Julius Fučík, absolvent Pražské konzervatoře
Tento příspěvek je věnován jednomu z největších skladatelů na přelomu končícího devatenáctého a nadcházejícího dvacátého století, skladateli, který svými solidními teoretickými znalostmi a fundovanou praxí v oblasti vojenské dechové hudby dlouhodobě silně ovlivnil a oplodnil oblast civilní dechové hudby.
Julius Fučík, v rodném listu svým celým jménem Julius Ernest Wilhelm Fučík se narodil v Praze 18. července 1872 v rodině malého pražského řemeslníka. V hudebním pražském prostředí byl ovšem již v jeho útlém věku „infikován hudebním virem“. Jeho vývoj k vynikající hudební osobnosti ovšem nevedl bulvárem, vyzdobeným kvetoucími růžemi. V průběhu poměrně krátkého bytí vytvořil překvapující počet hudebních děl, z nichž některá obsadila jistá místa v pokladnici světové dechové hudby. Fundus všech jeho přibližně 400 vytvořených děl, ke kterým patří především brilantní pochody, se ovšem nedochoval v celé úplnosti. Značná část jeho děl se ztratila beze stopy, jiná část byla údajně záměrně zničena.
Po mnoha životních cestách celou střední a jižní Evropou nalezl Julius Fučík svůj poslední domicil v Berlíně. Uprostřed zuřící První světové války, pronásledován těžkou nemocí, zemřel dne 15. září 1916 na cestě do své milované domoviny Prahy. Byl pochován na pražském hřbitově na Vinohradech.
Julius Fučík studoval šest let na pražské konzervatoři fagot, housle a bicí. Bicí patřily k povinným nástrojům pro všechny, kteří se věnovali studiu dechových nástrojů. V pokročilém stádiu studia inskriboval hodiny kompozice u Antonína Dvořáka, který byl v té době již velmi uznáván. Dvě markantní okolnosti dopomohly asi k tomu, aby Julius Fučík nakonec uvázl v síti hudeb vojenských. Ponejprv čekala na něj povinná dvouletá vojenská služba. Dále pak mu rozhodování asi usnadnil jeho učitel na bicí Josef Filip Bláha, který byl sám činný u vojáků. Fučíkovo rozhodnutí proto bylo přihlásit se do vojenské služby dobrovolně, což bylo spojeno s výhodami. Mohl se totiž dobrovolně rozhodnout pro vojenskou hudbu a také si určit u které jednotky sloužit.
Julius Fučík, kapelník 92. pěšího pluku
Po zralé úvaze padla volba na 49. pěšácký regiment, který se nacházel od roku 1899 ve Vídni. Vídeň zde bezpochyby sehrála i svou roli s její hudební důležitostí a kouzlem. Dalším lákavým důvodem pro tuto volbu byl krajan, kapelník zmíněné jednotky Ludwig Schlögel (1855-1894), rovněž absolvent pražské konzervatoře z let 1868-1873, který studoval lesní roh. Ve Vídni – která měla na lesní roh vždy „spadeno“, viz také jedinečnou konstrukci a zvuk vídeňského lesního rohu, který se užívá takřka výlučně jen ve Vídni a to i dnes – byl Ludwig Schlögel velmi uznávaným hornistou. Jeho jméno bylo často vyslovováno ve spojitosti s Johannem Straussem mladším, a jinými zvučnými jmény Vídně. Schlögelův pochod „Vídeňské vlaštovky“ op.86 z roku 1890 patřil v té době k nejhranějším.
Koncem září 1891 opustil Julius Fučík Prahu, aby tedy nastoupil svou vojenskou službu v Rakousku. V posledním okamžiku ovšem obdržel zprávu, že byla "jeho" jednotka přeřazena z Vídně do Kremže, severozápadně od Vídně. Tak tedy jel do Kremže. Ve sledu dalších událostí byl kapelník Schlögel ovšem přemístěn na jih, do Puly a pověřen vedením námořní hudby.
Jeho kapelnické místo převzal Josef Franz Wagner (1856-1908), který také patřil k významným skladatelům (Dodnes se nachází v pochodových knížkách téměř všech rakouských kapel jeho pochod "Unter dem Doppeladler", v Česku známý jako "Vojenský". Tento pochod měl premiéru před odchodem Wagnera z aktivní služby a nabyl v krátké době nebývalé popularity po celém území rakouské monarchie). Fučíkovi byla spolupráce s Wagnerem, který měl za sebou již několikaletou praxi s vedením hudebních kapel, velmi užitečná. Znaky Wagnerova „rukopisu“ ve Fučíkových prvotinách nelze popírat. Od Wágnera bylo možno se lecčemu přiučit. Byl také šikovný manažer, znal mnoho lidí a diplomaticky to s nimi uměl. Jeho osobní vztahy s řadou vlivných lidí ve Vídni vedly k tomu, že vojenská hudba, jež vedl, byla ve Vídni k slyšení při mnoha příležitostech.
Fučík ukončil svou aktivní činnost u vojenské hudby 12. září 1895 aby se vrátil do Prahy, kde převzal místo druhého fagotisty u Německého divadla.
Z Fučíkových osobních záznamů lze odvodit, že na kariéru u vojenské hudby nikterak nepomýšlel. Jeho velkým, celoživotním vzorem byl Antonín Dvořák, jemuž se v duchu snažil svými počiny přiblížit a jít v jeho šlépějích. Za tímto účelem také během vojenské služby vždy využíval volného času k tomu, aby rozšiřoval své znalosti a schopnosti a zdokonaloval se především v kompozici, o čemž svědčí řada pokusných děl.
Julius Fučík - Florentinský pochod, drahokam dechové hudby
Jedovnickí polonéza, 2009
Vzdálen vojenské hudbě ale nezůstal dlouho, patrně z hospodářských důvodů. Svou kariéru vojenského kapelníka započal u 86. pěšáckého regimentu v Sarajevu roku 1897. Z této doby se nám dochoval mimo jiné jeho všeobecně známý nádherný pochod „Vstup gladiátorů“ (Název pochodu prozrazuje skladatelův zájem o římské dějiny).
V roce 1900 byla garnizona přeložena do Budapešti, do důležitého města monarchie, kde se nacházely také vojenské hudby jiných oddílů. Aby se kapely profilovaly a nacházeliy v takovém konkurenčním prostředí stálé posluchače, bylo nutné nabídku hraných skladeb stále rozšiřovat a zpestřovat o skladby nové. Mezi ctižádostivými kapelníky vznikla atmosféra „souboje o popularitu“. Právě zde za těchto okolností napsal Julius Fučík během svého budapešťského pobytu pozoruhodný počet děl, což značně přispělo k jeho další popularitě.
Po devítileté činnosti u vojska se Julius Fučík opět vrátil do Prahy. V roce 1910 mu bylo nabídnuto místo kapelníka 92tého pěšáckého regimentu v Terezíně. Tuto nabídku jednoho z předních vojenských hudebních těles prostě nebylo možno odmítnout. S popularitou této kapely bylo pak i jeho jméno všeobecně známé.
V roce 1913 se Julius Fučík oženil. Následně se přemístil se svou ženou do Berlína, kde založil hudební nakladatelství, aby tak vzal do vlastních rukou obchodní distribuci svých děl. Převážný čas věnoval i nadále svému oblíbenému « koníčku «, tvořivé, skladatelské činnosti. Blížící se chmurná doba První světové války a osudné zdravotní problémy ukončily však ve čtyřiceti čtyřech letech plodného života velmi rychle další tvořivou činnost tohoto geniálního hudebního skladatele.
Julius Fučík zemřel v Berlíně 25. září 1916. Dle jeho posledního přání byl převezen do Prahy, kde našel na pražském hřbitově na Vinohradech svůj poslední klid.
K Fučíkovo 400 kompozicím, které skladatel během svého života vytvořil, patří především pochody, komorní hudba, písně, církevní hudba, rekviem, část opery, symfonické fragmenty. Jeho pochody Vstup gladiátorů, op. 68, Florentýnský pochod (původně koncipovaný pro operu « La Rosa di Toscana »), op. 214, Děti regimentu, op. 169, Semper Avanti, op. 149, Vítězný meč, op. 260 a mnoho dalších patří bezesporu ke korunovačním klenotům hudební tvorby.
Hrob Julia Fučíka na pražském hřbitově Vinohrady.
"Julius Fučík - Hudební skladatel a vojenský kapelník a jeho synáček Ferdinand"
"DŘÍMEJ SLADCE VĚČNÝ SEN"
Julius Fučík, Absolvent des Prager Konservatoriums
Dieser Beitrag ist einem der größten Komponisten des ausgehenden neunzehnten, kommenden zwanzigsten Jahrhunderts gewidmet, einem Komponisten, der mit einer soliden theoretischen Ausbildung sowie fundierten Praxis im Bereich der Militärmusik den zivilen Blasmusikbereich nachhaltig befruchtete.
Julius Fučík, mit seinem vollen Namen Julius Ernest Wilhelm Fučík in der Geburtsurkunde vermerkt, wurde am 18. Juli 1872 in Prag in der Familie eines kleinen Handwerkers geboren. Im Prager Ambiente wurde er jedoch bereits in seinem frühen Kindesalter mit dem "musikalischen Virus" infiziert. Sein Werdegang zur herausragenden musikalischen Persönlichkeit führte aber keineswegs durch die mit blúhenden Rosen geschmücke Avenue. Im Laufe seines relativ kurzen Daseins komponierte er eine erstaunliche Anzahl von Werken, von denen einige den sicheren Platz in der Schatzkammer der Blasmusik vom Weltrang eingenommen haben. Der Fundus der Rund 400 komponierten Werke von Julius Fučík, zu denen vor allem einige brillante Märsche gehören, konnte nicht zur Gänze erhalten bleiben. Ein beachtlicher Teil der Kompositionen verschwand spurlos, ein anderer Teil wurde laut Überlieferung gezielt vernichtet.
Nach vielen Wanderungen durch Europa fand Julius Fučík in Berlin sein letztes Domizil. Inmitten des tobenden Ersten Weltkrieges, verfolgt von einer schweren Erkrankung starb Julius Fučík am 15. September 1916 auf der Fahrt in seine Heimat Prag. Er wurde am Prager Vinohrady-Friedhof beigesetzt.
Julius Fučík studierte sechs Jahre am Prager Konservatorium Fagott, Violine und Schlagzeug, das als obligates Instrument für alle galt, die Blasinstrumente inskribierten. Im fortgeschrittenen Stadium des Studiums nahm er auch Unterricht in Komposition bei Antonín Dvořák, der zu dem Zeitpunkt bereits ein hohes Ansehen genoss. Zwei starke Umstände dürften dafür verantwortlich gewesen sein, dass es Julius Fučík zur Militärmusik verschlug.
Einerseits wartete auf ihn die Ableistung des gesetzlichen, zweijährigen Militärdienstes. Andererseits dürfte auch eine beeinflussende Rolle sein Schlagwerk-Lehrer Josef Filip Bláha ausgeübt haben, der selbst bei der Militärmusik aktiv tätig war. Fučík´s Entscheidung war daher, sich beim Militärdienst selbst zu melden, denn diese Option bot einen Bonus. Er konnte sich nicht nur für die Militärmusik, sondern auch für die Einheit zu entscheiden, in der er seinen Dienst gerne ableisten mochte.
Bild rechts: Julius Fučík, Kapellmeister des 92. Infanterieregiments
Nach reifer Überlegung fiel daher seine Wahl auf das 49. Infanterieregiment, das seit dem Jahr 1899 in Wien stationiert war. Der weitere verlockende Grund für diese Option war der Kapellmeister dieser Einheit Ludwig Schlögel (1855-1894), ein Landsmann aus Nordböhmen, der am Prager Konservatorium (1868-1873) das Horn studierte. Chatte im Horn trächtigen Wien einen sehr guten Namen - seine Popularität wurde oft und gerne mit J. Strauß Jun. verglichen. Schlögel´s Marsch "Wienerschwalben" op. 86 aus dem Jahre 1890 gehörte zu den meist gespielten. Ende September 1891 verließ Fučík Prag, um den Militärdienst anzutreten. Er fuhr aber nicht nach Wien, sondern nach Krems, da die Einheit dorthin plötzlich verlegt wurde. In weiterer Folge wurde der Kapellmeister Schlögel mit neuen Aufgaben im höheren Amt bei der Marine-Musik in Pula beauftragt. Seine Stelle übernahm Josef Franz Wagner (1856-1908) u.a. auch Komponist (Sein Marsch "Unter dem Doppeladler"/"Vojenský", der kurz vorm Abgang in seine Pension Prämiere hatte, fand blitzschnell den Eingang in alle Marschbücher in der ganzen Monarchie). Die Zusammenarbeit mit Wagner, der bereits längere Kapellmeisterpraxis hinter sich hatte, brachte Fučík neue interessante Erfahrungen, man kann sagen, die frühen Märsche von Fučík trugen die starke Signatur von Wagner. Wagner war auch ein geschickter Manager und Diplomat, der viele Menschen kannte und einen dezenten Umgang pflegte. Persönliche Beziehungen mit Leuten in Wien trugen dazu bei, dass seine Regimentskapelle beinahe bei jeder Gelegenheit in Wien zu hören war.
Fučík beendete seine Aktivitäten beim Militär am 12. September 1895, um nach Prag zurück zu kehren, wo er als zweiter Fagottist am Deutschen Theater aufgenommen wurde.
Aus den von Fučík erhaltenen persönlichen Aufzeichnungen geht hervor, dass er an "große Laufbahn" bei der Militärmusik gar nicht dachte. Während seines Lebens gehörte Antonín Dvořák zu seinem großen Vorbild. Er träumte davon, in seinen Spuren weiter zu gehen. Die Militärzeit nutzte er auch zielstrebig dazu, seine kompositorischen Versuche zu machen.
Julius Fučík - Florentinský pochod, Juwel der Blasmusik
Jedovnickí polonéza, 2009
Dem Militärbereich blieb Julius Fučík, vermutlich aus wirtschaftlichen Überlegungen heraus, nicht allzu lange fern. Seine Karriere als Militärkapellmeister begann 1897 beim 86sten Infanterieregiment in Sarajevo (Bosnien). In dieser Zeit schrieb er u.a. den allbekannten, herrlichen Marsch "Einzug der Gladiatoren". (Die Marchbezeichnung verrät die Komponisten vorliebe und Nähe zur römischen Geschichte).
Im Jahre 1900 wurde die Garnison nach Budapest verlegt, in eine Stadt der Monarchie. wo es auch viele andere Regimentskapellen gab. Um sich zu profilieren und beim Publikum anzukommen, waren neue Kompositionen nötig. Unter den Kapellmeistern der stationierten Regimentskapellen brach eifriger Ehrgeiz aus. Julius Fučík hatte in der Zeit des Budapester Aufenthaltes beachtliche Anzahl von Werken hervorgebracht. Dies trug zur Steigerung seiner Popularität bei.
Nach etwa neuen Jahren kehrte Julius Fučík nach Prag zurück. 1910 wurde ihm der Posten des Kapellmeisters beim 92sten Infanterieregiment in Terezín angeboten. Diesen Posten bei einem der hervorragendsten Militär-Klangkörper jener Zeit konnte er einfach nicht abschlagen. Mit dieser Militärkapelle wurde auch sein Name in aller Munde.
Im Jahre 1913 heiratete Julius Fučík. In weiterer Folge zog er mit seiner Frau nach Berlin, wo er einen Musikalien-Verlag gründete, um die Vermarktung seiner Werke selbst in die Hand zu nehmen. Er widmete sich in erster Linie seiner Lieblingsbeschäftigung, dem Komponieren. Die herannahende, düstere Kriegszeit und verhängnisvolle gesundheitliche Probleme haben dem Schaffen eines genialen Komponisten in seinem 44-sten Lebensjahr ein jähes Ende bereitet.
Julius Fučík starb in Berlin am 25. September 1916. Seinem letzten Willen gemäß wurde er nach Prag gebracht, wo er am Prager Friedhof in Vinohrady seine letzte Ruhe fand.
Zu den etwa 400 Werken, die Julius Fučík in seinen fruchtbaren 44 Jahren komponierte, zählen Märsche, Kammermusik, Lieder, Chöre, eine Messe, ein Requiem sowie den Anfang einer Oper, symphonische Versuche. Seine Märsche, Einzug der Gladiatoren op. 68, Florentiner Marsch (ursprünglich gedacht für die Oper "La Rosa di Toscana") op. 214, Regimentskinder op. 169, Semper Avanti op. 149, Siegesschwert, op. 260 u.a.m. gehören zu den Kronjuwelen des musikalischen Schaffens.
Das Grab von Julius Fučík am Prager Friedhof Vinohrady.
"Julius Fučík - "Komponist und Militärkapellmeister und sein Söhnchen Ferdinand"
"TRÄUME SÜSS DEN EWIGEN TRAUM"
Music unites nations 
"In der Musik ist das Leben der Tschechen." -- Bedřich Smetana
