Music unites nations 
"Takt ist eine schreckliche Sache. Wenn man ihn nicht hat, regt sich jeder auf. Wenn man ihn hat, merkt es kein Mensch." -- GERMAN
CZECH
Auch wenn ich auf den nun zurück liegenden Böhmischen Kirtag im August 2015 noch nicht eingegangen bin, heißt es bei Langem nicht, dass mir die Eindrücke von diesem besonderen Event in der Seele nicht fortwährend resonieren.Es ist nun an der Zeit, im Nachhinein einige meiner Impressionen festzuhalten.
Der Böhmische Kirtag war - meinen Beobachtungen nach - für anwesende Besucher weitestgehend ein beeindruckendes Erlebnis. Die Palette der gebotenen Leckebissen aus der Küche der böhmischen Blasmusikküche war beachtlich weit gestreckt. Mir fehlt es nicht an Überzeugung, dass die Besucher auf ihre Rechnung kamen. Was mich betrifft, gehe ich im Folgenden, keinesfalls erschöpfend, auf einige Highlights des Festivals ein.
Im Abstand der Ereignisse meine Wahrnehmung befragend, bleibt es bei meinem bereits ersten Eindruck: Zwei Blaskapellen haben mich ganz besonders beeindruckt und zwar die aus der Schweiz heran gereiste Chisetaler Blaskapelle und die Robert Payer´s Original Burgenlandkapelle. Period.
Die musikalische Performanz beider genannten Blaskapellen war in jeder Hinsicht bemerkenswert. Hiezu einige Gedanken.
Links Kapellmeister --- rechts Klarinettenduo
Chisetaler Blaskapelle
Der Auftrittsbegin der Chisetaler Blaskapelle fand ich besonders beeindruckend. Die Eröffnung begann mit einer würdigen Homage an einen der bedeutendsten mährischen Komponisten unserer Zeit, Blahoslav Smišovský, als die Crew die Komposition "Hraj, muziko hraj", vital fröhlich gespielt, zum Besten gab. Ich empfand es als Blumen für den im November 2011 verstorbenen, sehr beliebten Blahoslav Smišovský (siehe auch Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen), auch wenn es vielen Anwesenden vielleich gar nicht auffiel. Ich weiss aber, dass die Schweizer im Allgemeinen einen innigen Bezug zu ihm und seiner in Traditionen tief verwurzelten mährischen Blasmusik haben.
Was den Charakter ihres gesamten Auftrittes anlangt, muss es für einen genauen Beobachter klar gewesen sein, dass für diese Blaskapelle die böhmische Blasmusik ein echtes Herzensanliegen, keinesfalls eine billige Showangelegenheit ist. Als völlig natürlich kann man auch die Einflechtung von einigen Kompositionen sehen, die ihre eigene Schweizer Identität verdeutlichen. Die musikalische Darbietung ihres Auftrittes hinterließ, wie ich vermute nicht nur in mir, einen dauerhaften Eindruck. Möge die Blaskapelle Chisetaler noch viele Herzen der Blasmusikfans mit ihrem Engagement erfreuen. Auf diesem Wege bedanke ich mich für zwei ihrer CDs, die mir geschenkt wurden.
Die Chisetaler wurden von ihren langjährigen Fans begleitet, unter anderem Monika und Hans Stadlmann, die mir von ihrer Schweizer Käserei Stadlmann eine köstliche "Probe" ihrer Produkte mitbrachten. Sehr aufmerksam, vielen Dank. Nicht gefällt hat auch "Lucia", die für mich mit ihrer Fotokamera stets eine große Konkurenz darstellt:-)
Links Gesangsduo --- rechts Tubisten
Robert Payers Original Burgenlandkapelle
Die Partie ist fabelhaft zusammengespielt. Dahinter stehen mitunter zahllose Stunden der unermüdlichen Probearbeit. Es ist aber auch ein Merkmal der sicher guten menschlichen Beziehungen unter den Kollegen in der Blaskapelle selbst, keine Frage. Besonders beindruckt hat mich auch das Gesangsduo sowie die ungewöhnlich große Anzahl von Stücken, die vom Gesang begleitet wurden. Der Gesang macht in der Blasmusik ... "das Kraut erst fett". Für Robert war offensichtlich die Blasmusik mit Humor immer eng verknüpft, so zu sagen ein Ganzes, was er auch diesmal bei seinem lockeren Auftritt wieder einmal vorgeführt hat (Nach dem Motto: "Auch der Tenorist soll während des Auftrittes hübsches Bild abgeben, daher wird er von Robert mit einem grünen Kamm "väterlich" gekämmt :-). Eine liebe, vielsagende Geste.)
Robert Payer bestätigt das allgemein beobachtete Phänomen, dass manche Leute in sich zwei Uhren beherbergen, die eine, biologische und die andere, noch interessantere Vitalitätsuhr. Robert seine Vitalitätsuhr tickt derzeit 35 und die andere? Die hat mich persönlich nie sonderlich interessiert.
Lieber Robert, möge die Blaskapelle, Gesundheit und Neigung zum Humor dein Leben noch lang begleiten:-)
S.a. Brass Bands On Stage
I když jsem se minulému, v srpnu konanému festivalu "Böhmischer Kirtag" zatím ještě nevěnoval, neznamená to zdaleka, že ve mně nerezonují i nadále dojmy z tohoto mimořádného setkání dechováků. Je tedy na čase, abych zde zachytil v krátkosti něco málo festivalových postřehů, které mě upoutaly.Festival "Böhmischer Kirtag" byl - dle mého pozorování - pro přítomné návštěvníky v převážné méře pozoruhodnou zážitkem. Paleta nabízených "pochoutek z české dechovkovéKuchyně" byla značně široká. Nepostrádím přesvědčení, dle kterého si přišli všichni návštěvníci "na své". Co se mých dojmů týče, pokusím se v následujícím vyzdvihnout několik zářivých okamžiků, které mě na festivalu upoutaly.
S odstupem času, probíraje se vjemy z festivalu, sena mém prvním dojmu nic nezměnilo. Svou prezentací na mě silně zapůsobily dvě kapely a to Dechová hudba Chisetaler, která přijela ze Švýcarska a Dechová hudba Robert Payer´s Original Burgenlandkapelle z Německa. Tečka.
Hudební přednes obou kapel byl, dle mého, v každém ohledu hodný povšimnutí. K tomu v následujícím několik poznámek.
vlevo kapelník --- vpravo klarinetové duo
Dechová hudba Chisetaler
Vstupem na podium rozjela kapela své vystoupení skladbou, které mě velmi zaujala, nejen provedením, ale vůbec její volbou. Začali totiž döstojnou vzpomínkou na jednoho z nejúctivanějších moranských skladatelů naší doby, Blahoslava Smišovského, skladbou "Hraj, muziko hraj". Z ducha podání by měl sám Slávek jistě velkou radost. Nemohl jsem se ubránit spontánímu dojmu, působilo to na mě přímo tak, jako kdyby Slávkovi přinesli květiny s poděkováním, i když si tohoto gesta mnoho návštěvníků snad ani vůbec nevšimlo. Slávek Smišovský nás opustil před vánocemi roku 2011. (Viz také můj příspěvek Skladatel Blahoslav Smišovský - Odešla legenda moravské dechovky / Komponist Blahoslav Smišovský - Legende der mährischen Blasmusik hat uns verlassen).
S ohledem na celkový charakter jejich vystoupení muselo být pozornému návštěvníku zcela jasné, že je pro tuto kapelu česká dechovka "srdení" záležitostí a ne, ajktomu občas bývá, spíše plitká, profilová "show". Jejich program působil zcela přirozeně, obsahujíce několik "propletenců" ze švýcarské tvorby, čím podtrhli svůj původ a identitu. Jejich vystoupení zanechalo ve mně - a jsem přesvědčen, že i v mnoha jiných - hluboký dojem. Dechové hudbě Chisetaler lze jen přát, aby potěšila jeětě mnoho srdcí české dechovky. Touto cestou také děkuji za dvě CD, které ně kapela věnovala.
Chisetaler byli opět doprovázeni dlouholetými fanoušky, ke kterým mimo jiné patří i manželé Monika a Hans Stadlmannovi, kteří mně přinesli z jejich výrobny sýrů Schweizer Käserei Stadlmann ne zrovna malou ochutnávku:-) Velký dík za takovou pozornost. Rovněž nechyběla ani "Lucie", skutečný nadšenec české dechovky, která mně dělá ve fotografování velkou "konkurenci":-)
vlevo zpěvácké duo --- vpravo tubitstový tandem
DH Robert Payers Original Burgenlandkapelle
Dechová hudba Original Burgenlandkapelle von Robert Payer nabídla pozoruhodně plný, zaoblený, květnatý a čistý sound (jistě s přičiněním Josef(a) Gaag(a), jejich mistra ozvučení, jak jsem si všiml) pod vedením kapelníka Richard(a) Beißer(a), kterému bylo svěřeno vedení kapely zakladatelem Robert Payer. Robert se mnou v rozhovoru: "... ten to dělá dobře", ok, myslel jsem si také:-)
Tato parta je nádherně sehraná. Skrývají se za tím - mimo jiné - nesčetné hodiny neúnavných zkoušek. Je to ale jistě i známka toho, že mezi členy kolektivu panují bezesporu velmi dobré vztahy. Velmi zapůsobilo i zpěvácké duo a nezvykle mnoho skladeb, které bylyzpěvem doprovázeny. To u německých kapel není zdaleka obvyklé. Teprve zpěv dělá dechovku dechovkou. Vpojetí Roberta byla dechovka zjevně s humorem vždy úzce spjata, takříkajíc jeden celek, což předvedl i tentokráte při jeho hostujícím dirigování. (Dle mota: "I tenorista by měl během vystoupení působit opticky dobře. Proto jej musel Robert "otcovsky přičísnout" během přednesu nadměrně velkým zeleným hřebenem. Jistě milé, výmluvné gesto:-)
Robert Payer potvrzuje fenomén, který lze mnohdá vidět a sice, že někteří lidé v sobě "uchovávají" dvoje "hodiny". Ty jedny biologické, ty druhé, jistě zajímavější, hodiny vitalitní. Robertovy vitalitní hodiny rozrazují vsoučasnosti 35 a ty druhé? Ty mě osobně nikdy tolik nezajímaly.
Milý Roberte, ať tě kapela, zdraví a sklon k humoru ještě dlouho životem doprovází:-)
Viz také Brass Bands On Stage
