Music unites nations GERMAN
CZECH
„Um Zufriedenheit zu erreichen, ist ab und zu ein wenig Not vonnöten.“ ―Werner Mitsch
Bei meinen gelegentlichen "Wanderungen" durch das grenzenlose Internet-Universum entdecke ich immer wieder ganz beachtenswerte authentische Aufzeichnungen, die von den Ursprüngen des "böhmischen Musikantentums" berichten.Man muss eines bedenken. Das ganze Erzgebierge war in den vergangenen Jahrhunderten besonders reich an einer Vielzahl von qalitativ hochwertigen Metall-Erzen (daher auch der Name "Erzgebirge" = "Pohoří rudy"). Die ersten Entdeckungen von wertvollem Erz reichen auf das 11. Jahrhundert. In der Folgezeit wurden Riesenlager von Kupfer, Blei, Zinn, Silber, Uran und einem breiten Spektrum von ganz seltenen Metallen gefunden. Die Nachricht verrbreitete sich wie Lauffeuer im ganzen zentraleuropäischen Raum. Menschen kamen, gründeten Siedlungen und lebten vom Bergbau. Nach etwa 600 Jahren ging goldene Blüte des Begrbaues zu Ende.
Zunehmend trat in den Vordergrund die zentrale Frage: Wovon soll man dann weiter leben? Und da hat sich von Neuem die uralte Metapher bewahrheitet: DIE NOT MACHT DEN MENSCHEN ERFINDERISCH. Die MUSIK wurde entdeckt als NEUE Quelle des Lebenserwerbs, denn - als Alternative - konnte man vom dem dort bestehenden, sehr kargen Landboden sowie einem eher raueren Klima die Lebensbedürfnisse nicht bestreiten. So entstanden langsam "wandernde Musikanten" sowie unterschiedliche Schmieden des Instrumentenbaues (Blasmusikinstrumente, Gitarren, und Geigen u.a.m.), aber auch berühmte Stickerei-, Handschuhe-Produktionen etc.
Daher waren die Bewohner des böhmischen Erzgebirges etwa seit dem 18. Jahrhundert als Wandermusikanten bekannt. In kleineren Gruppen reisten sie meist mit Harfen und Geigen durch ganz Europa, drangen sogar bis zum russischen Zar vor, nach Asien, Amerika und Australien. Sie brachten viel Geld nach Hause. Viele von ihnen stammten aus dem nordwestböhmischen Preßnitz, dem heutigen Přísečnice.
Was eine solche Reise für einen Jungen bedeutete, das hat zum Beispiel Věnceslav Metelka in seinen Memoiren beschrieben. „Mit zwölf Jahren hörte ich auf, in die Schule zu gehen, mich lockte die Musik. Nach gewisser Zeit lernte ich einen Harfenist kennen, der mich bat, mit ihm irgendwohin nach Deutschland zu reisen. Lange musste ich meinen Vater um Erlaubnis bitten, schließlich willigte er aber ein. Mit der Geige im Kasten und mit ein paar Groschen in der Tasche machten wir uns auf die Reise - der Harfenist vorneweg, ich hinter ihm wie ein Hündchen. Wo ein großes Haus, eine Mühle, ein Gasthaus, eine Werkstatt oder ein Amtsgebäude war, dort hielten wir und begannen zu spielen. Es lief vorzüglich, überall wurden wir mit Essen, Trinken und Geld belohnt. Nach einem Monat waren wir wieder zu Hause. Ich hatte 18 Groschen in der Tasche und schenkte sie stolz dem Vater. Er erlaubte mir dann, wieder mit dem Harfenisten auf Wanderschaft zu gehen, diesmal für noch längere Zeit. Insgesamt war ich so dreimal in der Welt, und jedes Mal stand uns das Glück bei.“
Dieses Thema "kratze" ich hier nur sehr oberflächlich an, freilich der Kürze wegen. Genug der Einleitung. Im folgenden biete ich - als ein Beispiel (es gibt viele ähnlich gelagerte Beispiele) - einen Zeitungsabdruck aus jener Zeit, der ein Bild damaliger Situation kurz skizziert.
Nordböhmischer Gebirgsbote 11.5.1858 Seite 3 u. 4 Die böhmischen Harfenmädchen und Musikanten
(!!Bemerkung: Ich habe iden Artikel UNVERÄNDERT belassen, beachte das Veröffentlichungsdatum und dementsprechend auch die Grammatik jener Zeit.!!)Wer kennt nicht die böhmischen Harfenmädchen und die böhmischen Musikanten? Man findet sie in Rußland,England, Frankreich, ja man kann mit Bestimmtheit sagen, in allen Welttheilen. Wer aber kennt den häuslichen Herd dieses musikalischen Nomadenvölkchens? Er liegt auf dem höchsten Kamm des unwirthbaren böhmischen Erzgebirges. Die Heimath der Harfenmädchen ist die Bergstadt Preßnitz,von wo sich der Musikerwerb auf die in einem Umkreise von 8 Meilen herum-liegenden Ortschaften, besonders Schmiedeberg, Reischdorf, Dörnsbach, Sorgenthal, Wohlbau, Ahren-dorf, Neudörfl, Sonneberg u. s. w. ausbreitete. Die Heimat der kleinen Orchester ist das westlichere Erzgebirge, Joachimsthal, Seilen, Gottesgab, Kribus, Platten bis Graslitz.
Das Reisen nahm seinen Anfang in Preßnitz. Der Bürgermeister der Stadt Preßnitz während der Jahre 1776–1792, Ignaz Walter, war der erste, der die Harfe pielte und der noch heute dort unter dem Namen „König David“ bekannt ist. Dieser unterrichtete seinen Pathen Isidor Richter und dieser eine Verwandte, Elisabeth Haug,im Harfenspiel. Eine Schülerin der Letzteren, Anna Görner, war die Erste, welche mit der Harfe reiste und mit einem bedeutenden Vermögen zurückkehrte; sie lebt noch heute im Munde des Volkes unter dem Namen „Sigresannamidl“ fort.
Die Theuerung des Jahres 1805, noch mehr der Brand der Stadt Preßnitz im Jahre 1811 gaben Veranlassung zur Verallgemeinerung des Harfenspieles und jetzt ist es so sehr verbreitet, daß es auf dem ganzen Kamme des Erzgebirges ebensowenig ein Haus ohne Instrument,sals im Riesengebirge eine Hütte ohne Webestuhl gibt. Wer den Unterricht gibt, ist schwer zu bestimmen, das Spiel erbt sich fort von Geschlecht zu Geschlecht; der musikalische Genius tritt an die Wiegen der Kinder und nimmt sie unter seinen Schutz. Von der Taufe bis zum Begräbniß ist hier Alles von klingendem Spiele begleitet. Die Leute sind glücklich in ihrer Kunst, denn so nennen sie, und zum Theil mit Recht, ihr Gewerbe. Ihr Leid, ihr Freude und ihr Gebet ist – Musik und ihr ganzes Wanderleben ist wie das klingende Spiel, das in die Ferne tönt, bis endlich die Saite springt. Im v. J. wurden in Preßnitz allein 300 Pässe ausgegeben und da mit einem Passe 5 bis 6 Personen reisen, so haben aus dieser Gegend allein über 1500 Harfenmädchen die Wanderung angetreten. In der westlichen Gegend des Erzgebirges tritt an die Stelle der Harfe die Geige als leitendes Instrument, und an die Stelle der Solisten kleiner Musikgesellschaften, Terzett-, Quartett- und Quintett-, ja selbst Sextett – Orchester, bei welchen Geige, Bratsche, Flöte und Klarinette vorwalten.
Den Impuls zu diesen Wanderungen aus dem westlichen Theile des Erzgebirges gab der Verfall des Bergbaues, und wir sehen seit dieser Zeit die Theilnahme an den herumziehenden Musikgesellschaften in demselben Grade wachsen, als jene einst so ergiebige Erwerbsquelle abgenommen. Der Lohn des Musikerwerbes ist sehr beträchtlich, und die Summen, welche von den Musikanten, die oft mehrere Jahre ausbleiben, heimgebracht werden, belaufen sich sehr hoch. Nach Preßnitz allein sind durch die Post in einem Jahre 30,000 fl. eingelaufen; gewiß eine beträchtliche Summe bei einer so kleinen Bevölkerung, wobei man noch bedenken muß, daß bei der
den herumziehenden Musikanten eigenthümlichen Geheimnißkrämerei die öffentlichen durch die Post eingeschickten Gelder nur einen Theil ihres Gewinnstes betragen muß. Bemerkenswerth ist es, daß in der Gegend von Preßnitz jährlich bei Weitem mehr Mädchen als Knaben geboren werden, als wollte die Natur, die den Boden so spärlich bedachte, ihre Stifmütterlichkeit durch eine Vermehrung der Erwerbskräfte wieder gut machen.
In Graslitz ist ein eigener jetzt in Blüte stehender Industriezweig, die Instrumenten-Fabrikation, entstanden. Die Noth, diese allgewaltige Lehrmeisterin, weckte den Musiksinn in einer durch den Musikerwerb Gegend, dessen Boden seine Bewohner nicht zu ernähren vermag.
Krušné hory - krajina horníků / Erzgebirge - Die Region der Bergknappen
Die böhmischen Komponisten Antonín Dvořák und Bedřich Smetana hatten eine tiefe Beziehung zur Volksmusiktradition, aus der sie manche Ideen in ihre Werke haben einfließen lassen. Nicht von ungefähr nimmt daher die Harfe in ihren größten Werken "Rusalka" und "Má vlast" einen ganz prominenten Part ein.
"Docílit spokojenosti je ttu a tam zapottřebí bídy." -- Werner Mitsch
Při svých občasných "toulkách" bezbřehým internetovým vesmírem objevuji pozoruhodné autentické záznamy, které vypovídají o počátcích "českého muzikantství".Je třeba mít na paměti jednu věc. Celé Krušné hory byly v minulých staletích mimořádně bohaté na různé kvalitní kovové rudy (odtud název "Krušné hory" = "Pohoří rudy"). První nálezy cenných rud pocházejí z 11. století. Následně byla nalezena obří ložiska mědi, olova, cínu, stříbra, uranu a celé řady poměrně vzácných kovů. Zpráva se šířila rychlostí blesku po celé střední Evropě. Lidé přicházeli, zakládali osady a žili z těžby. Zhruba po 600 letech zlatý věk hornictví skončil.
Do popředí se stále častěji dostávala hlavní otázka: z čeho bychom měli žít? A tehdy se opět potvrdila stará metafora: NUTNOST ČINÍ ČLOVĚKA VYNALÉZAVÝM. HUDBA byla objevena jako NOVÝ zdroj obživy, protože z dosavadní velmi neúrodné půdy a poměrně drsného klimatu nebylo možné uspokojit životní potřeby. Tak pomalu vznikali "potulní hudebníci" a různé kovárny na výrobu nástrojů (dechové nástroje, kytary, housle atd.), ale také proslulé výšivky, výroba rukavic atd.
Proto byli obyvatelé českého Krušnohoří přibližně od 18. století známí jako potulní hudebníci. V menších skupinách, obvykle s harfami a houslemi, cestovali po celé Evropě, dostali se dokonce až k ruskému carovi, do Asie, Ameriky a Austrálie. Přinesli domů spoustu peněz. Mnozí z nich pocházeli ze severozápadních Čech z městečka Preßnitz, dnešní Přísečnice.
Co taková cesta pro chlapce znamenala, popsal například Věnceslav Metelka ve svých pamětech.
"Ve dvanácti letech jsem přestal chodit do školy, přitahovala mě hudba. Po nějaké době jsem potkal harfistu, který mě požádal, abych s ním cestoval někam do Německa. Dlouho jsem musel žádat otce o svolení, ale nakonec souhlasil. S houslemi v pouzdře a s pár drobnými v kapse jsme se vydali na cestu - harfista vpředu, já za ním jako štěně. Kdekoli byl velký dům, mlýn, hostinec, dílna nebo úřední budova, zastavili jsme se a začali hrát. Šlo to výborně, všude jsme byli odměněni jídlem, pitím a penězi. Po měsíci jsme se vrátili domů. V kapse jsem měl 18 grošů a hrdě jsem je předal otci. Pak mi dovolil, abych se s harfistou vydal na cestu znovu, tentokrát na ještě delší dobu. Celkem jsem byl takto na světě třikrát a pokaždé při nás stálo štěstí."
Tohoto tématu se zde dotýkám jen velmi povrchně, přiznávám, že z důvodu stručnosti. Dost bylo úvodu. V následujícím textu nabízím - jako příklad (podobných příkladů je mnoho) - dobový novinový výtisk, který stručně vykresluje tehdejší situaci.
Nordböhmischer Gebirgsbote 11.5.1858 Strana 3 u. 4 České harfenistky a hudebníci
(!!Poznámka: Ta se týká něm. originálu, kde jsem článek ponechal NEZMĚNĚNÝ, všimněte si data vydání a podle toho i tehdejší něm. gramatiky. Český překlad jsem nepatrně přizpůsobil současnosti. Německé, historické názvy zde ale ponechávám, lze je snadno dohledat!!).Kdo by neznal české harfenistky a české muzikanty? Najdeme je v Rusku, Anglii, Francii, ba dá se s jistotou říci, že ve všech částech světa. Ale kdo zná domácí krb tohoto hudebního kočovného národa? Leží na nejvyšším hřebeni nehostinných českých Krušných hor. Domovem harfenistek je horské městečko Přísečnice7Preßnitz, odkud se muzikantství rozšířilo do vesnic v okruhu 8 mil, zejména Schmiedeberg, Reischdorf, Dörnsbach, Sorgenthal, Wohlbau, Ahren-dorf, Neudörfl, Sonneberg atd. Domovem malých orchestrů jsou západní Krušné hory, Joachimsthal, Seilen, Gottesgab, Kribus, Platten až Graslitz.
Cestování začalo v Preßnitz. Starosta města Preßnitz v letech 1776-1792 Ignaz Walter byl prvním, kdo hrál na harfu, a dodnes se mu říká "král David". Na harfu učil hrát svého kmotra Isidora Richtera, který učil hrát na harfu svou příbuznou Elisabeth Haugovou. Jeho žačka Anna Görnerová byla první, kdo s harfou vycestoval a vrátil se s velkým jměním; dodnes žije v lidovém jazyce pod jménem "Sigresannamidl".
Zdražení v roce 1805 a ještě více požár města Prussnitz v roce 1811 daly podnět k všeobecnému rozšíření hry na harfu a ta je dnes tak rozšířená, že na celém hřebeni Krušných hor není domu bez nástroje, jako v Krkonoších není chalupy bez tkalcovského stavu. Je těžké určit, kdo dává lekce, hra se dědí z generace na generaci; hudební génius přichází do kolébek dětí a bere je pod svou ochranu. Od křtu až po pohřeb je zde vše doprovázeno hudební hrou. Lidé jsou ve svém umění šťastní, neboť tomu říkají své řemeslo, a zčásti právem. Jejich smutek, jejich radost a jejich modlitba je hudba a celý jejich putující život je jako znějící hra, která se ozývá v dálce, dokud struna konečně nepřeskočí. V předchozím roce bylo jen v Preßnitzu vydáno 300 pasů. S každým průkazem cestuje 5-6 osob, jen z tohoto regionu se na cestu vydalo více než 1500 harfenistek.
V západní části Krušných hor je harfa nahrazena houslemi jako vedoucím nástrojem a v malých hudebních spolcích jako jsou tria, kvarteta, kvinteta, a dokonce i sexteta převažují sólisté na housle, bráče, flétnu a klarinet.
Podnětem k těmto migracím ze západní části Krušných hor byl útlum hornictví a od té doby se účast v potulných hudebních spolcích zvyšuje stejně jako klesá tento kdysi tak produktivní zdroj příjmů. Platy hudebníků jsou velmi vysoké a částky, které si hudebníci, kteří často zůstávají několik let na cestách, přinášejí domů, jsou velmi vysoké. Jen do Preßnitz přivezla pošta za jeden rok 30 000 fl.; na tak malý počet obyvatel je to jistě značná částka. Je ale také třeba mít na paměti, že vzhledem k tajným praktikám, které jsou pro potulné hudebníky typické, musí veřejné peníze zasílané poštou tvořit pouze část jejich zisku. Je pozoruhodné, že v oblasti Preßnitz se každoročně rodí více dívek než chlapců, jako by příroda, která tak málo obdělává půdu, chtěla svůj paternalismus vynahradit zvýšením počtu pracovních sil.
V Kraslicích/Graslitz se nyní rozvíjí samostatné průmyslové odvětví, výroba nástrojů. Nutnost, tato všemocná učitelka, probudila hudební cítění v kraji, jehož půda není schopna uživit své obyvatele.
Krušné hory - krajina horníků / Erzgebirge - Die Region der Bergknappen
Čeští skladatelé Antonín Dvořák a Bedřich Smetana měli hluboký vztah k lidové hudební tradici, z níž do svých děl převzali mnoho lidových námětů. Není proto náhodou, že harfa také zaujímá významnou roli v jejich největších dílech "Rusalka" a "Má vlast".
