Februar 2009: Blaskapelle Skaličané

Details

Category: Bands of the month 2008-2012

Created: Tuesday, 24 February 2009 18:08

Last Updated: Thursday, 01 March 2018 20:24

Hits: 12811

Vom geographischen Epizentrum der mährischen Blasmusik - Hodonín - machen wir heute einen gedanklichen Abstecher ins benachbarte Ausland, in die Slowakei, nach Skalica. Dass es sich lediglich um eine verwaltungstechnische, jedoch keinesfalls kulturelle Unterteilung dieses fruchbaren Blasmusikgebietes handelt, geht aus der Landkarte eindeutig hervor. Die Entfernung zwischen den zwei Ortschaften ist mit einem Fahrrad leicht bewältigbar. Dort befindet sich die nach dem Ort benannte Blaskapelle Skaličané zu Hause.

Die Blaskapelle wurde nach dem Zusammenbruch des Eisernen Vorhanges Anfang der 90er Jahre gegründet. Die Motivation war klar. Wenn es in manchen benachbarten Ortschaften mehrere Blaskapellen geben kann, so sollte Skalica inmitten dieser musikalischen Gegend auch vertreten sein. An jungen Musikern und Sängern hat es in dieser Gegend ob der hier Jahrhunderte lang gepflegten Volksmusiktradition nie gemangelt, an geeigneten Kompositionen ebenfalls nicht. Trotz des relativ jungen Alters ...

hatte sich die Blaskapelle Skaličané einerseits durch zielstrebige Arbeit einen sehr soliden Sound erarbeitet, andererseits aber auch die profunde Kenntnis der Traditionsbräuche der mittelmährischen Region, was der Partie beachtliche Beliebtheit einbrachte. Diese Blasformation wird oft in Podluží zu Hody eingeladen, bei denen von einer Blaskapelle eine enorme Flexibilität hinsichtlich der sofortigen Begleitanpassung an den freien Gesang der angereisten jungen Šohaji abverlangt wird. Sicherlich keine Trivialität, wenn man bedenkt, was und in welcher Tonart alles von den singlustigen Burschen kommen mag.

Musikalisch leitet die Partie Lukáš Prajka, der sehr freundlich und kolegial wirkt und mit seinem Tenor in den verschiedensten Blasformationen oft gesichtet wird. Wie es scheint, gelingt es ihm am Tenor oder der Posaune die Hörer für sich "spielend" zu gewinnen. Der Kapellmeister am ersten Flügelhorn, Robert Kucharič, alias "Robo", den auch andere Blaskapellen in ihrer Besetzung gerne hätten, weiß allzu gut, was Terminkollisionen bedeuten können. Deswegen hatte er für sich Prioritäten gesetzt. Er widmet sich vor allem seiner Partie.

Die Blaskapelle Skaličané sehe ich als einen klassischen Träger der mährischen, slowakischen, böhmischen Blasmusikkultur. Ihr musikalischer Ausdruck wirkt sehr natürlich, ist ungezwungen, unspektakulär und ist harmonisch in die kulturelle Umgebung eingebetet, in dem diese Blaskapelle wirkt. Darum fahre ich gelegentlich längere Strecken, um diese Formation zu erleben.

Z pomyslného zeměpisného epicentra moravské dechoví hudby – Hodonína – udělejme malý pomyslný odskok do sousedního zahraničí, na Slovensko, do Skalice. Že se jedná pouze o technickosprávní, v žádném případě však o kulturní dělení této plodné dechové hudební oblasti je jasně patrné z mapy. Vzdálenost mezi oběma obcemi je snadno zvládnutelná na kole. Tam se nachází po obci pojmenovaná dechová hudba Skaličané.

Dechová hudba byla založena počátkem 90tých let po zhroucení „Železné opony“. Motivace ke vzniku byla zcela jasná. Když mohlo být v mnoha okolních obcích hned několik dechových skupin, měla by být přeci i Skalica uprostřed této hudební oblasti také zastoupena. Nedostatkem mladých muzikantů a zpěváků tato oblast v důsledku staletí trvající lidové tradice nikdy nertpěla a nedostatkem vhodných skladeb také ne. Přes poměrně mladý věk se podařilo kapele jednak cílevědomou prací na straně jedné , ale také velmi dobrou znalostí tradic a zvykú  slováckého regionu na straně druhé získat obdivuhodnou oblibu  mezi příznivci dechovky. Na Podluží je tato formace často zvána na hody, kde je od kapely zpravidla požadována vysoká flexibilita co se týče bleskového přizpůsobení na volný pěvecký přednes ze strany šohajů. Nejedná se o žádnou trivialitu, když si člověk uvědomí, co vše od zpěvně naladěných šohajů a v té či oné tonině může následovat.

Partu umělecky vede Lukáš Prajka, který působí velmi přátelsky a kolegiálně a se svým tenorem je často vídáván v nejrůznějších formacích. Tenorem či pozounem, jak se jeví, se mu daří „hravě“  získávat posluchače.

Kapelník na první křídlovce, Robert Kucharič, alias "Robo", kterého by jistě ve svém sředu rády uvítaly i jiné kapely, ví velmi dobře, co termínové kolize mohou znamenat a proto stanovil sám pro sebe priority. Věnuje se hlavně vlastní partě.

Na dechovou skupinu Skaličané pohlížím jako na klasického nosiče moravské, slovenské, české dechové kultury. Jejich hudební projev působí  velmi přirozeně, je nenucený, nespektakulární a je vždy harmonicky vsazen do kulturního prostředí, v kterém tato kapela působí. Proto příležitostně jedu i delší „štreky“ abych  tuto formaci mohl prožít.