2013-08-24,25: Böhmischer Kirtag in / v Aspang(u) 2013

{tab-level1 }

Hans Makos Organisator

Der Böhmische Kirtag, der am Wochenende den 24.und  25. August 2013 im kleinen Städtchen Aspang am Markt inmitten einer für Erholungszwecke tauglichen Natur traditionsgemäß veranstaltet wurde, ist nun eine Geschichte. Zum einmaligen Festival der böhmischen Blasmusik wurden neun Blaskapellen eingeladen. Aufgetreten sind aber Zehn Formationen, wenn man auch das "Revival" der Blaskapelle Makos dazurechnet. Die Blaskapelle Makos hatte ihre offizielle Präsenz in der Öffentlichkeit zwar eingestellt, aber mit Revival-Auftritten muss vermutlich auch in der Zukunft gerechnet werden:-)

Die Beendigung der aktiven Tätigkeit der Blaskapelle Makos hat naturgemäß auch das Ende des bis dahin fest etablierten Termins der Veranstaltung von Böhmischen Kirtagen in Aspang signalisiert. So schien es zu laufen. Nach einer,  paar Jahre dauernder "Übergangsperiode" zeigt sich nun deutlich ab, dass ungeachtet der Existenz der Blaskapelle Makos die "Institution" Böhmischer Kirtag weiterhin aufrecht bleibt. Johann ("Hans") Makos, der  "geistige Vater und Organisator" dieses beliebten Treffens von Anhängern den böhmischen Blasmusik, bleibt mit voller Begeisterung bei der Sache. [ Weiterlesen / Unten "Read more" ... ]

Fotoaufnahmen und Videos s. Album

{tab-level1 }

Hans Makos organizátor

Böhmischer Kirtag, festival české dechovky, který se pořádal přes víkend 24. a 25. srpna 2013 v malém dolnorakouském městečku Aspang am Markt, ležícím uprostřed krásné přírody, vhodné pro rekreaci a odpočinek, patří nyní již k "dějinám".  K jedinečnému festivalu tohoto druhu v Rakousku bylo pozváno devět dechových hudeb. Vystoupilo jich ale deset, když k těm devíti přičteme oznámený "revival" dechové hudby Makos. Jak známo, oznámila dechová hudba Makos sice konec své činnosti, ale jak se nyní jeví, je třeba počítat i do budoucna s výskytem možných dalších "revivels":-)

Oficiálním ukončením aktivit dechové hudby Makos byl signalizován i konec pořádání festivalu Böhmischer Kirtag v Aspangu,  pravidelnému setkání fanoušků české dechovky. Takto se jevil chod dalších dějin. Po několika letech interimní situace, nabývá nyní myšlenaka pokračování v pořádání tohoto festivalu opět na aktualitě. Bez ohledu na existenci kapely Makos má dle nejnovějšícho vyjádření Makose zůstat další pravidelné konání zachováno. Johann ("Hans") Makos, "duševní otec a organizátor" tohoto oblíbeného festivalu mezi evropskými fanoušky české dechovky zůstává "při věci" a hodlá s plným nadšením pokračovat i v budoucnu. [ Čtěte dál / Dole "Read more" ... ]

Fotozáběry a videa viz. Album

{/tabs}

{sliders [ |close|green}

Beim Fotografieren habe ich stets mit ernsthafter Konkurenz zu rechnen im Bild Lucia, die "Überall-Anwesende" aus der Schweiz ein aufrichtiger Fan der böhmischen Blasmusik

Der heuer abgehaltene Böhmische Kirtag ist, was den Umfang anlangt, im Vergleich zum "letzten" Mal vor zwei Jahren, eine Spur kleiner ausgefallen. Die Anzahl der auftretenden Blasformationen war kleiner sowie das Riesenzelt, das diesmal um kaum bemerkbare paar Meter kürzer. Das Riesenzelt war aber, wie in den Jahren davor, voll besetzt. In Abwandlung von "Klein aber fein", kleiner aber feiner. So könnte ich den Festivalcharakter einfach auf einen Punkt bringen. Hans hat auch diesmal sein besonderes Talent für die Wahl von Blaskapellen gezeigt, die eingeladen wurden. Ausgehend vom naturgemäß breit gestreuten  Geschmacksspektrum des Publikums sowie der Rücksichtnahme auf aktuelle Realisierungsmöglichkeiten ist es nämlich keine einfache Sache, eine attraktive Programmzusammenstellung zu machen. Hans hat dafür einen "Riecher". Auch diesmal gelang es ihm, ein Programm-Cocktail aus bekannten und weniger bekannten Blaskapellen zu machen, die sich durch einige Gemeinsamkeiten auszeichneten: einen eigenständigen Charakter und Formationsstil, ein hohes Interpretations-Niveau, Spielmotivation und Begeisterung. Die Randpfeiler sind bekannt: Das Programm aus a) erfolgreichen Blaskapellen oder b) kaum bekannten Blaskapellen zu bilden. In beiden Fällen handelt es sich, hinsichtlich des "Gesamterfolges", um eine riskante Variante. Das Optimum liegt "irgendwo" dazwischen.

Am Böhmischen Kirtag 2013 sind folgende Blasformationen aufgetreten: "aufgelöste" Blaskapelle Makos, Michael Maier und seine Blasmusikfreunde, Túfaranka, Martin Schmid und seine Bodenseeperlen, Blaskapelle "Pro vás", Wendi´s Böhmische Blasmusik, Blaskapelle Blech und Brass Banda, Die Lederhos´n Blech, Blaskapelle Eichberger Brass Boys sowie Eine kleine Dorfmusik.

Im Folgenden biete meine Empfindungen, Wahrnehmungen und Reflexionen an. Allgemein gesehen, konnte ich  bei den Blasformationen folgendes beobachten: einen deutlich individuellen, eigenständigen Charakter was die Präsentationsform, das Programm sowie die "Sound-Signatur" anlangt. Der Gedanke des "Vergleichens", der so beliebt ist, kam mir insbesondere hier völlig unangebracht. Das wurde aber von Hans Makos so zu sagen "per design" sichergestellt (Ich vermute, dass Hans hier seine Intuition letzten Endes immer "zum Wort" kommen lässt).
Mein weiterer allgemeiner Eindruck war, dass es sich - durch die Reihen - um besonders höchst motivierte, sehr engagierte, ausgebildete Musiker mit besonderen Fertigkeiten handelt, die es aber in keiner Weise zur Schau tragen.

Hans Makos

Die "aufgelöste", sich wieder "zusammen findende" Blaskapelle Makos (bis auf 4 ehemalige Mitglieder, die sich zur Zeit auf einer musikalischen Tournee in Australien befinden), zeigte sich vorm Publikum in einer Verfassung, wie wenn es überhaupt keine Auflösung stattgefunden hätte. Und "Makos-Sound" oben darauf. Es gab Teilnehmer, die sich an mich wandten, um ihnen den Zusammenhang "Makos und Revival" zu näher zu erklären.  In voller Frische, noch dazu mit einigen ehemaligen Mitgliedern in den Reihen, wie Hans und Renate Gager beziehungsweise Franz Berger (der nach einem Unfall längere Zeit nicht spielen konnte) , hatte die Partie aufs Neue das Publikum "auf die Tische" gebracht. Ein Phänomen, wenn noch bedacht wird, dass eine Handvoll ehemaliger "Makosianer", so zu sagen zwecks "Probe", vermutlich zwei Treffen bei Glas Wein irgendwo im verrauchten Raum absolvierten.

Michael Maier

Die Blaskapelle Michael Maier und seine Blasmusikfreunde, zugleich auch unsere Freunde aus dem ziemlich entlegenen im westlichen Süden Deutschlands liegenden Baden-Württemberg brachten uns und führten vor Ort eine sehr gepflegte, von Liebe umwobene Blasmusik. Die Formation wirkte entspannt, obwohl sie eine beachtlich weite Anreise absolvierte und zugleich sehr engagiert, um sich im "guten Licht" hören und zeigen zu lassen. Das ist ihnen, wie ich glaube, auch durchaus gelungen. Diese Formation bietet naturgemäß gerne Kompositionen aus eigener Werkstatt an, was immer zu begrüßen ist. Michael Maier ist nicht nur der Mann, der sich um sämtliche organisatorische Belange der Blaskapelle kümmert, sondern als praktizierender Musiker - er ist am Tenorhorn zu hören - mit Hang zur Leidenschaft gelegentlich zur Feder greift, um sich auch als Komponist  zu betätigen. Zumindest einen zweiten Komponisten findet man aber auch noch unter den Flügelhörnern. Die talentierte Flügelhornistin und gelegentliche Sängerin in ihren Reihen brachte es am Böhmischen Kirtag mit ihren Sympathien beim Publikum so weit, dass ihr spontan eine Blume geschenkt wurde. Zur hellen Freude der anwesenden Fotografen wurde die Blume auch noch "optisch" wirksam verwahrt. Wie wir´s wissen, besteht im deutschen Süden eine innige Beziehung zur Blasmusik.

Jan Bílek

Die aus Südmähren heran gereiste Blaskapelle Tüfaranka unter der Anführung von Jan Bílek, die mit einem gemütlichen Zeitvorlauf vor ihrem Auftritt bereits zur Stelle war, konzentriere sich im Programm auf ihre "Backbone"-Klassiker. Vor allem In der Interpretation von Antonín Žváček ist diese Partie -aus meiner Sicht - einmalig: Es ist ein Feingefühl pur, in völliger Übereinstimmung mit Žváček seinen schwankenden Gemütszuständen, wie allgemein bekannt ist (siehe auch meinen Beitrag Skladatel Antonín Žváček: Král moravské polky / König der mährischen Polka). Mich berührte es stellenweise sehr tief, wie wenn es sich um lebende Instrumente handeln würde, die Gefühle äußerten. Tüfaranka ist eine Blaskapelle mit einer bunten Entwicklungsgeschichte, die von vielen Persönlichkeiten mitgeprägt wurde. Bemerkenswert ist es aber, dass trotz mancher, nicht gerade unwesentlicher Änderungen in der Besetzung ihren Sound-Charakter wahren konnte. Túfaranka avanziert zur echten musikalischen Schatztruhe allerdings erst in dem Augenblick, wo man den Gesang berücksichtigt. Der Gesang war mit dieser Blaskapelle und ihrem Repertoire immer fest verbunden und wurde stets mit besonderer Liebe gepflegt. Das eindrucksvolle Gesangsquartett Hana Bílková, Lea Zímková, der gelegentliche Moderator Mirek Mordych sowie Trompeter Vladimír Melichar kann ihren enormen Beitrag für die Blaskapelle bei Auftritten in nicht tschechisch verstehenden Kulturkreisen nicht einmal annähernd zur Geltung bringen. Alle Vier, ausgesprochen leidenschaftliche Sänger und erstklassige Kenner der Kultur, deren Themen sie besingen, machen das "Kraut erst wirklich fett". Vielen Dank an Jan für die geschenkte CD, von der auch regelmäßige Besucher von www.dechovka.eu sicherlich noch profitieren werden.

Martin Schmid

Die Blaskapelle Martin Schmid und seine Bodenseeperlen präsentierte sich in einer üppigen, man könnte fast sagen, "Krisen-sicheren" Besetzung, in einem leichten Kontrast zu anderen Partien, die mit "mageren" bis zu Sieben Musikern "aufkreuzten":-) Wie allgemein bekannt, hat jede Münze zwei Seiten. Eine üppig ausgestattete  Besetzung bietet den Vorteil, dass ein allfälliger "Ausfall" eines Musikers im gleichen Register vom Publikum unter Umständen gar nicht wahrgenommen wird. Andererseits ist es aber wiederum um einiges schwieriger, das Zusammenspiel des erweiterten Teams unter Kontrolle zu halten. In so einem Fall kommt man ohne einen Dirigenten wahrscheinlich auch selten aus. Das Angebot unserer Gäste aus dem unweit vom Bodensee gelegen geographischen Gebiet kam beim Publikum alles in allem sehr gut an. Soloeinlagen von Karl Hanspeter wurden von den Zuhörern mit Begeisterung aufgenommen. In dieser Hinsicht geben die Videoaufnahmen  die  im Riesenzelt herrschende Super-Stimmung wider, die als klares Zeichen der Schätzung der musikalischen Präsentation von Martin Schmid und seinen musikalischen Freunden angesehen werden kann.

Schani Wurm (links)

Der zweite Tag des blasmusikalischen Festivalmarathons begann am Sonntag mit einer an sich nicht allzu bekannten Blaskapelle Pro vás, zu Deutsch "Für euch", frei österreichisch "Mir san für eich do". Kein Wunder, dass die Partie noch keine Zeit hatte, auf sich aufmerksam zu machen, denn die Blaskapellengründung liegt bloß ein Jahr zurück. Ich muss aber gestehen, einen so gepflegten "Sound" nach einem Jahr anzubieten, überraschte mich gewaltig. Natürlich habe ich damit nicht gerechnet ... und vermutlich auch viele andere nicht, die den Zeitbeginn Gong 10 Uhr  irgendwie versäumten. OK, aus welchen Gründen auch immer, der Tag davor war schließlich ein "heiterer" Samstag bis in die tiefe Nacht und darüber. Wenn nun die Formation "Pro vás" wirklich für uns da ist (und mein Nachgedanke, für wenn denn sonst, wenn nicht für die Liebhaber der böhmischen Blasmusik), dann haben wir alle miteinander am Böhmischen Kirtag mit dieser Blaskapelle ein wirklich tolles Geschenk bekommen. Vielen Dank. Die Partie setzt sich aus Mitgliedern mit Erfahrungen zusammen, die aus mehreren Bundesländern kommen. Gemeinsam produzieren sie, irgenwie auf die leichte Tur, mühelos einen verblüfend sauberen und makellosen, kompakten Sound, der vom Publikum mit Begeisterung aufgenommen wurde. Auch diese Partie muss man im Visier behalten.

Norbert Wendelin

Die Blaskapelle Wendi´s Böhmische Blasmusik ist, bildlich gesprochen,  der "voll beladene Tanker auf der hohen See der böhmischen Blasmusik". Stabil und gut ausgestattet, sowohl mit Musikern, Repertoire, Gesang wie auch mit sichtlicher Begeisterung der gesamten Crew. Und das alles viele Jahre hindurch. Es gibt mehrere Dinge bei Wendi´s Blaskapelle, für die man sich begeistern kann. Es beginnt einmal mit dem Gesang, der von Wendi  als ein wichtiger Bestandteil der böhmischen Blasmusik angesehen und von ihm auch - in der Regel mit einer stets passenden Begleitung, ehmm - aktiv gepflegt wird. Ferner  ist es die enorme, nicht sichtbare  Disziplin der gesamten Manschaft, die an einem "Strang" zieht. Der dezent warme, "samtige" Sound, der diese Formation anbietet ist unverkennbar. Die Sektion  des tieferen und tiefen Blechs trägt zur Formung des warmen, molligen Volumens wesentlich bei. Die drei im Hintergrund sitzenden, für die Fotokamera schlecht "sichtbaren" Tubisten geben dazu ihre, meinem Gefühl nach sehr dezente, nicht aufdringliche Artikulation. Ich konnte nicht umhin, als die drei "versteckten" Kings aus dem Hintergrund  vor meine Kamera zu bitten. Wenn der Bundespresident einmal Verdienstorden für böhmische Blasmusik in Österreich verteilen wird, ist Wendi einer unter den Ersten, die es bekommen. Den zweiten Orden allerdings, vermutlich noch früher, bekommt er von den mit Sehnsucht erfüllten Ehefrauen, deren Herzen er bei Auftritten der Wendi´s Blaskapelle - wie es mir so vorkommt - scharenweise kassiert. (Ich músste  blind sein, um die funkelnden Augen der Frauen nicht zu bemerken:-)

Gernot Kahofer

Auch die Blaskapelle Blech und Brass Banda kann auf eine abwechslungsreiche Entwicklungsgeschichte zurückblicken. Mit Gerald Hoffmann, einen ihrer Gründungsmitglieder, der nicht mehr dabei ist, habe ich in einem Gespräch kurz die interessanten Meilensteine der Entwicklung kurz Revue passieren lassen. Ja, bunte Vergangenheit. Und die Situation heute?
Die Mitglieder der Formation stammen nicht von einem gleichen Wohnort oder Bundesland. Aber wo. Hier formte sich ein "europäischer" Blasmusik-Trupp zusammen. Die Kommunikation und Zusammenarbeit funktionieren klaglos. Die BBB stabilisierte sich.  Im Zeitalter der Handys, zuverlässiger Fahrzeuge und vor allem offener Grenzen sind die Barrieren nur in der menschlichen Phantasie zu suchen.  Ein schönes Beispiel der Praxis des gemeinsamen Europa konnten wir hier am Festival in der Form des musizierenden Tenorduos  Christian Eisenhut vom Weinviertel und Radek Růžička aus Südmähren erleben. Für mich ist nicht schwer zu erkennen, dass sich die Mitglieder trotz der vorhandenen sprachlichen Barrieren nicht nur blendend verstehen, sondern einander auch besonders schätzen. Dieser Umstand findet klarerweise auch im Sound entsprechenden Niederschlag.

Heinz Feuchter

Die Lederhos´n, das Blech, kurzum der-die-das Blaskapelle Ledahos´n Blech, ist eine Handvoll hochkarätiger Einzelspieler, die sich mit linguistischen Spielereien nicht beschäftigen. Es handelt sich vielmehr um eine Partie, die sich dem musikalischen Experimentieren "dick" verschrieben hat. Es ist verblüffend, was diese Partie mit dem Blech zustande zu bringen vermag. Am Böhmischen Kirtag gab es nicht die nötige Zeit, um  "volles  Profil" zu zeigen. Vom breit angelegten Repertoire her sowie der Neigung, "Unentdecktes zu entdecken", kann man diese Formation nur beschränkt als "böhmische Partie" ansehen. Und zwar nur in so weit,  als sie in der Lage sind,  ein böhmisches Stück, vom "Blatt", fesselnd zum Besten zu geben. Davon bin ich überzeugt. Wenn man außerdem nicht sieht, das bloß 7 Mann sich musikalisch betätigen, könnte man auch vermuten, dass die Podiumsfläche für all die Musikerschar nicht ausreicht, die den Sound produzieren. So eine glückliche Fügung der Umstände, dass sich diese Sieben zusammen gefunden haben.
Es überrascht nicht, dass sich um diese Formation eine ansehnliche Kommunität von Anhängern gebildet hat.  An dieser Stelle wäre noch die zuletzt von dieser PArtie herausgebrachte CD zu nennen und durchaus zu empfehlen. Es ist ein musikalisches "Zuckerl" für Feinschmecker. Abschließend noch schönen Dank für das CD-Geschenk.

Kevin Kober

Die Blaskapelle Eichberger Brass Boys (EBB) arbeiten systematisch an ihrem Gesamtimage. Ihr Internetauftritt befindet sich derzeit in einer Umgestaltungsphase, in spielerischer Hinsicht hörte ich Verbesserungen. Und siehe da, ein hübsches Klarinetten-Duo kam noch hinzu. Als ich die EBB vor geraumer Zeit hörte, dachte ich mir, dass der Ausbau der Blaskapelle zu einer vollständigen "Böhmischen" eines Versuches Wert wäre. Eine weitere Steigerung der Attraktivität beim Publikum  lässt sich in den meisten Fällen durch die Erweiterung des Repertoire um weitere Kompositionen locker erzielen. Die mittlerweile zur allgemeinen Signatur der böhmischen Blasmusik avancierte "Nechoď k nám"/ "Es ist schön ..." ist bei Weitem nicht das Einzige, womit uns der zu bescheidene Komponist Josef Konečný aus Hodonín Freude bescherte. Was Josef anfasste, wurde zum Hit. Eine empfehlenswerte Quelle für Suchende sind auf jeden Fall seine CD´s, die einfach nummeriert sind: 1. CD, 2. CD etc. (Siehe auch meinen Beitrag über Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka, den ich ihm widmete.)  Mir wurde gerade bei EBB ein Phänomen deutlich bewusst, das bei vielen Blaskapellen vorkommt. (Nicht bei allen und auch nicht immer). Es handelt sich um die gezielte Animation seitens der Spieler, die dazu neigen, die Zuhörer zum Klatschen zu verleiten. An sich funktioniert die natürliche Rückkopplung anders herum. Die Spielart der Blaskapelle bringt es mit sich (oder auch nicht), dass das Publikum einfach nicht nur bloß sitzen bleiben kann.

Daniel Gollatz

Die musikalische Gestaltung des letzten Abschnittes des Blasmusikmarathons am Wochenende wurde der siebenköpfigen Partie Namens Eine kleine Dorfmusik anvertraut. Auch hier, wie es gelegentlich vorkommt,  wurde vielen Teilnehmern ein neuer Name mit "altem Wein" präsentiert. Kaum ist die allseits bekannte Tschecháranka in die Geschichte eingegangen, entstand danach - beinahe zeitgleich - die Dorfmusik. Die Mehrheit der Mitglieder in der neuen Formation stammen auch von Tschecháranka. (Die alte Tschecharanka-Präsentation bleibt von mir unter tschecharanka.dechovka.eu weiterhin so lange konserviert, solange es dechovka.eu geben wird.) Die Federführung, den Lob, die Sorgen und Schererei sowie vor allem das Gesamtmanagement der kleinen PArtie übernahm der sympathische Daniel Gollatz  Das Erscheinungsbild der Partie wirkt sehr ungezwungen und ausnehmend natürlich. Mein erster Gedanke war, als ich sie am Böhmischen Kirtag in ihrem Outfit sah: "Zurück zum Ursprung". Einfache Bekleidung arbeitender Leute, "low profile image", minimale Besetzung, spielerisch sehr gut interpretierte "Musik der Leute" und vor allem mit Gesangsbegleitung. Mit einem Wort: Zusammengetan haben sich die "Mutigen". Die Musik war immer mit einem "Mandat" unterwegs. Der Gesang half Arbeitenden immer, schwierige Zeiten leichter zu bewältigen. Ferner füge ich hinzu, dass auch das "unterschiedliche Alter" in der Partie ein harmonisches, völlig natürliches Erscheinungsbild hinterlässt.

Aufgebaut wurden zwei Podien, so dass Blaskapellen de-facto ohne Verzögerungen nahtlos wechseln konnten. Tontechnisch wurden die beiden Festivaltage ohne nennenswerte Troubles bestens versorgt.

Zur Stelle war auch dieses Mal Klaus Ruster mit seiner Ehefrau, um  das mitgebrachte, breite Angebot  von eigens produzierten Notenheften sowie  CD´s seines Verlages Klarus von einer Vielzahl von Blaskapellen den Interessenten vor Ort anzubieten.

Das Wetter am Wochenende war - in Aspang nichts Neues - zwar nicht optimal, im Riesenzelt - im Trockenen - fiel es vielen vermutlich nicht einmal auf. Der offizielle Veranstalter des Böhmischen Kirtages,  die Freiwillige Feuerwehr Aspang unter der Leitung von OBR Josef Huber, mit Mann und Einsatzgerät auf unerwartete Events stets vorbereitet, hielt sich dezent im Hintergrund, um nicht unnötig den blasmusikhungrigen Massen im Wege zu stehen. Vielen Dank für den sichergestellten reibungslosen Verlauf der beiden Festivaltage. Die kulinarische Versorgung funktionierte klaglos dank der zahllosen Helfer bei der Essenszubereitung, an der Schanktheke, bei der Bedienung sowie bei der Entsorgung.

Und zu guter Letzt noch die erfreuliche Nachricht:
Schon jetzt steht fest, dass in zwei Jahren, also
Ende August 2015 der Böhmische Kirtag
wieder stattfinden wird.

Siehe auch Fotos und Videos im Album.
{sliders [ |close|blue}

mé fotografofání se neobejde bez "vážné konkurence" :-) na snímku "všudepřítomná" Lucie ze Švýcarska velký fanda české dechovky

Letos konaný festival "Böhmische Kirtag" byl, co se rozsahu týče, v porovnání s festivalem předchozím, konaným před dvěma léty, o poznání menší. Počet zůčastněných kapel byl menší jakož i obří stan, který byl tentokráte o několik sotva poznáníhodných metrů kratší. Obří stan byl ovšem, jako v předchozích letech, návštěvníky opět zcela zaplněn. V pozměněné formě k "malý, ale milý" tedy "menší, ale milejší". Takto bych patrně mohl nejkratší formou shrnout do kostky charakter letošního festivalu. Hans Makos prokázal i tentokráte svůj mimořádný talent při volbě kapel, které pozval. Vycházeje z přirozeně širokého spektra vkusu publika s přihlédnutím k reálným možnostem realizace takového festivalu to totiž není nikterak snadný úkol, sestavit vhodný program, který by nesl minimální riziko. Hans má ale v tomto zkušenosti a zcela zvláštní "čich". I tentokráte se mu podařilo sestavit programový koktail ze známých i méně známých kapel, které se - z mého hlediska - vyznačovaly společnými rysy: vlastní "osobitý" charakter a styl formací, vysoká interpretační úroveň, motivace a nadšení hudebníků. Okrajové pilíře k vytvoření programu jsou jasné: Program sestavit a) (jen) z prominentních kapel, b) (jen) ze sotva známých kapel. V obou takových případech, s ohledem na "úspěšnost" festivalu, by se jednalo o riskantní varianty. Optimální sestava se nachází právě "někde" mezi oběma zmíněnými variantami.

Na letošním festivalu "Böhmische Kirtag" vystoupily následující dechové formace v tomto pořadí: "rozpuštěná" dechová hudba Makos v nepatrně pozměněné sestavě, Michael Maier a jeho přátelé dechové hudby (Michael Maier und seine Blasmusikfreunde), Túfaranka,  Martin Schmid a jeho perly  Bodamského jezera (Martin Schmid und seine Bodenseeperlen), dechová hudba "Pro vás", Wendiho česká dechovka, Blech und Brass Banda, Die Lederhos´n Blech, dechová hudba Eichberger Brass Boys a Malá vesnická hudba (Eine kleine Dorfmusik).
.
V následujícím nabízím mé posity, postřehy a reflexe z tohoto festivalu. Vzato všeobecně, mohl jsem u všech kapel zaznamenat jednoznačně individuální, výrazně osobitý charakter s ohledem na způsob prezentace, volbu programu a "signaturu soundu" (sound = "Klangwolke" = "zvukový oblak"). Myšlenka "srovnávání", která je mnohdá velmi oblíbená, mně připadal zejména zde zcela nemístná. To ovšem bylo, jak jsem již naznačil, zcela "zajištěno", abych tak řekl "per design" Hansem Makosem (Domnívám se, že zde Hans koneckonců vždy nechá rozhodující a poslední slovo své neomylné intuici. Další dojem, který jsem vypozoroval, byl zejména vysoký stupeň angažmá motivovaných a vzdělaných hudebníků, z kterých vyzařovala přirozená skromnost.

Hans Makos

"Rozpuštěná" dechová hudba Makos, která se opět dala dohromady (tedy až na 4 bývalé členy, kteří se v okamžiku konání festivalu ještě nacházeli na turné po Austrálii), se ppubliku předvedla ve formě, jako kdyby se žádné "rozpuštění" vůbec nekonalo. A to i se známým, starým Soundem této formace k tomu. Někteří návštěvníci se mně dokonce dotazovali a žádali vysvětlení,  co vlastně znamená "Revival" v souvislosti s Makosem. Patrně "rozpuštění kapely" ani nezaznamenali.
Ve vší svěžesti a to navíc s několika bývalými členy ve svých řadách jako Hans a Renata Gagerovi, případně i Franz Berger (který po fatální nehodě nemohl hrát delší dobu kvůli poškozeným předním zubům), se kapele nanovo dařilo dostat publikum "na stoly". Prostě fenomén, když si člověk vybaví, že tato hrst "Makosů" absolvovala kvůli tzvn. "zkoušce" asi dvě setkání  někde v zakouřeném koutu u sklenky vína.

Michael Maier

Blaskapelle Michael Maier und seine Blasmusikfreunde, zároveň i naši přátelé z dosti vzálené, v jihozápadním Německu ležící spolkové země Baden-Württemberg přinesli a na místě předvedli velmi solidní, láskou opečovanou dechovou hudbu. Formace působila a zjevně se cítila "jako doma", ačkoliv absolvovala náročnou cestu z dálavy. Zjevné bylo také jejich angažmá během prezentace, s přirozeným přáním a cílem nechat se "vidět a slyšet v nejlepším světle.  To se jim dle mého úsudku také zcela podařilo. Tato formace nabízí přirozeně ráda skladby z dílny autorů z vlastních řad, což je vždy vítáno. Michael Maier není jen ten, který se stará o veškeré organizační záležitosti kapely, ale také jako praktikující hudebník - lze jej slyšet na tenoru - má sklon k vášni sáhnout po peru a projevit se v roli skladatele. Přinejmenším lze naleznout ještě druhého skladatele meiz křídlovkami. Hudebně talentovaná žena a příležitostná půvabná zpěvačka v řadách křídlováků ("s hrubšími rysy" :-)  dovedla publikum festivalu natolik okouzlit, že jí jeden ze sympatizantů spontáně a "oddaným způsobem" věnoval květinu. K velkému nadšení přítomných, lačných fotografů, neboť dáma dovedla zrovna tak spontáně a vtipně umístit věnovanou květinu velmi působivě ve svém dekolté. Jak víme, existuje na německém jihu velmi vřelý vztah k dechové hudbě.

Jan Bílek

Dechová hudba Tüfaranka pod vedením Jana Bílka, která přijela z nedaleké jižní Moravy s pohodovým předstihem se soustředila v programu na své, vystoupeními ověřené "klasické" skladby. Především v interpretaci  Antonína Žváčeka je tato parta - z mé perspektivy - jedinečná. Je to čistý kemnocit v úplném souladu - jak známo - se Žváčkovými kolísavými náladami (viz. také můj příspěvek Skladatel Antonín Žváček: Král moravské polky / König der mährischen Polka). Mě se to místy hluboce dotýkalo, jako kdyby se jednalo o "živé" nástroje, které vyjadřovaly city.. Tüfaranka je dechová formace s pestrou historií vývoje, formována postupně mnoha osobnostmi. Je ovšem hodné obdivu, že si kapela i přes nemalé změny v obsazení v průběhu let uchovala svůj zvukový charakter. Z Túfaranky se ovšem stává hudební pokladnice zejména s přihlédnutím na zpěvy, které byly vždy s kapelou a jejím repertoárem svázány a o které se vždy s velkou láskou pečovalo. Výrazný kvartet, ke kterému patří zpěvačky a zpěváci Hanka Bílková, Lea Zímková, příležitostný moderátor Mirek Mordych a trumpetista Vladimír Melichar ovšem není sto zcela projevit jejich skutečný zpěvný přínos v projevu kapely v kulturních oblastech, kde jejich projevu není rozumět. Všichni čtyři, vášniví zpěváci a prvotřídní znalci kultury, o jejichž tématech zpívají, propůjčují přednesu kapely důležitou, konečnou dimenzi. Díky Jendovi za věnované CD, z kterého samosebou poskytnu příležitostně ukázky na zdejších stránkách www.dechovka.eu.

Martin Schmid

Dechová hudba Martin Schmid und seine Bodenseeperlen se prezentovala ve velmi hojné, dalo by se skoro říci v "krizově zajištěné" sestavě, v lehkém kontrastu k jiným kapelám, které spíše v "chudším", sedmičlenném obsazení na sebe poutaly pozornost.
Jak všeobecně známo, má každá mince dvě strany. S bohatým obsazením v různých registrech je spojena výhoda, že výpadek toho či onoho hráče případně publikum ani nemusí zaznamenat. Na druhou stranu je to ale zase spojeno s těžkostí souhry a udžení všch hudebníků na "uzdě".  Nab9dka hostů ze zeměpisné oblasti Bodamského jezera nalezla u publika, vzato sumasumárum, velmi pozitívní ohlas. Sólové vložky Karl(a) Hanspeter(a) na trumpetě byly přijaty posluchači s nadšením. V tomto ohledu lze z videozáznamu jasně odvodit suprovou náladu, která v obřím stanu mezi návštěvníky panovala. Ze záznamu je zřejmé, že jde o jasný projev uznání pro hudební prezentaci Martin(a) Schmid(a) a jeho hudebních přátel.

Schani Wurm (links)

Druhý den festivalového maratonu dechovek začal v neděli kapelou nepříliš známou kapelou Pro vás. Kapela již svým názvem vnuká asociaci, jakým posláním se nechá vést. Ano, "... jsme zde kvůli vám a pro vás". Není divu, že kapela zatím neměla dostatek času na to, aby na sebe upozornila, neboť se jedná o velmi čerstvé seskupení. Tato dechová hudba byla založena teprve před rokem. Musím ale doznat, že mě velmi pozitivně překvapil kultivovaný zvukový projev této formace, kterého již za necelý rok své existence dosáhli. Nejak jsem s tím nepočítal a patrně i řada jiných, kteří začátek v 10 hodin patrně nebrali dost vážně a partu propásli. OK, jedno z jakých důvodů. Předchozí sobotu panovalo dlouho "veselo" až do ranních hodin. Je-li tato formace "Pro vás" skutečně pro nás (a pro koho také jinak, když ne pro nás, fandy české dechovky :-), tak jsme všichni dohromady na tomto festival dostali velkolepý dárek. Vřelý dík.  Parta sestává z členů se zkušenostmi, kteří dříve se rekrutují z různých spolkových zemí Rakouska a hráli již v jiných formacích. Společně se jim daří, jaksi ledabyle a bez námahy, vytvářet překvapivě celistvý a čistý zvukový obraz, který byl návštěvníky festivalu přijat s nadšením. I tuto partu je třeba udržet v "hledáčku".

Norbert Wendelin

Dechová hudba Wendi´s Böhmische Blasmusik je - obrazně řečeno - "plně naložený tanker na moři české dechovky". Stabilní formace, velmi dobře vybavena vším, hudebníky, rozsáhlým repertoárem, zpěvem a zjevným nadšením celého osazenstva.
A toto již mnoho let za sebou. Je více věcí ve Wendiho kapele, pro které se mohu nadchnout. Začnu zpěvem, který je dle přesvědčení Wendiho - a to je na rakouské poměry zcela neobvyklé - důležitá součást české dechovky. Nejen to, Wendi i zpívá, zpravidla vždy s vhodným dámským doprovodem, který si zorganizuje. Další bod mého nadšení se týká enormní disciplíny celého jeho týmu, který je velmi početný (teď jsem se přistihl, že jsem je nikdy nepočítal). Decentně prohřátý, sametový Sound, který formace produkuje, je nezaměnitelný. Sekce hlubšího a hlubokého plechu silně přispívá k formování tohoto příjemně měkkého, zaobleného a hebkého charakteru zvuku. Tři v pozadí sedící tubisti, které oko kamery vidí vždy špatně, přispívají velmi decentní, nevnucující se artikulací a to ... unisono. Nemohl jsem jinak, než požádat schovávající se "tři krále" o exkluzivní snímek. Až bude rakouský spolkový prezident jednou udělovat vyznamenání za zásluhy v české dechovce, bude Wendi jeden mezi prvními, kteří vyznamenání dostanou. A druhé vyznamenání - patrně ještě dříve - dostane od vdaných žen, naplněných touhami, jejichž srdce se Wendimu daří při každém výstupu kapely - jak se mně osobně jeví - hromadně kasírovat. (Musel bych být slepý, abych si nevšiml jiskřivých očí žen :-)

Gernot Kahofer

Také dechová hudba Blech und Brass Banda (BBB) může pohlédnout zpět na zajímavý historický vývoj, plný všemožných zápletek. S Gerald(em) Hoffmann(em), jedním ze zakládajících členů této formace, jsem u kafe se zákuskem před zahájením nedělního programu prošel v krátkosti myšlenkově opěrné "mílové kameny". Pestrá minulost. A situace dnes? Členové party nejsou pouze z jednoho místa bydliště, či jedné spolkové země. Kdepak. Zde se zformovala skutečně "evropská parta". Komunikace a spolupráce fungují bez problémů. BBB se zjevně stabilizovala. Ve století mobilů, spolehlivých aut a především bez územních hranic lze hledat bariéry pouze v lidské fantazii. Hezký příklad praxe společné Evropy jsme mohli prožít na festivalu ve formě tenorového dua Christian(a) Eisenhut(a) z Weinviertel(u) a Radka Růžičky z jižní Moravy. Pro mě není těžké vysledovat, že si členové této party i přes jazykové bariéry nejen výborně rozumí, ale také udržují ve svých řadách vzájemnou úctu a uznání jeden pro druhého. Tyto okolnosti se samosebou také projevují ve výsledku jejich společné činnosti.

Heinz Feuchter

"Oni, ti" Lederhos´n, "ten" plech, krátce "on-ona-ono" Dechová hudba  Ledahos´n Blech, není jen hrstka vysocekarátových singulárních hráčů, kteří se linkvistickými hříčkami nezabývají. Spíše se jedná o partii, která se "upsala" masivnímu hudebnímu experimentování.  Je překvapující, co je tato parta schopna zvládnout s žesťovými nástroji.  Na festivale nebylo dostatek času, aby ukázali svůj skutečný profil. Vycházeje z jejich velmi širokého repertoáru a hudebním sklonům "odhalovat neodhalené", lze tuto partii označit jen za obezeně "českou dechovku".  A sice pouze do té míry, pokud se jedná o schopnost zahrát z "listu", poutavě, prakticky kteroukoliv českou skladbu. O tom jsem přesvědčen. Navíc, když člověk zrovna nevidí, že hudebně tvoří pouze 7 lidí, mohl by se klidně domnívat, že plocha podia patrně pro všechny hudebníky nedostačuje. Šťastná shoda náhod, že se zrovna našlo  těchto sedm lidí, kteří si sedí.. Nikterak nepřekvapí, že se kolem nich vytvořila pozoruhodná komunita nadšenců a příznivců.. Na tomto místě se hodí zmínit o jejich posledně vydaném CD, které lze s klidem také doporučit. Jedná se o hudební lahůdku, určenou hudebním gurmánům. Závěrem vřelý dík celé partě za CD, které mně bylo věnováno.

Kevin Kober

Dechová hudba Eichberger Brass Boys (EBB) pracují systematicky na svém celkovém "image". Jejich internetová prezentace se také nachází ve fázi rekonstrukce, zvukový projev zaznamenal také zlepšení. A podívejme se, sympatické klarinetové duo nyní doplňuje partu. Když jsem tuto partu posledně slyšel před hrstkou měsíců, pomyslel jsem na to, že by to jistě stálo za pokus, partu rozšířit na "klasické" obsazení. Další zlepšení atraktivity u publika lze v mnoha případech snadno dosáhnout rozšířením repertoáru o další skladby. Skladba "Nechoď k nám", která mezitím jistě dosáhla neuvěřitelné popularity a tvoří již skoro "znělku" pro českou dechovku ( výrazu "česká" dechovka používám zpravidla pro dechovku česko-moravsko-slovenskou ) není z daleka to jediné, co nám skromný Jožka Konečný z Hodonína doposud věnoval. Na co Jožka sáhl, stalo se defakto hitem. Doporučenívhodný pramen pro hledající jsou v každém případě jeho CD, které mají skromnou "košilku" a jsou pouze očíslovány ... 1. CD, 2. CD etc. (Viz. také můj příspěvek Skladatel Josef Konečný a jeho Šestka / Komponist Josef Konečný und seine Šestka, který jsem Jožkovi věnoval). Právě u EBB se mně vybavil fenomén, který se vyskytuje i u jiných kapel. Tedy ne u všech a také ne vždy. A sice jedná se zde o cílenou animaci hráčů, kteří se snaží naznačováním přimět publikum k potlesku. V podstatě funguje zpětná vazba, která zde přichází v úvahu, zcela obráceně. Způsob a podání kapely má za následek, že publikum buďto tleská a nebo také ne. "Vnucovat" publiku "radost" z podání není prostě na místě.  Na mě to vždy působí velmi přihlouple.

Daniel Gollatz

Hudební program závěru dne tohoto téměř maratoního festivalu během zmíněného wíkendu byl svěřen sedmičlenné parte s názvem Eine kleine Dorfmusik, tedy "Malá vesnická hudba". I zde, jak to příležitostně bývá, byl nabídnut návštěvníkům nový název se "starým vínem". Sotva vešla do "dějin" všeobecně známá dechová hudba Tschecháranka (na podzim minulého roku oznámila konec existence), vznilkla hned nato, téměř ve stejném čase, tato nová kapela. Většina členů v nové formaci jsou z Tschecháranky. (Kopii prezentace Tschecháranky.jsem zakonzervoval na tschecharanka.dechovka.eu a povedu v obsahu, dokud www.dechovka.eu bude existovat). Post kapelníka převzal sympatický Daniel Gollatz a s tím i vše co s tím souvisí: Pochvaly, starosti, hádanice, všestrannou správu kapely. Kapela působí opticky velmi nevtíravým, přirozeným a familiárním způsobem. Když jsem tuto partu viděl zde na festivalu poprvé, byla má spontání myšlenková reflexe: Aha, "Back tu roots", neboli "Zpět ke kořenům". Prostě zcela jednoduché, nenápadné oblečení pracujícího lidu (v zemědělství), "low profile image", minimální obsazení, dochovaná hudba prostého lidu a především se zpěvem. Jedním slovem, dohromady se dali "odvážní".  Jak všeobecně známo, lidový hudební projev  měl v takovém milieu vždy poslání. Zpěv pomáhal pracujícím snadněji zvládat a překonávat těžké časy. Zjevně rozdílný věk členů formace navíc podtrhuje přirozenost celkového obrazu.


Instalována byla dvě podía, takže kapely se mohly střídat prakticky bez jakékoliv prodlevy. Tu a tam se projevily krátké výpadky s osvětlením či ozvučením, které ovšem nebyly závažného charakteru. Přítomen byl tentokráte i Klaus Ruster z Německa se svou paní s rozsáhlou nabídkou svého nakladatelství Verlag Klarus.

Víkendové počasí nebylo sice zcela optimální (v Aspangu nic neobvyklého), v obřím stanu panovalo ale sucho, takže se počasím patrně nikdo nezaobíral. Oficiální pořadatelé festivalu Böhmischer Kirtag byli tamní hudební spolek, obec a dobrovolní hasiči pod vedením hlavního náčelníka OBR Josef(a) Huber(a). Hasiči byli na místě v hojném počtu s veškerým nutným vybavením pro "případ nouze", drželi se ale decentně v ústraní, aby moc "nepřekáželi" návštěvníkům. Vřelý dík hasičům za jejich potřebné zajištění  a bezpečnostní opatření během celého víkendu. Gastronomické zajištění fungovalo také příkladně díky velkému počtu dobrovolníků, kteří se o návštěvníky průběžně starali.

A nakonec ještě příjemná zpráva:
Již teď je jasné (ještě před festivalem nebylo), že se za dva roky, koncem srpna 2015
bude opět konat festival Böhmische Kirtag

Viz také snímky a videa v albu. {/sliders}