- CZ -
 |
Václav Maňas Sen. |
Václav Maňas starší se narodil v Sehradicích 13. ledna 1914. Tak jako jeho děda František (1850) se i on vyučil kolářem. Jako nejstarší syn byl však předurčen k práci v rodinném hospodářství. Proto také vystudoval následovně hospodářskou školu ve Vizovicích. Vyrostl z něj pilný, novotám nakloněný hospodář. Nicméně při veškeré hospodářské práci patřily jeho myšlenky především hudbě. Od malička se jevil jako mimořádný talent. Sám k tomu později poznamenává: „Hlavní můj nástroj jsou housle, ale vyzkoušel jsem skoro všechny nástroje, kterých bylo potřeba ke hře v kapele. Nejraději hraji na klavír a varhany, tak lze dát posluchačům v doprovodu zpěvu ten pravý obrázek skladby“.
Zajímavý okamžik ze života tohoto muzikantského rodu vypráví sestra Václava Maňase, Hedvika Maňasová-Bachmanová: „Jednou svážel bratr Václav s kravkami řepu z pole. Když mu náhle hlavou zazněla melodie, nechal kravky i s naloženým povozem před domem, odběhl, aby mohl melodii zapsat. Nová polka Rozmarýnka byla na světě. Vrátil se k povozu, ale kravky i s povozem nikde. Nalezl je až po hodné chvíli vtěsnané do dveří od chléva. Nemohli ani tam, ani nazpět. Polka Rozmarýnka patří k jeho největším hitům.“
Václav Maňas o sobě vždy tvrdil, že je v hudbě i tvorbě samoukem. Sám se učil noty, jen krátce navštěvoval dálkové kurzy skladby. V době, kdy doma ještě neměli piáno si mladý Václav namaloval na stůl klávesy a na nich se učil hrát z not. Klavír si koupili později s mladším bratrem Františkem za peníze, které dal Františkovi dědeček jako kmotr při jeho narození. Pobídkou k tomu mu byla nabídka varhaníka z kostela v Horní Lhotě, aby se mohli střídat ve hře. Když se ho lidé ptali, proč hraje vždy až na Hrubé mši – existovala ještě ranní – říkal, že by ji kvůli hraní na tancovačce ještě nestihl. Kostel v Horní Lhotě, vzdálené od Sehradic asi 3 km, se mu stal osudem až do posledních dnů svého bohatého života. Naposledy zde hrál 28. září na svátek Sv. Václava. Když vycházel z kostela, čekal na něj zástup lidí a gratulovali mu, jak pěkně hrál. O dva dny později, ve svých 83 letech skonal na infarkt. Říkal vždy, že jeho největší odměnou jsou lidé, kteří mu děkují, když vychází z kostela, za to jak se jim to líbilo.
Bratr František říkával, že Václav byl dobrý na všechny nástroje, ale na housle byl nejlepší. Však také již jako mladý chlapec hostoval pravidelně v lázeňském symfonickém orchestru v Luhačovicích. Tam prý kdysi jako elév seděl dokonce u prvního pultu a obracel notovou předlohu výbornému houslistovi Výmolovi. Hráli nějaký Slovanský tanec, dohrávali konec, Vašek obracel list a Výmola mu říká: „Co blázníš, vždyť je konec.“ Inu, ne všechno znal chlapec z vesnice, samouk.
Když bylo Václavu Maňasovi 75 let, dotazovali se jej, kdy vlastně začal skládat. „Během prezenční služby jsem psal písničky s textem ke svátečním příležitostem a k narozeninám kamarádů.“ První skladba byla „Pod okny“, zalíbila se a tak Václav pokračoval. Za svůj život napsal kolem 300 skladeb.
Dobří muzikanti s tvůrčími schopnostmi byli ve třicátých letech minulého století ve velké vážnosti. V Sehradicích ještě vzpomínají na to, jakým přínosem byl Václav Maňas pro jejich ochotnické divadlo. Zajišťoval s dalšími muzikanty výbornou muziku k mnoha tehdy hraným operetám. Nacvičoval i zpěvy a mnohokráte využil zkušenosti, které získal během života, zejména v chrámové hudbě.
Václav Maňas psal skladby jak pro dechové orchestry, tak i pro orchestry univerzální. Patří k nim i valčíky Valašská dědina, Sehradské mámy, Překrásné Valašsko, polky Utíká to utíká, Tonička, Rozmarýnka a desítky dalších tak zvaných lidovek. Nechyběly ani skladby koncertního charakteru, mezi nichž patří zejména Valašské tance a dechová kvinteta. Známým se stal také jako autor a aranžér skladeb smutečního charakteru, což úzce souviselo právě s jeho činností jako varhaník.
Václav Maňas prožil celý svůj život v Sehradicích, zůstal zemědělcem a hudba nikdy nebyla jeho povoláním. Dokonce ani kapelníkem vyhlášené Sehraďanky nechtěl trvale být, což byla původní Maňasova dechovka. Přednost dával zemědělské práci a komponování, v kapele vypomáhal jen jako zástupce kapelníka. Své skladby posílal do nejrůznějších soutěží, kde se ve většině případů dobře umisťily. Oženil se a vychoval dva syny, Václava a Františka, oba hudebníci, pedagogové a skladatelé. Václav mladší o tátovi řekl: „Otec byl nejveselejší člověk, jakého jsem kdy poznal. Hudbou přímo žil a dovedl pobavit jakoukoliv společnost, byl ochoten muzicírovat kdykoliv a kdekoliv.“
Na počest Václava Maňase vznikl v Snehradicích festival dechových hudeb, který nese název „Maňasovy Sehradice“ a pořádá se každým rokem v letních měsících. Však také byl osobností, která „vyorala“ muzikantskou brázdu nejen v kraji, ve kterém přechází zpěvné Slovácko v nádherné Valašsko. Byl pokračovatelem muzikantského rodu Maňasů.
Skladby Václava Maňase st. / Kompositionen von Václav Maňas Sen.
- DE -
 |
Václav Maňas Sen. |
Václav Maňas der Ältere wurde am 13. Jänner 1914 in Sehradice, wie alle Maňas, geboren. So wie sein Großvater František (1850) erlernte auch er den Beruf eines Wagners. Als älterster Sohn in der Familie wurde er aber zur Arbeit in der Familienwirtschaft vorbestimmt. Deshalb studierte er auch an der Wirtschaftsschule in Vizovice. Er wuchs zu einem fleißigen, allen Neuerungen damaliger Zeit positiv eingestellten Wirtschaftsfachmann. Nichtsdestotrotz bei allen wirtschaftlichen Arbeiten des Alltags gehörten seine Gedanken vor allem der Musik. Von seiner frühen Jugend zeigte er dafür ein außerordentliches Talent. Er selbst, als er noch lebte, bemerkte stets dazu: „Mein Hauptinstrument ist Geige, aber ich probierte alle Instrumente der Reihe nach, die in einer Blaskapelle gespielt werden. Am Liebsten aber spiele ich Klavier und Orgel, so kann man den Zuhörern in Gesangsbegleitung das rechte Bild der Komposition vermitteln.“
Einen interessanten Augenblick aus seinem Leben erzählt die Schwester von Václav Maňas, Hedvika Maňasová-Bachmanová: „Einmal fuhr Václav mit Kuhgespann Zuckerrüben vom Feld nach Hause. Als ihm plötzlich eine Melodie durch den Kopf schoss, lief er davon und lies den voll beladenen Wagen mit dem Kuhgespann vorm Haus stehen, um die Melodie sofort schriftlich festzuhalten. Eine neue Polka Rozmarýnka kam zur Welt. Danach kehrte er wieder zum Wagen zurück, aber die Kühe mit dem beladenen Wagen waren verschwunden. Nach einer Weile fand er sie im Stalltor voll eingeklemmt, wo die Kühe weder rein noch raus konnten.“ Polka Rozmarýnka gehört zu einem seiner größten Hits.
Václav Maňas behauptete über sich, sowohl im Musizieren wie auch in der Komposition Autodidakt zu sein. Er lernte Noten alleine, nur ganz kurz besuchte er ein Fernstudium für Komposition. In der Zeit, als sie zu Hause noch kein Piano hatten – eine kostspielige Angelegenheit – hatte Václav am Tisch eine Piano-Klaviatur aufgezeichnet und auf dieser lernte er nach Noten spielen. Ein Klavier wurde später gemeinsam mit seinem jüngeren Bruder František angeschafft und zwar mit gespartem Geld, das František zu seiner Geburt bekam. Den konkreten Anlass dazu gab der Orgelspieler von der 3km entfernten Kirche in Horní Lhota, der Václav einlud, mit ihm abwechselnd den Orgeldienst in der Kirche zu verrichten. Dieses Amt bestimmte Václav sein Schicksal bis in die letzten Tage seines musikalisch reichen Lebens. Das letzte Mal spielte er die Kirchenorgel am 28. September am Tag des Hl. Václav. Als er aus der Kirche ging, warteten auf ihn die Kirchenbesucher mit Gratulationen, dass er so schön spielte. Zwei Tage später, in seinem 83. Lebensjahr starb er plötzlich nach Herzversagen. Er sagte immer, die größte Satisfaktion geben ihm Leute, die ihm beim Verlassen der Kirche den Dank dafür aussprechen, dass es ihnen gefallen hat.
Sein Bruder František sagte gelegentlich, dass Václav alle Instrumente gut spielen konnte, aber an der Geige war er unschlagbar. Kein Wunder. Als junger Bursche gastierte er oft im symphonischen Kurorchester in Luhačovice.
Als Václav Maňas seinen 75-er erreichte, wurde er gefragt, wann er eigentlich zu komponieren begann. „Im Laufe meines Präsenzdienstes“, pflegte er zu antworten, „komponierte ich Stücke mit Text zu feierlichen Anlässen und zu Geburtstagen meiner Kameraden.“ Die erste Komposition war „Pod okny“ / „Unter den Fenstern“, diese kam sehr gut an und ermunterte Václav zur weiteren Kompositionstätigkeit. Im Laufe seines Lebens komponierte er an die 300 Stücke.
Gute Musikanten mit Kompositionsfähigkeiten genossen in den Dreiziger Jahren des vergangenen Jahrhunderts sehr großes Ansehen. In Sehradice erinnert man sich noch heute daran, welchen Beitrag Václav für das dort ansässige Amateurtheater war. Er besorgte, gemeinsam mit anderen Musikanten ausgezeichnete Musik zu vielen damals gespielten Operetten. Er half auch beim Einstudieren von Gesangspartien. Dabei nutzte er all die Erfahrungen, die er im Laufe seines Lebens sammeln konnte, insbesondere in der Kirchenmusik.
Václav Maňas schrieb Kompositionen sowohl für Blasorchester als auch für größere Orchesterbesetzungen. Zu diesen zählen auch Walzer wie „Valašská dědina, Sehradské mámy, Překrásné Valašsko“ sowie Polkas „Utíká to utíká, Tonička, Rozmarýnka“ und viele andere Volkslieder mehr. Es fehlten auch nicht Kompositionen mit Konzertcharakter, zu denen insbesondere „Valašské tance“ sowie Blasquintetts zählen. Er wurde aber auch durch seine Kompositionen und Arrangements für Traueranlässe bekannt, was mit seiner Tätigkeit als Orgelspieler sicherlich sehr eng zusammenhängte.
Václav Maňas lebte sein ganzes Leben in Sehradice, er blieb als Bauer der Erdscholle treu und die Musik war nie sein Beruf. Sogar nicht einmal den Posten des Kapellmeisters von Sehrad´anka wollte er ständig innehaben, der ursprünglichen Blaskapelle der Maňas. Er bevorzugte seine Landarbeit und das Komponieren, in der Blaskapelle half er als Kapellmeister-Stellvertreter aus. Seine Kompositionen sandte er zu verschiedenen Wettbewerben, wo sie in der Regel stets guten Platz errangen. Er heiratete und zog zwei Söhne heran, wenn wundert es, Václav und František, beide Musiker, Musikpedagogen, Komponisten. Sein Sohn, Václav der Jüngere an die Adresse seines Vaters sagte einmal: „Der Vater war einer der fröhlichsten Menschen, die mir jemals begegneten. Mit der Musik lebte er immer auf und konnte jede Gesellschaft unterhalten, er war gewillt überall und jederzeit zu musizieren.“
Zu Ehren von Václav Maňas entstand in Sehradice ein Blasmusikfestival, das die Bezeichnung „Maňasovy Sehradice“ trägt und jedes Jahr in den Sommermonaten stattfindet. Václav Maňas war auch eine Persönlichkeit, die eine tiefe musikalische Furche in einer Region zwischen dem singenden Slovácko und dem reizenden Valašsko geschlagen hat. Er war der Fortsetzer der musikalischen Dinastie der Maňas.
Skladby Václava Maňase st. / Kompositionen von Václav Maňas Sen.