Lebensweg zu gehen, spielen dann Hindernisse fas keine Rolle mehr. Das weiss ich aus eigener Erfahrung.

Damit wurde der Lebensweg von Bohumír Kameník vorgezeichnet. Fundierte theoretisch-praktische Kenntnisse gewann er durch die Absolvierung des Brünner Konservatoriums in den Jahren 1970 bis 1977. Danach folgten weitere 4 Jahre auf der Janáček-Akademie der musischen Künste, auch in Brünn. Während seines Musikstudiums stellte er seine bereits erworbenen Fähigkeiten durch die Mitwirkung in der Staatsphilharmonie Brünn unter Beweis. Er gastierte auch in der renommierten Philharmonie von Bohuslav Martinů in Zlín (Hier gab es die weltbekannte Schuhproduktion der legendären Baťa-Dynastie). Der nächste Lebensabschnitt galt dem pflichtigen Bundesheerdienst, der weder für Bohouš,  noch für das ganze Bundesheerwesen ohne das allgegenwärtige Flügelhorn, das Bohouš stets begleitete, überhaupt denkbar war. So kam es, das er im Militärischen Kunstorchester Bratislava mitwirkte, einem musikalischen Körper, der zugleich eine wichtige Brutstätte vieler ziviler Musikanten wurde.

Zu Beginn der 90er Jahre war es an der Zeit, nach gewonnen Erfahrungen in der Blaskapelle von Jan Slabák  sowie der Mitwirkung bei Mistříňanka, eigene Blaskapelle zu gründen. So entstanden Kameníkovi Muzikanti, die bis zur Gegenwart, wie es so oft der Fall ist, viele Veränderungen durchgemacht haben. Einige Jahre später beginnt er eine fruchtbare Zusammenarbeit mit der Blaskapelle Túfaranka, in der er am Posten des künstlerischen Leiters an der Ausprägung des Profils und Charakters dieser auch heute sehr populären Blasformation einen erheblichen Anteil nahm. Im Laufe des Jahres 2006 beendete Bohouš  sein Engagement in Túfaranka und widmete sich fokusmäßig auf seine pädagogische Tätigkeit auf den Musik unterrichtenden Grundschulen in Brünn. Im Laufe des Jahres 2007 wurde er von der Blaskapelle Dubňanka zur Zusammenarbeit eingeladen, in der er dann den Posten der künstlerischen Leitung übernahm. In den letzten Jahren, wie es scheint, begann Bohouš seiner Formation Kameníkovi Muzikanti erhöhte Zuwendung zu schenken. Darüber hinaus setzt er seine außergewöhnlich reichen Erfahrungen als willkommener Berater in der Entwicklungsabteilung "Flügelhörner" der Musikinstrumentenfirma Lidl Brünn ein.

Bohouš, gemeinsam mit seiner Gattin, empfinden gelegentlich das Bedürfnis, eine neue Komposition - im Tandem - entstehen zu lassen. Es handelt sich vor allem um Kompositionen, die im Kern Reflexionen auf mährische Tradition, Erscheinungsformen, Motive und Zusammenhänge enthalten. Im Mittelpunkt ihre Aufmerksamkeit findet man vor allem das zeitlose Thema: Die Liebe. Na ja, was auch sonst. Die Liebe ist der rote Faden, mit der die Mehrheit der mährischen Lieder durchwoben ist. Lieder, die sich bei heimischer Bevölkerung besonderer Akzeptanz erfreuen.

Ohne Übertreibung lässt sich sagen, dass Bohumír Kameník mit seinem langjährigen, ausgeprägten Engagement in unterschiedlichen Musikformationen, sei es bei Jan Slabák,  bei Mistříňanka, in Moravěnka, Túfaranka, Dubňanka und jetzt in seiner eigenen Blaskapelle, zweifelsohne zum klingenden Namen der mährischen Blasmusik in ganz Mitteleuropa beigetragen hat. Dafür gebührt ihm ein großer Dank und Anerkennung seitens der blasmusikalischen Gemeinschaft.


(click to enlarge)

Bohouš, aufrichtige Gratulation zu deinem 60. Geburtstag.
Kvítek