Music unites nations 
"Wer singen und lachen kann, der erschreckt vor keinem Unglúck."CZECH
GERMAN
 |
| Skladatel a hudebn9 pedagog Karel Pádivý |
Karel Pádivý byl významnou, všestrannou hudební osobností, velmi tvořivý člověk po dobu svého celého života. Zejména na Slovensku, kde je běžně znám pod jménem Karol Pádivý*), požívá velkou úctu.
Ve slovenském hudebním světě tvoří Karol Pádivý opěrný a vztažný bod. Tohoto uznání se mu samo sebou nedostává náhodou. Ač pocházel z Čech, převážnou část svého života prožil v Trenčíně, kam jej zavály osud a láska. Karol Pádivý byl nejen velmi schopný skladatel, ale především úspěšný pedagog, organizátor a propagátor dechové hudby. Jasně vycházel ze známé skutečnosti, že pokračování a budoucnost hudby je nejbezpečněji zajišťována mladými lidmi. Proto s velkou motivací a úsilím zejména do mladých investoval. Zakládal orchestry, psal příručky, pořádal také vzdělávací semináře.Místo posledního odpočinku našel v Trenčíně, kde se každé dva roky pod jeho čestným jménem pořádají na trenčínském Mierovom námesti festivaly dechových hudeb, na Ulici kniežata Pribinu je umístěna jeho pamětní deska. U příležitosti 100. výročí narození bylo Karlu Pádivému, rodáku z Dolní Cerekve u Jihlavy - dle § 84 o obcích - uděleno zastupitelstvím obce "Čestné občanství in memoriam" s následujícím odůvodněním: "Karel Pádivý je světově uznávanou kulturní osobností - hudebním skladatelem, dirigentem, pedagogem a organizátorem, šířícím věhlas hudby pro velké dechové orchestry po celém světě. S významem jeho života a díla je spjata i prezentace rodného městečka Dolní Cerekve." (Zasedací protokol ZM–2–2008 ze dne 29. 05 . 2008). V roce 1999 byl Karol Pádivý zapsán do Zlaté knihy Slovenského ochranného zväzu autorského. 20. května 2004 byl udělen Karolu Pádivému prezidentem Slovenské Republiky Rudolfem Schusterem "Kříž prezidenta Slovenské republiky 2. stupně" za významné zásluhy o rozvoj kultury a umění in memoriam. Čtěte dále (Weiterlesen ...)
|
|
| Komponist und Musikpädagoge Karel Pádivý |
Den Ort seiner letzten Ruhe fand er in Trenčín, wo Friedensplatz alle zwei Jahre Blasmusikfestivals zu seinen Ehren am stattfinden. In der Straße des Fürsten Pribina im Stadtzentrum wurde eine Gedenktafel angebracht. Anlässlich der 100. Geburtstagsfeier von Karel Pádivý, dem Landsmann der Gemeinde Dolní Cerekev bei Iglau – nach § 84 des Gemeindegesetzes – durch den Gemeinderat die Ehrenbürgschaft in Memoriam zuerkannt. In der Begründung ist zu lesen: „Karel Pádivý ist in der Welt als Komponist, Dirigent, Pädagoge und Organisator eine anerkannte kulturelle Persönlichkeit, der das Ansehen der Musik für große Blasorchester in der ganzen Welt verbreitete. Mit der Bedeutung seines Lebens und Werkes ist auch die Namenspräsentation seines Geburtsortes Dolní Cerekev verknüpft.“ (Sitzungsprotokoll des Gemeinderates ZM–2–2008 vom 29. 05 . 2008). Im Jahre 1999 wurde Karol Pádivý in das „Goldene Buch“ des Slowakischen Autoren-Schutzverbandes eingetragen. 20. Mai 2004 wurde Karol Pádivý vom slowakischen Präsidenten Rudolf Schuster „Das Kreuz des Präsidenten der Slowakakischen Republik II. Stufe “ für bedeutende Verdienste um die Entfaltung der Kultur und Kunst in Memoriam verliehen. Weiterlesen …
[ Čtěte dále ... ] Skladatel Karel Pádivý
|
Pochod textiláků v podání vojenských hudeb ČR diriguje major Jaroslav Šíp, velitel ústřední hudby armády ČR na Velkém náměstí, Kroměříž 2008 |
Ve svých 20ti letech nastoupil 1.10.1928 povinnou základní vojenskou službu v Trenčíně u 17. pěšího pluku. Po ukončení povinné základní služby zůstal ale ještě rok u posádkové hudby než byl propuštěn v hodnosti četaře do civilu. Poté začal v Trenčíně vyvíjet všestranné, hudebně orientované aktivity. I přes své následné zaměstnání jako prokurist firmy Tlapo a Anděl udržoval čilý kontakt s dechovými skupinami. Založil taneční orchestr, kterému se věnoval. V roce 1940 potkal svou životní lásku Pavlu Božikovou, s kterou se posléze oženil. Z tohoto manželství vzešli tři synové: Jaroslav (1940), Juraj a Pavol. Během 2. Světové války založil na podzim roku 1941 ve francouzké textilní továrně Thiberghien a Syn (později firma Merina) z tamějších mladých pracujících velký dechový orchestr a začal se věnovat jak pedagogické tak skladatelské činnosti. Tento orchestr čítal místy až 80 členů a byl na tehdejší dobu jeden z největších takových orchestrů na evropské civilní scéně. Z této doby pochází velmi známý, nádherný "Pochod textiláků", který byl těmto mladým věnován. Je dlužno dodat, že myšlenka založení orchestru vyšla od zástupce ředitele Adolfa Gräfingera, kterému Pádivý věnoval také po něm pojmenovaný pochod. Pro nově vytvořený orchestr začal psát podklady pro systematickou výuku, které byly v té době jedinečné. Od této doby se rovněž věnoval dirigentské činnosti.
Od roku 1951 byl Karol Pádivý činný jako hudební referent ve vydavatelství „Osvěta“ Matice slovenské v Martině, o dva roky později v Bratislavě jako redaktor hudební edice na Slovenském ústredí umelecké tvorivosti. V Bratislavě pobyl skoro deset let, které se vyznačovaly silně skladatelskou činností. V roce 1962 se vrátil zpět do Trenčína, kde působil jako pedagog v nově založené Lidové škole umění. Silně ovlivněn myšlenkami J. A. Komenského soustřeďoval své úsilí na metodiku a výuku. Jeho poslední přechod na cestě profesním životem byl trenčínský Dům kultury a vzdělání, kde organizoval festivaly a vzdělávací semináře pro muzikanty a dirigenty.
Skladatelská tvorba Karola Pádivého byla velmi bohatá a pestrá. Zrcadlí jeho vnímavé postřehy ze všech period jeho cesty životem. Zanechal následným generacím více než 110 skladeb, z části značně rozsáhlých. Nalezneme u něj jak melodie z vojenského, tak z rumunského (Tři rumunské tance Sarba, Hora, Hategana) prostředí, fantazie na motivy folkloru a lidových tradic, ke kterým lze řadit „Starý náš, Hore Váhom, dole Váhom, Okolo Súče, Sobášne piesne, Sedliacka, Súčanské čardáše“ či ze slovenského lidového prostředí „1. a 2. Slovenský tanec, Kubranské veselie“.
Kromě skladeb pro zábavný orchestr složil kupříkladu hudbu k vojenské operetě Vzpomínka na Sibiř, pro dechový orchestr
Variace na lidovou píseň Slniečko vychodí, Na brezích Oravy a další. Nejvíce skladeb bylo se zaměřením pro dechovky, zde některé z nich: Pochod textiláků, Hrej muziko hrej, Ranní pozdrav, Našej dědině, Mutěnická, Lesu zdar, Lesnická polka, Přijde léto zas, Růženka, Trnavský pochod, Vajnorská polka, aranže na lidových písně a jiné. Velmi důležitou součást jeho pozůstalosti tvoří rovněž koncepce systematické, dlouhodobé výuky pro kapelníky a skladatele, která ani dnes nepotratila na čerstvosti a aktuálnosti.
Karol Pádivý si získal na Slovensku velkou oblibu a uznání. Zemřel 25. září roku 1965 v Trenčíně ve věku 57mi let, kde prožil velkou cást svého plodného života. Na tamním "cintorině" byl uložen k spánku poslednímu.
Nejstarší syn Karola Pádivého, Jaroslav, se postaral o vydání uceleného životopisu svého otce v knize "Karol Pádivý v spomienkach a dokumentoch". Kniha, vydaná v roce 2008 obsahuje veškeré životopisné detaily, vzpomínky, originální fotografie a dokumenty, notový materiál a úplný seznam jeho životní tvorby.
-----
*) Za povšimnutí stojí záznam v hlavním katalogu Vědecké knihovny v Olomouci, báze SVK01, č. záznamu 000875049, kde se píše: HZ-Osobní jméno: Pádivý, Karol, 1908-1965 a pak níže "Pochod textiláků [hudebnina] / Karel Pádivý". Nelze ovšem vyloučit, že si Pádivý nechal "úředně" změnit jméno z původního, českého Karel na později bežně užívané Karol. Osobně tomu spíše nevěřím. Slováci si zcela prostě vložili do svých srdcí jejich "Karola".
[ Weiterlesen ... ] Komponist Karel Pádivý
|
Pochod textiláků in Darbietung der Militärmusik der ČR Dirigent Major Jaroslav Šíp, Kommandant des Zentralorchesters der Tschechischen Armee am Großen Platz in Kroměříž 2008 |
Seinen Pflichtdienst beim Bundesheer trat er am 1.10.1928 in slowakischem Trenčín beim 17. Infanterieregiment der Militärmusik-Garnison an. Nach Abschuss der 2-jährigen Pflichtperiode blieb er aber freiwillig noch ein Jahr länger, eher er im Rang eines Zugsführers in Zivil entlassen wurde. Danach begann er in Trenčín, wo es ihm offenkundig taugte, allseitig orientierte musikalische Aktivitäten zu entwickeln. Trotz seiner Anstellung als Prokurist bei der lokalen Firma Tlapo und Anděl hielt er einen engen Kontakt mit Blasmusikgruppen aufrecht. Selbst gründete er sein eigenes Tanzorchester, dem er sich widmete. Im Jahre 1940 begegnete ihm seine Lebensliebe Pavla Božiková, die er kurz danach heiratete. Aus dieser Ehe entstammen drei Söhne: Jaroslav (1940), Juraj a Pavol. Während des 2. Weltkrieges gründete Karol Pádivý im Herbst des Jahres 1941 in der französischen Textilfabrik Thiberghien und Sohn (später Firma Merina) aus jungen Textilarbeitern der Firma ein großes Blasmusikorchester. Zugleich begann er seine Kräfte verstärkt auf kompositorische und pädagogische Tätigkeit zu bündeln. Dieses Blasmusikorchester zählte stellenweise bis zu 80 hochmotivierte Mitglieder und war für damalige Zeit eines der grüßten Orchester dieser Art im zivilen Bereich des europäischen Kontinents. Aus dieser Zeit stammt der herrliche, allseits bekannte "Pochod textiláků" / „Marsch der jungen Textilarbeiter“, denen er diesen Marsch widmete. Es gebührt an dieser Stelle zu erwähnen, dass der Gedanke zur Gründung dieses Blasorchesters vom Herrn Adolf Gräfinger kam, dem damaligen Direktor Stellvertreter dieser Fabrik. Karol Pádivý hatte aus Dankbarkeit auch diesem einen nach ihm benannten Marsch gewidmet. Für das neugegründete Orchester begann Pádivý Unterlagen zum systematischen Unterricht zu schreiben, die in jener Zeit eine Besonderheit darstellten. Von dieser Zeit an begann er sich auch der Dirigententätigkeit zu widmen.
Ab dem Jahr 1951 war Pádivý als Musikreferent im Verlag „Osvěta“ von Matice slovenská in Martin tätig, zwei Jahre später dann in Bratislava in der Funktion des Redakteurs der Musikedition am Slowakischen Zentrum des künstlerischen Schaffens. In Bratislava hielt er sich beinahe 10 Jahre auf, wo er insbesondere in kompositorischer Hinsicht sehr produktiv war. Im Jahre 1962 kehrte er nach Trenčín zurück. Er bekam einen Posten in der neugegründeten Musikschule, wo er seinen pädagogischen Neigungen nachging. Stark beeinflusst durch das Gedankengut von J. A. Comenius fokusierte er seine Bestrebungen auf Methodik im Unterricht. Sein letzter Übergang in seinem reichen und bunten Fachleben war zum Kulturhaus in Trenčín, wo er bei kulturellen Aktivitäten organisatorisch tätig war und sich mit Ausbildungsseminaren für Dirigenten und Musikanten befasste.
Karol Pádivý war als Komponist sehr produktiv, das Spektrum seiner künstlerischen Schaffung ist sehr reich und vielfältig. Es spiegelt sich darin sein sensitives Auffassungsvermögen aus allen Perioden seines Lebensweges wider. Er hinterließ den Folgegenerationen mehr als 110 zum Teil umfassenden Kompositionen. Wir finden bei ihm Melodien sowohl aus dem militärischen Milieu, als auch von seinem Aufenthalt in Rumänien (Drei rumänische Tänze Sarba, Hora, Hategana), Phantasien auf Motive der Folklore und Volkstradition, zu denen man zählen kann „Starý náš, Hore Váhom, dole Váhom, Okolo Súče, Sobášne piesne, Sedliacka, Súčanské čardáše“ , ferner aus dem slowakischen Volksmilieu „1. a 2. Slovenský tanec, Kubranské veselie“ etc.
Außer Kompositionen für Unterhaltungsorchester schrieb er zum Beispiel auch Musik zur Soldatenoperette „Erinnerung an Sibirien“, für Blasorchester Variationen auf das Volkslied „Slniečko vychodí“, „Na brezích Oravy“ und andere.
Die meisten Kompositionen wurden aber für Blasorchester gedacht, hier einige davon: „Pochod textiláků, Hrej muziko hrej, Ranní pozdrav, Našej dědině, Mutěnická, Lesu zdar, Lesnická polka, Přijde léto zas, Růženka, Trnavský pochod, Vajnorská polka“, Arrangements von Volksliedern u.a.m. Zum sehr wichtigen Teil seiner Hinterlassenschaft gehören Konzepte und ausgearbeitete, detaillierte Unterlagen für langfristige Ausbildung von Kapellmeistern und Komponisten, die an ihrer Frische und Aktualität auch heute nichts eingebüßt haben.
Karol Pádivý erfreut sich in der Slowakei einer großen Beliebtheit und Anerkennung. Er starb am 25. September 1965 in Trenčín in einem relativ jungen Alter von 57 Jahren. In Trenčín, einer Stadt, die ihm zur zweiten Heimat wurde, wo er den größten Teil seines schöpferischen Lebens verbrachte. Am Trenčíner „Cintorín“ (Friedhof) fand er seine letzte Ruhe.
Der älteste Sohn von Karol Pádivý, Jaroslav, sorgte dafür, dass ein vollständiger Lebenslauf des Vaters in Buchform mit dem Titel „Karol Pádivý v spomienkach a dokumentoch" / „Karol Pádivý in Erinnerungen und Dokumenten“ herausgegeben wurde. Dieses im Jahre 2008 erschienenes Buch enthält sämtliche biographische Details, Erinnerungen von Freunden und Fans, Fotos sowie einschlägige Dokumente, Notenmaterial sowie vollständiges Verzeichnis aller geschaffenen Werke seines Lebens.
-----
*) Beachtenswert finde ich einen Eintrag im Hauptkatalog der wissenschaftlichen Bibliothek in Olmütz, Basis SVK01, Nr. 000875049, wo es heißt: HZ-Personenname: Pádivý, Karol, 1908-1965 und paar Zeilen drunter "Pochod textiláků [hudebnina] / Karel Pádivý". Man kann natürlich nicht ausschließen, dass Pádivý seine Namensänderung vom ursprünglichen tschechischen „Karel“ zum slowakischen „Karol“ im „Amtsweg“ veranlasste. Ich persönlich glaube es aber eher nicht. Die Slowaken haben ihn ganz einfach als ihren „Karol“ ins Herz geschlossen.
