Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music unites nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

"Trvalo můj celý život, přijít na to, co neumím hrát."    "Es hat mein ganzes Leben gedauert, um zu wissen, was ich nicht spielen kann." -- Dizzie Gillespie

Duben / April 2012 - Dechová hudba Podlužanka / Blaskapelle Podlužanka

"Jaro cos napsal, my nemáme čím topit"
"Jaro, was hast du komponiert, wir haben nichts zum Heizen."

- kolegové z Podlužanky / Kollegen von Podlužanka

- CZ -

"srdénka" hrají pro "srdénka"
dechová hudba Podlužanka

Opět se vracím na místa s dlouholetou dechovkovou tradicí, kde se vždy kultivovala hudba "od srdénka pro srdénka". Tvrdonice v jižní části Podluží jsou místem, kde se rok co rok pořádá  festival národopisných slavností "Podluží v písni a tanci", který je přehlídkou široké palety folklorních tradic.
Tvrdonice jsou ale také místem, kde je doma dechová hudba Podlužanka s jejím zakladatelem, skladatelem Jaroslavem Janotou. V rámci "Kapela měsíce dubna" chci širší veřejnosti přiblížit nejen Jaroslava Janotu, skladatele oblíbených melodií, které hraje mnoho kapel doma a v zahraničí, ale také Podlužanku, která štafetu lokální dechovkové tradice nese dál.
Díky Alence, dceři Jaroslava Janoty, se mně podařilo získat nejen zajímavé informace o otci, ale také několik zcela unikátních fotografií z rodinného alba. Alenko, srdečný dík. [ Čtěte dál ... ]

[ Čti dále  ... ] Skladatel Jaroslav Janota a dechová hudba Podlužanka

Jihomoravská


hudba Jaroslav Janota
hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997

František Juráček, Jaroslav Janota
legendární "Francek" Juráček se svými žáky
Jaroslav Janota(vpravo, 2: řada)
(click to enlarge)
Jaroslav Janota se narodil 28. září 1962 ve Valticích, vinařské oblasti na hranici s rakouskou spolkovou zemí Weinviertel. Za svou domovinu považuje ale Tvrdonice, kde od svého útlého dětství nepřetržitě žije. Jako malý kluk - typický případ mnoha venkovských dětí - se věnoval fodbalu. Kdo zná Tvrdonice, tak ví, že se fodbalové hřiště nachází v blízkosti tamního hřbitova. A protože se pohřeb na Podluží nikdy neobešel bez muziky, slyšívali děti vždy melodie, které se dotýkaly srdce. Citová vnímavost je člověku dána, je to velký dar a nelze ji "naučit". Textař Vladimír Salčák před několika lety napsal pojednání o Vlčnovjance a v souvislosti s Jožkou Malinou, dlouholetým, stálým zpěvákem této formace, užil výrazu "Jožka je srdcař". Dalo by se to tvrdit i o Jaroslavově citlivém a vnímavém srdci, jež hudba čarovně přitahovala.

Zážitky  z mládí zapustily u Jaroslava Janoty hluboké kořeny. Nejpozději ve svých třinácti letech dospěl k jasné představě, že se chce hudbě věnovat celou svou bytostí. Začal tedy hrát na trubku. Měl štěstí. Byl jeden z posledních žáků legendárního učitele a kapelníka Františka Juráčka, Juráčkův pragmatický přístup mu velmi mnoho dal, jak sám přiznává. Další zdokonalování ve hře bylo doprovázeno angažmá v místní dechové formaci Tvrdončanka, posléze pak dokonce v Juráčkově kapele. Po rozpadu Juráčkovy kapely, v které hrál i Jožka Konečný, došlo k formaci Šestky Jožky Konečného a Janota patřil k partě. S Jožkou Konečným se zůčastňoval výjezdů  téměř do všech koutů střední Evropy, kde má česká dechovka nějaké zázemí fandů. Na jožku Konečného nelze zapomenout, neb je málo muzikantů jako on, kteří považují hudbu a humor za všelék na jakékoliv problémy všedního dne. (Viz. také můj článek  Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka).

Štokrava


hudba Jaroslav Janota, text Jožulka Uher
hraje Podlužanka, CD "Pěkné melodie", 2003

Podluzanka
Podlužanka v počátcích
na obrázku vlevo od kapelníka
jeho budoucí žena Alena
Jaroslav Janota nashromáždil dostatek praktických poznatků, aby mohl založit vlastní formaci. A tak se také stalo v roce 1985 ve věku 23 let.  Tato nová kapela na Podluží byla pokřtěna na "Podlužanku", jak také jinak. Vzniklá kapela byla a je věrná stylu podání, který zrcadlí vnímání dechové hudby na Podluží jak muzikanty, tak především publikem. Lze hovořit o "podlužáckém stylu", který se vyznačuje subtilností, zpěvností a lyričností. Tento druh hudbního podání vytváří u "domácích" posluchačů - bez rozdílu věku - mnohdá "husí kůži". V repertoáru kapely jsou tudíž především autoři z blízkého okolí, případně jihomoravského regionu. Patří k nim stěžejně Metoděj Prajka, Vladimír Hnátek,  Vladimír Pfefr, Antonín Žváček, Miloš Procházka, Zdeněk Gurský a řada dalších známých i méně známých skladatelů. Nelze samosebou vynechat Jaroslava Janotu. Kapelou prošla  za léta jejího působení řada velmi talentovaných muzikantů dnes již zvučných jmen jako jsou bratři Smolárovi, Fero Miko, Palo Hoďa, Braňo Tomášek a celá řada jiných z blízkého i vzdálenějšího okolí.

Šestka Josefa Konečného
Šestka Jožky Konečného
známá sestava trempujících minesengerů
Kompoziční začátky znamenaly pro mnoho skladatelů zpravidla trnitou cestou (Smišovský, etc.). Nejlepší recept k pozdějšímu úspěchu je sebejistota, výdrž a snaha se odborně vzdělávat. U Jaroslava Janoty tomu nebylo jinak. Shromažďoval praktické zkušeností. Nejdříve upravoval několikataktovými vložkami dané kompozice, postupoval dále s aranžemi lidových písní pro dechovou formaci a nakonec se pustil do konkretizace vlastních hudebních vizí. Jaroslav Janota není skladatelem, který má potřebu "vyprodukovat" knihovnu manuskriptů. Vyčkává kdy jej "políbí múza". Pak neváhá, byť by to mělo být i na místech, kam chodil i císař. (Tato poznámka má dle vyprávění dokonce i reálné pozadí :-). Zde se vybavují známé paralely: Půlnoční vstávání Prajky za účelem okamžitého záznamu byť i několika taktů, Žváčkovo proslulé komponování na servitek během přestávek, záznam Václava Smoly "Vlčnovské bůdy" na kousek "tenkého papíru" po natáčení Vlčnovjanky během noční jízdy z Brna domů etc. Seznam skladeb Jaroslava Janoty není rozsáhlý, obsahuje ale mnohé pozoruhodné klenoty moravské dechovky. Na těžké začátky se váže i humorná historka, kdy kapela z nedostatku jiných možností zkoušela na myslivecké chalupě. Tam se topilo v krbu. Muzikanti si z Jaroslava utahovali: "Jaro cos napsal, my nemáme čím topit".

Jeho první skladba zpatřila světlo světa v roce 1990. Byla to úprava velmi známé a velmi krásné lidové písně "Zaleť sokol" pro dechovou hudbu. Tato píseň se zpravidla nachází v repertoáru cimbálových muzik. Jeho mimořádně povedená úprava, doprovázená ženským zpěvem jde přímo "pod kůži". S mužským doprovodem se toho - dle mého - nedosáhne (vyslechl jsem si různé varianty). Podlužanka ji natočila na MC kazetu v roce 1997, kterou zde uvádím.

Tvrdonice
Zhruba v roce 1992 vznikla Janotova "Jihomoravská", kterou si mnoho moravských, ale i zahraničních kapel oblíbilo a vedou ji v repertoáru. Poté následovala spolupráce s Jožulkou Uhrem z Lanžhota (viz. také můj příspěvek Pamětník Jožulka Uher / Zeitzeuge Jožulka Uher), kterého já označuji jako hudebně morální instanci na Podluží.  Z této plodné spolupráce vzešla řada perel,  o které byla obohacena klenotnice moravské dechovky. Zde platí dvojnásobně, že text umocňuje hudební kompozici, hudební podklad danný text. Pro zahraniční kapely je nesmírně těžké nabídnout tuto harmonii. Přesto se některé, zejména holandské kapely o to pokouší s obdivuhodným, někdy úžasně dojemným výsledkem. Z Janotových kompozic (viz. také seznam na konci), které se nachází v repertoárech všech moravských kapel,  jsem zde vybral skladbu "V tej staréj forotě", která má skutečné pozadí s velmi zajímavou historii. (Na tomto místě nemohu vybočit a věnovat se detailům).  Nahrávka z roku 1997 bude patrně první zveřejnění (nejsem si ale zcela jist).

V tej starej forotě


hudba Jaroslav Janota, text Jožulka Uher
hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997

Jaroslav Janota má k legráckám vždy velmi blízko. Jednou dcera Alenka po něm žadonila, aby jí napsal také polku. "Múza mě nelíbá neustále", odvětil jí a tudíž, že si musí počkat. Nato mu ale důvtipná dcera dala bleskově pusu. Jeho reakce? "Řekl jsem múza ... a ne hrůza" :-) Tož milý otec, ale někdy je přeci jen se vším hned hotov.

Jaroslav Janota bude slavit tento rok velmi kulaté výročí. Tož přijdeme na pohárek ... a požádáme můzu, aby jej líbala častěji. Aspoň tak často, jak je líbán vlastní ženou, zpěvačkou Alenou,  do které se již v Tvrdončance jako šikovný šohaj zahleděl. Pěkných moravských písniček není nikdy dost.

Zaleť sokol


lidová, úprava Jaroslav Janota
zpívají Jana Uhrová a Anna Snopková  (nyní Mráková).
hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží",1997

[: Zaleť sokol bílý pták k mojemu milému,:]
[: [: pozdravuj ho nastokrát,:]
   pověz tiško jemu. :]

[: Aby došel večer k nám, že ho pěkně prosím,:]
[: [: že ho velmi ráda mám,:]
   že ho v srdci nosím. :]

(Za povšimnutí stojí překrásná Harmonie, která existuje mezi obsahy:
nosit "v srdci" a nosit "pod srdcem")
- Jabko -

Skladby Jaroslava Janoty

Název skladby druh Autor (text / hudba)
Jihomoravská Orch. polka Jaroslav Janota
Pro Fanu Orch. polka Jaroslav Janota
Dva dobří přátelé Orch. polka Jaroslav Janota
Silvestrovská Orch. polka Jaroslav Janota
Pro Michala Orch. polka Jaroslav Janota
     
Těžké chvíle Sousedská Jaroslav Janota
Z pekla štěstí Sousedská Jaroslav Janota
Pro Alenu Sousedská Jaroslav Janota
Tyrolský Sousedská Jaroslav Janota
     
Odjel mně odjel Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Štokrava Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Na Lanžhotské hody Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Smutné klekání Valčík Jan Janulík / Jaroslav Janota
Profesorský Valčík Jan Janulík / Jaroslav Janota
Rodná naša Moravo Valčík Jana Uhrová/ Josef Uher, J. Janota
Koně moje, koně vrané Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Lásko, Bože lásko Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Svoboda, svoboda Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Zaleť sokol Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Tichá voda do Dunajka padala Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
     
V tej starej forotě Polka Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Pod Pálavů Polka Tibor Jánoš / Jaroslav Janota
Šohajíčku milý Polka Jan Janulík / Jaroslav Janota
Podlužanka Polka Alena Janotová/ Jaroslav Janota
     
Dám ti můj nejdražší Píseň Jožulka Uher/ Jaroslav Janota

[ Weiterlesen ... ] Komponist Jaroslav Janota und Blaskapelle Podlužanka

Jihomoravská


hudba Jaroslav Janota
es spielt Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997

František Juráček, Jaroslav Janota
legendärer "Francek" Juráček mit seinen Schülern
Jaroslav Janota(rechts, 2. Reihe)
(click to enlarge)
Jaroslav Janota am 28. září 1962 wurde in Valtice geboren, im Weingebiet auf der Grenze mit dem österreichischen Bundesland Weinviertel. Für seine Heimat erachtet er aber Tvrdonice, wo er seit seiner zarten Jugend ununterbrochen lebt. Als kleiner Junger - ein typischer Fall vieler Landeskinder - widmete er sich dem Fußball. Wer Tvrdonice kennt, weiß er auch, dass der dortige Fußballplatz sich in der Friedhofsnähe befindet. Da ein Begräbnis in dieser Region ohne Musik praktisch nie stattfindet, hörten die Kinder immer Melodien, die Herzen berührten. Die Gefühlswahrnehmung ist dem Menschen gegeben, es ist ein großes Geschenk der Natur, erlernen kann man es nicht. Der Texter  Vladimír Salčák schrieb vor einigen Jahren eine Abhandlung über die Blaskapelle Vlčnovjanka. Im Zusammenhang mit dem Sänger Jožka Malina, einem langjährigen, ständigen Mitglied dieser Formation verwendete er für diesen den Ausdruck "Herzler" ("Srdcař"). Es ließe sich auch im Fall von Janota behaupten: Ein besonders empfindsamer Mensch, den die Musik zauberhaft anzog.

Musikalische Erlebnisse von seiner frühen Jugend setzten bei Jaroslav Janota tiefe Wurzeln ein. Spätestens mit seinen 13. Jahren kam er zur klaren Vorstellung, dass er sich mit der Musik mit seinem ganzen Wesen widmen will. Er begann deshalb mit dem Trompeten-Unterricht. Dabei hatte er ein großes Glück. Er war einer der letzten Schüler des am Podluží  legendären Kapellmeisters František Juráček. Juráček langjährige praktische Erfahrungen waren für ihn eine wahre musikalische Goldgrube, wie Janota auch gerne zugibt.  Weitere ständige Verbesserung seiner Fähigkeiten fand er in der während seines Engagement in der lokalen Formation Tvrdončanka, später dann in der Blaskapelle von Juráček. Nach dem Zerfall der Juráček-Formation, in der auch Jožka Konečný mitwirkte, kam es zur Gründung von Šestka von Josef Konečný und Janota wurde eingeladen, mitzuwirken. Mit Jožka Konečný nahm er an vielen Ausfahrten beinahe in alle Ecken Europas teil, wo die böhmische Blasmusik Fans und einen fördernden Hintergrund haben. Dabei kann man, wie Janota erwähnt, Jožka Konečný  nicht vergessen, denn es gibt wenige Musikanten von seinem Schlag, die die Musik und Humor als ein Allheilmittel auf jedwedes Problem des Alltages erachten (s.a. meinen Beitrag Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka).

Štokrava


Musik Jaroslav Janota, Text Jožulka Uher
es spielt Podlužanka, CD "Pěkné melodie", 2003

Podluzanka
Podlužanka in ihren Anfängen
im Bild links vom Kapellmeister
seine künftige Ehefrau Alena
Jaroslav sammelte genügend eigene praktische Erkenntnisse und Erfahrungen, um eine eigene Blaskapelle zu gründen. Und so geschah es auch im Jahre 1985, als er 23 Jahre alt war. Diese neue Formation in Podluží wurde auf 2Podlužanka"  getauft, wie auch sonst. Die entstandene Partie war und weiterhin ist treu einer Darbietungsart, die das Wahrnehmungsvermögen sowohl der Musiker als auch der einheimischen Zuhörer in Podluží widerspiegelt. Man kann vom "Podluží-Stil" sprechen, der sich durch eine besondere Subtilität, Lyrik, melodisch-singenden Charakter auszeichnet. Diese Art der Darbietung lässt bei den Einheimischen - ohne Altersunterschied - sehr oft eine Art "Gänsehaut" entstehen.

Im Repertoire dieser Blasformation befindet sich Komponisten vor allem aus naher Umgebung, allenfalls der südmährischen Region. Zu diesen gehören schwerpunktmäßig
Metoděj Prajka, Vladimír Hnátek,  Vladimír Pfefr, Antonín Žváček, Miloš Procházka, Zdeněk Gurský, um nur einige zu nennen sowie eine Reihe bekannter und weniger bekannter Autoren. Man kann selbstverständlich Jaroslav Janota nicht auslassen. In seiner Blaskapelle wirkten im Laufe ihrer bisherigen Existenz viele Persönlichkeiten, die heutzutage bereits klingende Namen haben: Die Brüder Smolár,  Fero Miko, Palo Hoďa, Braňo Tomášek sowie eine Reihe weiterer Musikanten aus der nahen und entfernteren Umgebung.

Šestka Josefa Konečného
Šestka Jožky Konečného
bekannte Gruppe trempender Minesänger

Kompositionsanfänge bedeuteten für viele Autoren in der Regel einen eher dornigen Weg (Smišovský etc.). Das beste Rezept zum späteren Erfolg is jedoch Selbstsicherheit, Ausdauer und die Neigung, sich fortwährend weiter zu bilden. Bei Janota war es nicht anders. Er sammelte schrittweise praktische Erfahrungen. Zu Beginn seiner kompositorischen Neigungen arrangierte er mit kurzen, wenige Takte umfassenden Einlagen bestehende Stücke, setzte fort mit dem Arrangement von Volksliedern für eine Blasformation. Als letzten Schritt wagte er sich schließlich dazu, eigene musikalischen Visionen zu konkretisieren. Jaroslav Janota gehört nicht zu jenen Komponisten, die das Bedürfnis haben, musikalische Manuskripte für die Bibliothek zu "produzieren". Er wartet geduldig ab, bis er von der Muse "geküsst" wird. Dann zögert er nicht, wenn es auch auf solchen Orten sein sollte, wohin auch selbst der Kaiser zu Fuß musste (Die letztere Bemerkung hat sogar der Geschichte nach einen wahren Hintergrund). Hier tauchen bekannte Parallelen auf: Mitternachtsaufstehen von Metoděj Prajka, um auch nur einige eigefallenen  Takte zu Papier zu bringen, Žváček berühmte spontane Aufzeichnungen auf Papierserviette in Pausen, die rasche Geburt vom Grundgerüst zu "Vlčnovské búdy" am "dünnen Papier", als Václav Smola von Tonstudioaufnahmen in Brünn zur späten Stunde nach Hause geführt wurde, etc. Das Verzeichnis von Janota-Kompositionen ist zwar nicht umfangreich, enthält aber manche bemerkenswerte Juwels der mährischen Blasmusik. An seine schweren Kompositionsanfänge knüpft auch eine humorvolle Geschichte an, als die Blaskapelle aus Mangel anderer Möglichkeiten in einem Försterhäuschen übte. Dort war es immer kalt, das Einheizen im Kamin notwendig. Die Blaskapellenkollegen waren zu Späen gelaunt: "Jaro, was hast du komponiert, wir haben nichts zum Heizen."

Seine erste Komposition erblickte das Licht der Welt im Jahre 1990. Es war das Arrangement eines sehr bekannten und sehr schönen Volksliedes "Zaleť sokol" für eine Blasbesetzung. Dieses Volkslied befindet sich in der Regel im Repertoire einer Zimbal-Formation. Janota seine besonders gelungene Aufbereitung, begleitet von einer Frauenstimme, geht direkt unter "die Haut". Es gibt viele Interpretationen mit einer männlichen Stimme. Einige habe ich mir angehört. Der vorhin angedeutete Effekt bleibt aber aus. Podlužanka hatte  dieses Stück im Jahre 1997 aufgenommen, s. das letzte Stück dieser Abhandlung.



Tvrdonice
Um das Jahr 1992 entstand Janota seine Jihomoravská, die viele mährische, aber auch europäische Blaskapellen liebgewonnen haben und diese zu ihrem Repertoire gehört. Danach folgte eine fruchtvolle Zusammenarbeit mit Jožulka Uher aus Lanžhot (s.a. meinen Beitrag Pamětník Jožulka Uher / Zeitzeuge Jožulka Uher), den ich stets als die musikalisch-moralische Instanz von Podluží  bezeichne. Aus dieser Zusammenarbeit entstand eine Perlenkette, um die die Schatzkammer der mährischen Blasmusik bereichert wurde. Hier gilt es doppelt, dass der Text die Musik und umgekehrt, die Musikunterlage den gegebenen Text potenziert. Für nicht böhmische Blaskapellen ist es eine außergewöhnliche Herausforderung, diese subtile Harmonie anzubieten. Trotzdem bemühen sich darum einige Blaskapellen, vor allem aus Holland, mit einem bewundernswerten, manchmal erstaunlich beeindruckenden Ergebnis. Aus Janota-Kompositionen (s.a. das Verzeichnis am Ende), die sich mit Sicherheit in allen mährischen Blaskapellen befinden, wähle ich hier   "V tej starej forotě" aus. Diese Komposition entstand auf einem realen Hintergrund mit einer interessanten Geschichte (An dieser Stelle kann ich nicht auf Details eingehen). Dieses Stück wurde - meiner Vermutung nach das erste Mal überhaupt - im Jahre 1997 von Podlužanka  aufgenommen.

V tej starej forotě


Musik Jaroslav Janota, Text Jožulka Uher
es spielt  Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997

Jaroslav Janota unterhält zu Humor und Späßen ein Nahverhältnis. Seine Tochter Alena raunzte einmal, sie möge von ihm auch eine Polka haben. "Die Muse hat mich noch nicht geküsst", gab er flink zur Antwort und sie müsse sich deshalb ein wenig gedulden. Daraufhin verpasste ihm die nicht weniger flotte Tochter einen Kuss. Seine Reaktion? "Ich sagte Muse, nicht Schreck" (im Tschechischen reimt sich Múza / Hrůza :-) Nun hier der liebe Vater, der gelegentlich auch schnell eine Sache erledigen kann.

Jaroslav Janota wird im Herbst dieses Jahr ein rundes Jubiläum feiern. Alsdann, wir kommen auf ein Gläschen vorbei ... und ersuchen die Muse, ihn öfters zu küssen. Mindestens so oft, wie er von der eigenen Frau geküsst wird, der Sängerin Alena, an der er als fescher Šohaj schon in der Blaskapelle Tvrdončanka seine Augen hängen ließ. Denn, von schönen mährischen Blasmusikstücken wird es nie genug geben.

Flieg´ Falke zu meinem Geliebten


Volkslied, Arr. Jaroslav Janota
es singen Jana Uhrová und Anna Snopková  (jetzt Mráková).
es spielt Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží",1997

[: Flieg´ Falke, du weißer Vogel, zu meinem Geliebten,:]
[: [: grüß´ ihn hundertmal,:]
   flüsternd sag´ ihm nun Folgendes. :]

[: Dass er zu uns abend kommen möge, dass ich ihn schön bitte,:]
 [: [: dass ich ihn sehr liebe,:]
   dass ich ihn im Herzen trage. :]

(Man beachte die wunderschöne Harmonie, die zwischen den Bedeutungen besteht:
"im Herz" tragen und "unterm Herz" tragen)
- Jabko -

Kompositionen von Jaroslav Janota

Kompositionsbezeichnung Art Autor (Text / Musik)
Jihomoravská Orch. polka Jaroslav Janota
Pro Fanu Orch. polka Jaroslav Janota
Dva dobří přátelé Orch. polka Jaroslav Janota
Silvestrovská Orch. polka Jaroslav Janota
Pro Michala Orch. polka Jaroslav Janota
     
Těžké chvíle Sousedská Jaroslav Janota
Z pekla štěstí Sousedská Jaroslav Janota
Pro Alenu Sousedská Jaroslav Janota
Tyrolský Sousedská Jaroslav Janota
     
Odjel mně odjel Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Štokrava Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Na Lanžhotské hody Valčík Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Smutné klekání Valčík Jan Janulík / Jaroslav Janota
Profesorský Valčík Jan Janulík / Jaroslav Janota
Rodná naša Moravo Valčík Jana Uhrová/ Josef Uher, J. Janota
Koně moje, koně vrané Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Lásko, Bože lásko Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Svoboda, svoboda Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Zaleť sokol Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
Tichá voda do Dunajka padala Valčík lidová, úprava Jaroslav Janota
     
V tej starej forotě Polka Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Pod Pálavů Polka Tibor Jánoš / Jaroslav Janota
Šohajíčku milý Polka Jan Janulík / Jaroslav Janota
Podlužanka Polka Alena Janotová/ Jaroslav Janota
     
Dám ti můj nejdražší Píseň Jožulka Uher/ Jaroslav Janota

Short portraits

Ladislav Kubeš Jun.


Česky

Ladislav Kubeš Jun.

Ladislav Kubeš ml.
hudební vydavatel, kapelník, hudebník

Okolo Žíšova


arr. Ladislav Kubeš
text Miloň Čepelka
 
Dynastie Kubešů, pocházejících z jižních Čech,  je v české dechové hudbě velmi silně zakotvena. Čtenářům těchto stránek chci tentokráte představit Ladislava Kubeše mladšího. Ladislavu Kubešovi staršímu jsem svého času věnoval samostatný článek. Pro ucelenější přehled působení Kubešů  je vhodné se v krátkosti zmínit nejen o otci Ladislava, Ladislavu Kubešovi starším, ale také o jeho dědovi Matěji, který - dalo by se říci - dynastii Kubešů založil.

Děda byl řadový dělník a tvrdou prací zajišťoval hospodářské pozadí rodiny. Hudba pro něj znamenala velké uspokojení a tvořila stěžejní část jeho mimoprofesního života.  Byl výborný hráč, organizátor a kapelník, propagující s nadšením lidovou hudbu mezi lidmi v blízkém a vzdálenějším okolí na jihočeském venkově v oblasti Veselí nad Lužnicí.

Dědova láska k lidové hudbě zachvátila bezezbytku i syna Ladislava, který se jí s velkým nadšením a osobním angažmá celý život věnoval.  Po důkladné teoretické přípravě ve vojenském prostředí se začal věnovat skladatelské činnosti. V jeho osobnosti se střetlo několik vzácných schopností a lidských vlastností, které se poté zrcadlily v jeho skladbách. V Jihočeské polce, která patřila k jeho prvotinám a dechovým fanouškům ji není třeba blíže představovat,  se odráží schopnost vystihnout notovým těsnopisem souznění kraje a jeho pracovitého lidu. Jihočeská polka, jež není "kovbojkou", jak se někteří patrně domnívají, byla následována řadou dalších skvostů z pera tohoto činorodého skladatele.

Ladislav Kubeš ml. se narodil 8. 8. 1949 v Žišově v blízkosti předměstí Veselí nad Lužnicí. Otec Ladislava měl velký zájem na tom, aby i syn v hudbě pokračoval. Proto byl synek veden od útlého mládí ke hře na nástroje bez velkého ohledu na to, zda-li se mu to vždy líbí či ne.  Patrně také z nedostatku jiných atraktivních příležitostí pracovních a vzdělávacích v místě bydliště, nebylo pro otce obtížné přesvědčit syna o tom, že bude vojenská hudba pro něj asi to nejlepší.

A tak se také stalo. Ladislavovi se poštěstilo získat místo v Roudnici nad Labem, jedné z nejprestižnějších  institucí tohoto typu v České republice, která vychovávala vojenské muzikanty. Po čtyřech letech prošel Ladislav důkladnou vojenskou hudební průpravou a ovládal následně kontrabas a tubu.

Po udělení absolutoria v roce 1968 byl Ladislav přidělen k Ústřední hudbě ČSLA v Praze. Tam také během své vojenské služby dokončil pražskou konzervatoř. Krátce na to obhájil konkurz do Smetanova divadla. Zdálo se, že brány do bohatého pražského hudebního světa jsou mu zcela otevřeny. Leč vše následovalo jinak. Vzdělání v Roudnici bylo spjato s 10tiletým závazkem zůstat v "zeleném". Mnozí se z toho "vykoupili", Ladislav měl smůlu, nepříznivá politická konstelace, nezadařilo se. Jako kdyby toto nestačilo, byl navíc přeložen do provinční posádky v Táboře.  A tak růžové  nabídky v Praze mizely v dáli. v Táboře hrál na tubu vojákům do pochodu a při cvičení.

Po ukončení smlouvy k 1.6.1977 Ladislav odchází od vojáků a hledá nové působiště. Nad vodou se drží hrou u různých dechovek a na pohřbech v Praze. (Do té doby netušil, kolik má Praha hřbitovů).  V roce 1980 jej konečně potkalo štěstí. Úspěšně obhájil konkurz na kontrabas do Národního divadla, kde hraje dodnes a jak naznačuje, odtud odejde tento rok do penze.

Kapelu Veselka založil Ladislav v roce 1981 spolu s kamarády z Národního divadla a starými přáteli z Roudnické vojenské školy. Až na kamarády, kteří zemřeli, kapela nezaznamenala téměř žádnou fluktuaci, pouze u zpěváků došlo ke  změnám. Přes veškeré úspěchy v zahraničí a nebo snad právě kvůli nim, se komunistický aparát díval na kapelu zešikma. Domácí úspěch kapely byl dušen kde se dalo. Nahrávací studia a především masová media kapelu ignorovaly. S velkou námahou se podařilo vydat několik zvukových nosičů.

Velký průlom nastal až po roce 1989. Od založení vlastního hudebního vydavatelství v roce 1994 byly nahrány  desítky nosičů a produkováno množství kvalitního notového materiálu pro dechovky. "Nevím kolik přesně", poznamenává Ladislav, "snad to v penzi budu jednou moci spočítat".

Co je česká dechovka?

"Kultura a tradice patří k základním kamenům identity národa."

Dechovka
je žijící tradice ve své české, moravské, slovenské domovině. Bohaté kulturní dědictví je jako alpská louka, plná rozličných květin. Její krása spočívá v různorodosti, pestrosti, vůni. Nenabízí pořadí, čísla, aby potěšila lidská srdce.

Kéž by tyto stránky přispěly k dalšímu
rozšíření a upevnění kulturní tradice
české dechovky v Evropě.

Portálem nejsou sledovány
žádné komerční zájmy.
Ornament
"Česká dechovka nezahyne,
její krásná živá tradice to nedovolí."
Ladislav Kubeš st., 1924-1998

Was ist böhmische Blasmusik?

"Kultur und Traditionen gehören zu den Grundsteinen der Volksidentität."

Böhmische Blasmusik
ist eine lebende Tradition in ihrer Heimat. Das reiche kulturelle Erbe ist wie eine Alpenwiese voll verschiedener Blumen. Ihre Schönheit besteht in der Vielfalt, Buntheit, dem Duft. Nicht Zahlen oder Ränke erfreuen das menschliche Herz.

Möge dieses Portal zur weiteren Verbreitung und Festigung der böhmischen Kulturtradition in Europa beitragen.

Durch das Portal werden keine Geschäftsinteressen verfolgt.

Ornament
"Böhmische Blasmusik geht nicht ein,
ihre schöne, lebende Tradition
lässt es nicht zu."
Ladislav Kubeš Sen., 1924-1998

What is Bohemian Brass?

"Culture andl traditions belong to the foundation stones of the folk identity."

Bohemian brass music
is a living tradition in its native country and around. A rich cultural heritage is as a alpine meadow full of different beautiful flowers. Its beauty lies in the heterogeneity, diversity, colourfulness, odour. Not counts or ranks make happy the man`s heart.

May this portal help to spread and fasten the old heritage of bohemian brass music in Europe.

No commercial interests of any kind
are pursued here.
Ornament
"Bohemian brass music doesn't perish,
its beautifull living tradition
doesn't allow it."
Ladislav Kubeš sen., 1924-1998