Moravská lidová

Před naším je v zahrádečce malá lavička,
na ní sedí uplakaná milá Anička.
Mám já chlapca, co mňa miluje,
ale mi ho osud něpraje,
marně volám, marně kričím, že on mňa nechce.


Slubovals mi za dva roky, že si mňa vezmeš,
do našeho kostelíčka šťastnú odvedeš.
Ale som sa v lásce zklamala,
falošníka som milovala,
do jeho falešných očí, som sa dívala.