Květen/Mai 2010: Dechová hudba Mistříňanka

Details

Category: Bands of the month 2008-2012

Created: Saturday, 15 May 2010 12:57

Last Updated: Thursday, 30 May 2013 14:13

Hits: 15419

"Mamičko, mosím vám poděkovat, za dcérečku vašu, za ten poklad, je to dívča, jak z růže květ, nedám já ju ani za celý svět" "Liebe Mutter, danken muß ich Ihnen, für den Schatz, nun in all meinen Sinnen, für ihre Tochter, blühender Rose gleich, die ganze Welt, zu wenig, im Vergleich"   Dechová hudba Mistříňanka - přes 40 let ve službách moravské dechovkové tradice Blaskapelle Mistříňanka - mehr als 40 Jahre im Dienst der mährischen Blasmusiktradition

Mnohdá slyšíme od zanícených fanoušků klasické dechovky, jaká je to velká tragedie, když dochází v kapele ke  změnám v obsazení. Jistě přispěl každý hráč čí zpěvák, zpěvačka jedinečným způsobem k celkové signatuře té či oné formace, to bezpochyby.  Je zde ale několik doprovodných, velmi pozitivních faktorů, které pro změnu hovoří.  Rád bych se o nich zmínil, zejména v souvislosti s dechovou hudbou Mistříňanka, kterou jsem si vybral jako kapelu tohoto krásného měsíce května, měsíce lásky, rozkvětu a nových nadějí.

V prvé řadě je třeba vždy brát na zřetel osobní rozhodnutí každého člena formace. Zdaleka není samozřejmostí spolupracovat s dechovou skupinou mnoho let, ba desetiletí. V takovém angažmá je vyjádřena  neuvěřitelná dávka nadšení a nutnost celý svůj soukromý život podřídit tomuto cíli. Leč životním okolnostem, které se neustále vyvíjí a mění  se, ale musí každý individuálně přizpůsobovat. Odchod člena z kapely lze ale vesměs  vidět pozitivně. Jde totiž o to, že hráč či zpěvačka skutečně opouští dechovkovou scénu jen velmi  zřídka. Po jisté odpočinkové fázi dochází zpravidla k nové orientaci a pokračování působnosti u jiné kapely. Tyto proměny lze jasně pozorovat v dechovkové oblasti . Tím dochází k vesměs  pozitivnímu jevu, kdy nabyté zkušenosti jedince v jedné kapele nejsou ztraceny, ale pouze přeneseny do kapely jiné, čímž dochází k celkovému kvalitativnímu obohacování dechové tradice. Navíc  je třeba zohlednit zpravidla pozitivní impuls, který nově příchozí svou osobností, nadšením, mládím  do formace přináší. Hudební profil, kterým se každá kapela vyznačuje, je tvořen jednotlivci. Má-li si kapela udržet dlouhá léta svou živost a čerstvost bez újmy na celkové kvalitě, tak je obezřetná, průběžná výměna v sestavě přirozenou záležitostí. ... (Weiterlesen=čti dále)

Dechová hudba Mistříňanka zastupuje na poli moravské a české dechovky naprosto vyjímečné místo. Nesnadná budeme hledat  formaci, která je schopna vykázat co do interpretačních kvalit, rozsahu a hloubky, vytrvalosti a kontinuity působení obdobnou intenzitu, jakou evidentně nalézáme u Mistříňanky. Kapela  na sebe upozornila prvenstvím v prestižním klání o Zlatou křídlovku  v Českých Budějovicích, v roce 1975 pod vedením významné osobnosti a pedagoga z Kyjova Josefa Frýborta.  (Dechovková obec Mistříň byla toho času na tuto mimořádnou událost právem velmi hrdá.) Tato formace působí od konce roku 1967 nepřetržitě 43 let, její veřejná i neveřejná vystoupení čítá tísícovky. Zaznamenala na různé nosiče neuvěřitelné množství písní z neméně neuvěřitelně bohaté klenotnice dochovaných i nových moravských a českých lidových písní a to vždy na obdivuhodně vysoké interpretační úrovni. Vystupovala a tudíž propagovala českou dechovku v mnoha zemích, mnoha domácích i zahraničních pořadech a mediích.
 

Miluška Pašková Legenda Mistříňanky

V podání Mistříňanky bylo vždy možno vycítit vnitřní axiom vysoce nastavené kvalitativní "laťky", pod kterou kapela nikdy nešla. Ne snad ani kvůli posluchačúm, jako hlavně kvůli sobě samé. Byl to vždy jakýsi nepsaný zákon, který kapela ctila od počátku a který v kapele zjevně platí až dodnes. Není jistě nutno dodávat, že vysoký stupeň  interpretačních schopností této kapely nespočívá v pouhé perfekci technického a instrumentálního  provedení. Ve svém podání kapela promítá v daleko citlivější míře hlubokou znalost prostředí a mentality, v kterém hrané kompozice vznikly, byly tradovány a kultivovány. Toto neustále propůjčuje jejich dechovému projevu ono zvláštní, nenapodobitelné kouzlo, kterému zjevně propadlo, zejména v domovině, tolik dechovkových fanoušků.

V Mistříňance došlo během posledních několika let k očividnému  snížení věkového průměru obsazení. Jak jsem již naznačil v úvodu, nebyly tyto změny zjevně doprovázeny zásadními proměnami v přednesovém charakteru formace. Není třeba se zabývat rozborem přínosu jednotlivých členů formace, kteří kapelu na své cestě desetiletími doprovázeli. Pochopitelně se všichni svým individuálním způsobem přičinili o jedinečný kolorit, kterým se Mistříňanka vždy vyznačovala, aniž by bylo nutné zde zacházet do detailů. (Uvést pouze některá jména by bylo neférové, uvést naproti tomu všechna by přesahovalo rámec příspěvku). Zpěvy mají vždy značný vliv na celkový dojem, který každá kapela u posluchačů zanechává. Miluška Pašková, zpívající legenda od zrodu kapely požádala spolu s Maruškou Žákovou počátkem roku o uvolnění. Následnou generací sester Veroniky a Dominiky Hromkových bylo nyní zajištěno důstojné pokračování.

Zhlédnout a poslechnout si Mistříňanku, nyní vyšňořenou těmito dvěma křehkými, "májovými květy" se naskýtala ve Znojmě 9. května 2010 u příležitosti konání 2. VOC Znojmo. Zvědavost nedala, a tak by bylo nemístné si nechat tuto příležitost ujít. Můj celkový dojem z podání Mistříňanky  u příležitosti znojemských oslav vína byl velmi pozitívní. Během přednesu nových zpěvaček mě jen mimoděky  napadlo, že mladá děvčata čeká vynaložení jistě nemalého úsilí k tomu, aby byly sto v rozumném časovém rámci nabídnout obdobně široký reperoár písní jak tomu bylo u jejich předchůdkyň. Zazpívat totiž fanouškům na jejich přání tu či onu oblíbenou melodii, bylo vždy považováno za nedílnou součást kvalitativních rysů této kapely.

Dechovoá hudba Mistříňanka byla založena hrstkou nadšenců v "Mistříně na dolině" v jejimž čele stál a organizařně se dlouhá desetiletí staral milovník koní a zdánlivě jednoduchých hospodářských prací Antonín Pavluš, který zůstal přes veškeré úspěchy člověkem pevně stojícím v životní realitě (pěstovat brambory nepřestal nikdy). Organizační vedení formace převzal nyní jeho bratr František, baritonista formace a uměleckých aspektů se ujal jeho syn na trumpetě, František junior, zvaný "Franta".

Dechová hudba Mistříňanka má své vlastní hudební vydavatelství a  vybudovala si v obci i své vlastní nahrávací studio, které jim nyní umožňuje pořizovat vlastní záznamy dle chuti a libosti. Protože ale nenahrávají neustále, naskýtá se po dohodě možnost propůjčení studia jiným dechovým formacím. Vzhledem ke změnám v obsazení lze v dohledné době samosebou očekávat i nové, zajímavé nahrávky z této dílny.

V jednom z nedávných rozhovorů s Františkem sen. o současných  trendech, vývojových tendencích a přizpůsobování se rozličným
evropským fenoménům, mě František nenechal ani chvíli na pochybách: [blockquote] Víme, odkud pocházíme a kam patříme, víme komu hrajeme, víme kdo nám rozumí.
Mistříňanka zůstane věrna své dlouholeté tradici. [/blockquote]
Věřím, že toto sdělení mnohé fanoušky moravské tradiční dechovky jistě potěší.
 

Zanikne-li lidová kultura, zanikne identita.
"Tož frajárky a šohaji z Mistřína, opatrujte sa a ostaňte zdrávi. Ludé vás budú eště dlúho potřebovat."
 
 

Mai 2010: Blaskapelle des Monates - Mistříňanka

Manchmal hören wir von begeisterten Blasmusikfans, was das für ein großes Unglück sei, wenn in der Formation zu Umbesetzungen kommt. Sicherlich trägt jeder Spieler oder Sängerin einzigartig zur Gesamtsignatur der einen oder anderen Formation, das ohne Zweifel.  Es gibt aber einige durchaus positive Begleitfaktoren, die für einen Wechsel in der Besetzung sprechen.  Ich möchte an dieser Stelle insbesondere im Zusammenhang mit der Blaskapelle Mistříňanka auf diese Thematik kurz eingehen.  Mistříňanka wurde von mir als Blaskapelle des Monates Mai gewählt, des Monates der Liebe, des Aufblühens, der neuen Hoffnungen.

In erster Reihe ist stets die persönliche Entscheidung jedes einzelnen Mitgliedes einer Formation zu bedenken. Mit Abstand ist es nämlich nicht selbstverständlich, mit einer Blaskapelle viele Jahre, wenn nicht Jahrzehnte eng zusammenzuarbeiten. In einem solchen Engagement ist eine beinahe unglaubliche Portion Begeisterung enthalten sowie oft die Notwendigkeit,  das eigene Privatleben diesem Ziel zu unterordnen. Nichtsdestotrotz ist jeder gezwungen, sich an die individuellen, fortwährend entwickelnden und ändernden Lebensumstände anzupassen.

Der Abgang eines Kapellenmitgliedes weist aber auch durchaus positive Züge auf. In der Tat geht es darum,  dass Spieler oder Sänger die blasmusikalische Szene nur sehr selten wirklich verlassen. Nach einer gewissen Erholungsphase kommt es in der Regel zur Neuorientierung und Fortsetzung der bisher ausgeübten Tätigkeit bei einer anderen Blaskapelle. Derartige Veränderungen lassen sich im blasmusikalischen Bereich klar beobachten.  Damit kommt es zu einem durchaus positiven Phänomen. Gewonnene Erfahrungen in einer Blaskapelle finden ihre Anwendung in der nächsten, womit letztlich – unterm Strich – zur qualitativen Bereicherung der blasmusikalischen Tradition kommt. Darüber hinaus ist auch den positiven Impuls zu berücksichtigen, der mit der neuen Persönlichkeit samt ihrer Frische und Begeisterung, oft ihrem jugendlichen Elan in die Formation einfließt. Das musikalische Profil jeder Formation wird in seiner Gesamtheit durch den Beitrag einzelner gebildet.  Wenn sich eine Blaskapelle auf lange Sicht ihre Vitalität und Frische ohne Qualitätsabstriche erhalten soll, so ist eine behutsame, fortlaufende Anpassung in der Belegschaft eine natürliche Angelegenheit.
 

CD "Das beste aus Mähren" Mistříňanka spielt auf Musik M. Procházka, Arr. Sigrfried Rundel Aufgenommen in Mistřín 2010 Produktion Verlag Rundel CD-Vertrieb, Noten Verlag Rundel

Blaskapelle Mistříňanka nimmt im Bereich der böhmisch-mährischen Blasmusik einen ausgesprochen einzigartigen Platz ein. Kein leichtes Unterfangen wird es sein, eine ähnliche Blaskapelle, die hinsichtlich  ihrer Interpretationsqualitäten, der Intensität ihrer Breiten-  und Tiefenwirkung, der Ausdauer ihrer kontinuierlichen Omnipräsenz zu finden. Die Blaskapelle machte im Jahre 1975 auf sich aufmerksam, als diese unter der Leitung vom erfahrenen Pädagogen und Folkloristen Josef Frýbort aus Kyjov den ersten Platz vom Prestigewettbewerb „Zlatá křídlovka“ in České Budějovice mit nach Hause trug. (Die blasmusikalische Gemeinde Mistřín war damals auf dieses Ereignis zu recht sehr stolz.) Diese Formation wirkt im Dienst der mährischen Blasmusiktradition vom Ende des Jahres 1967 ununterbrochen mit unverminderter Intensität 43 Jahre lang. Ihre öffentlichen sowie privaten Auftritte liegen im Bereich von Zehntausend.  Sie nahm auf unterschiedliche Tonträger eine beachtenswerte Anzahl von Stücken aus der schier grenzenlosen Schatzkammer der überlieferten und kontemporären böhmisch-mährischen Lieder auf und das auf einem extrem hohen Interpretationsniveau. Die Blaskapelle trat in vielen einheimischen sowie ausländischen Sendungsprogrammen und Medien auf. Sie trug zur weiteren Verbreitung der  böhmischen Blasmusik nicht nur in ihrer Heimat, sondern auch in vielen Ländern der Welt bei.

 In der Darbietung der Blaskapelle Mistříňanka kann der Zuhörer „das Axiom der qualitativ hochgestellten Latte“ erahnen, einer Latte, unter die die Formation in ihren Präsentationen nie ging.  Es galt in der Blaskapelle von allem Anfang an als ein ungeschriebenes Gesetz, dessen Gültigkeit scheinbar bis heute aufrecht blieb. Es bedarf keiner besonderen Erwähnung, dass sich das hohe Interpretationsniveau dieser Blasformation keinesfalls  in der Perfektion der technischen, instrumentalen Ausführung erschöpft.  In ihrer Darbietung erkennt man  in einem weitaus empfindlichen Ausmaß die Projektion der  tiefen Kenntnis der Umstände, in denen die gebotenen Kompositionen entstanden, wurden kultiviert und tradiert.  Dies verleiht den blasmusikalischen Äußerungen dieser Formation  jenen einzigartigen  Zauber, für den sich sichtlich so viele Blasmusikfans, insbesondere in der Heimat,  begeistern können.

In der Blaskapelle Mistříňanka kam in den letzten Jahren zu einer spürbaren Senkung des  Durchschnittsalters in der Besetzung. Wie ich schon in der Einleitung andeutete, hatten diese Veränderungen keinen grundlegenden Einfluss auf den Vortragscharakter dieser Formation.  Es ist nicht nötig, Beiträge einzelner Mitglieder unter die Lupe zu nehmen, die die Signatur der  Blaskapelle auf ihrem Weg durch die Jahrzehnte prägten.  Natürlich hat jeder für sich einen signifikanten Beitrag zum Gesamtkolorit  der Blaskapelle beigetragen. (Hier bloß einige Namen zu nennen wäre unfair, alle anzuführen würde  hingegen  den Umfang des Beitrages sprengen.)  Der Gesang beeinflusst maßgeblich den Gesamteindruck, den jede Blaskapelle im Zuhörer hinterlässt. Miluška Pašková, singende Legende der Blaskapelle von allem Anfang an,  ersuchte gemeinsam mit Maruška Žáková um Befreiung von ihren Gesangsposten. Mit der  Nachbesetzung durch die Folgegeneration der Geschwister Veronika und Dominika Hromek  wurde eine würdige, hoffnungsvolle Fortsetzung gesichert.

Die Blaskapelle Mistříňanka nun mit den zahrten, „Maiblumen“ zu sehen und zu hören bot sich in Znaim am 9. Mai 2010 anlässlich der Abhaltung von 2. VOC Znojmo. Die Neugier war groß, es wäre unangebracht, sich diese Gelegenheit entgehen zu lassen.  Mein Gesamteindruck vom Auftritt der Blaskapelle anlässlich der Weinfeierlichkeiten war sehr positiv. Während des Vortrages der neuen Sängerinnen fiel mir nur beiläufig ein,  dass die beiden erhebliche  Anstrengung erwartet, um in einem vernünftigen Zeitrahmen ein ähnlich umfangreiches Repertoire sich anzueignen, wie es bei ihren Vorgängerinnen der Fall war. Den Blasmusikfans das eine oder andere Lied vom „Stegreif“ zum Besten zu geben wurde immer als ein besonderes Qualitätsmerkmal dieser Formation betrachtet.

Die Blaskapelle Mistříňanka wurde von einer Handvoll Begeisterter in „Mistříner Tal“ gegründet, denen geistig und organisatorisch Jahrzehnte Antonín Pavluš vorstand, ein Liebhaber von Pferden und scheinbar einfachen Bauernarbeiten. Antonín blieb trotz aller eintretenden Erfolge ein Mensch, der mit beiden Beinen den Boden der Realität nie verlor. (Kartoffeln anzubauen hört er nie auf.) Die organisatorischen Agenden  übernaham nun sein Bruder František, Baritonist der Formation und   der künstlerischen Aspekte nahm sich sein Sohn an der Trompete, František Jun., genannt Franta, an.

Mistříňanka besitzt eigenen Verlag und errichtete in Mistřín ihr eigenes Aufnahmestudio, wo sie nach Lust und Laune Tonaufnahmen machen können. Freilich nehmen sie nicht ständig auf. Daher bietet sich auch für andere Blaskapellen die Möglichkeit, das Aufnahmestudio zu mieten. Hinsichtlich der Veränderungen in der Besetzung lässt sich vermuten, dass gewiss neue, interessante Einspielungen diese Werkstatt bald verlassen werden.

In einem unlängst geführten Gespräch mit František Pavluš  über gegenwärtige Entwicklungstrends sowie Anpassungsversuche, die sich im EU Raum bei manchen Blaskapellen beobachten lassen, ließ mich František keinen Augenblick im Zweifel:
[blockquote]Wie wissen, wo unsere Wurzeln sind, wohin wir gehören,  für wenn wir spielen, wer uns versteht.
Mistříňanka bleibt ihrer langjährigen Tradidion treu.[/blockquote]
Ich glaube, dass diese Mitteilung manche Fans der mährischen Blasmusik gewiss erfreut.

Geht die Volkskultur unter, geht unter auch die Identität.
„Alsdann frajárky a šohaji aus Mistřín, hält euch gut behütet und bleibt gesund. Die Leut´ werden euch noch lange brauchen.“