Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
 
-------- Vlajky --------
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music unites nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker
 

Pamětník Jožulka Uher / Zeitzeuge Jožulka Uher

" Krásná píseň je to dobré v člověkovi, dobrý člověk je to krásné v písni! "
"Schönes Lied ist das Gute im Menschen, guter Mensch ist das Schöne im Lied!"
Jožulka Uher

- CZ -

Jožulka Uher
Zudro

Básník, prozaik, publicista,
znalec folklorního dění,
morální instance
na jihu Podluží

Jožulka Uher, jak je všemi nazýván, se narodil 1. března 1933 v Lanžhotě v rodině zaměstnance u vlakových pošt, zpěváka, houslisty a folkloristy Josefa Uhra-Uhříka. Rozka Horáková-Uhrová byla jeho teta, známá jako lidová zpěvačka a významná skladatelka tzvn. písní "svícových", které zpívají spoluvrstevnice nevěstě v předvečer vdavek. 


Jeho životní osud byl však poznamenán na sklonku 2. Světové války výbuchem granátu, při kterém stratil zápěstí pravé ruky a palec na levé. Po rehabilitační fázi započal navštěvovat gymnázium v Břeclavi. Během studia se také věnoval s velkým úspěchem sportovní činnosti. Dokončení studia mu ale nebylo dopřáno kvůli těžké tuberkuloze.  Po několikaleté léčbě se Jožulka zařazuje do normálního pracovního procesu, který v roce 1958 končí částečným invalidním důchodem. O deset let později se ovšem podruhé zařazuje do plného  pracovního procesu, v kterém setrvává až do svého důchodu.

V tej starej forotě


hudba J. Janota, J. Uher,
upravil Jaroslav Janota,
text Jožulka Uher
es spielt
Blaskapelle Sivická
S literární obšírnou tvorbou započal Jožulka během své plicní léčby v sanatoriu. Jeho spektrum tvorby je velmi široké a rozmanité. Patří k ní publicistika, proza, básně, písničky s lidovými náměty, ke kerým si zaznamenával na magnetofonové pásky i vlastní melodie, přehrávané jednou rukou na věnovaném harmoniu. Mnohé jeho písničky byly pak aranžovány a zaznamenány do notové osnovy. Tvoří nyní nedílnou součást repertoáru mnoha dechových kapel doma ale i v zahraničí.

Jožulka rovněž obohacoval mnohá periodika svými velmi citlivými a originálními vjemy, které se mu vždy podařilo zaznamenat ve vhodné literární formě. Zveřejňoval své reflexe a dojmy v Malovaném kraji, Slovácké dechovce, regionálních novinách a časopisech či v Lanžhotském zpravodaji. V Jožulkově tvorbě nalézá pozorný čtenář neafektovaný pohled na svět člověka, který si všímá přírody, lidských citů, vztahů, souvislostí a dovede vše odlít do vkusné, harmonující  stilistické formy. Tato reflektuje krásné lidské vlastnosti, znalost světlých i stinných stránek života a z které pramení dobro a naděje. Jeho verše nikdy nelze číst ryche a už vůbec ne zběžně. Obsahují vždy velkou dávku metafyziky, nutí k zamyšlení.

Od Jožulky máme ale také dochovány bližší informace o legendách podlužáckého dechovkového dění jako o Františkovi Juráčkovi či Metoději Prajkovi a mnoha jiných osobnostech. Ač se Jožulka nepovažuje přímo za kronikáře, je si sám vědom důležitosti historického záznamu. Dokazují to i mnohá velmi zajímavá detailní sdělení v Lanžhotském zpravodaji. Dovídáme se zde nyní kupříkladu definitivně, kdo byl ten "neznámý", který ještě za života Fanoše Mikuleckého připsal třetí sloku k jeho velmi populární lidové písni "Vínečko bílé".  Tato se dostala hluboce do podvědomí širokých vrstev obyvatelstva, že byla považována za součást jeho tvorby. Mikuleckého to vůbec "netěšilo". Fanoš a Rozka byli velcí přátelé. Jožulkovi se k tomu "připsání" přiznala Rozka Horáková-Uhrová, které na její přání slíbil, že se o tom nikdo nedoví dokud Fanoš a ona budou sdílet radosti a strasti života pozemského.

Za svou značnou nekompromisnost vůči pravdě, kterou neskrýval i v zahraničních zveřejněních, byl trnem v oku etablované nomenklatuře v době komunistické nadvlády. Byl za to i soudně stíhán (rehabilitován až v roce 1992). Jožulkova široká hudební tvorba obsahuje více než 400 různých skladeb písňového, tanečního i šansonového charakteru, nepočítaje práce rozpracované "v šuplíku". K těm nejznámějším patří Zpívali mužáci pod kaštanem, V tej starej forotě, Nalomená halůzečka, pochod Asenta, Vínko červené, Stoji hruška v poli, Lanžhotčan aj.

Jožulka Uher žije ve své milované obci Lanžhot, kde se prostřednictvím Lanžhotského zpravodaje i nadále publicisticky zůčastňuje veškerého dění v obci. Kromě jeho doprovodných, literárně zpracovaných skic, harmonizujících s kalendářem dění v obci nelení případně zvednout i onen symbolický ukazováček, narazí-li na jakýkoliv projev nelidskosti, ať již ve formě xenofobie či jiného zla.

Vinohradem putnu hroznů


hudba, text Jožulka Uher, Arr. Antonín Orság, Jožulka Uher
Blaskapelle Lácaranka

Žudro

Distinct vocalists

p24.jpg