Bohumír Kameník: Bohem obdařený křídlovák slaví 60-tiny / Bohumír Kameník: Gottbegnadeter Flügelhornist feiert seinen 60. Geburtstag
- Details
- Category: Interpreters
- Created: Thursday, 18 December 2014 22:31
- Last Updated: Tuesday, 15 November 2022 18:11
- Written by Antonín
- Hits: 7838
- CZ -
![]() Bohumír a Jaroslava Kameníkovi (click to enlarge) |
Je mnoho muzikantů, kteří naprosto obdivuhodně ovládají své nástroje. Přesvědčujeme se o tom dost často na festivalech a podobných příležitostech. Melodie nástrojů na nás působí blaze, dotýkají se vnitra. Naproti tomu ovšem existuje daleko méně muzikantů, jejiž nástroje nevydávají jen libé tóny, ale zpívají. Zpívají a vyjadřují city, pocity a děje, které se v nitru hráče odehrávají. Jdou přímo "pod kůži". Jsou to okamžiky, kdy hudba odkrývá své nejhlubší niterné kouzlo.
K takovým muzikantům řadím Bohumíra Kameníka, který v kruhu svých nejbližších a nejvěrnějších oslavil o víkendu 13. prosice 2014, první část svých 60-tin. Proč první část? Protože druhá část oslavy narozenin, přístupná široké veřejnosti, se bude konat v Kulturním domě na Valech v Hodoníně
dne 29. ledna 2015, začátek v 18:00 hodin.
(rezervace Hodonín +420 518 309 411, 8:00 - 16:00)
Vida, nyní se konečně nabízí příležitost, abych se Bohumírovi mohl podrobněji věnovat.
Než se ale pokusím o orientační skicu jeho bohatého hudebního života, navodím malou historkou.
Bylo to někdy v půli minulého desetiletí, kdy jsem navštívil festival "Pod Slováckým vinohradem" v Dubňanech. Stál jsem s fotoaparátem v blízkosti podia, kolem pobíhali muzikanti a já zaslechl: "Dal bych si ještě kafe". Protože dotyčný muzikant byl v mé těsné blízkosti, tak jsem se otočil k němu s poznámkou, že mu to kafe donesu, ať klidně pokrařuje v přípravě na vystoupení. Nevěděl jsem o koho se jedná, také to pro mě nebylo důležité. Kafe jsem mu donesl na podium a až během vystoupení jsem zvěděl, kdo to byl. Byl to Bohouš Kameník. Tak to bylo naše "první" setkání:-)
2013-06-29: Dobřínský dechfest 2013 - Fialenka, Kameníkovi muzikanti, Lácaranka, Jižani
Dechová hudba Kameníkovi Muzikanti na viii. Dobřínském dechfestu 29. června 2013
Bohumír Kameník se narodil 13. prosince 1954 v Pávově, malé obci v oblasti severního předměstí Jihlavy. Je tedy rodákem z půvabné Vysočiny. Z mého pohledu je vždy nejen zajímavé, ale také pro jiné i mnohdá poučné, jak byl vývoj vyrůstajícího chlapece, pozdějšího muzikanta, okolnostmi ovlivněn natolik, že pak zasvětil svůj život muzice. V případě Bohouše se jedná víceméně o klasický případ, kdy přísloví "Jablko nepadá daleko od stromu" situaci nejlépe popisuje. Tatínek muzikant měl jistě radost z toho, když viděl, že i děti tíhnou k hudbě (Bohouš má bratra, který se také věnuje hudbě). Brával kluky na vystoupení sebou, kde později také hráli. V jeho pžítomnosti nebylo radno dělat chyby:-) Z muzikantské činnosti v dětství vyrostla motivace, doprovázená vášní. Jakmile pak člověk ví co chce, překážky nehrají podstatnou roli. Vím to z vlastního života.
Tím byla předznamenána i další životní cesta Bohumíra Kameníka. Fundované teoreticko-praktické znalosti získal absolvováním brněnské konzervatoře v letech 1970 až 1977, po kterých následovaly 4 roky na Janáčkově akademii múzických umění, rovnež v Brně. Během studií si ověřoval svůj um doprovodnou činností ve Státní filharmonií Brno a také v renomované Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně. Následovala vojenská služba, která bez všudypřítomné křídlovky nebyla myslitelná ani pro Bohouše, ani pro obranný systém. A tak následovala hudební činnost ve "Vojenském umeleckém súboru Bratislava", rovněž jedno z důležitých líhní mnoha civilních muzikantů.
Počátkem 90-tých let bylo po získaných zkušenostech v kapele Jana Slabáka a Mistříňanky na čase založit vlastní kapelu. Tak se zrodili Kameníkovi Muzikanti, kteří do souřasnosti, jak tomu tak bývá, prošli mnohotvárnými změnami a omlazováním. O několik let později začíná dlouholetá, velmi plodná spolupráce s Túfarankou, v které se Bohumír Kameník v pozici uměleckého vedoucího výrazně podílel na formaci profilu a charakteru této stále populární dechové skupiny. Po ukončení spolupráce s Túfarankou během roku 2006 opět zintenzivnil svou pedagogickou činnost na ZUŠ v Brně. Během roku 2007 by požádán Dubňankou o převzetí funkce uměleckého vedoucího a během posledních let, jak se jeví, započal s věnováním zvýšené hudební péče o své Kameníkovy Muzikanty. Své mimořádné hudební zkušenosti uplatňuje také jako vítaný konzulent a poradce v oddělení vývoje nových a vylepšení stávajících křídlovek firmy Lídl Brno, producenta a exportéra širší palety žesťových nástrojů.
Bohouš, ale i jeho paní pocítují občas potřebu, vytvořit novou skladbu. Jsou to především skladby, které obsahují reflexe na tradiční moravské děje, motivy, souvislosti. Středem pozornosti je zpravidla téma nadčasové: Láska. Nuž, jak také jinak. Láska je červená nit, kterou jsou protkány všechny moravské písničky, které se u tamního obyvatelstva těší zejména velké oblibě.
Tím byla předznamenána i další životní cesta Bohumíra Kameníka. Fundované teoreticko-praktické znalosti získal absolvováním brněnské konzervatoře v letech 1970 až 1977, po kterých následovaly 4 roky na Janáčkově akademii múzických umění, rovnež v Brně. Během studií si ověřoval svůj um doprovodnou činností ve Státní filharmonií Brno a také v renomované Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně. Následovala vojenská služba, která bez všudypřítomné křídlovky nebyla myslitelná ani pro Bohouše, ani pro obranný systém. A tak následovala hudební činnost ve "Vojenském umeleckém súboru Bratislava", rovněž jedno z důležitých líhní mnoha civilních muzikantů.
Počátkem 90-tých let bylo po získaných zkušenostech v kapele Jana Slabáka a Mistříňanky na čase založit vlastní kapelu. Tak se zrodili Kameníkovi Muzikanti, kteří do souřasnosti, jak tomu tak bývá, prošli mnohotvárnými změnami a omlazováním. O několik let později začíná dlouholetá, velmi plodná spolupráce s Túfarankou, v které se Bohumír Kameník v pozici uměleckého vedoucího výrazně podílel na formaci profilu a charakteru této stále populární dechové skupiny. Po ukončení spolupráce s Túfarankou během roku 2006 opět zintenzivnil svou pedagogickou činnost na ZUŠ v Brně. Během roku 2007 by požádán Dubňankou o převzetí funkce uměleckého vedoucího a během posledních let, jak se jeví, započal s věnováním zvýšené hudební péče o své Kameníkovy Muzikanty. Své mimořádné hudební zkušenosti uplatňuje také jako vítaný konzulent a poradce v oddělení vývoje nových a vylepšení stávajících křídlovek firmy Lídl Brno, producenta a exportéra širší palety žesťových nástrojů.
Bohouš, ale i jeho paní pocítují občas potřebu, vytvořit novou skladbu. Jsou to především skladby, které obsahují reflexe na tradiční moravské děje, motivy, souvislosti. Středem pozornosti je zpravidla téma nadčasové: Láska. Nuž, jak také jinak. Láska je červená nit, kterou jsou protkány všechny moravské písničky, které se u tamního obyvatelstva těší zejména velké oblibě.
(click to enlarge)
Bohouši, upřímnou gratulaci k 60-tinám.