
rodiiště Antonína Votavy, Kladno-Rozdělov, kostel sv. Václava / Geburtsort von Antonín Votava, Kladno-Rozdělov, Kirche des Hl. Václav

Pouze v kostce poznamenám, že se Antonín Votava narodil nejen do velmi chudé rodiny, ale také viděno přes "ekologické brýle" do velmi nepříznivého místa Jako by to nebylo málo, také do historicky sporného časového období politické atmosféry poválečného období, které doprovázelo i můj život.
Má životní hypotéza byla a stále je: Bída učí a silně motivuje k životu. Tyto "ctnosti", dle vlastních životních zkušeností, blahobyt zpravidla jaksi nemá v primárním "repertoáru".
Antonín Votava byl opravdovým multitalentem. Spolupracoval s mnoha osobnostmi lidové hudby, vyzdvihnu pouze pro krátkost příspěvku plodnou spolupráci s Ernstem Moschem ze sousedního Německa.
Důležitým rokem byl pro Antonína Votavu rok 1965, kdy se začal soustřeďovat na dechovou hudbu. V tomto roce také založil svou vlastní formaci s názvem "Dechová hudba Antonína Votavy". Byla sestavena s členů, které Votava působením v mnoha pražských orchestrech osobně poznal. Formace Antonína Votavy měla vysokou úroveň a byla čile aktivní ve veřejném prostoru, v médiích etc. Koncem 90-tých let se formace postupně z veřejného prostoru opět vytrácela.
Pozoruhodné pro mne je, že v současném veřejném informačním prostoru o Antonínu Votavovi nelze nalézt téměř nic. Co mne ale dokonce dost šokuje, je skutečnost, že i na informačním serveru města Kladna, rodiště Antonína Votavy, naleznete spoustu info jak naložit s odpadky, ale zmínku o tamním rodáku marně hledáte. Ani "tečka".
Pro mne podobný šok, spojený s odpovědí ze správy pražského hřbitova na můj dotaz, kde "odpočívá" Vašek Zeman, jeden z nejoriginálnějšách tedxtařů z doby "Tří králů české dechovky". Nemohli mi sdělit. Dostali sice poštou z kanadského exilu "urnu zesnulého" , ale bez jakýkoliv doprovodných dat. Příznivci dechovky tolik milovaný Vašek Zeman se tedy "v hrobě" nemohl ani "obrátit". Taková ostuda.

Ich möchte nur kurz anmerken, dass Antonín Votava nicht nur in einer sehr armen Familie zur Welt kam, sondern auch, durch die „ökologische Brille“ betrachtet, an einem sehr ungünstigen Ort. Als ob das nicht genug wäre, auch in eine historisch brisante Zeitperiode politischer Atmosphäre der Nachkriegszeit, die auch mein Leben begleitete.
Meine Lebenshypothese war und ist: Armut lehrt uns und motiviert uns stark zum Leben. Meinen eigenen Lebenserfahrungen zufolge findet man diese „Tugenden“ normalerweise nicht im primären „Fokus“ des Wohlstands.
Antonín Votava war ein wahres Multitalent. Er arbeitete mit vielen Persönlichkeiten der Musik und Volksmusik zusammen. der Kürze halber werde ich nur seine fruchtbare Zusammenarbeit mit Ernst Mosch aus dem benachbarten Deutschland hervorheben.
Ein wichtiges Jahr für Antonín Votava war das Jahr 1965, als er begann, sich auf Blasmusik zu konzentrieren. In diesem Jahr gründete er auch seine eigene Blaskapelle namens „Blasmusik von Antonín Votava“. Diese bestand aus Mitgliedern, die Votava durch seine Mitarbeit in vielen Prager Orchestern persönlich kannte. Die Formation hatte ein hohes Niveau und war in der Öffentlichkeit, in den Medien etc. aktiv. Ende der 1990er Jahre ist die Blaskapelle wieder aus der öffentlichen Bewusstsein in den Hintergrund getreten.
Bemerkenswert finde ich, dass man im aktuellen öffentlichen Informationsraum über Antonín Votava fast nichts finden kann. Was mich ziemlich schockiert, ist die Tatsache, dass man sogar auf dem Informationsserver der Stadt Kladno, dem Geburtsort von Antonín Votava, zwar viele Informationen zur Müllentsorgung findet, aber keinerlei Erwähnung über diese Persönlichkeit. Nicht einmal ein „Punkt“.
Einen ähnlichen Schock erlebte ich, als ich versuchte herauszufinden, wo Vašek Zeman seine "letzte Ruhe" am Prager Friedhof fand. Zur Erinnerung: Vašek Zeman war meines Erachtens der originellste Texter aus der Zeit der „Drei Könige der böhmischen Blasmusik“. Auf meine Anfrage, wo seine Überreste beigesetzt wurden, bekam ich von der Prager Friedhofsverwaltung die Antwort: Sie können es mir nicht sagen. Zwar erhielten sie aus dem kanadischen Exil per Post die „Urne des Verstorbenen“ , allerdings ohne irgenwelche Begleitdaten. Der bei Blasmusikfans so beliebte Vašek Zeman konnte sich daher "im Grab" nicht einmal „umdrehen“. So eine Schande.
hraje Dechová hudba Antonína Votavy / es spielt die Blasmusik von Antonín Votava
Mám ráda hajnýho - hudba Jan Smolík
V růžovém loubí - hudba rantišek Dunovský, text Vladimír Sýkora
