CZECH
GERMAN
"Bože, kéž to někoho potěší."
touto větou podepisoval a končil Slávek Smišovský své kompozice
Blahoslav Smišovský
v létě 2011,
v létě 2011,
Moravská hudební legenda,
skladatel lyrických lidových písní, hudebník, pedagog
K mé návštěvě Slávka Smišovského, kterou jsme spolu měli dohodnutou, již nedošlo. V pondělí 14. listopadu 2011 ve večerních hodinách mne zastihla smutná zpráva. Po déle trvající nemoci odešel Slávek do muzikantského nebe odkud se již nikdy nevrátí.skladatel lyrických lidových písní, hudebník, pedagog
Komunita české dechovky ztrácí odchodem Slávka člověka s velkým srdcem a citem pro krásu, lidské dobro a lásku. Slávek byl velkou osobností, čestný člověk s charakterem, velký milovník folkloru a lidové písně, vnímavý a talentovaný hudebník. Popisuji Slávka jak jsem jej poznal. Měl jsem tu čest rodinu Smišovských nejen poznat osobně, ale také se Slávkem hovořit dlouhé hodiny o dechové hudbě a lidech kolem ní z nejrůznějších úhlů. Má návštěva byla zpravidla plánována na hodinu, protáhla se ale prakticky vždy i přes veškerá předsevzetí minimálně o trojnásobek.
Manželka Věra se züčastňovala běžně našeho povídání a když zrovna nepřipravovala malé pohoštění, tak příležitostně obohacovala Slávkovo přednes o další zajímavé podrobnosti. Oba prošli velký kus cesty společným životem ve více než 50tiletém manželství a tak Věra, svého času také zpěvačka, prožívala veškerý Slávkův hudební život prakticky bezprostředně s ním.
Dojdi šohajku
hudba Slávek Smišovský, text František Kožík dechová hudba Mistříňanka
Slávek měl ve zvyku můj příchod "ritualizovat". Vyjmul vizitku z jeho záznamníku, kterou jsem mu - na jeho vyžádání - během našeho prvního setkání prostě spontáně namaloval a "poukázal", že ji stále uchovává, načeš následoval můj úsměvný pozdrav.. Po jeho "křtu" krásným moravským jménem Toneček mě pak už jinak neoslovoval. Loučení se Smíšovskými bylo vždy zcela dojemné. Slavek usedl v "muzeu" za harmonium a společně s Věrkou zazpívali na rozloučenou. Mé první rozloučení bylo tak silně emocionální, že jsem sotva potlačil slzy. Jiným návštěvám se při loučení asi nevedlo jinak. Ještě před lety bývalo u kapel zvykem, když projížděli autobusem přes Uherský Ostroh, že odbočili, před domem Smišovských z autobusu vystoupili a Slávkovi zahráli.
Slávek vedl velmi plodný hudební život. Zabýval se nejen pozorováním přírody a studiem lidských vztahů. Svou vnímavost promítal do kompozic, z kterých mnohé vznikly zcela spontáně. Byl ale také pedagogicky činný a pomohl, zcela nezjištně řadě lidí dostat se na výslunní hudebního života. Slávek složíl přes 500 skladeb, polek, valčíků, především ale "táhlic" s lyrickým obsahem, písně s vánoční tematikou, chrámovou hudbu, hudbu pro děti a jiné. Manuskripty, regál plný CD, knihy, klavír a malý pracovní stůl v rohu zaplňují místnost v domku, kde se Slávek cítil ve svém živlu. Tam také přijímal své hosty. Slávek udržoval kontakt s početnou skupinou lidí, nejen z domoviny, ale také ze sousedních zemí, kteří jej hojně navštěvovali. Nebylo zřídkým jevem, že se při návštěvách vzájemně seznámili i hosté, kteří se před tím osobně neznali. Ve vedlejší místnosti, které dominovalo harmonium a jinak zcela zaplněné nejrůznějšími relikviemi děkovného projevu, místnosti zvané "muzeum", trávil Slávek, trápen nemocemi, poslední měsíce svého života.
"Tonečku, už jsi slyšel tuto ...?" |
Následovala povinná vojenská služba v Jičíně, která jej v důsledku osudných okolností zavedla až do slováckého Bzence. Tam dostal jako hudebník za úkol, během týdne sestavit sbor, který měl u příležitosti oslav splnění plánu národního podniku Dyas prostě něco zazpívat. Sestavit sbor za týden? Nemožné? Sbor byl pod vedením Smišovského sestaven a k oslavě došlo. Po vystoupení vojenského sboru byla na programu ještě místní kapela s Uherského Ostrohu s dvěma zpěvačkami. Slávek se do jedné zahleděl, následovala tancovačka, pohárek vína ... a Slávek se s Věrkou nejen oženil, ale našel na Slovácku nový domov a živnou půdu pro celé své životní tvoření.
Slávek byl vždy skromný člověk, nikdy nepociťoval potřebu na sebe upozorňovat a své skladby nabízet. Jeho láska ke svému novému domovu se ale tajně promítala do not, kterými zachycoval své pocity. A toho si všimli ostatní. Oslovovalo je to. Slávek vždy s úctou hovořil o dechové hudbě z Dolních Bojanovic. Bojané byli první, kteří Slavkovy lyrické skladby začali nosit mezi lidi. Netrvalo dlouho a následovala Mistříňanka, posléze i Stříbrňanka, Moravanka a mnohé další kapely z blízkého i vzdálenějšího okolí. Novovešťanka natočila jako první kapela jeho všeobecně známou "Ty falešná frajárko", svým způsobem signatura Smíšovského tvorby. Poslední dvě desetiletí minulého století byly Slavkovy skladby velmi populární, především na Slovácku, protože obsahovaly rukopis člověka, který Slovácko miloval. Bylo to také období, kdy byl Slávek v důsledku značné poptávky nejvíce produktivní.
Slávek Smišovský získal za svůj celkový přínos pro dechovou hudbu, kterému zasvětil celý svůj život, řadu domácích a zahraničních ocennění, jež zdobí stěny jeho pracovny. V kolekci nejrůznějších vyobrazeními se také mimo jiné nachází i Antonín Dvořák, kterého si Slávek mimořádně vážil.
místnost v přízemí, zvaná "Museum"
Slávek Smišovský se celý život držel kréda:
„Hraj férově, odveď solidní práci, nic neokrádej, tak poznáš krásné lidi.
"... a na nás v dobrém vzpomínajte" "... und denkt an uns im Guten"
Věra a Slávek Smišovský měli vždy dostatek času k tomu, aby se s každým hostem mile rozloučili
Slavek Smišovský nás opustil v pondělí ve večerních hodinách dne 14. listopadu 2011.
Přátelé se s ním rozloučí 19. listopadu 2011 ve 14:00 při mši svaté
v kostele sv. Ondřeje v Uherském Ostrohu a poté jej doprovodí k místu posledního odpočinku.
Hudební rámec pietního aktu zajišťuje dechová hudba Mistříňanka spolu se všemi muzikanty, kteří se dostaví s hudebními nástroji
Pohřeb (dodatečně doplněno)
der letzte Abschied
Uherský Ostroh 2011-11-19
"Gott, möge das jemand erfreuen."
Mit diesem Satz zeichnete und endete Slávek Smišovský seine Kompositionen
Blahoslav Smišovský
im Sommer 2011,
mährische musikalische Legende, Komponist
lyrischer Volkslieder,
im Sommer 2011,
mährische musikalische Legende, Komponist
lyrischer Volkslieder,
Musiker, Pädagoge
Zu meinem Besuch bei Slávek Smišovský, den wir miteinander ausgemacht hatten, kam es nicht mehr. Am Montag den 14. November 2011 hat mich in den Abendstunden eine traurige Nachricht ereilt. Nach einer länger dauernden Krankheit hat uns Slávek verlassen und kehrt vom Musikantenhimmel nie mehr zurück.
Die Gemeischaft der böhmischen Blasmusik verliert mit Abgang von Slávek einen Menschen mit einem Riesenherz und Gefühl für Schönheit, menschliche Güte und Liebe. Slávek war eine große Persönlichkeit, ein aufrichtiger Mensch mit einwandfreiem Charakter, ein großer Liebhaber der Folklore und des Volksliedes, ein außergewöhnlich empfindsamer und talentierter Musiker. Ich beschreibe ihn so wie ich ihn kennenlernte. Ich hatte die Ehre, die Familie Smišovský nicht nur kennen zu lernen, sondern mich mit Slávek auch viele Stunden über Blasmusik und Menschen rundum aus verschiedenen Blickwinkeln zu unterhalten. Mein Besuch plante ich in der Regel für eine grobe Stunde, die nie eingehalten werden konnte trotz meiner fixen Absichten. Sie wurde im allgemeinen um das Dreifache überzogen.
Die Gattin Věra nahm an unseren Unterredungen in der Regel teil, wenn sie nicht gerade damit befasst war, uns eine kleine Bewirtung aufzutischen. Dabei bereicherte sie gelegentlich Slávek seine Ausführungen mit weiteren interessanten Details. Beide gingen einen beachtlichen Teil ihres Lebens gemeinsam - sie waren über 50 Jahre verheiratet - und so Věra, seiner Zeit auch Sängerin, erlebte in der Tat das musikalische Leben von Slávek unmittelbar auf seiner Seite.
Dojdi šohajku / Komm´ Šohaj zu mir
Musik Slávek Smišovský, Text František Kožík, Blaskapelle Mistříňanka
Slávek führte ein sehr produktives Musikleben. Er beschäftigte sich nicht nur mit der Beobachtung der Natur und ihrer Erscheinungen sowie dem Studium menschlicher Beziehungen. Sein Aufnahmevermögen projizierte er in Kompositionen, von denen manche spontan und in kurzer Zeit entstanden waren. Er war aber auch in pädagogischer Hinsicht sehr aktiv und half, ohne auf eigenen Vorteil bedacht zu sein, vielen Menschen sich auf die sonnigen Plätze der Blasmusik zu profilieren. Slávek ist Autor von über 500 Kompositionen, Polka-Stücken, Walzern, vor allem aber so genannten "táhlice" mit lyrischem Inhalt ("táhlice" sind langsame, besonders melodische lyrische Lieder mit besinnlichem Inhalt), Lieder mit Weihnachts- und Kirchen-Tematik, Musik für Kinder u.a.m. Seine Manuskripte, Bücher, CD´s, das Klavier sowie ein kleiner Schreibtisch in der Ecke füllen des Zimmer im Erdgeschoß des Hauses, wo sich Slávek in seinem Element fühlte. Dort empfing er auch Gäste. Er unterhielt einen regen, persönlichen Kontakt mit einer zahlreichen Gruppe von Menschen nicht nur aus der Heimat, sondern auch aus den benachbarten Ländern. Es war keine Seltenheit, dass seine Gäste auch einander kennengelernt haben, die sich davor persönlich nicht kannten. Im Nebenzimmer, in dem das Harmonium einen prominenten Platz einnahm, sonst aber ein Zimmer zur Gänze mit Souvenirs und Geschenken verschiedenster Art gefüllt, verbrachte Slávek, geplagt von lästiger Krankheit, die letzten Monates seines Lebens.
"Toneček, hast du schon diese gehört ...?" |
Nach der Brünner Studienzeit folgte der übliche Präsenzdienst beim Militär, den er in Jicín zu absolvieren hatte. Das Schicksal und sonstige Umstände brachten ihn im Zuge des Präsenzdienstes in die slowakisch-mährische Wein-Stadt Bzenec. Dort wurde er als Musiker mit der Aufgabe beauftragt, innerhalb einer Woche ein Gesangschor auf die Beine zu stellen. Die so entstandene Gruppe sollte anlässlich einer erfolgreichen Jahresplan-Erfüllung des volkseigenen Betriebes Dyas in Uherský Ostroh für einen musikalischen Rahmen mit Gesang zu sorgen. Einen derartigen Gesangskörper bloß in einer Woche zusammenzustellen? Unmöglich? Das Gesangschor wurde unter der Leitung von Smišovský zusammengestellt, die Feier fand statt. Nach Auftritt dieses aus Soldaten bestehenden Gesangstrupps war am Programm noch eine örtliche Blaskapelle mit zwei Sängerinnen. Die eine Sängerin bezauberte Slávek, es folgte ein schöner Tanzabend beim Glas Wein. ... Slávek hat in weiterer Folge Verka nicht nur geheiratet, sondern fand auch in Mährisch-Slowakei seine neue Heimat, die er so liebte. Wie sich heraustellte, war seine neue Heimat während des ganzen Lebens der entscheidende Nährboden für sein umfassendes Schaffen.
Slávek Smišovský war immer ein bescheidener Mensch, nie empfand er das Bedürfnis, auf sich aufmerksam zu machen oder seine Kompositionen feil zu bieten. Seine innige Liebe zu seiner neuen Heimat wurde aber auf geheimnisvolle Weise in die Noten, mit denen er seine Empfindungen festhielt. Und das fiel den anderen in der Umgebung auf. Sie fühlten sich angesprochen. Slávek erwähte immer mit Hochachtung die Blaskapelle Bojané aus Dolní Bojanovice. Bojané waren die Ersten, die seine lyrischen Kompositionen unter den Zuhörern verbreiteten. Es dauerte nicht lang und es folgte die Blaskapelle Mistrínanka, dann Stríbrnanka, Moravanaka und viele andere Blaskapellen aus naher und entferner Umgebung. Novoveštanka aus unweit entferntem Ort Nová Ves war die erste Blaskapelle, die eines der bekanntesten Stücke "Ty falešná frajárko" spielte, eine Art Signatur von Smišovský seinem Schaffen. Die letzten zwei Jahrzehnte des vergangenen Jahrhunderts waren Slávek seine Kompositionen sehr populär, vor allem in ihrer Heimat, der MährischäSlowakei, weil sie die Schriftzüge eines Menschen trugen, der dieses Land so ins Herz geschlossen hatte. Es war ein Zeitraum, wo Slávek infolge enormer Nachfrage am Meisten produktiv war.
Slávek Smišovský bekam für seinen Gesamtbeitrag für die Volks- und Blasmusik, der er sein ganzes Leben widmete, eine Reihe heimischer und ausländischer Anerkennungen, die die Wände seines Arbeitszimmers schmücken. In der Kollektion verschiedener Abbildungen befindet sich unter anderem auch Antonín Dvořák, der von Slávek in besonderer Weise geschätzt wurde.
das Wohnzimmer, scherzhaft auch das "Museum" genannt
Das Kredo von Slávek Smišovský in seinem ganzen Leben:
„Spiele aufrichtig, liefere solide Arbeit, lasst dich nicht zum Klauen und Trixen herab, so lernst du anständige Menschen kennen."
"... a na nás v dobrém vzpomínajte" "... und denkt an uns im Guten"
Věra und Slávek Smišovský fanden immer Zeit, um sich von jedem Gast rührend mit Musik zu verabschieden
Slavek Smišovský hat uns in den Abendstunden am Montag den 14. November 2011 verlassen.
Freunde verabschieden sich von ihm am 19. November 2011 um 14:00 bei der heiligen Messe
in der Kirche zum Hl. Ondřej in Uherský Ostroh und begleiten ihn dann zur Stätte seiner letzten Ruhe.
Die musikalische Umrahmung dieses Pietät Aktes sicherstellt die Blaskapelle Mistříňanka sowie alle Musikanten, die mit Instrumenten erscheinen
Begräbnis (Nachtrag)
der letzte Abschied
Uherský Ostroh 2011-11-19