"Jaro cos napsal, my nemáme čím topit" "Jaro, was hast du komponiert, wir haben nichts zum Heizen." - kolegové z Podlužanky / Kollegen von Podlužanka
- CZ -
"srdénka" hrají pro "srdénka" dechová hudba Podlužanka
Opět se vracím na místa s dlouholetou dechovkovou tradicí, kde se vždy kultivovala hudba "od srdénka pro srdénka". Tvrdonice v jižní části Podluží jsou místem, kde se rok co rok pořádá festival národopisných slavností "Podluží v písni a tanci", který je přehlídkou široké palety folklorních tradic. Tvrdonice jsou ale také místem, kde je doma dechová hudba Podlužanka s jejím zakladatelem, skladatelem Jaroslavem Janotou. V rámci "Kapela měsíce dubna" chci širší veřejnosti přiblížit nejen Jaroslava Janotu, skladatele oblíbených melodií, které hraje mnoho kapel doma a v zahraničí, ale také Podlužanku, která štafetu lokální dechovkové tradice nese dál. Díky Alence, dceři Jaroslava Janoty, se mně podařilo získat nejen zajímavé informace o otci, ale také několik zcela unikátních fotografií z rodinného alba. Alenko, srdečný dík. [ Čtěte dál ... ]
- DE -
"Herzlein" spielen für "Herzlein" Blaskapelle Podlužanka
Wieder einmal kehre ich zurück zum Ort mit langjähriger Blasmusiktradition, in jenes Gebiet, wo Blasmusik "von Herzchen für Herschen" nach wie vor kultiviert wird. Die Gemeinde Tvrdonice, unweit von Břeclav gelegen, liegt im südlichen Teil von Podluží und ist jener Ort, wo Jahr für Jahr ein groß angelegtes ethnographisches Festival "Podluží in Lied und Tanz" abgehalten wird. Dieses Festival bietet eine breite Palette gelebter Folklore-Tradition, die an mehreren Tagen zur Schau getragen wird. Tvrdonice ist aber zugleich jener Ort, wo die Blaskapelle Podlužanka mit ihrem Gründer, Kapellmeister und Komponisten Jaroslav Janota zu Hause ist. Im Rahmen meiner Beiträge "Blaskapelle des Monates" möchte ich nun in der April-Ausgabe der breiteren Öffentlichkeit einerseits den Komponisten beliebter Melodien vorstellen, die von vielen Kapellen europaweit gespielt werden. Andererseits aber auch seine Blaskapelle Podlužanka, die die Stafette lokaler Blasmusiktradition weiterträgt. Dank der Tochter von Janota, Alena, gelang es mir nicht nur an interessante Informationen heranzukommen, sondern bekam auch einige seltene Fotos aus dem Familienalbum. Alena, herzlichen Dank dafür. [ Weiterlesen ... ]
[ Čti dále ... ] Skladatel Jaroslav Janota a dechová hudba Podlužanka
Jihomoravská
hudba Jaroslav Janota hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997
legendární "Francek" Juráček se svými žáky Jaroslav Janota(vpravo, 2: řada) (click to enlarge)
Jaroslav Janota se narodil 28. září 1962 ve Valticích, vinařské oblasti na hranici s rakouskou spolkovou zemí Weinviertel. Za svou domovinu považuje ale Tvrdonice, kde od svého útlého dětství nepřetržitě žije. Jako malý kluk - typický případ mnoha venkovských dětí - se věnoval fodbalu. Kdo zná Tvrdonice, tak ví, že se fodbalové hřiště nachází v blízkosti tamního hřbitova. A protože se pohřeb na Podluží nikdy neobešel bez muziky, slyšívali děti vždy melodie, které se dotýkaly srdce. Citová vnímavost je člověku dána, je to velký dar a nelze ji "naučit". Textař Vladimír Salčák před několika lety napsal pojednání o Vlčnovjance a v souvislosti s Jožkou Malinou, dlouholetým, stálým zpěvákem této formace, užil výrazu "Jožka je srdcař". Dalo by se to tvrdit i o Jaroslavově citlivém a vnímavém srdci, jež hudba čarovně přitahovala.
Zážitky z mládí zapustily u Jaroslava Janoty hluboké kořeny. Nejpozději ve svých třinácti letech dospěl k jasné představě, že se chce hudbě věnovat celou svou bytostí. Začal tedy hrát na trubku. Měl štěstí. Byl jeden z posledních žáků legendárního učitele a kapelníka Františka Juráčka, Juráčkův pragmatický přístup mu velmi mnoho dal, jak sám přiznává. Další zdokonalování ve hře bylo doprovázeno angažmá v místní dechové formaci Tvrdončanka, posléze pak dokonce v Juráčkově kapele. Po rozpadu Juráčkovy kapely, v které hrál i Jožka Konečný, došlo k formaci Šestky Jožky Konečného a Janota patřil k partě. S Jožkou Konečným se zůčastňoval výjezdů téměř do všech koutů střední Evropy, kde má česká dechovka nějaké zázemí fandů. Na jožku Konečného nelze zapomenout, neb je málo muzikantů jako on, kteří považují hudbu a humor za všelék na jakékoliv problémy všedního dne. (Viz. také můj článek Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka).
Štokrava
hudba Jaroslav Janota, text Jožulka Uher hraje Podlužanka, CD "Pěkné melodie", 2003
Podlužanka v počátcích na obrázku vlevo od kapelníka jeho budoucí žena Alena
Jaroslav Janota nashromáždil dostatek praktických poznatků, aby mohl založit vlastní formaci. A tak se také stalo v roce 1985 ve věku 23 let. Tato nová kapela na Podluží byla pokřtěna na "Podlužanku", jak také jinak. Vzniklá kapela byla a je věrná stylu podání, který zrcadlí vnímání dechové hudby na Podluží jak muzikanty, tak především publikem. Lze hovořit o "podlužáckém stylu", který se vyznačuje subtilností, zpěvností a lyričností. Tento druh hudbního podání vytváří u "domácích" posluchačů - bez rozdílu věku - mnohdá "husí kůži". V repertoáru kapely jsou tudíž především autoři z blízkého okolí, případně jihomoravského regionu. Patří k nim stěžejně Metoděj Prajka, Vladimír Hnátek, Vladimír Pfefr, Antonín Žváček, Miloš Procházka, Zdeněk Gurský a řada dalších známých i méně známých skladatelů. Nelze samosebou vynechat Jaroslava Janotu. Kapelou prošla za léta jejího působení řada velmi talentovaných muzikantů dnes již zvučných jmen jako jsou bratři Smolárovi, Fero Miko, Palo Hoďa, Braňo Tomášek a celá řada jiných z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Šestka Jožky Konečného známá sestava trempujících minesengerů
Kompoziční začátky znamenaly pro mnoho skladatelů zpravidla trnitou cestou (Smišovský, etc.). Nejlepší recept k pozdějšímu úspěchu je sebejistota, výdrž a snaha se odborně vzdělávat. U Jaroslava Janoty tomu nebylo jinak. Shromažďoval praktické zkušeností. Nejdříve upravoval několikataktovými vložkami dané kompozice, postupoval dále s aranžemi lidových písní pro dechovou formaci a nakonec se pustil do konkretizace vlastních hudebních vizí. Jaroslav Janota není skladatelem, který má potřebu "vyprodukovat" knihovnu manuskriptů. Vyčkává kdy jej "políbí múza". Pak neváhá, byť by to mělo být i na místech, kam chodil i císař. (Tato poznámka má dle vyprávění dokonce i reálné pozadí :-). Zde se vybavují známé paralely: Půlnoční vstávání Prajky za účelem okamžitého záznamu byť i několika taktů, Žváčkovo proslulé komponování na servitek během přestávek, záznam Václava Smoly "Vlčnovské bůdy" na kousek "tenkého papíru" po natáčení Vlčnovjanky během noční jízdy z Brna domů etc. Seznam skladeb Jaroslava Janoty není rozsáhlý, obsahuje ale mnohé pozoruhodné klenoty moravské dechovky. Na těžké začátky se váže i humorná historka, kdy kapela z nedostatku jiných možností zkoušela na myslivecké chalupě. Tam se topilo v krbu. Muzikanti si z Jaroslava utahovali: "Jaro cos napsal, my nemáme čím topit".
Jeho první skladba zpatřila světlo světa v roce 1990. Byla to úprava velmi známé a velmi krásné lidové písně "Zaleť sokol" pro dechovou hudbu. Tato píseň se zpravidla nachází v repertoáru cimbálových muzik. Jeho mimořádně povedená úprava, doprovázená ženským zpěvem jde přímo "pod kůži". S mužským doprovodem se toho - dle mého - nedosáhne (vyslechl jsem si různé varianty). Podlužanka ji natočila na MC kazetu v roce 1997, kterou zde uvádím.
Zhruba v roce 1992 vznikla Janotova "Jihomoravská", kterou si mnoho moravských, ale i zahraničních kapel oblíbilo a vedou ji v repertoáru. Poté následovala spolupráce s Jožulkou Uhrem z Lanžhota (viz. také můj příspěvek Pamětník Jožulka Uher / Zeitzeuge Jožulka Uher), kterého já označuji jako hudebně morální instanci na Podluží. Z této plodné spolupráce vzešla řada perel, o které byla obohacena klenotnice moravské dechovky. Zde platí dvojnásobně, že text umocňuje hudební kompozici, hudební podklad danný text. Pro zahraniční kapely je nesmírně těžké nabídnout tuto harmonii. Přesto se některé, zejména holandské kapely o to pokouší s obdivuhodným, někdy úžasně dojemným výsledkem. Z Janotových kompozic (viz. také seznam na konci), které se nachází v repertoárech všech moravských kapel, jsem zde vybral skladbu "V tej staréj forotě", která má skutečné pozadí s velmi zajímavou historii. (Na tomto místě nemohu vybočit a věnovat se detailům). Nahrávka z roku 1997 bude patrně první zveřejnění (nejsem si ale zcela jist).
V tej starej forotě
hudba Jaroslav Janota, text Jožulka Uher hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997
Jaroslav Janota má k legráckám vždy velmi blízko. Jednou dcera Alenka po něm žadonila, aby jí napsal také polku. "Múza mě nelíbá neustále", odvětil jí a tudíž, že si musí počkat. Nato mu ale důvtipná dcera dala bleskově pusu. Jeho reakce? "Řekl jsem múza ... a ne hrůza" :-) Tož milý otec, ale někdy je přeci jen se vším hned hotov.
Jaroslav Janota bude slavit tento rok velmi kulaté výročí. Tož přijdeme na pohárek ... a požádáme můzu, aby jej líbala častěji. Aspoň tak často, jak je líbán vlastní ženou, zpěvačkou Alenou, do které se již v Tvrdončance jako šikovný šohaj zahleděl. Pěkných moravských písniček není nikdy dost.
Zaleť sokol
lidová, úprava Jaroslav Janota zpívají Jana Uhrová a Anna Snopková (nyní Mráková). hraje Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží",1997
[: Zaleť sokol bílý pták k mojemu milému,:] [: [: pozdravuj ho nastokrát,:] pověz tiško jemu. :]
[: Aby došel večer k nám, že ho pěkně prosím,:] [: [: že ho velmi ráda mám,:] že ho v srdci nosím. :]
(Za povšimnutí stojí překrásná Harmonie, která existuje mezi obsahy: nosit "v srdci" a nosit "pod srdcem")
[ Weiterlesen ... ] Komponist Jaroslav Janota und Blaskapelle Podlužanka
Jihomoravská
hudba Jaroslav Janota es spielt Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997
legendärer "Francek" Juráček mit seinen Schülern Jaroslav Janota(rechts, 2. Reihe) (click to enlarge)
Jaroslav Janota am 28. září 1962 wurde in Valtice geboren, im Weingebiet auf der Grenze mit dem österreichischen Bundesland Weinviertel. Für seine Heimat erachtet er aber Tvrdonice, wo er seit seiner zarten Jugend ununterbrochen lebt. Als kleiner Junger - ein typischer Fall vieler Landeskinder - widmete er sich dem Fußball. Wer Tvrdonice kennt, weiß er auch, dass der dortige Fußballplatz sich in der Friedhofsnähe befindet. Da ein Begräbnis in dieser Region ohne Musik praktisch nie stattfindet, hörten die Kinder immer Melodien, die Herzen berührten. Die Gefühlswahrnehmung ist dem Menschen gegeben, es ist ein großes Geschenk der Natur, erlernen kann man es nicht. Der Texter Vladimír Salčák schrieb vor einigen Jahren eine Abhandlung über die Blaskapelle Vlčnovjanka. Im Zusammenhang mit dem Sänger Jožka Malina, einem langjährigen, ständigen Mitglied dieser Formation verwendete er für diesen den Ausdruck "Herzler" ("Srdcař"). Es ließe sich auch im Fall von Janota behaupten: Ein besonders empfindsamer Mensch, den die Musik zauberhaft anzog.
Musikalische Erlebnisse von seiner frühen Jugend setzten bei Jaroslav Janota tiefe Wurzeln ein. Spätestens mit seinen 13. Jahren kam er zur klaren Vorstellung, dass er sich mit der Musik mit seinem ganzen Wesen widmen will. Er begann deshalb mit dem Trompeten-Unterricht. Dabei hatte er ein großes Glück. Er war einer der letzten Schüler des am Podluží legendären Kapellmeisters František Juráček. Juráček langjährige praktische Erfahrungen waren für ihn eine wahre musikalische Goldgrube, wie Janota auch gerne zugibt. Weitere ständige Verbesserung seiner Fähigkeiten fand er in der während seines Engagement in der lokalen Formation Tvrdončanka, später dann in der Blaskapelle von Juráček. Nach dem Zerfall der Juráček-Formation, in der auch Jožka Konečný mitwirkte, kam es zur Gründung von Šestka von Josef Konečný und Janota wurde eingeladen, mitzuwirken. Mit Jožka Konečný nahm er an vielen Ausfahrten beinahe in alle Ecken Europas teil, wo die böhmische Blasmusik Fans und einen fördernden Hintergrund haben. Dabei kann man, wie Janota erwähnt, Jožka Konečný nicht vergessen, denn es gibt wenige Musikanten von seinem Schlag, die die Musik und Humor als ein Allheilmittel auf jedwedes Problem des Alltages erachten (s.a. meinen Beitrag Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka).
Štokrava
Musik Jaroslav Janota, Text Jožulka Uher es spielt Podlužanka, CD "Pěkné melodie", 2003
Podlužanka in ihren Anfängen im Bild links vom Kapellmeister seine künftige Ehefrau Alena
Jaroslav sammelte genügend eigene praktische Erkenntnisse und Erfahrungen, um eine eigene Blaskapelle zu gründen. Und so geschah es auch im Jahre 1985, als er 23 Jahre alt war. Diese neue Formation in Podluží wurde auf 2Podlužanka" getauft, wie auch sonst. Die entstandene Partie war und weiterhin ist treu einer Darbietungsart, die das Wahrnehmungsvermögen sowohl der Musiker als auch der einheimischen Zuhörer in Podluží widerspiegelt. Man kann vom "Podluží-Stil" sprechen, der sich durch eine besondere Subtilität, Lyrik, melodisch-singenden Charakter auszeichnet. Diese Art der Darbietung lässt bei den Einheimischen - ohne Altersunterschied - sehr oft eine Art "Gänsehaut" entstehen.
Im Repertoire dieser Blasformation befindet sich Komponisten vor allem aus naher Umgebung, allenfalls der südmährischen Region. Zu diesen gehören schwerpunktmäßig Metoděj Prajka, Vladimír Hnátek, Vladimír Pfefr, Antonín Žváček, Miloš Procházka, Zdeněk Gurský, um nur einige zu nennen sowie eine Reihe bekannter und weniger bekannter Autoren. Man kann selbstverständlich Jaroslav Janota nicht auslassen. In seiner Blaskapelle wirkten im Laufe ihrer bisherigen Existenz viele Persönlichkeiten, die heutzutage bereits klingende Namen haben: Die Brüder Smolár, Fero Miko, Palo Hoďa, Braňo Tomášek sowie eine Reihe weiterer Musikanten aus der nahen und entfernteren Umgebung.
Šestka Jožky Konečného bekannte Gruppe trempender Minesänger
Kompositionsanfänge bedeuteten für viele Autoren in der Regel einen eher dornigen Weg (Smišovský etc.). Das beste Rezept zum späteren Erfolg is jedoch Selbstsicherheit, Ausdauer und die Neigung, sich fortwährend weiter zu bilden. Bei Janota war es nicht anders. Er sammelte schrittweise praktische Erfahrungen. Zu Beginn seiner kompositorischen Neigungen arrangierte er mit kurzen, wenige Takte umfassenden Einlagen bestehende Stücke, setzte fort mit dem Arrangement von Volksliedern für eine Blasformation. Als letzten Schritt wagte er sich schließlich dazu, eigene musikalischen Visionen zu konkretisieren. Jaroslav Janota gehört nicht zu jenen Komponisten, die das Bedürfnis haben, musikalische Manuskripte für die Bibliothek zu "produzieren". Er wartet geduldig ab, bis er von der Muse "geküsst" wird. Dann zögert er nicht, wenn es auch auf solchen Orten sein sollte, wohin auch selbst der Kaiser zu Fuß musste (Die letztere Bemerkung hat sogar der Geschichte nach einen wahren Hintergrund). Hier tauchen bekannte Parallelen auf: Mitternachtsaufstehen von Metoděj Prajka, um auch nur einige eigefallenen Takte zu Papier zu bringen, Žváček berühmte spontane Aufzeichnungen auf Papierserviette in Pausen, die rasche Geburt vom Grundgerüst zu "Vlčnovské búdy" am "dünnen Papier", als Václav Smola von Tonstudioaufnahmen in Brünn zur späten Stunde nach Hause geführt wurde, etc. Das Verzeichnis von Janota-Kompositionen ist zwar nicht umfangreich, enthält aber manche bemerkenswerte Juwels der mährischen Blasmusik. An seine schweren Kompositionsanfänge knüpft auch eine humorvolle Geschichte an, als die Blaskapelle aus Mangel anderer Möglichkeiten in einem Försterhäuschen übte. Dort war es immer kalt, das Einheizen im Kamin notwendig. Die Blaskapellenkollegen waren zu Späen gelaunt: "Jaro, was hast du komponiert, wir haben nichts zum Heizen."
Seine erste Komposition erblickte das Licht der Welt im Jahre 1990. Es war das Arrangement eines sehr bekannten und sehr schönen Volksliedes "Zaleť sokol" für eine Blasbesetzung. Dieses Volkslied befindet sich in der Regel im Repertoire einer Zimbal-Formation. Janota seine besonders gelungene Aufbereitung, begleitet von einer Frauenstimme, geht direkt unter "die Haut". Es gibt viele Interpretationen mit einer männlichen Stimme. Einige habe ich mir angehört. Der vorhin angedeutete Effekt bleibt aber aus. Podlužanka hatte dieses Stück im Jahre 1997 aufgenommen, s. das letzte Stück dieser Abhandlung.
Um das Jahr 1992 entstand Janota seine Jihomoravská, die viele mährische, aber auch europäische Blaskapellen liebgewonnen haben und diese zu ihrem Repertoire gehört. Danach folgte eine fruchtvolle Zusammenarbeit mit Jožulka Uher aus Lanžhot (s.a. meinen Beitrag Pamětník Jožulka Uher / Zeitzeuge Jožulka Uher), den ich stets als die musikalisch-moralische Instanz von Podluží bezeichne. Aus dieser Zusammenarbeit entstand eine Perlenkette, um die die Schatzkammer der mährischen Blasmusik bereichert wurde. Hier gilt es doppelt, dass der Text die Musik und umgekehrt, die Musikunterlage den gegebenen Text potenziert. Für nicht böhmische Blaskapellen ist es eine außergewöhnliche Herausforderung, diese subtile Harmonie anzubieten. Trotzdem bemühen sich darum einige Blaskapellen, vor allem aus Holland, mit einem bewundernswerten, manchmal erstaunlich beeindruckenden Ergebnis. Aus Janota-Kompositionen (s.a. das Verzeichnis am Ende), die sich mit Sicherheit in allen mährischen Blaskapellen befinden, wähle ich hier "V tej starej forotě" aus. Diese Komposition entstand auf einem realen Hintergrund mit einer interessanten Geschichte (An dieser Stelle kann ich nicht auf Details eingehen). Dieses Stück wurde - meiner Vermutung nach das erste Mal überhaupt - im Jahre 1997 von Podlužanka aufgenommen.
V tej starej forotě
Musik Jaroslav Janota, Text Jožulka Uher es spielt Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží", 1997
Jaroslav Janota unterhält zu Humor und Späßen ein Nahverhältnis. Seine Tochter Alena raunzte einmal, sie möge von ihm auch eine Polka haben. "Die Muse hat mich noch nicht geküsst", gab er flink zur Antwort und sie müsse sich deshalb ein wenig gedulden. Daraufhin verpasste ihm die nicht weniger flotte Tochter einen Kuss. Seine Reaktion? "Ich sagte Muse, nicht Schreck" (im Tschechischen reimt sich Múza / Hrůza :-) Nun hier der liebe Vater, der gelegentlich auch schnell eine Sache erledigen kann.
Jaroslav Janota wird im Herbst dieses Jahr ein rundes Jubiläum feiern. Alsdann, wir kommen auf ein Gläschen vorbei ... und ersuchen die Muse, ihn öfters zu küssen. Mindestens so oft, wie er von der eigenen Frau geküsst wird, der Sängerin Alena, an der er als fescher Šohaj schon in der Blaskapelle Tvrdončanka seine Augen hängen ließ. Denn, von schönen mährischen Blasmusikstücken wird es nie genug geben.
Flieg´ Falke zu meinem Geliebten
Volkslied, Arr. Jaroslav Janota es singen Jana Uhrová und Anna Snopková (jetzt Mráková). es spielt Podlužanka, MC "Podlužanka hraje na Podluží",1997
[: Flieg´ Falke, du weißer Vogel, zu meinem Geliebten,:] [: [: grüß´ ihn hundertmal,:] flüsternd sag´ ihm nun Folgendes. :]
[: Dass er zu uns abend kommen möge, dass ich ihn schön bitte,:] [: [: dass ich ihn sehr liebe,:] dass ich ihn im Herzen trage. :]
(Man beachte die wunderschöne Harmonie, die zwischen den Bedeutungen besteht: "im Herz" tragen und "unterm Herz" tragen)
Skladby Jaroslava Janoty / Kompositionen von Jaroslav Janota
Název skladby / Bezeichnung
druh / Art
Autor (text / hudba)
Jihomoravská
Orch. polka
Jaroslav Janota
Pro Fanu
Orch. polka
Jaroslav Janota
Dva dobří přátelé
Orch. polka
Jaroslav Janota
Silvestrovská
Orch. polka
Jaroslav Janota
Pro Michala
Orch. polka
Jaroslav Janota
Těžké chvíle
Sousedská
Jaroslav Janota
Z pekla štěstí
Sousedská
Jaroslav Janota
Pro Alenu
Sousedská
Jaroslav Janota
Tyrolský
Sousedská
Jaroslav Janota
Odjel mně odjel
Valčík
Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Štokrava
Valčík
Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Na Lanžhotské hody
Valčík
Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Smutné klekání
Valčík
Jan Janulík / Jaroslav Janota
Profesorský
Valčík
Jan Janulík / Jaroslav Janota
Rodná naša Moravo
Valčík
Jana Uhrová/ Josef Uher, J. Janota
Koně moje, koně vrané
Valčík
lidová, úprava Jaroslav Janota
Lásko, Bože lásko
Valčík
lidová, úprava Jaroslav Janota
Svoboda, svoboda
Valčík
lidová, úprava Jaroslav Janota
Zaleť sokol
Valčík
lidová, úprava Jaroslav Janota
Tichá voda do Dunajka padala
Valčík
lidová, úprava Jaroslav Janota
V tej starej forotě
Polka
Jožulka Uher / Jaroslav Janota
Pod Pálavů
Polka
Tibor Jánoš / Jaroslav Janota
Šohajíčku milý
Polka
Jan Janulík / Jaroslav Janota
Podlužanka
Polka
Alena Janotová/ Jaroslav Janota
Dám ti můj nejdražší
Píseň
Jožulka Uher/ Jaroslav Janota
Povím vám, proč mám rád dechovou hudbu a proč jsem jí oddaně sloužil: protože jejím základem je dech. Bez dechu není života, dech je tvořivá síla. Naši dědové a otcové to věděli, a kdo to chce dnes popírat, je sám proti sobě. Česká dechovka nezahyne, její krásná živá tradice to nedovolí. -- Ladislav Kubeš st. Ich sage ihnen,warum ich Blasmusik liebe und warum ich ihr hingebungsvoll mein ganzes Leben diente: Die Grundlage fúr die Blasmusik ist der Atem. Ohne Atem gibt es kein Leben, Atem ist Schöpfungskraft. Unsere Opas und Väter wussten dies, und wer das bestreiten will, ist selbst gegen sich. Die böhmische Blasmusik wird nicht untergehen, ihre schöne Tradition erlaubt es nicht. --Ladislav Kubeš Sen.