Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music unites nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

"Hudba a humor - nejlepší medikament v mnoha životních situacích." -- "Musik und Humor - das beste Medikament in vielen Lebenssituationen." - Josef Konečný

Prosinec 2010: Dechová hudba Babouci / Dezember 2010: Blaskapelle Babouci

-CZ -

Dechová hudba Babouci - ochránce staré české dechovkové tradice

"... 'zapomeň, zapomeň', řekne se to lehce,
ale mé srdéčko, zapomenout nechce."


Za povšimnutí stojí "osudový konec", jehož neodvratnost je "zpečetěna"  tenory

Vše podléhá proměnám času, nevyjímaje ani dechovou hudbu, které se na zdejších stránkách věnuji.

Naše dechovka sahá svými hlubokými kořeny až do 17. století, ne-li hlouběji, a původně v daleko skromnějším "obsazení" měla uplatnění v turecké armádě. Přibývalo nástrojů a ve střední Evropě byla mnohde nazývána mezi lidmi hudbou tureckou. Dost nízký počet hráčů, spojený s poměrně jednoduchou strukturou skladeb vedl patrně k tomu, že se tento typ hudby velmi rychle rozšířil mezi širokými, vesměs chudšími vrstvami společnosti a tudíž v oblasti folklorní. Muzikanti zpravidla byli prostí lidé, kteří svou životní režii zajišťovali jakkoliv, jen ne hudbou. Byli to zemědělci, řemeslníci, obchodníci. Jejich posláním bylo vnést dechovou hudbou lidem do jejího, často velmi monotónního, prací zcela vyplněného roku, optimizmus, radost a zpestření jejich nezřídka neutěšené situace.

Razantní vývoj přinesl sebou mnohé změny. Obsazení dechových skupin v současnosti sestává velmi často z odchovanců konzervatoří a profesionálních hudebníků, ve "hře" jsou peníze a citovými potřebami širších vrstev společnosti se málokdo zaobírá. Dostali jsme se v převážné míře do tolik lákavé a svůdné oblasti, zvané "byznys", v které se nyní velmi rádo mlží superlativy "gigantizmus, mistrovství, nej-, supr" a pod, nejlépe ovšem v kombinacích. Lze skoro tvrdit, že Vánoce již byly byznysem "úspešně" odcizeny, proč tedy také nesáhnout po dechovce? Nelze totiž přehlédnout zjevné snahy dostat lidové umění a tradici, potažmo i dechovku, do arény "kvantifikovaného hodnocení", obdobné "Mistrovství v plavání". A vítěz dostane zakázky, ostatní se mohou již jen "koupat".

Jan Návara, Babouci
Jan Návara, nejstarší člen
opora formace
/
Jan Návara, das älteste Mitglied
Backbone der Formation
Babouci, Logo
Dechová hudba Babouci tvoří ve světle právě nastíněného vývoje jakousi historickou výjimku, relikt. Její zázemí a silné pole působení tvoří jižní Čechy, zeměpisně přesněji velká oblast kolem Českých Budejovic, odkud se vždy všichni hráči Babouků rekrutovali a nadále rekrutují.

Tato dechová hudba má za sebou neuvěřitelných více než 140 let (přesněji 142 let) prakticky nepřetržitého působení a tudíž platí v Čechách za nejstarší známou dechovou hudbu. Nepodlehla a nepodléhá tendenčním vlivům a hraje prakticky i dnes, jak se v polovině 19. století lidově říkalo, tak zvanou "tureckou" muziku. Babouci zachovávají věrnost vůci svým předkům ve způsobu volby skladeb a jejich podání. V popředí jsou skladby původního lidového typu, svou jednoduchostí pro každého obsahově srozumitelné. Pojednávají o lásce k milé osobě, bližnímu, k domovině, vztahují se na různé důležité úseky i vrtochy života. Jejich rytmus a struktura jsou velmi přehledné. Podání Babouků je stylově původní, jak tomu bylo i pri jejich vzniku v šedesátých letech 19. století. Sborový, ne sólový zpěv tehdy tvořil a u Babouků vytváří i nadále naprosto nedílnou součást jejich podání. Text nabízí sdělení, které je artikulováno a harmonicky podmalováno hudbou. Babouci hrají samo sebou i skladby, které za staletí dále obohatily klenotnici české dechovky. Podání původních, převážně starších skladeb odpovídá ale ustálenému schématu.

 

Úvodem  zpívají všichni hráči. Poté následují klarinety, opět sborový zpěv, téma je vyzdviženo  křídlovkami, znovu sborový zpět a závěr tvoří barytonová sekce.  Jako příklad zde uvádím (viz. video) "Oči modravé", záznam z Trhových Svin, kde je toto hezky demonstrováno. Zejména závěrečné resumé v podání tenorů vyjadřuje osudovost obsahu. Tato skladba je na Babouky přímo šitá. Bylo by mně velkým potěšením, kdybych ji mohl opět slyšet v jejich podání na příštím 17. mezinárodním festivalu "Kubešova Soběslav 2011" kde Babouci za normálních okolností nechybí.

Rozebírat na tomto místě historii Babouků do detailu by bylo příliš obsáhlou záležitostí. Zmíním se pouze o několika důležitých meznících, uvedu jen  několik jmen. Zájemce o podrobnější historickou evidenci Babouků odkazuji na jejich internetovou prezentaci.

Jouzíci, přechůdci Babouků Dechová hudba Jouzíci um 1878 - 1883

Jedná-li se skutečně o Jouzíky, je pak tato fotografie zcela unikátní tím, že právě v této době byla objevena metoda, jak pořizovat fotografie způsobem, který začal být pro normálního člověka již dostupný
  (photo courtesy Babouci)
  (click to enlarge)
Počátky vzniku Babouků sahají do druhé poloviny 19. století. V té době působil v Němčicích (několik kilometrů západně od Českých Budějovic, viz. mapka)  ředitel školy a hudební nadšenec Jan Votava. Dopomohl mnoha zájemcům k základnímu hudebnímu vzdělání, které bylo možno s prospěchem užít zejména u vojenské hudby. Sám se pak vydal do USA za hledáním nové obživy. Josef Prener z Němčic, jeden z jeho úspěšných odchovanců založil po odchodu Votavy v roce 1868 kapelu, které se říkalo "Jouzíci" po Josefu, zvaném  Jouzík. Jouzíkova snaha byla zlepšit kvalitu vystupování. Zavedl hraní z not, což byla novost. Kapela se postupně dostávala do podvědomí širších vrstev obyvatelstva a získávala na Netolicku stále lepší pověst. Tato samosebou zase přitahovala i dobré muzikanty.

Krátce po založení Jouzíků  přišli do kapely dva novopečení, velmi nadaní muzikanti, bratři Matěj a Matouš Baboučkové z nedalekého Dubného (blíže k Budějovicím). Ti zrovna ukončili svou činnost u vojenské hudby. Jako mladí hoši, plni elánu a inspirace, založili krátce nato - psal se rok 1875 - vlastní kapelu, kterou už od počátku lidé nazývali Babouci (kvůli snadnější výslovnosti než Baboučci).  Tato kapela, zpočátku 7mi členná,  v krátké době Jouzíky zcela nahradila. Je všeobecně známo, že dobří muzikanti zase jen dobré muzikanty přitahují. Kapela byla rozšířena o další 4 členy, jež je do počtu sestavou dodnes. Babouci si udělali jméno široko daleko. Kdo s Babouky hrál, v hudební oblasti také něco znamenal. Následovalo celých dvacet let společného působení beze změn v obsazení. Na přelomu století devatenáctého a dvacátého ovšem dochází k nutné věkové revitalizaci v obsazení novými, neméně schopnými hráči z okolních obcí.

Po dosavadním kapelničení Babouků převzal v roce 1935 taktovku Jan Ferebauer z Dubného a jak se ukázalo skoro na celých třicet let. V udržení tradice osadit kapelu jen dobrými muzikanty se pokračovalo, do kapely pronikla také řada Baboučků mladší generace. O dobré muzikanty mezi Budějovicemi a Netolicemi nebyla nikdy nouze a tak se v sestavě Babouků objevovala zvučná jména jako Jakub Španinger, Vít Postl, Jan a Josef Moučků, Stanislav Vojta, Josef Našinec, František Pach, Stanislav Borovka, Josef Šabatka, Václav Rožboud a řada dalších. Během 2. Světové války byla činnost kapely silně omezena, ale nepřerušena. Po válce byli Babouci v rámci komunistického zásahu do veškerého dění několikráte přeřazeni a přiřazeni k vykonstruovaným organizacím s politickým a kulturním posláním. V této době začala také spolupráce s masovými prostředky, zejména s pobočkou českého rozhlasu v Českých Budějovicch. Tímto byli Babouci v dechovkové společnosti jěště více známi.

Babouci v letech 1973-74
Babouci v letech 1973 - 1974
  Photo courtesy Babouci  (click to enlarge)
Rok 1968 byl dalším důležitým mezníkem v existenci kapely. Tehdy slavila kapela své 100 výročí od založení. Místo kapelníka převzal Václav Rožboud, rodák z Němčic a aktivní "babouk", muzikant tělem i duší, pocházející z rodiny hudebníků nejen s dlouhou tradicí, ale tuto tradici svých předků svými dvěma syny také zajišťující. Jak tomu někdy bývá i Babouci prošli obdobím fluktuace členů a tak se setkáváme se jmény Františka Mikeše, Milouše Stropka, Ladislava Lippa, Františka Herdy, Zdeňka Kabourka, Stanislava Vojty, Eduarda Lehečky, Josefa Šafáře, Františka Babického, Jaroslava Nuska, bratří Kučerů, Františka Matouška a dalších, kteří dopomohli, byť i jen dočasně udržet charakteristický styl podání této dechové hudby.
Neočekávaný odchod Václava Rožbouta do muzikantského nebe dne 27. září 1998 ukončil období třicetileté plodné, neúnavné práce této jedinečné osobnosti ve formaci Babouků.

Po úmrtí Václava Rožbouda převzal velení formace František Petrách, který svého času tvořil s Václavem tenorové duo. Za jeho působení byla ve spolupráci s Ladislavem Kubešem zintenzivněna mediální činnost. Bylo natočeno několik nosičů, přičemž se přihlíželo k autentičnosti nahrávek v souvislosti s živým vystoupením na podiu (viz. "tonové nosiče Babouků"). Kapela si nadále udržela svůj původní, charakteristický způsob podání jak již bylo zmíněno. Po necelých 4 letech ukončil František Petrách své působení na postu kapelníka u Babouků, neboť si stále více uvědomoval, že tato časově velmi náročná funkce je v rozporu s jeho soukromě podnikatelskými aktivitami.

Počátkem léta bylo tedy nutno rozhodnout jak dál. Formou rulety a "ukazováčkem" padla volba na klarinetistu Petra Shýbala. Petr sice znal rozsah a obsah, patřící k vedení kapely, skutečně ale "věděl" až poté, co počátkem léta 2002 po důkladném uvážení převzal  kapelnické žezlo. Hodně z nás ví, jaká různorodá práce se za takovým postem skrývá. Nejen "hašení" nejrůznějších požárků a požárů, organizační zařizování, obstarávání not, dopravy, nesčíslné telefonáty a emaily. U Petra je třeba navíc připomenout hromadu nejrůznější korespondence s fanoušky. Dokládá to i následující fakt, který na Petra musím prostě prozradit. Na mou nabídku, věnovat Baboukům zde na mých stránkách místo, které si jistě za svou mimořádně záslužnou práci pro českou dechovku zcela zaslouží, prostě zapomněl:-) Mou druhou připomínku však již nepřehlédl:-)

Babouci se těší, zejména ve své domovině - v jižních Čechách - ale také v jiných koutech vlasti, velké oblibě. Mají dokonce i svůj fanklub. Musím doznat, že jsem byl velmi dojat, když jsem při vystoupení Babouků na XIII. Festivalu Karla Valdaufa v Trhových Svinech viděl (a pro sebe i dokumentoval) příznivce nejen generace seniorů ale především hodně mladých lidí, kteří s naprostým zanícením v těsné blízkosti podia s Babouky zpívali. Babouci vyjedou tu a tam i mimo vlast, porozumět jejich skutečnému poselství vyžaduje ovšem notnou dávku nadšení pro původní českou dechovku, s jakým se především běžně setkávají asi jen doma.

Short portraits

Matthias Schorn

Matthias Schorn
Matthias Schorn

- DE -

Es freut mich ganz besonders, dem Kreis der Anhänger der böhmischen Blasmusik den Bandlieder, Moderator, Komponisten, Arrangeur und Klarinettisten Matthias Schorn, einen besonders talentierten Mann vorzustellen.

Matthias wurde am 3. November 1982 in Salzburg geboren. Der Fokus seiner musikalischen Interessen ist sehr breit angelegt und reicht von der Volksmusik über zeitgenössische musikalische Strömungen bis zur glanzvollen Wiener Klassik. Durch seine vielfältigen Initiativen und Engagements fördert er musikalische Aktivitäten in Österreich wo er nur erscheint. Die Blaskapelle MaChlast, die von Matthias geleitet wird,  fand anfangs vor allem im Segment der böhmischen Blasmusik ihr Umfeld der Hauptbetätigung. Unter der respektvollen musikalischen Leitung von Matthias entwickelte sich diese Formation mittlerweile zu einem sehr fähigen Klangkörper, der gerne neue Wege geht und sich auch auf zum Teil recht mutige  musikalische Experimente einlässt.

Matthias studierte Konzertfach Klarinette an der Universität für Musik und darstellende Kunst Wien bei Johann Hindler und besuchte mehrere Meisterkurse, u.a. bei Alois Brandhofer in Salzburg.

 Seine berufliche Laufbahn begann er als Klarinettist beim Radio Symphonie Orchester Wien, 2007 wurde er dann beim Deutschen Symphonie Orchester Berlin, bei den Münchner Philharmonikern, der Wiener Staatsoper und schließlich bei den Wiener Philharmonikern als Klarinettist engagiert.

 Als Soloklarinettist konzertierte er u. a. mit dem Deutschen Symphonie Orchester Berlin , dem Rundfunk Symphonie Orchester Berlin, dem  Mendelssohn Kammerorchester Leipzig, dem Georgischen Kammerorchester Ingolstadt,  dem Bruckner Orchester Linz , den London Mozart Players , dem Münchner Kammerorchester , der Russischen Kammerphilharmonie St. Petersburg, den Wiener Mozartisten, dem Wiener Jeunesse Orchester, dem Innviertler Symphonie Orchester und der Wiener Kammerphilharmonie.

 In den vergangenen Jahren gastierte er regelmäßig als Soloklarinettist bei den Berliner Philharmonikern, der Staatskapelle Dresden , dem NDR Symphonie Orchester Hamburg , dem Bayrischen Staatsorchester München , der Camerata Salzburg und dem Wiener Kammerorchester.

 Neben seinem Schwerpunkt, der Orchestertätigkeit sowie einschlägigen Solo-Projekten ist ihm die Kammermusik ein wichtiges Anliegen. Zu seinen Partnern zählen u. a. Christoph Eschenbach, Daniel Hope, Wu Han, Gabor Boldoczki, Christopher Hinterhuber, Eszter Haffner, Philip Dukes, Hartmut Rhode, Daniel Müller-Schott, Raphael Wallfisch, Ernst Kovacic, Milan Turkovic, Jens Lindemann, Armin Mueller-Stahl, Julia Stemberger, Frank Hofmann, Erwin Steinhauer, das Faure Quartett, das Minetti Quartett, das Kungsbacka Piano Trio und das Quatour Ebene.

Auf der Suche nach seinem eigenen Musizierideal gründete er verschiedene Kammermusikensembles wie das „Trio Marc Chagall“, das „Theophil Ensemble Wien“ oder das Crossover Ensemble „Faltenradio“ bzw. die schon erwähnte Blaskapelle „MaChlast“.  Einen erheblichen Teil seiner Freizeit widmet Matthias  der Volks- bzw. Blasmusik und tritt dabei immer wieder auch als Komponist und Arrangeur in Erscheinung.

Matthias betätigt sich außerdem als ein Jurymitglied verschiedener Wettbewerbe, leitet eine Klarinetten-Klasse an der Konservatorium Wien Privatuniversität und ist künstlerischer Leiter des von ihm gegründeten Festivals „PalmKlang“ in Oberalm (Salzburg).

 Am 9. Dezember 2011 wird Matthias Schorn als Solist mit den Wiener Philharmonikern unter  Maestro Gustavo Dudamel im Wiener Musikverein debütieren.

Matthias Schorn und Gustavo Dudamel haben vieles gemeinsam. Vor allem  ist es die enorme junge Vitalität, "kontrollierte Emotionalität"  und musikalische Begeisterung, die die zwei klar miteinander verbindet. Auf meine gezielte Anfrage hin, wer denn die Superidee gebar, die zwei zusammenzuführen, sagte mir Matthias, es sind  Dieter Flury und Clemens Hellsberg von der Geschäftsführung der Wiener Philharmoniker gewesen.

Zu Gustavo Dudamel s.a. ein sehenswertes Video, wo Dudamel  das unglaubliche Simon Bolivar Youth Orchestra of Venezuela dirigiert,

José Pablo Moncayo "Huapango" - Gustavo Dudamel at the Proms

Und wo nimmt Matthias all die Zeit für seine umfassenden Aktivitäten her? Die Frage hat sich erübrigt.  Seine Antwort würde ohnedies wie die des Gustavo Dudamel lauten:
 
"If you love something,
you have time, a lot of time"

Gustavo Dudamel
Star-Dirigent
Gustavo Dudamel
aus Venezuela
demnächst
in Wien

Co je česká dechovka?

"Kultura a tradice patří k základním kamenům identity národa."

Dechovka
je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu
rozšíření a upevnění kulturní tradice
české dechovky v Evropě.

Portálem nejsou sledovány
žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

"Kultur und Traditionen gehören zu den Grundsteinen der Volksidentität."

Böhmische Blasmusik
ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.

Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.

Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt.

Ornament
"Böhmische Blasmusik geht nicht ein,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

"Culture andl traditions belong to the foundation stones of the folk identity."

Bohemian brass music
is a living tradition in its native country and around. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man`s heart.

May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.

No commercial interests of any kind
are pursued here.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998

This site is in service to the traditional Bohemian Brass Music community since 2003
THANKS FOR YOUR VISIT and STAY TUNED