Josef Ištvánek: Muzikant, pedagog, propagátor slaví 70-tiny / Josef Ištvánek: Musikant, Pädagoge, Blasmusikförderer feiert seinen 70. Geburtstag

- CZ - OK


Josef Ištvánek, Ratíškovice 2007
Josef Ištvánek, monsterkoncert
Ratíškovice 2007
Po delší odmlce zasedám opět za můj pracovní stůl, který se mně nikdy nepodaří uklidit tak, jak mně vnukají představy.

Příspěvek chci věnovat člověku, který pro moravskou dechovku hodně udělal a tak tímto přispět k tomu, aby se tento člověk dostal do širšího středoevropského povědomí, neboť si to velmi zaslouží. Psát o něm pouze na Moravě by znamenalo nosit dříví do lesa. Každý, kdo na Moravě aspoň jednou nějak zavadil o dechovou hudbu, jej téměř s jistotou zná, o jeho záslužné činnosti ví a v mnohých případech s ním udržuje i trvalý přátelský vztah.

A pádný důvod k takovému počinu mám také.

Potkal jsem růžičku


hudba Václav Maňas ml., text Stanislav Pěnčík

hraje Mladá muzika Šardice
umělecký vedoucí Josef Ištvánek
3.CD "Potkal jsem růžičku"

Josef Ištvánek oslavil počátkem tohoto posledního měsíce roku své kulaté sedmdesátiny.  Narodil se 9. prosince 1944 v Šardicích do rolnické, nicméně  hudební rodiny. Jeho tatínek byl dlouhá desetiletí varhaníkem v tamním kostele, maminka hudební sklony v rodině nezištně podporovala péčí o harmonické zázemí. Je třeba předeslat, že nejen obec Šardice, celé široké okolí je velmi silně protkáno lidovými tradicemi, ke kterým samo sebou patří i hudba lidová. Další vývoj tenkrát malého Josefa byla tímto ovzduším silně ovlivněna a proto nikoho nepřekvapí, že i on od mala pociťoval silné pouto k hudbě.

Důležitý okamžik v jeho životě nastal, když se rozhodl pokračovat v hudbě profesionálně. Ke každému profesionálnímu přístupu patří vhodná teoretická i praktická průprava. Tuto Josef Ištvánek získal, jako mnoho jiných zcela významných hudebníků v republice, o kterých jsem se již zmiňoval při jiných příležitostech, na prestižní Vojenské hudební škole v Roudnici nad Labem.  Tato škola zprostředkovávala mladým lidem nejen hudební znalosti a ovládání několika hudebních nástrojů najednou, ale především disciplinovanost. Josef se naučil perfektně ovládat pozoun a baryton, 

Je třeba poznamenat, že politický vývoj posledních desetiletí smetl z povrchu nejen zmíněnou, nadmíru významnou roudnickou hudební školu, ale také prakticky - až na několik vzácných vyjímek - všechny vojenské hudby po celé republice. Jsem přesvědčen, že toto bude mít v budoucnu neblahý, plošný dopad na dechovou hudbu v civilní sféře po celé zemi. Nikterak náhodou si mnoho lidí ve středu Evropy osvojili přísloví "Co Čech, to muzikant". Během několika let byly hozeny hudební tradice, staletí budované brutálně přes palubu. A s jakým odůvodněním? Nové směrnice, nový vliv ze strany NATO. Tak tedy pěkně "děkujeme". To nám stálo zato.

Po úspěšném absolutoriu školy v Roudnici v roce 1962 byl Josef Ištvánek přidělen k vojenské hudbě výsadkové jednotky v Prostějově. Jeho působení u vojenské hudby v Prostějově se datuje do roku 1974. "Předčasný" odchod od této jednotky byl způsoben potížemi, které souvisely v jádru s násilným vstupem vojsk Varšavské smlouvy do republiky v roce 1968, což bylo Josefem pociťováno jako zásadní morální problém.

Josef Ištvánek se tedy vrátil do rodných Šardic. A co mu osud připravil? Nic jiného, než to, co připravil mnoha jiným hudebníkům, kteří prošli důkladnou vojensko-hudební průpravou: Pokračovat v hudební činnosti i v civilu. I zde je třeba podtrhnout, že celá oblast horní části Slovácka, kde se nachází obce Kyjov, Šardice, Dubňany, Mistřín, Svatobořice, Ratíškovice a mnoho dalších je silně "kontaminována" lidovými tradicemi a dechovou hudbou, které se zde neudržují formálně, ale se doslova žijí.

Aniž bych se zde chtěl zabývat detailní chronologií jeho působnosti, uvedu jen, že bylo možno Josefa Ištvánka v činnosti hudebního pedagoga potkat prakticky všude. Dalo by se možná i říci po vzoru Frýborta. Josef, ale říkejme mu Jožka, jak je běžně mezi přáteli nazýván, působil pedagogicky velmi intenzívně v Šardicích, Dubňanech i v Ratíškovicích. A jak se jeho činnost projevovala? Stačí uvést následující názvy seskupení, s kterými je Jožkovo působení úzce spjato a které se vryly do paměti milovníků dechové hudby: Mladá muzika Šardice, Ištvánci, Šardičanka, Dolanka, Veselá muzika Ratíškovice.

Zpíval z rána slavíček


hudba Miloš R. Procházka, text venuše Janečková
hraje Mladá muzika Šardice
úmělecký vedoucí Josef Ištvánek
3.CD "Potkal jsem růžičku"
 
Osobně musím doznat, že jsem byl zejména vroucností a původností přednesu Mladé muziky Šardice okouzlen, když se mně dostalo poprvé do rukou jejich CD, natočené pod vedením Jožky. To byl okamžik, kdy jsem se o Jožku začal zajímat. Setkat se s Jožkou nebylo nikdy těžké, protože ve zmíněném regionu, ať již v Dubňanech na Pěnčíkově dechovém festivalu "Pod Slováckým vinohradem", nebo na ratiškovském festivalu, vždy v doprovodu své manželky, téměř nikdy nechyběl. Další naprosté okouzlení následovalo, když jsem pro sebe odhalil další svěřence, dechovou hudbu Dolanku, která již neexistuje (stále ji ale vedu v evidenci pod dolanka.dechovka.eu).

Je třeba také zmínit přinejmenším v krátkosti následující události, které byly Jožkou silně pozitivně ovlivněny: Podílel se na výhře Šohajky na českobudějovické Zlaté křídlovce. Návštěva Japonska s Mladou muzikou Šardice v roce 2000 byla jakousi "třešničkou" na dortu jeho dlouholeté, piplavé práce s šardickou mládeží. Jako umělecký vedoucí a dirigent dovedl pak Dolanku k vítězství v Hodoníně, kam byla "Zlatá křídlovka" přemístěna, především zásluhou zesnulého Stanislava Pěnčíka. Doplním jen, že byl Josefovi Ištvánkovi obcí Šardice v roce 2002 udělen titul "Čestný občan Šardic".

Jožka je mi blízký, patrně máme stejnou krevní skupinu. Když jsem delší dobu nedával o sobě vědět, protože jsem se věnoval chalupě, přišel od Jožky dotaz, zda-li je vše v pořádku. Toto se stává pouze mezi přáteli. Jistě se zase někde potkáme na festivalu, třeba i na místech, na kterých bychom oba setkání ale vůbec neočekávali,  jako kupříkladu v Bechyni před něco málo lety.

Jožka svými soustavnými aktivitami přispěl významnou měrou ke kontinuitě dechové hudby na Slovácku. Pro mne je zcela evidentní, že Josef Ištvánek pomohl mnoha mladým lidem na "muzikantské nohy". Lze jen doufat, že mu tito lidé za jeho trpělivost, spojenou s neuvěřitelným množstvím osobního času budou do smrti vděčni.

Není tajemstvím, že se Jožka ne vždy cítil v nejlepším zdravotním stavu. O to více pociťuji  osobně velkou radost z toho, že mohu touto cestou Jožkovi  k jeho 70-tinám gratulovat.

Dojdi za mnů moja milá


hudba František Kotásek, text Vladimír Salčák
hraje dechová hudba Dolanka
zpěv Jarmila Hubáčková, Věra Veselá
umělecký vedoucí Josef Ištvánek
CD "Kapelo začni hrát"

(Dovětek: Písničky na tomto CD patří bezesporu k perlám moravské dechovky. Zcela typický je zde také text "lyšáka" Vládi Salčáka, obsahující zpravidla archaické prvky lidských vztahů, vždy velmi subtilně zakódované a opředené téměř nehmatatelným erotickým závojem. Myslím si, že byl v tomto "mistrem".)


Tož Jožko, opatruj sa nám a na brzkou shledanou.

- DE - OK

Josef Ištvánek, Ratíškovice 2007
Josef Ištvánek, Monsterkonzert
Ratíškovice 2007
Nach einer längeren "Funkstille" setzte ich mich wieder hinter meinen Arbeitastisch, dessen Aufräumung mir nie so gelingt, wie´s mir meine Vorstellungen nahelegen.

Den Beitrag will ich einem Menschen widmen, der für die mährische Blasmusik viel getan hat. Über diesen Menschen nur für Fans im mährischen Raum zu schreiben, wäre dem sprichwörtlichen "Tragen von Holz in den Wald" gleich. Über seine verdienstvolle Tätigkeit weiss dort Bescheid  beinahe jeder, der auch nur teilweise mit der Blasmusik in Berührung gekommen ist. Aus vielen Begegnungen entstanden zahlreiche freundschaftliche Beziehungen, die weiterhin gepflegt werden. Daraus leitet sich auch meine Motivation ab, diesen Menschen dem mitteleuropäischem Publikum der böhmischen Blasmusik ins breitere Bewusstsein zu rufen. Er verdient es.

Einen triftigen Grund dazu habe ich nun auch.

Röschen begegnete mir / Potkal jsem růžičku


Musik Václav Maňas Jun., Text Stanislav Pěnčík

  s spielt und singt Mladá muzika Šardice
  künstlerische Leitung Josef Ištvánek
3.CD "Potkal jsem růžičku"

Josef Ištvánek feierte zu Beginn dieses letzten Monates des ausgehenden Jahres seinen runden 70sten Geburtstag. Geboren wurde Josef am 9. Dezember 1944 in Šardice (paar Kilometer westlich von Hodonín) in eine Landwirtschaftsfamilie mit musikalischem Hintergrund. Sein Vater hatte viele Jahrzehnte die Stellung des Orgelspielers in der örtlichen Kirche inne, die Mutter unterstützte die musikalische Neigung in der Familie durch die Pflege eines harmonischen Umfeldes. Es sei angemerkt, dass nicht nur die Gemeinde Šardice, sondern die ländliche Umgebung im weiten Umkreis durch alte, gelebte Volkstradition stark durchwirkt ist, zu denen selbstverständlich auch die Blasmusikpflege gehört. Die weitere Entwicklung des damals kleinen Josef war durch diese Atmosphäre in einem erheblichen Maß beeinflusst. es kann daher kaum überraschen, dass auch er von seiner frühen Jugend eine merkliche Zuneigung zur Musik in sich verspürte.

Ein entscheidender Augenblick in seinem Leben kam mit der Entscheidung, die Musik zum Beruf zu erheben. Es war klar, dass eine professionelle musikalische  Tätigkeit geeignete theoretische und praktische Vorarbeit erfordert. Diese Fertigkeit gewann Josef, wie übrigens eine Reihe bedeutender musikalischer Persönlichkeiten in der Republik, die ich gelegentlich bei anderen Anlässen bereits erwähnte, an der angesehenen Militärmusikschule in Roudnice nad Labem. Diese Prestige-Institution vermittelte jungen Leuten nicht nur einschlägige theoretische Kenntnisse sowie - in der Regel - die Beherrschung von mehreren Instrumenten, sondern vor allem disziplinierten Zugang zur Musik. Josef lernte gerade dort die Blasinstrumente Baryton und Posaune perfekt zu beherrschen.

Hier eine Bemerkung am Rande. Die politische Entwicklung im Lande im Laufe der letzten 10 Jahre brachte es mit sich, dass nicht nur die erwähnte,  bedeutende militärische Musikinstitution in Roudnice aus der Oberfläche weggefegt wurde, aber Schritt für Schritt - bis auf einige Ausnahmen - praktisch alle aktive militärische Musikeinheiten in der ganzen Republik. Ich bin persönlich davon überzeugt, dass sich dies im zivilen blasmusikalischen Bereich flächendeckend negativ auswirken wird. Nicht zufällig galt lange Zeit der Spruch in weiten Teilen Europas "Ein Tscheche, ein Musikant". Im Laufe einiger weniger Jahre wurde eine alte, ständig gepflegte musikalische Tradition brutal übers Bord geworfen. Un mit welcher Begründung? Neue Richtlinien, neuer Einfluss seitens der NATO. OK, also vielen Dank dafür. Das war uns der Teufel schuldig.

Nach dem erfolgreichen Absolutorium in Roudnice im Jahre 1962 wurde der Absolvent Josef Ištvánek zur Musikgarnison der paramilitärischen Einheit in Prostějov zugeteilt. Sein erfolgreiches Wirken bei dieser Einheit wird bis zum Jahre 1974 datiert. Ein "vorzeitiger" Abgang von dieser Einheit war auf gewisse eingetretenen Schwierigkeiten zurückzuführen gewesen, die im Kern mit dem Eintritt der "befreundeten" Armeen des Warschauer Paktes im Jahre 1968 zusammenhangen. Bei Josef kamen moralische Bedenken über seine Tätigkeit beim Militär auf, er verspürte ein grundlegendes Problem.

Josef Ištvánek kehrte daher in seinen Geburtsort Šardice zurück. Und was hat ihm das Schicksal vorbereitet? Nichts anderes, als das was auch vielen anderen Musikern in ähnlicher Situation vom Schicksal beschert wurde. Musikanten, die eine fundierte  Tätigkeitsperiode bei der Militärmusik durchmachten: Auch im Zivil in der musikalischen Tätigkeit fortzufahren. Um so mehr, wenn man bedenkt, dass das nördliche Gebiet der Mährisch-Slowakei, insbesondere der Landstrich, wo Kyjov, Šardice, Dubňany, Mistřín, Svatobořice, Ratíškovice und viele andere Orte liegen, mit Volks- und Blasmusikmanifestationen stark "kontaminiert" ist.
 
Ich habe an dieser Stelle nicht die Absicht, eine detaillierte Chronologie seiner Wirkung anzuführen. Vielmehr beschränke ich mich auf die Feststellung, dass man Josef Ištvánek, als musikalischer Pädagoge unterwegs, im erwähnten Gebiet praktisch überall angetroffen werden konnte. Man könnte vielleicht auch sagen, ähnlich, wie es beim Josef Frýbort seinerzeit der Fall war. Josef, im Kreis der Freunde und Bekannten aber geläufiger Jožka  genannt, nahm sich der musikalischen Erziehung von Jugendlichen in erster Linie in Dubňany, Šardice  und Ratíškovice an. Und wie haben sich seine Bemühungen in der Öffentlichkeit geäußert? Es genügt einige der von ihm künstlerisch betreuten Blaskapellen anzuführen, die sich beim Publikum eines besonderen Zuspruches erfreuen konnten und keiner weiteren qalitativen Beurteilung bedürfen: Mladá muzika Šardice, Ištvánci, Šardičanka, Dolanka, Veselá muzika Ratíškovice.

Nachtigall sang zur frühen Stunde / Zpíval z rána slavíček


Musik Miloš R. Procházka, Text venuše Janečková
es spielt und singt Mladá muzika Šardice
  künstlerische Leitung Josef Ištvánek
3.CD "Potkal jsem růžičku"
 
Hier muss ich gestehen, dass mich der Vortrag von Mladá muzika Šardice, insbesondere durch die Innigkeit und bodenständige Echtheit bezauberte, als ich die CD zum ersten Mal in die Hände bekam, aufgenommen unter der Aufsicht von Jožka. Das war der Augenblick, wo ich mich für Jožka  zu interessieren begann. Ihm zu begegnen, war nie in großes Problem, denn in der erwähnten Heimatregion, meistens in Begleitung seiner Frau, fehlte er bei musikalischen Anlässen kaum. So war er ein regelmäßiger Besucher von Festivals in Dubňany, Ratíškovice, Šardice etc. Eine weitere bezaubernde Entdeckung folgte, als ich für mich eine weitere von Jožka betreute Partie, Blaskapelle Dolanka,  entdeckte. Dolanka hatte ihre Tätigkeit im Sommer 2010 beendet (ihre Web-Präsentation habe ich aber im "eingefrorenen" Zustand bei mir aufgehoben, s. dolanka.dechovka.eu).

Es ist angebracht, zumindest in Kürze folgende Ereignisse zu erwähnen, bei denen sich Jožka  maßgeblich beteiligte: Mitwirkung bei der Blaskapelle Šohajka, die in Budweis "Das goldene Flügelhorn" gewann, die großangelegte Teilnahme von Mladá muzika Šardice in Japan im Jahre 2000, die eine Art Höhepunkt seiner unermüdlichen Tätigkeit mit der Jugend aus Šardice darstellte. Als musikalischer Leiter und Dirigent brachte er in weiterer Folge die Blaskapelle Dolanka zum angestrebten Sieg beim "Goldenen Flügelhorn" in Hodonín, wohin der Wettbewerb auf besonderes Zutun von Stanislav Pěnčík verlegt wurde. Für sein enormes Engagement im Bereich der musikalischen Erziehung und Arbeit mit der Jugend erhielt Josef Ištvánek im Jahre 2002 von der Gemeinde Šardice den Titel "Ehrenbürger der Gemeinde Šardice".

Jožka ist ein bescheidener Mensch, der Umgang mit ihm stets problemlos. Mir steht er nahe, vermutlich haben wir beide die gleiche "Blutgruppe":-) Als längere Zeit von mir kein Zeichen der Rührung kam, bei einigen Festivals ich nicht auftauchte, da ich mich im erhöhten Maß Hausarbeiten widmete, kam von Jožka eine E-Mail,  ob alles in Ordnung sei. Dies geschieht nur unter Freunden. Wir werden uns wieder bei irgendeinem Festival treffen, vielleicht auch in Gegenden, wo keiner von uns beiden den anderen erwarten würde, wie etwa im südwestlichen Böhmen beim Festival in Bechyně vor wenigen Jahren.

Jožka hat mit seinem unablässigen Engagement in einem bedeutenden Ausmaß zur Kontinuität der Blasmusik in der mährischen Region beigetragen. Für mich ist es ganz evident, dass Jožka vielen jungen Leuten auf "Musikantenfüße" geholfen hat. Man kann nur hoffen, dass diese Leute für seine Geduld, gepaart mit einer schier unglaublichen Freizeitinvestition ihm gegenüber von Dankbarkeit ewig erfüllt sein werden.

Es ist kein Geheimnis, dass sich Jožka nicht immer bester gesundheitlicher Verfassung erfreute. Umso mehr freut es mich persönlich, dass ich Jožka auf diesem Weg zu seinem 70. Geburtstag gratulieren kann.

Komm zu mir mein Liebling / Dojdi za mnů moja milá


Musik František Kotásek, Text Vladimír Salčák
  es spielt Blaskapelle Dolanka
  Gesang Jarmila Hubáčková, Věra Veselá
  künstlerische Leitung Josef Ištvánek
CD "Kapelo začni hrát"

(Nachsatz: Die Stücke auf dieser CD gehören zweifelsohne zu Perlen der mährischen Blasmusik. Ganz typisch ist bei diesem Stück der Text vom "Fuchs" Vláďa Salčák. Seine Texte enthalten in der Regel archaische Elemente der menschlichen Beziehung, immer sehr subtil verschlüsselt und umhüllt von einem nicht greifbaren erotischen Schleier. Ich denke mir, das hatte er meisterhaft im Griff).

Alsdann Jožka, gib auf dich acht und auf baldiges Wiedersehen.