Music unites nations 
"
CZECH
GERMAN
Po půlnoci jsem se vrátil - cestou domů doprovázen velmi silným deštěm - z 1. festivalu dechových hudeb Zbořilovy Milotice, který se konal dne 19. června v levém křídle Milotického zámku za účasti kapel Miločanka, Jižani, Drietomanka a hostující Mistříňanky. Fotografie budou k dispozici během pondělního odpoledne. Také v krátkosti mé dojmy shrnu později. Z mé perspektivy se festival velmi vydařil.
Založení tohoto festivalu souvisí s mimořádnými zásluhami pana Zbořila, rodáka z Milotic, který věnoval svůj život péči a propagaci dechové hudby a aktivně se přičinil o výchovu hudebního dorostu, ke kterému patřili i kluci Pavlušovi. Založení festivalu je akt poděkování ze strany Pavlušů za jeich životní hudební směrování a vztah k žitým tradicím. Proto je zakladatelem a hostitelem festivalu dechová hudba Mistříňanka, kterou bychom dnes bez zmíněného vývoje patrně neměli.
Foto vpravo: Kluci Pavlušovi, Antonín a František, odchovanci pana Zbořila
Zde několik mých dojmů z festivalu. Do Milotic jsem přijel úmyslně o něco dříve, asi půl hodky před festivalem, začínajícím v 16 hodin. Byl jsem ale značně překvapen neočekávaným počtem aut, která zaplnila nejen zámecké parkoviště, ale i velikánský kus přilehlé louky. Aha, o návštěvníky nebude nouze, blesklo mně hlavou. A taky že ano. Mistříňanka očekávala sice slušnou návštěvnost, dechových fandů přišlo ale značně více, než se odhadovalo.
S odstupem největší festivalový přínos "zajistil" Antonín Pavluš, když v rozhovoru se mnou tvrdil, že "udajně" pršet nebude, ač tomu vše nasvědčovalo. Myslel jsem si, nuž domácí, bude znát a vědět. Festival se konal v levém zámeckém křídle a to "pod širým nebem", což je vždy značné riziko, rozhodující zpravidla o úspěchu / neúspěchu takového festivalového "podujatia", jak by řekli naši slovenští sousedi. Antonín měl pravdu, pršet začalo až poté, co bylo prostranství zcela vyklizeno aá do poslední lavičky. Při mém odjezdu začalo slušně pršet a než jsem dorazil ke státní hranici, lilo pak neuvěřitelně o závod celou cestu až domů.
Festival byl pro mě vítanou příležitostí setkat se s celou řadou přátel "stejné krevní skupiny" a zvědět kdejaký detail z osobního života muzikantů, změn v obsazení kapel, což je vždy zajímavé dostat z první ruky. Naskytla se také možnost osobně poznat přítomného Josefa Dofka, dle mého mínění jednoho z předních současných textařů, kterému jsem již nejméne dva roky "vyhrožoval" návštěvou v jeho domicilu:-) Jak rychle čas běží jsem si opět uvědomil, když mě syn Jara Múdreho, kapelníka Drietomanky, "přesvědčoval", "že už ma seděm liet". Naposledy jsem jej viděl spícího v kočárku během mé návštěvy Drietomského festivalu dychových hudieb. Radost jsem rovněž měl se setkání s Pavlem Jechem, který "on fly" nyní zastupuje - zpěvem i moderací - svého zaneprázdněného bratra Luboše u dechové hudby Jižani. Jen mimochodem jsem si uvědomil jednu zásadní věc: Čím stabilnější obsazení, tím dlouhodobě stabilnější výkony kapel. Zde se ale jedná jistě o nejtvrdší očíšek, s kterým mají kapely zpravidla co do činění. S ohledem na ozvučení by se dalo do budoucna patrně ledacos zlepšit (koncentrace, pozornost).
Osobně jsem z festivalu odjížděl s velmi dobrým pocitem, neboť mě Mistříňanka nikdy nezklamala. Poděkování Františku Pavlušovi za osobní pozvání a volný vstup.
Viz. také Jubileum / Jubiläum - Růženka Dobešová 70
Fotky z festivalu se nachází ve fotoalbu.
Videoáznam kapel Miločanka, Jižani, Drietomanka a Mistříňanka se nachází ve videoalbu.
Založení tohoto festivalu souvisí s mimořádnými zásluhami pana Zbořila, rodáka z Milotic, který věnoval svůj život péči a propagaci dechové hudby a aktivně se přičinil o výchovu hudebního dorostu, ke kterému patřili i kluci Pavlušovi. Založení festivalu je akt poděkování ze strany Pavlušů za jeich životní hudební směrování a vztah k žitým tradicím. Proto je zakladatelem a hostitelem festivalu dechová hudba Mistříňanka, kterou bychom dnes bez zmíněného vývoje patrně neměli.Foto vpravo: Kluci Pavlušovi, Antonín a František, odchovanci pana Zbořila
Zde několik mých dojmů z festivalu. Do Milotic jsem přijel úmyslně o něco dříve, asi půl hodky před festivalem, začínajícím v 16 hodin. Byl jsem ale značně překvapen neočekávaným počtem aut, která zaplnila nejen zámecké parkoviště, ale i velikánský kus přilehlé louky. Aha, o návštěvníky nebude nouze, blesklo mně hlavou. A taky že ano. Mistříňanka očekávala sice slušnou návštěvnost, dechových fandů přišlo ale značně více, než se odhadovalo.
S odstupem největší festivalový přínos "zajistil" Antonín Pavluš, když v rozhovoru se mnou tvrdil, že "udajně" pršet nebude, ač tomu vše nasvědčovalo. Myslel jsem si, nuž domácí, bude znát a vědět. Festival se konal v levém zámeckém křídle a to "pod širým nebem", což je vždy značné riziko, rozhodující zpravidla o úspěchu / neúspěchu takového festivalového "podujatia", jak by řekli naši slovenští sousedi. Antonín měl pravdu, pršet začalo až poté, co bylo prostranství zcela vyklizeno aá do poslední lavičky. Při mém odjezdu začalo slušně pršet a než jsem dorazil ke státní hranici, lilo pak neuvěřitelně o závod celou cestu až domů.
Festival byl pro mě vítanou příležitostí setkat se s celou řadou přátel "stejné krevní skupiny" a zvědět kdejaký detail z osobního života muzikantů, změn v obsazení kapel, což je vždy zajímavé dostat z první ruky. Naskytla se také možnost osobně poznat přítomného Josefa Dofka, dle mého mínění jednoho z předních současných textařů, kterému jsem již nejméne dva roky "vyhrožoval" návštěvou v jeho domicilu:-) Jak rychle čas běží jsem si opět uvědomil, když mě syn Jara Múdreho, kapelníka Drietomanky, "přesvědčoval", "že už ma seděm liet". Naposledy jsem jej viděl spícího v kočárku během mé návštěvy Drietomského festivalu dychových hudieb. Radost jsem rovněž měl se setkání s Pavlem Jechem, který "on fly" nyní zastupuje - zpěvem i moderací - svého zaneprázdněného bratra Luboše u dechové hudby Jižani. Jen mimochodem jsem si uvědomil jednu zásadní věc: Čím stabilnější obsazení, tím dlouhodobě stabilnější výkony kapel. Zde se ale jedná jistě o nejtvrdší očíšek, s kterým mají kapely zpravidla co do činění. S ohledem na ozvučení by se dalo do budoucna patrně ledacos zlepšit (koncentrace, pozornost).
Osobně jsem z festivalu odjížděl s velmi dobrým pocitem, neboť mě Mistříňanka nikdy nezklamala. Poděkování Františku Pavlušovi za osobní pozvání a volný vstup.
Viz. také Jubileum / Jubiläum - Růženka Dobešová 70
Nach Mitternacht war ich wieder zu Hause - unterwegs begleitet vom sehr starken Regen - vom 1. Blasmusikfestival Zbořilovy Milotice, das am 19. Juni 2016 im linken Flügel des Schlosses von Milotice stattfand. Am Festival nahmen die Blaskapellen die örtliche Miločanka, Jižani, Drietomanka sowie der Gastgeber des Festivals Mistříňanka teil. Die Fotos werden im Laufe des Montag-Nachmittages online. Meine Eindrücke vom Festival kommen kurz danach. Aus meiner Perspektive, alles in allem, ist das Blasmusikfestival sehr gelungen.
Die Gründung dieses Festivals hängt eng mit besonderen Verdiensten des Herrn Zbořil, gebürtigem Miloticer zusammen, der sein ganzes Leben der Pflege und Förderung der Blasmusik im Ort widmete. Insbesondere legte er Wert auf die musikalische Förderung der jungen Leute, zu denen damals auch die Buben Pavluš gehörten.
Die Festivalgründung zu Ehren des Herrn Zbořil ist gedacht als ein Ausdruck des Dankeschön seitens der Brüder Pavluš für die musikalische Lebensorientierung sowie ein besonderer Bezug zu lebenden musikalischen Traditionen. Der Gründer dieses Festivals ist daher die Blaskapelle Mistříňanka, die wir ohne die tatkräftigen Erziehungsaktivitäten des Herrn Zbořil mit größter Wahrscheinlichkeit kaum hätten.
Foto rechts: Pavluš-"Buben", Antonín und František, Zöglinge ihres musikalischen Vaters des Herrn Zbořil
Welche Stimmung begleitete das Festival? Hier einige meine Eindrücke. Diesmal machte ich mich früher "auf die Socken", um in Milotice mit einem gewißen zeitlichen Vorsprung von etwa einer halben Stunden vorm Festival anzukommen. Der Festivalbeginn war für 16:00 Uhr angekündigt. Ich war aber durch die Anzahl angekommener Gäste recht überrascht, die auch mit PKW's angekommen sind. Der relativ geräumige Parkplatz vorm Schloss sowie die angrenzende Wiese waren ziemlich voll. Aha, dachte ich mir, wer weiß, ob mit diesem Andrang gerechnet wurde. Es wurde nicht gerechnet, wie ich dann kurz darauf von Antonín Pavluš erfuhr. Daher mussten hektisch noch vor Beginn vom benachbarten Ort eine größere Menge von Sitzbänken organisiert werden.
Den größten Festivalbeitrag "sicherte" Antonín selbst, als er im Gespräch mit mir - entgegen meinen Befürchtungen - die Meinung vertrat und behauptete, dass es nicht regnen wird. Für mich deutete alles darauf hin. Nun, ein Einheimischer wird wohl "wissen", blitzte mir durch den Kopf. Das Festival fand im linken Schlossflügel und zwar unter "blankem Himmel" statt, was natürlich immer ein beachtliches Risiko in sich birgt. In einer solchen Situation ist das Wetter bekanntlich für den Erfolg oder gänzlichen Misserfolg eines derartigen Unternehmens entscheidend. Antonín hatte recht behalten, ein heftiger Regen setzte erst dann, als die Örtlichkeit bis zur letzten Bank komplett frei geworden ist. Bei meiner Abfahrt regnete es bereits anständig und noch vor der Staatsgrenze setzte eine verrückte Dusche ein, die mich den ganzen Weg bis nach Hause ohne Ablass begleitete.
Das Festival war für mich eine willkommene Gelegenheit mit einer Reihe von Freunden "gleicher Blutgruppe" zusammen zu kommen. Dabei waren manche Details aus dem privaten Leben der Musikanten zu erfahren, Änderungen in der Besetzung von Blaskapellen, was man bei derartigen Gelegenheiten in der Regel aus der ersten Hand erfährt. Es bot sich u.a. auch die Gelegenheit, den anwesenden Texter Josef Dofek persönlich kennenzulernen, meines Erachtens eines der vorrangigen Textern in der Gegenwart, dem ich in E-Mails des öfteren "drohte", ihn in seinem Domizil zu besuchen:-) Wie schnell die Zeit an uns vorbeihuscht, wurde mir bewusst, als ich im Gespräch mit dem Sohn von Kapellmeister von Drietomanka Jaro Múdry sprach, der - in Tracht - mir "einzureden versuchte", dass er bereits 7 Jahre alt ist. Letztes Mal sah ich ihn schlafend im Kinderwagen während meines Besuches des Festivals in Drietoma. Eine Freude bereitete mir auch die Zusammenkunft mit Pavel Jech, der seinen ausgeschiedenen Bruder bei der Blaskapelle Jižani zur Gänze als Sänger und Moderator vertritt.
Noch ein Gedanke eher grundlegender Natur, der mir Irgendwie beiläufig bewusst wurde. Je stabiler die Kapellenbesetzung, desto ausgeglichene, langfristige Performance jeder Blaskapelle. Eine Blaskapelle stabil zu halten ist aber in der Regel keine triviale Aufgabe, die leicht zu bewerkstelligen ist.
In Hinblick auf die tontechnische Unterstützung ließe sich - meiner Beobachtung nach - in der Zukunft vielleicht manches noch verbessern.
Mein Gesamteindruck: Das Festival hinterließ in mir einen sehr gutes Gefühl, Aktivitäten von Mistříňanka haben mich eigentlich nie enttäuscht. Vielen Dank an František Pavluš für die persönliche Einladung und den freien Eintritt.
Siehe auch Jubileum / Jubiläum - Růženka Dobešová 70
Fotos vom Festival befinden sich im Fotoalbum.
Videoaufnahmen der Blaskapellen Miločanka, Jižani, Drietomanka und Mistříňanka befinden sich im Videoalbum.
Die Gründung dieses Festivals hängt eng mit besonderen Verdiensten des Herrn Zbořil, gebürtigem Miloticer zusammen, der sein ganzes Leben der Pflege und Förderung der Blasmusik im Ort widmete. Insbesondere legte er Wert auf die musikalische Förderung der jungen Leute, zu denen damals auch die Buben Pavluš gehörten.Die Festivalgründung zu Ehren des Herrn Zbořil ist gedacht als ein Ausdruck des Dankeschön seitens der Brüder Pavluš für die musikalische Lebensorientierung sowie ein besonderer Bezug zu lebenden musikalischen Traditionen. Der Gründer dieses Festivals ist daher die Blaskapelle Mistříňanka, die wir ohne die tatkräftigen Erziehungsaktivitäten des Herrn Zbořil mit größter Wahrscheinlichkeit kaum hätten.
Foto rechts: Pavluš-"Buben", Antonín und František, Zöglinge ihres musikalischen Vaters des Herrn Zbořil
Welche Stimmung begleitete das Festival? Hier einige meine Eindrücke. Diesmal machte ich mich früher "auf die Socken", um in Milotice mit einem gewißen zeitlichen Vorsprung von etwa einer halben Stunden vorm Festival anzukommen. Der Festivalbeginn war für 16:00 Uhr angekündigt. Ich war aber durch die Anzahl angekommener Gäste recht überrascht, die auch mit PKW's angekommen sind. Der relativ geräumige Parkplatz vorm Schloss sowie die angrenzende Wiese waren ziemlich voll. Aha, dachte ich mir, wer weiß, ob mit diesem Andrang gerechnet wurde. Es wurde nicht gerechnet, wie ich dann kurz darauf von Antonín Pavluš erfuhr. Daher mussten hektisch noch vor Beginn vom benachbarten Ort eine größere Menge von Sitzbänken organisiert werden.
Den größten Festivalbeitrag "sicherte" Antonín selbst, als er im Gespräch mit mir - entgegen meinen Befürchtungen - die Meinung vertrat und behauptete, dass es nicht regnen wird. Für mich deutete alles darauf hin. Nun, ein Einheimischer wird wohl "wissen", blitzte mir durch den Kopf. Das Festival fand im linken Schlossflügel und zwar unter "blankem Himmel" statt, was natürlich immer ein beachtliches Risiko in sich birgt. In einer solchen Situation ist das Wetter bekanntlich für den Erfolg oder gänzlichen Misserfolg eines derartigen Unternehmens entscheidend. Antonín hatte recht behalten, ein heftiger Regen setzte erst dann, als die Örtlichkeit bis zur letzten Bank komplett frei geworden ist. Bei meiner Abfahrt regnete es bereits anständig und noch vor der Staatsgrenze setzte eine verrückte Dusche ein, die mich den ganzen Weg bis nach Hause ohne Ablass begleitete.
Das Festival war für mich eine willkommene Gelegenheit mit einer Reihe von Freunden "gleicher Blutgruppe" zusammen zu kommen. Dabei waren manche Details aus dem privaten Leben der Musikanten zu erfahren, Änderungen in der Besetzung von Blaskapellen, was man bei derartigen Gelegenheiten in der Regel aus der ersten Hand erfährt. Es bot sich u.a. auch die Gelegenheit, den anwesenden Texter Josef Dofek persönlich kennenzulernen, meines Erachtens eines der vorrangigen Textern in der Gegenwart, dem ich in E-Mails des öfteren "drohte", ihn in seinem Domizil zu besuchen:-) Wie schnell die Zeit an uns vorbeihuscht, wurde mir bewusst, als ich im Gespräch mit dem Sohn von Kapellmeister von Drietomanka Jaro Múdry sprach, der - in Tracht - mir "einzureden versuchte", dass er bereits 7 Jahre alt ist. Letztes Mal sah ich ihn schlafend im Kinderwagen während meines Besuches des Festivals in Drietoma. Eine Freude bereitete mir auch die Zusammenkunft mit Pavel Jech, der seinen ausgeschiedenen Bruder bei der Blaskapelle Jižani zur Gänze als Sänger und Moderator vertritt.
Noch ein Gedanke eher grundlegender Natur, der mir Irgendwie beiläufig bewusst wurde. Je stabiler die Kapellenbesetzung, desto ausgeglichene, langfristige Performance jeder Blaskapelle. Eine Blaskapelle stabil zu halten ist aber in der Regel keine triviale Aufgabe, die leicht zu bewerkstelligen ist.
In Hinblick auf die tontechnische Unterstützung ließe sich - meiner Beobachtung nach - in der Zukunft vielleicht manches noch verbessern.
Mein Gesamteindruck: Das Festival hinterließ in mir einen sehr gutes Gefühl, Aktivitäten von Mistříňanka haben mich eigentlich nie enttäuscht. Vielen Dank an František Pavluš für die persönliche Einladung und den freien Eintritt.
Siehe auch Jubileum / Jubiläum - Růženka Dobešová 70
