Music unites nations 
"Es hat mein ganzes Leben gedauert, um zu wissen, was ich nicht spielen kann." -- "Nejhezčí pocit zadostiučinění mívám vždy, když lidé mou skladbu upřímně ocení
a zároveň nevědí, že jejím autorem jsem právě já." - Vladislav Suda
Následující pojednání je věnováno jihočeskému skladateli Vladislavu Sudovi, který svou skladatelskou, aranžérskou, ale i aktivní činností jako člen kapely aktivně přispívá k tradici české dechovky. Za příznivce české dechovky zde také mohu poděkovat za skladby, kterými Vladislav Suda přispěl do fondu veřejnosti bezplatně dostupnách skladeb na noty.dechovka.eu
Tento příspěvek měl být původně zveřejněn včas k 54. narozeninám autora, ale smutné okolnosti v soukromí dovolují zveřejnění s nepatrným zpožděním koncem měsíce.
Nikterak mně nevadí, že Vladislav Suda tento měsíc oslavil své - abych tak řekl - "nekulaté" narozeniny. Jeho všestranné aktivní působení v rámci neustálé propagace české dechovky mnoha způsoby si dle mého zaslouží pozornost již teď. Předesílám (abych prostě nezapoměl uvést později), že jeho skladatelská tvorba nese jasný "jihočeský rukopis". Toto uvádím zejména pro ty, kteří se "rádi" oddávají koníčku srovnávání charakterů české a moravské tvorby.
Václav Suda je velmi příjemný, kolegiální člověk s celou řadou pěkných lidských charakterových vlastností. Jeho okolí jej také tak vnímá. Patrně se bude řídit životním krédem: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" (Německý filosof Immanuel Kant to sice vyjádřil ve svém "kategorickém imperativu" jinými slovy, ale na pragmatickém obsahu to nic nemění.).
U potůčku v malé zahrádce, lidová
hudba Vladislav Suda, text lidový
hraje a zpívá dechová hudba Keramička
Vladislav Suda, mnohými i mnou nazývaný Vláďa, se narodil 16. listopadu 1962 v jihočeském, historicky, kulturně a politicky významném městě Tábor. Jeho současná domovina je rodinný domek v malé vesničce Čenkov u Malšic, kousek od Tábora, kde prakticky zde nepřetržitě žije. Původně se svými rodiči, od 23. dubna 1988 tse svou ženou a nyní se svou rodinou.
Hudba byla, již od jeho útlého dětství jaksi vždy nablízku. Jeho děda z matčiny strany, byl činným lidovým hudebníkem. V rodině se zpěvem kultivovala lidová hudba. Tyto okolnosti nezůstaly bez vlivu mladého chlapce na vztah k hudbě. Velmi často to tak bývá. Hudební aktivity jej začaly doprovázet. Během školní docházky spolupůsobil v pěveckém souboru, kde po krátké době - zejména svou obdivuhodnou intonací - začal na sebe upozorňovat. Následovala návštěva Lidové Školy Umění v Táboře. Oblíbil si akordeon, ale z administrativních důvodů mu výuka na tento nástroj nebyla umožněna. Rozhodnout se mohl pro alternativu, klarinet nebo trumpetu. Volba padla na trumpetu a ta jej pak celý životem "dobrodružně" provází. Postupně následovala úspěšná činnost v žákovském orchestru pod vedením pana Karla Vindery.
Velmi zajímavý odstavec života Vladisla Sudy se začíná odvíjet v okamžiku, kdy byl "objeven" dlouholetým kapelníkem dechové hudby "Kosice". Tato kapela hrála ve stylu dneš již ojedinělých, legendárních "Babouků". Repertoáru pro kapelu nebylo nikdy dost a tak vyvstala přirozená otázka nových aranží pro kapelu. Je třeba poznamenat, že v této době bylo skladeb pro kapelu na trhu mimořádně poskrovnu. Vláďa vstupem do kapely reprezentoval svým věkem "novou krev" a tak mu bylo aranžování bez velkých okolků důvěrně "svěřeno". Rozhodnutí bylo velmi odvážné, neboť aranžování bylo pro mladého Vláďu hotovou "španělskou vesnicí". Jak se posléze ukázalo, nemohl zprvu této činnosti přijít "na chuť". Situace se ale začala obracet k lepšímu poté, co Vláďa začal navštěvovat hodiny harmonie a kontrapunktu u pana Jiřího Baborského, dvorního aranžéra posádkové hudby Tábor a tak pronikat do skutečných tajů hudby. Dalším studiem si nakonec aranžérství natolik oblíbil, že se jím od této doby zabývá neustále.
Neříkej
hudba J. Strnad, text J. Králová, aranžmá V. Suda
hraje a zpívá dechová hudba Keramička
 |
| Josef Ištvánek, Vladislav Suda na festivalu v Bechyni 2014-08-22 |
Následovala základní vojenská služba. Vláďa se svými již nabytými hudebními znalostmi úspěšně absolvoval konkurs u Posádkové hudby Tábor. Po služebním přeložení do Klatov si s křídlovkou v baťohu - psala se léta 1981 - 1983 - "odkroutil" tenkrát ještě běžné dva roky vojenské služby. V tomto období mohl nadále nejen plně uplatnit své dosavadní hudební schopnosti, ale především tyto významnou měrou prohloubit a to nejen v oblasti aranžérské, ale také instrumentální.
Počátkem nástupu na vojnu lze i datovat první, možná i nejisté skladatelské pokusy. Jednou se začít musí:-) Po dvouletém intermezzu v podnikové kapele Sezimovo Ústí uzavřel Vladislav Suda 20. dubna 1985 stálé angažmá v prestižní kapele Keramička pod taktovkou Františka Koutenského. V krátké posloupnosti obsadil nejdříve post druhého křídlováka, následně pak křídlováka prvního. V této pozici působil Vláďa v Keramičce až do poloviny roku 1993, Je třeba poznamenat, že se výlučně věnoval trubce. Jeho aranžérské schopnosti nebyly využity z prostého důvodu. Kapela Keramička měla v této době již svého skladatele, aranžéra a tenoristu, kterým nebyl nikdo méně známý než Viliam Béreš. Viliam Béreš svými hudebními schopnostmi pokryl prakticky celou širokou škálu potřeb kapely.
V důsledku velmi závážných zdravotních těžkostí byl Vláďa nucen zanechat původního aktivního muzicírování. Následovala předčasná penze. K další podstatné změně situace došlo v okamžiku, kdy byl Viliam Béreš služebně přemístěn z Tábora do Prahy. Původní rozepisování Bérešových skladeb, které Vláďa ve svém rekonvalescenčním období obstarával, bylo postupně logicky nahrazeny jeho aranžemi a nyní již vlastní skladatelskou tvorbou.
Protože skladeb stále přibívalo, které se hrály a natáčely, vstoupil Vladislav Suda v dubnu 1995 do Ochranného Svazu Autorského (OSA). V současnosti čítá seznam nahlášených vlastních skladeb a aranží lidových písní slušně přes stovku a přes 40 instrumentačních zpracování pro různé kapely na zakázku.
Klokotský kostelíček
hudba, text Josef Koudelka, aranžmá Vladislav Suda
hraje a zpívá dechová hudba Keramička
Po roční rekonvalescenci naléhal team Keramičky, aby se Vláďa vrátil zpět do sestavy také jako hráč. Tak se také stalo a Vláďa obnovil svou činnost v kapele 14. května 1994 ve zdravotně podmíněné, omezené míře jako trumpetista v doprovodné sekci. Jako aranžer, skladatel, aktivní hráč a od roku 2012 v roli manažera působí Vladislav Suda doposud v dechové hudbě Keramička.
Přehledný seznam skladeb a aranží Vladislava Sudy naleznou zájemci na jeho vlastní webové prezentaci.
jihočeská dechová hudba Keramička
Můj kraj milovaný
hudba Vladislav Suda, text Vladimír Salčák
hraje a zpívá dechová hudba Keramička
Milý Vláďo, přeji ti do dalších aktivních let nevysychající studnu hudební imaginace, doprovázené potřebou vhodného ztvárnění.
Ať tvé skladby potěší mnoho lidských srdcí.
"Das schönste Gefühl der Genugtuung habe ich immer dann,
wenn die Leute meine Komposition aufrichtig schätzen und zugleich nicht wissen,
dass ich gerade ihr Autor bin." - Vladislav Suda
Die folgende Abhandlung ist dem südböhmischen Komponisten Vladislav Suda gewidmet, der mit seiner kompositorischen Tätigkeit, als Arrangeur, aber auch als aktives Mitglied der Blaskapelle zur Tradition der böhmischen Blasmusik seinen aktiven Beitrag leistet. Im Namen der Anhänger der böhmischen Blasmusik kann ich an dieser Stelle Vladislav Suda auch für seine Beiträge in den Fundus kostenlos verfügbarer Kompositionen ein Dankeschön zum Ausdruck bringen, die im Rahmen des Projektes noten.dechovka.eu von www.dechovka.eu der Öffentlichkeit zur Verfügung gestellt werden.
Dieser Beitrag sollte ursprünglich zum 54. Geburtstag des Autor veröffentlicht werden, aber traurige Umstände im Privatleben sowie die Weihnachtsfeiertage sein verspätetes Erscheinen erst jetzt ermöglicht haben.
In keiner Weise tangiert es mich, dass Vladislav Suda jetzt seinen - so zu sagen - nicht "runden" Geburtstag feiert. Seine breit gefächerte, vielseitige aktive Wirkung zu Gunsten fortwährender Förderung und Pflege der böhmischen Blasmusik auf unterschiedliche Art und Weise verdient meine Aufmerksamkeit schon jetzt. Ich schicke voraus (damit ich es einfach später nicht übersehe), dass sein Schaffen als Komponist sich durch eine klare südböhmische "Handschrift" auszeichnet. Dies führe insbesondere für jene Fans an, die sich gerne mit dem Hobby beschäftigen, den Charakter der böhmischen mit der mährischen Blasmusik zu vergleichen.
Václav Suda ist ein sehr gemütlicher, kollegialer Mensch mit einer Reihe schöner menschlicher Charaktereigenschaften. Seine Umgebung nimmt ihn auch so wahr. Vermutlich wird er sich vom Lebens-Kredo leiten lassen: "Wie man in den Wald ruft, so kommt das Echo zurück." (Der berühmte deutsche Philosoph aus Königsberg brachte es zwar mit anderen Worten in seinem "Kategorischen Imperativ" zum Ausdruck, an dem pragmatischen Inhalt ändert sich aber nichts.)
Beim Bacherl im kleinen Garten, Volkslied / U potůčku v malé zahrádce, lidová
Musik Vladislav Suda
es spielt und singt Blaskapelle Keramička
Vladislav Suda, von vielen und mir genannt einfach Vláďa, wurde am 16. November 1962 im südböhmischen, historisch, kulturell sowie politisch bedeutender Stadt Tábor geboren. Seine gegenwärtige Heimat ist ein Familienhaus in einem kleinen Dorf Čenkov bei Malšice, unweit von Tábor. Dort lebt er praktisch ohne Unterbrechung, zuerst mit seinen Eltern und ab dem 23. April 1988 mit seiner Ehefrau und nun mit seiner Familie.
Die Musik war schon von seiner frühen Jugend immer greif nah. Sein Opa mütterlicherseits war ein praktizierender Volksmusikant. In der Familie wurde durch Gesang die Volksmusik aktiv kultiviert. (Bem. für den deutschsprachigen Leser: Es gehörte und zum Teil immer noch gehört zu einer sehr verbreiteten Erscheinung in Böhmen, Mähren und der Slowakei, dass Volksmusik durch Gesang in der Familie traditionell kultiviert wurde und wird.) Dieser Umstand blieb nicht ohne Auswirkung auf den jungen Knaben und sein Bezug zur Musik. Wie gesagt, oft ist es so.
Musikalische Aktivitäten begangen ihn zu begleiten. Während seiner Pflichtschule wirkte er im Gesangschor mit, wo er nach kurzer Zeit - insbesondere durch seine beachtenswerte Intonation - auf sich Aufmerksamkeit lenkte. Es folgte der Besuch der Volkskunstschule in Tábor. Er gewann einen besonderen Bezug zum Akkordeon, aber aus administrativen Gründen wurde ihm die Lehre auf dieses Instrument nicht ermöglicht. Die Alternativwahl fiel auf die Trompete und diese begleitete ihn und begleitet weiterhin - "abenteuerlich", wie er sagen würde - bis heute. Schrittweise und begleitend folgte eine erfolgreiche Mitwirkung im Schulorchester unter der Leitung von Karel Vindera.
Ein sehr interessanter Lebensabschnitt von Vladislav Suda beginnt sich im Augenblick anzubahnen, als er durch den langjährigen Kapellmeister der Blasmusik "Kosice" entdeckt wurde. Diese Blaskapelle spielte i Charakter der heute schon einmaligen, legendären Blaskapelle Babouci, (dh. die "ursprüngliche" böhmische Blasmusik in der Originalbesetzung.) Das Repertoire für die Blaskapelle war immer eine Mangelware und so drang die natürliche Frage nach der Schaffung neuer Arrangements für die Blaskapelle in den Vordergrund. Man muss hier anmerken, dass es für diese Blaskapelle, zu dieser Zeit, am "Markt" (sofern man vom Markt überhaupt sprechen kann), kaum Kompositionen gab. Mit dem Eintritt von Vláďa in die Blaskapelle trat folgendes ein: Da er mit seinem Alter - so zu sagen - das "junge, frische Blut" mitbrachte, wurde ihm, ohne viel hin und her, die Rolle eine Arrangeur ganz einfach vertrauensvoll zugedacht. Nach dem Motto: "Tu was du kannst". Die Entscheidung der älteren Mitglieder der Blaskapelle war sehr mutig, denn die Tätigkeit des Arrangierens für den jungen Neuankömmling war zur Gänze ein "spanisches Dorf". Wie sich im Laufe der Zeit abzeichnete, konnte er am Anfang dieser Tätigkeit irgendwie überhaupt nicht auf den "Geschmack" kommen.
Die Lage begann sich aber langsam zum Besseren zu wenden, ale Vláďa begann Unterrichtsstunden in Harmonie und Kontrapunkt bei Jiří Baborský zu besuchen, den damaligen Hofarrangeur der bekannten Garnison-Musik Tábor und damit in die wirklichen Geheimnisse der Musik vorzudringen. Durch ein weiteres Studium gewann Vláďa letztendlich einen so engen Bezug und Liebe, dass er sich mit diesem "Métier" bis heute mit Begeisterung beschäftigt.
Sag's nicht / Neříkej
Musik J. Strnad, Text J. Králová, Arr. Vladislav Suda
es spielt und singt Blaskapelle Keramička
|
| Josef Ištvánek, Vladislav Suda am Festival in Bechyně 2014-08-22 |
Es folgte der Präsenzdienst. Vláďa mit seinen bereits erworbenen Musik-Kenntnissen absolvierte mit Erfolg am Wettbewerb, um in die Garnison-Musik Tábor aufgenommen zu werden. Nach der dienstlichen Verlegung zur Einheit in Klatovy, mit Flügelhorn im Rucksack - man schreibt die Jahre 981 - 1983 - hatte er, damals noch übliche 2 Jahre "abzuwürgen" gehabt. In diesem Zeitraum konnte er nicht nur seine bisherigen musikalischen Fähigkeiten gut einsetzen, sondern diese im beachtlichen Umfang vertiefen und zwar sowohl im Bereich der Arrangements, sondern auch als Instrumentalist.
Zu Beginn seines Präsenzdienst-Antrittes kann man auch sein ersten Versuche als Komponist datieren. Man muss einmal beginnen:-) Nach einem langen Intermezzo in der Betriebskapelle im Ort Sezimovo Ústí schloss Vladislav Suda am 20. April 1985 einen Vertrag mit der angesehenen Blaskapelle Keramička ab, die vom Kapellmeister František Koutenský geleitet wurde.
In kurzer Aufeinanderfolge besetzte er zuerst den Posten des 2. Flügelhorns, dann des 1. Flügelhorns. An diesem Posten wirkte Vláďa in der Blaskapelle Keramička bis zur zweiten Hälfte des Jahres 1993. Hier sein angemerkt, dass er sich ausschließlich der Trompete als Spieler gewidmet hatte. Seine Fähigkeiten als Arrangeur wurden aus einem einfachen Grund nicht in Anspruch genommen. Die Blaskapelle hatte in dieser Zeit ihren eigenen Komponisten, Arrangeur und Tenor-Spieler, der kein Unbekannter war. Es war Viliam Béreš. Dieser deckte mit seinen breitgefächerten Fähigkeiten praktisch das ganze Spektrum der auftretenden Bedürfnisse der Blaskapelle.
In Folge ernsthafter gesundheitlicher Probleme war Vláďa gezwungen, seine Aktiver Tätigkeit als Musikant aufzugeben. Es folgte vorzeitige Pensionierung. Zu einer weiteren signifikanten Änderung kam es in dem Augenblick, als Viliam Béreš dienstlich nach Prag verlegt wurde. Die ursprüngliche Aufbereitung von Beneš-Kompositionen für die Blaskapelle, die von Vláďa, nebenbei, besorgt wurden,
wurden dann schrittweise und logisch durch seine Arrangements und seine Kompositionen ersetzt.
Der Umfang von seinen Kompositionen nahm zu, die gespielt und auf Tonträger aufgenommen wurden. Dies veranlasste Vladislav Suda, dem Schutzverband der Autoren im April 1995 beizutreten (OSA, Ochranný Svaz Autorů). In der Gegenwart hat Vláďa bei OSA mehr als 100 Kompositionen gemeldet sowie etwa 40 Instrumentalbearbeitungen im Auftrag für unterschiedliche Blaskapellen.
Kircherl von Klokot / Klokotský kostelíček
Musik, Text Josef Koudelka, Arr. Vladislav Suda
es spielt und singt Keramička
Nach der ein Jahr dauernden Rekonvaleszenz drängte das Team von Keramička auf Vláďa, als Spieler zurück zu kehren. So geschah es auch und Vláďa hatte seine aktive Tätigkeit zum 14. Mai 1994 wieder aufgenommen. Aus gesundheitlichen Gründen aber in einer eingeschränkten Form als Trompeter in der Begleitsektion. Als Multitalent, Arrangeur, Komponist und aktiver Spieler und seit 2012 als Manager der Blaskapelle wirkt Vladislav Suda in der Blaskapelle Keramička bis zum heutigen Tag.
Ein übersichtliches Verzeichnis von Kompositionen und Arrangements von Vladislav Suda finden Interessenten auf seiner eigenen WEB-Präsenz.
südböhmische Blaskapelle Keramička
Meine geliebte Region / Můj kraj milovaný
MusikVladislav Suda, Text Vladimír Salčák
es spielt und singt Blaskapelle Keramička
Lieber Vláďa, ich wünsche dir für die weiteren aktiven Jahre einen nie austrocknenden Brunnen musikalischer Inspiration, begleitet von deinem innigen Wunsch, jenen stets eine geeignere Gestalt zu geben.
Mögen deine Kompositionen noch viele Menschenherzen erfreuen.
