Music unites nations 
"Wenn ich daran denke, was ich persönlich aus der Musik für mein Leben gelernt habe, dann ist das wahrscheinlich mehr als umgekehrt." -- Daniel Barenboim"Z láskou k hudbě se člověk rodí."
Yimní růže (Za Košířema) - hudba Josef Hotový, text Vilda Sýkora (zde beze zpěvu)
hraje dechová hudba Supraphonu, řídí Jindřich Bauer
Jubilejní LP "Láska v máji"
k 70. narozeninám skladatele 1975
viz také / siehe auch
Josef Hotový - Zimní růže (Za košířema), se zpěvem
Josef Hotový
Hudební skladatel, muzikant, pedagog, kapelník, varhaník
* 8. srpna 1904, Radějovice - † 2. dubna 1975 Radějovice (u Prahy)
Dubnový příspěvek věnuji hudebnímu skladateli Josefu Hotovému, který je sice v podvědomí mnoha muzikantů a kapel po celé střední Evropě, nicméně ví se o něm jako o muzikantu, dirigentovi a skladateli jen dosti málo.
Vzpomínku na tohoto skromného a svého času nadmíru úspěšného muzikanta věnuji u příležitosti jeho odvolání do "muzikantského nebe". Je tomu již 41 let, co nás Josef Hotový dne 2. dubna 1975 navždy opustil.
Zemřel ve své rodné vísce Radějovice (u Prahy).
Na josefa Hotového platí v mimořádné míře přísloví, které se mně spontáně vybavilo a jež uvádím jako Motto tohoto pojednání, "Z láskou k hudbě se člověk rodí." Lásce k hudbě se nelze naučit. Je to srdeční záležitost a lokalizovat její zrnko počátku je prakticky nemožné.
Josef Hotový se narodil v Radějově 8.srpna1904, malé obci nedaleko od Prahy, do zemědělské rodiny s 5 dětmi. Na jeho hudební sklon měly nepochybně vliv dva stěžejní faktory, jak tomu velmi často bývá. Jeho maminka byla zpěvná bytost, svůj pzitivní přístup k životu dávala často najevo svým zpěvným projevem. Děti jsou v tomto ohledu zejména velmi vnímavé. Druhým stěžejním faktorem byl jeho starší bratr František, který jako kapelník vedl místní dechovou hudnu. V českých zemích, jak víme, co vesnice to dechovka. František byl také zpočátku nápomocen v základní hudební orientaci mladšího bratra. Josef sáhl nejprve po klarinetu, posléze po houslích. S obojím nebylo těžké se uplatnit.
Po jisté průpravě začal Josef Hotový působit i ve Františkově kapele. Počátkem 13ti let se začal věnovat intenzivně hře na housle a začal tak postupně pronikat do tajů hudby pod vedením Aloise Příhody v jeho soukromé škole. Další vzdělání si pak osvojil už jen praktickou činností a jako samouk. Lze zde tedy hovořit o jakési minimální hudební průpravě. Naučil se také hrát na harmoniku. V kapele zastupoval především místo houslisty, ale také dle potřeby působil jako klarinetista, harmonikář a bylo-li třeba, zasedl i za tubu. V pozdějších letech převzal kapelničinu po bratrovi.
Dechová hudba Josef Hotového (Josef Hotový první z leva s houslemi)
Je třeba vyzdvihnout, že jakákoliv hudebně orientovaná činnost vlastně byla jeho koníčkem, kterému se věnoval pouze "mimopracovně". Převážnou část dne strávil manuální prací v zemědělství, jež bylo primárním zdrojem obživy převážné části obyvatelstva obce. Většinu času trávil v přírodním prostředí, zejména nejrůznějšími pracemi na poli. Právě tyto okolnosti Josefa Hotového mimořádně inspirovaly a neustále sváděly k tomu, aby jeho dojmy a pocity hudebně zaznamenával. Dělával tak zpravidla po práci, po večerech, kdy zasedl za stolek a zaznamenával uchované postřehy a dojmy dne notovým zápisem.
Základy kompozice získal soukromým studiem. V 17-ti letech složil první skladbu pod názvem "Helenka", věnovanou dívce, která mu pak stála po boku celý jeho život. Ve svých 19 letech se začal věnovat skladatelské činnosti a své skladby zveřejňovat.
Napsal na tři sta skladeb, mezi nejznámější a nejhranější patří i nadále polky Tichá noc, Zvoneček, Zimní růže, Do Smidar a valčíky Vzdechy milenců, Svatební, Slavnostní a řada dalších. Z textařů jeho skladeb lze jmenovat Svatopluka Radešínského,,Vildu Moraveckého a Vildu Sýkory. Notový materiál rozšiřoval a vydával nejdříve sám za pomoci hudebních časopisů.
Ve věku 24 let se v důsledku jeho intenzivní skladatelské činnosti začaly zajímat o Josefa Hotového renomované pražské nakladatelské kruhy. Krátce nato následovalo první vydání jeho "Zimní růže", které bylo velkým hitem. Netrvalo dlouho a zájem začaly projevovat vydavatelé gramodesek. Singgldeska s titulem "Zvoneček" byla okamžitě rozprodána. Později tuto činnost převzal Supraphon, který také některé skladby nahrál a vydal.
| Zvoneček hudba Josef Hotový,, text Vilda Moravecký zpívají sestry Skovajsovy hraje orchestr Emila Kaplánka pod jeho vedením LP 1952 |
 |
Za zmínku jistě stojí aktivity Hotového v období 2. Světové války v letech 1939-1945 za doby okupace Československa Hitlerem. Josef Hotový se stal nositelem a šiřitelem základní hudební kultury na venkově v regionech východně od Prahy, ač byly taové vlastenecké projevy nacistům silně "proti mysli". Za protektorátu bylo mnoho akcí s vlasteneckou tématikou dokonce výslovně zakázáno. Josef Hotový nicméně neohroženě podporoval nejrůznější akce a sám se na nich aktivně podílel, ať již se jednalo o ochotnická představení, lidové zábavy, sportovní, společenské či jiné kulturní akce s vlasteneckou tématikou.
Černooká
hudna Josef Hotový
hraje dechová hudba Supraphonu, řídí Jindřich Bauer
LP 1954
Josef Hotový se nikdy nevzdal své studnice, z které čerpal inspirace: Venkovské prostředí a příroda, měnící svůj šat čtyřikrát do roka. Krystaly jeho citového vnímání a postřehů se zrcadlí v jeho celkové tvorbě jako třpytivé sluneční paprsky na zrcadle modré vodní hladiny. To vše nám odkázal.
Díky za to.
Tichá noc
hudna Josef Hotový, text Vilda Moravecký
zpívají sestry Skovajsovy
hraje dechová hudba Supraphonu, řídí Jindřich Bauer
LP 1953
"Tichá noc, májová, víš to dávno, že jsem jenom tvá,
přijď za mnou do polí, kam, dobře víš,
pomluv se, můj milý, bát nemusíš,
vždyď je noc, všechno spí."
(od Josefa Hotového má milovaná)
"Stille Nacht, in Mai, längst weisst du, ich bin nur für dich frei,
ins Feld komm´ nach, zu mir, du weisst eh den Platz,
vor Nachreden keine Angst, Liebling, ich bin dein Schatz,
doch es ist Nacht, alles schläft."
(von Josef Hotový mein Lieblingsstück)
Zde bych závěrem doplnil několik poznámek k synovi Josefa Hotového ml., kterému děkuji za zde uvedené fotografie z rodinného archivu, poskytnuté k zveřejnění.
Josef Hotový mladší se narodil 4.1.1937 v Jílovém u Prahy. Po otci získal vztah k hudbě. Na Konzervatoři v Praze studoval violu. Po ukončených studiích se účastnil konkursního řízení, které positivně obstál a byl přijat do orchestru Národního divadla. V pozdějších letech se nabízela možnost působit v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu v Praze (nyní SOČR), do kterého byl po konrusním řízení přijat. Přechod z ND do SOČR byl především motivován daleko lepší termínovou koordinací vzhledem k dechové hudbě, v které již po léta aktivně působil. Praxe v kapele vyžadovala okamžitý záskok za kolegy v případě nepřítomnosti. A tak není divu, že se Josef Hotový ml, obdobně jako otec, naučil hrát na všechny nástroje v kapele, které zastupoval, když bylo třeba. Josef Hotový ml. tráví svá lkrásná léta seniora se svou manželkou v rodném domku otce v Radějovicích u Prahy.
"Mit Liebe zur Musik wird der Mensch geboren."
Winterrosen / Zimní růže
Musik Josef Hotový
es spielt die Blaskapelle des Supraphon, Leitung Jindřich Bauer
LP 1975 - Jubiläums-LP "Liebe in Mai" / "Láska v máji", aufgenommen zum 70. Geburtstag des Komponisten
(viz/s. auch Josef Hotový - Zimní růže (Za košířema), se zpěvem Relax/Old Dusty Box
Josef Hotový
* 8. srpna 1904, Radějovice - † 2. dubna 1975 Radějovice (u Prahy)
Komponist, Musikant, Pädagoge, Kapellmeister, Orgelspieler
Dubnový příspěvek věnuji hudebnímu skladateli Josefu Hotovému, který je sice v podvědomí mnoha muzikantů a kapel po celé střední Evropě, nicméně ví se o něm jako o muzikantu, dirigentovi a skladateli jen dosti málo.
Vzpomínku na tohoto skromného a svého času nadmíru úspěšného muzikanta věnuji u příležitosti jeho odvolání do "muzikantského nebe". Je tomu již 41 let, co nás Josef Hotový dne 2. dubna 1975 navždy opustil.
Zemřel ve své rodné vísce Radějovice (u Prahy).
Meinen April-Beitrag widme ich dem Komponisten Josef Hotový, der zwar im Unterbewusstsein vieler Musikanten und Blaskapellen in ganz Mitteleuropa ist, nichtdestotrotz weiß man über ihn als einem Musikanten, Dirigenten und Komponisten nicht allzu viel.
Die Erinnerung an diesen bescheidenen und seiner Zeit überaus erfolgreichen Musikanten widme ich Josef Hotový anlässlich seiner Abberufung in den "Musikantenhimmel". Es ist bereits 41 Jahre her, seit uns Josef Hotový am 2. April 1975 für immer verließ. Er starb in seinem Geburtsort Radějovice (bei Prag).
Wenn wir uns sein kompositorisches Schaffen näher ansehen, können wir ohne Übertreibung feststellen, dass er in dieser Tätigkeit sehr erfolgreich war. Sein Schaffen stöste bei zeitgenösischen "Feinschmeckern" auf ein Wohlgefallen. In seinen Werken spiegelt sich das Leben eines sehr aufnahmefähigen, empfindlichen Menschen, der in einem harmonischen Verhältnis zu seiner Heimat und Natur lebte. Vielfältige Erscheinungsformen des Lebens am Land, verprämmt durch einmalige Naturkulisse seines Geburtsortes, in dem er ohne Unterbrechung sein ganzes Leben verbrachte, bedeutete für ihn einen beinahe bodenlosen Brunnen musikalischer Inspiration. Er war sich dessen ganz bewusst.. Deshalb dachte er nie daran, während sich Erfolge einzustellen begannen, den vielversprechenden Vorstellungen und dem Ruf der Sirenen zu folgen, seine geliebte und vertraute Umgebung, seine Heimat, gegen eine Glamour-Welt in den hektischen Balungszentren im In- und Ausland zu tauschen.
So zu sagen "massgeschneidert" gilt bei Josef Hotový der Spruch, der mir zu Beginn dieser Niederschrift über ihn spontan eigefallen ist: "Mit Liebe zur Musik wird der Mensch geboren." Den Liebesbezug zur Musik kann man nicht erlernen. Es ist eine Angelegenheit des Herzanliegens. Den Versuch zu machen, den ursrünglichen Kern lokalisieren zu wollen, ist praktisch unmöglich.
Nach einer gewissen, vorbereitenden Grundausbildung begann Josef Hotový in der Blaskapelle von František zu wirken. Im Alter von 13 Jahren wandte er seine Aufmerksamkeit dem intensiven Studium des Geigenspiels. Damit trat er den Weg an, langsam ernsthaft in die musikalischen Geheimnisse vorzudringen. Dies geschah unter der pädagogischen Aufsicht von Alois Příhoda in seiner Privatschule. Weitere Ausbildung eignete er sich dann als Autodidakt und durch praktische Tätigkeit an. Man kann hier also von einer gewissen, durchaus minimalen Gesamtausbildung sprechen. Die Blaskapellenpraxis erforderte Flexibilität. So lernte er in weiterer Folge eine Ziehharmonika zu spielen und wenn´s "Not an Mann" war, übernahm er auch die Tuba-Begleitung. In späteren Jahren übernahm er dann den Posten des Kapellmeisters nach seinem Bruder.
Blaskapelle von Josef Hotový (Josef Hotový 1. von links mit Geige)
Hier ist es durchaus angebracht, hervorzuheben, dass jedwede musikalisch orientierten Aktivitäten waren nur sein Hobby, dem er - so zu sagen - "außerberuflich" nachging. Überwiegenden Teil seines Arbeitstages verbrachte er in der Landwirtschaft, die übrigens zur primären Erwerbsquelle des überwiegenden Teils der örtlichen Bevölkerung gehörte. Die meiste Zeit, arbeitsbedingt, verbrachte er in der Natur, vor allem durch vielfältige Tätigkeiten am Feld. Gerade diese Umstände motivierten Josef Hotový außergewöhnlich und ständig "verleiteten" ihn dazu, seine Eindrücke und Gefühlswahrnehmungen musikalisch festzuhalten. Mit diesem Metier befasste er sich immer am Abend nach der Tagesarbeit, Das war der Augenblick, wo er gerne Platz hinterm Tisch nahm. Das war der Augenblick, wo er seine aufgehobenen, inneren Emotionen, Note für Note, zu Papier brachte.
Die Kompositionsgrundlagen gewann er durch ein Privatstudium. Im Alter von 17 Jahren komponierte er sein erstes Stück mit dem Titel "Helenka". Dieses Stück widmete er einem Mädchen gleichen Namens, das ihm später als Ehefrau sein ganzes Leben zur Seite stand. Im Alter von 19 Jahren hatte er die Leidenschaft fürs Komponieren in sich voll entdeckt und begann sich ernsthaft dieser Tätigkeit zu widmen. Im gleichen Zug begann er seine Werke zu veröffentlichen.
Auf das Konto von Josef Hotový gehen rund 300 Kompositionen. Zu den bekanntesten und weiterhin meist gespielten gehören weiterhin Polkas Tichá noc, Zvoneček, Zimní růže, Do Smidar sowie Walzer Vzdechy milenců, Svatební, Slavnostní und selbstverständlich viele andere. Den meisten Kontakt unterhielt er zu den Textern Svatopluk Radešínský,,Vilda Moravecký sowie Vilda Sýkora. Notenmaterial verbreitete er zuerst "auf eigene Faust", später dann mit Hilfe von musikalischen Periodika.
Josef Hotový war etwa 24 Jahre alt, als infolge seiner intensiven Kompositionstätigkeit sich für sein Schaffen renommierte Prager Verlagskreise zu interessieren begannen. Kurz danach erfolgte die erste Verlagsausgabe seines Stückes "Zimní růže", was zum großen Hit wurde. Es dauerte nicht lang und Grammophon-Ggesellschaften begannen auch ein Interesse für seine Werke zu bekunden. Die Single-Platte mit dem Titel "Zvoneček" wurde nach Erscheinen sofort ausverkauft. Plattenaufnahme und Herausgabe wurde dann von Supraphon übernommen.
Hier möchte ich noch eine Ergänzung anbringen. Das musikalische Wirken von Josef Hotový brachte ihn bis zum Orgelspiel. Aus gegebenem Anlass widmete er sich auch dem Orgelstudium. Anfänglich beschränkten sich seine Einsätze als Ersatzspieler. Nach Ableben des ständigen Orgelspielers in Popovičky übernahm er seinen ständigen Posten.
| Glöckchen / Zvoneček Musik Josef Hotový,, Text Vilda Moravecký zpívají sestry Skovajsovy es spielt das Orchester von Emil Kaplánek unter seiner Leitung LP 1952 |
|
Es sind ferner Aktivitäten von Josef Hotový und sein Engagement während des 2. Weltkrieges in den Jahren 1939-1945 und der Hitler-Okkupation der Tschechoslowakei hervorzuheben. Josef Hotový wurde zum bekannten Träger und Verbreiter musikalischer Kultur im ländlichen Bereich östlich von Prag. Derartige patriotische Äußerungen wurden seitens der Nazis sehr stark "missbilligt". Während der Protektorat-Periode wurden sogar viele Aktionen unter Strafandrohung ausgesprochen verboten. Trotz all dem unterstützte Josef Hotový unterschiedliche öffentlichen Auftritte und er selbst nahm an diesen auch persönlich teil. Es handelte sich in der Regel um Veranstaltungen des Amateurtheaters, Volksfeste, Sport-, Kultur-, Gesellschaftsveranstaltungen, die am Fundament patriotischer Thematik abgehalten wurden.
Die Schwarzäugige / Černooká
Musik Josef Hotový
es spielt die Blaskapelle des Supraphon, Leitung Jindřich Bauer
LP 1954
Josef Hotový gab nie den Brunnen auf, aus dem er seine reichhaltigen Inspirationen schöpfte, die Landesatmosphäre sowie Natur, die seit Urgedenken ihr Kleid vier Mal im Jahr regelmässig wechselt. Krystalle seiner Gefühlsempfindungen und Wahrnehmungen funkeln aus seinem Lebenswerk wie Sonnenstrahlen auf dem Spiegel einer blauen Wasseroberfläche. Das alles hatte er uns vermachtet.
Vielen Dank dafür.
Stille Nacht / Tichá noc
Musik Josef Hotový, Text Vilda Moravecký
Gesang Geschwister Skovajsovy
es spielt die Blaskapelle des Supraphon, Leitung Jindřich Bauer
LP 1953
"Tichá noc, májová, víš to dávno, že jsem jenom tvá,
přijď za mnou do polí, kam, dobře víš,
pomluv se, můj milý, bát nemusíš,
vždyď je noc, všechno spí."
(od Josefa Hotového má milovaná)
"Stille Nacht, in Mai, längst weißt du, ich bin nur für dich frei,
ins Feld komm´ nach, zu mir, du weißt eh den Platz,
vor Nachreden keine Angst, Liebling, ich bin dein Schatz,
doch es ist Nacht, alles schläft."
(von Josef Hotový mein Lieblingsstück)
Abschließend möchte ich einige Bemerkungen zum Sohn von Josef Hotový gleichen Namens, Josef Hotový Jun. ergänzen, bei dem ich mich für die zur Verfügung gestellten und im Beitrag verwendeten Fotos vom Familienarchiv bedanken möchte.
Josef Hotový Jun. wurde am 4. Jänner 1937 in Jílové bei Prag geboren. Nach seinem Vater gewann er Beziehung zur Musik. Am Prager Konservatorium studierte er Viola. Nach dem Studium-Abschluß war er bemüht, in das Orchester des National Theater aufgenommen zu werden, was ihm auch gelang. Nebenbei wirkte er nach wie vor in der Blaskapelle. Terminliche Schwierigkeiten brachten ihn auf die Idee, zum Symphonischen Orchester des Tschechoslowakischen Rundfunks zu wechseln, was ihm ebenfalls gelang. Damit gelang es ihm, seine professionelle Tätigkeit in dem renommierten Klangkörper mit seiner Hobbytätigkeit als Blasmusikspieler "unter einen Hut" zu bringen. Ähnlich wie sein Vater, lernte er praktisch alle Instrumente in der Blaskapelle zu spielen, um bedarfsweise bei Ausfällen einzuspringen.
Josef Hotový Jun. verbringt nun seine schöne Zeit als Senior mit seiner Ehefrau Jitka im Geburtshaus seines Vaters in Radějovice bei Prag.
