Music unites nations 
"Ende der Welt kommt dann, wenn Leute aufhören, zu singen." -- Albert EinsteinCZECH
GERMAN
* 4. 11. 1895 Davle u Prahy
† 3. 12. 1968 Davle u Prahy
Nejhezčí koutek
(komp. 1923)
"... nejhezčí koutek na světě znám,
tam chci býti s tebou docela sám,
tam chci tě míti jen pro sebe,
budeme žít svojí lásce,
ty pro mě, já pro tebe ..."
Se svými hudebními znalostmi a schopnostmi narukoval k vojsku jako hudebník. Válečné události tehdejší doby ale vedly k tomu, že v roce 1917 byl hudební útvar rozpuštěn. Borovička s ostatními byl přemístěn jako řadový voják na frontu u Terstu. Tam přišel Borovička během soubojů o pravou nohu. První světová válka poznamenala jeho životní osud. Jako mladý válečný invalida se vrátil do milované Davle.
Začal se naplno věnovat hudbě, která mu nyní skýtala smysl života. Stará, trvající láska k lidové hudbě a nezlomený životní optimizmus otevíraly Borovičkovi nové uspokojivé pole působnosti. V Davli posléze založil orchestr Vltavan, kterému stál v čele jako kapelník celých 40 let. Začal se také věnovat skladatelské činnosti a hudebnímu vyučování, zejména s myšlenkou doplňování řad v založeném orchestru. Ve vlastním životopisu uvádí, že napsal kolem 60ti skladeb. To ale "zamlčel" řadu skladeb, které byly nalezeny v jeho pozůstalosti (dalších asi 40 skladeb). Hudební nakladatelství Antonína Borovičky má v úmyslu postupně i tyto skladby zpřístupnit veřejnosti.
Antonín Borovička žil ve štastném manželství, z kterého vzešly dva potomci. Pocházel z chudých poměrů. Celý život zůstal milým a skromným člověkem, který rád pomohl kde mohl. Mezi muzikanty byl všude oblíben.
V jeho tvorbě se manifestuje nápaditost, originalita, hudební kouzlo. Borovičkovy skladby získaly svou melodičností mnoho příznivců dechovky po celé střední Evropě.
* 4. 11. 1895 Davle u Prahy
† 3. 12. 1968 Davle u Prahy
Nejhezčí koutek / Schönstes Eck
("Löffelpolka")
(komp. 1923)
"... ich kenn´ der Welt schönstes Eck,
wo ich mich mit dir alleine versteck´,
dort haben will ich dich, zur Gänze,
für unsere Liebe zu leben, ohne Grenze,
du für mich, ich für dich."
Mit seinen musikalischen Kenntnissen und Fähigkeiten rückte er beim Militär als Musiker ein. Kriegsereignisse jener Zeit führten aber dazu, dass im Jahre 1917 die Musikformation aufgelöst wurde. Borovička wurde mit allen anderen als gewöhnlicher Soldat zum Kampfregiment abkommandiert und an die Front bei Triest verlegt. Dort verlor er bei Kriegsgefechten sein rechtes Bein. Der Erste Weltkrieg bestimmte sein Lebensschicksal. Als junger Kriegsinvalide kehrte er zurück in seinen geliebten Geburtsort.
Er wandte sich voll der Musik zu, die ihm nun den Lebenssinn spendete. Die alte, anhaltende Liebe zur Volksmusik sowie ungebrochener Lebensoptimismus boten ihm ein neues, befriedigendes Betätigungsfeld. In Davle gründete er kurz nach seiner Rückkehr die Blaskapelle Vltavan, die er als Kapellmeister ganze 40 Jahre leitete. Er begann sich auf die Kompositionstätigkeit zu konzentrieren sowie der musikalischen Nachwuchserziehung, insbesondere mit dem Hintergedanken, genügend Musiker für eigene Blaskapelle zu haben. In seinem eigenen Lebenslauf führt er an, um die 60 Kompositionen verfasst zu haben. Dabei "verschwieg" er eine Reihe von Werken, die in seinem Nachlass gefunden wurden (weitere etwa 40 Stücke). Der Musikverlag von Antonín Borovička hegt die Absicht, auch diese Kompositionen im Laufe der Zeit der Öffentlichkeit zugänglich zu machen.
Antonín Borovička führte eine glückliche Ehe, aus der zwei Nachkommen stammen. Er stammte aus armen Verhältnissen. Sein ganzes Leben blieb er ein liebenswürdiger, hilfsbereiter und bescheidener Mensch. Unter Musikanten wurde er überall gerne gesehen.
In seinen Werken manifestieren sich das Einfallreichtum, die Originalität, musikalischer Zauber. Kompositionen von Antonín Borovička gewannen durch ihren Melodie-Charakter viele Anhänger der böhmischen Blasmusik in ganz Mitteleuropa.
