Bandleader Matthias Schorn Hinreissende Performanz der Blaskapelle MaChlast / strhující výkon formace MaChlast |
Mir gelang es, ausgestattet mit einer Videokamera und zwei Fotokameras die Darbietungen aller Blaskapellen während der drei Tage zu "covern". Das Gesamtergebnis ist über 25Gb "Rohmaterial", das ich mit sich nach Hause brachte. Das Video- und Fotomaterial wird nun gesichtet, mehrere Tage schrittweise verarbeitet und nacheinander ins Album gestellt. Damit sollen auch jene Interessenten die Möglichkeit bekommen, einen Eindruck von diesem besonderen Ereignis vermittelt zu bekommen, wenn sich schon nicht dabei sein konnten. [Weiterlesen ... = Čti dále]
Maraton české dechovky - Böhmischer Kirtag 2011
Minulý víkend se pořádal od pátku 26. do neděle 28. srpna 2011 11. festival "Böhmischer Kirtag 2011" v dolnorakouském Aspang(u). Tento maratoní festival české dechovky byl tentokráte ve znamení 30. jubilea existence dechové hudby Makos, hlavního pořadatele festivalu. K tomuto kulatému jubileu bylo pozváno ne méně než 16 vysoce karátových dechových hudeb ze středoevropského prostoru, nejvíce z nich samosebou z Rakouska. Různorodost původu kapel se také odrážela ve složení publika, které místy přijelo ze slušných dálav. Ve zcela zaplněném obrovském stanu, v kterém se festival pořádal, bylo možno narazit na fandy české dechovky ze všech evropských zemí, kde je česká dechovka kultivována.Vybaven dvěma fotoaparáty a videokamerou se mně podařilo celý třídenní festival zaznamenat. Celkový výsledek je přes 25Gb surového materiálu, který jsem z festivalu přivezl domů. Záznamy musím nyní prohlédnout, vybrat, postupně zpracovat a část po části vložit do alba. Tím mají mít možnost získat hrubou představu o této mimořádného události i ti zájemci, kteří se festivalu prostě zůčastnit nemohli.[Čti dále ... = Weiterlesen]
[ Weiterlesen ... ]Marathon der böhmischen Blasmusik - Böhmischer Kirtag 2011
Blaskapelle / dechová hudba Blecháranka Junge, engagierte Talente am Werk / mladí, angažovaní talenti při činu |
Zur Abrundung erwähne ich an dieser Stelle einige der vielen Eindrücke und Gedanken, die ich am Blasmusikfestival gewann. Zuerst einmal fiel mir bei diesem Event eine beachtliche Population junger und sehr junger Leute auf, sowohl unterm Publikum, wie auch in den Blaskapellenreihen. Das ist sicherlich eine überaus erfreuliche Entwicklung. Auch die offen zur Schau getragene Begeisterung dieser jungen Leute - auch hier, sowohl beim Publikum wie auch das enorme Engagement in den Blaskapellenreihen - war nicht zu übersehen. Das allgemeine qualitative Niveau bei den Blaskapellen, insbesondere bei den österreichischen, ist gegenüber den vorangegangenen Jahren spürbar weiter gestiegen, sowohl in technischer Hinsicht, wie auch meinem Empfinden nach noch deutlicher hinsichtlich des Interpretationsgefühls. In den Blaskapellen "schlummert" außerdem ein großes Eigenpotenzial, das gelegentlich zum Vorschein kommt, sei es in Form von zahlreichen Eigenkomposition, oder alternativen Interpretationen bzw. Versuchen, eigene Wege zu gehen und neue musikalische Räume zu erschließen.
Hier muss ich entgegen meiner ursprünglichen Absicht doch eine Ausnahme machen und zumindest eine Blaskapelle bei Namen erwähnen. Die Blaskapelle MaChlast hatte sich im Laufe der letzten zwei Jahre von einem Versuch, eine "böhmische Blaskapelle" sein zu wollen, zu einer erstaunlich hochkarätigen breit angelegten Formation entwickelt. Wie sich jeder am Sonntag während ihres Auftrittes selbst überzeugen konnte, ist diese Partie in der Lage, ein sehr breites musikalisches Spektrum mit ihrem hervorragenden technischen und interpretatorischen Können spielend abzudecken. Die Blaskapellenbezeichnung trägt diesem Umstand nun kaum Rechnung. Hier kurze Erläuterung zum besseren Verständnis: "Chlast" bedeutet im Böhmischen "Saufen" bzw. "Má vlast" bedeutet "Meine Heimat" (von Bedřich Smetana). Insbesondere das Letztere ist für die Tschechen das besondere Heiligtum, ein Juwel aus der musikalischen Schatzkammer, dessen einige Teile sogar ausnahmsweise bei größten Feierlichkeiten oder in Zeiten größter Volksnot gespielt werden. Blaskapelle MaChlast als eine Partie von wirklich netten und extrem begabten Burschen sollte sich für ihre Formation eine adäquate, würdige Bezeichnung einfallen lassen. Alles ist im Fluss. Es ist nie zu spät:-)
Das Blasmusikfest wurde gelegentlich bedauerlicherweise von tontechnischen Pannen, Mikro-Ausfällen etc. begleitet. Die Tontechniker haben es aber bei derartig großen Veranstaltungen mit vielen Blaskapellen und fliegendem Podiumswechsel nie wirklich leicht. Da muss sich der Zuhörer gelegentlich in Nachsicht üben und hin und da auch ein "Ohr" zudrücken können. Apropos Podium. Die Veranstalter installierten diesmal ein Doppelpodium, sicherlich die Idee. Während eine Partie spielte, konnte sich die nächste Formation ohne Hektik auf ihren Auftritt vorbereiten. Die Fortsetzung im Programm war praktisch ohne unnötige Verzögerungen. Noch ein Phänomen. Es viel nicht nur mir auf. Es gibt zwei Stücke, die auffallend oft gespielt wurden. Merkwürdigerweise werden ausgerechnet diese zwei nicht näher benannten Stücke seit einigen Jahren bei unterschiedlichsten musikalischen Events immer wieder gespielt, als "Zwillinge" so zu sagen:-) Welche sind das:-)? Wie´s scheint, bringen sie jedes Mal erhitzte Köpfe unverzüglich auf die Tische. Wer weiß, wann´s vorbei ist.
Noch ein Gedanke, dass sich in meinem Inneren einnistete. Die böhmische Blasmusik wird in ihrer Heimat offen gestanden stiefmütterlich behandelt. Der größte Teil der medialen Welt nimmt die Blasmusik nicht einmal zur Kenntnis. Nicht selten ist vom langsamen Sterben die Rede. Alle wissen aber, dass "die Blasmusik das Familiensilber der Nation ist". Sehr kuriose Situation. Im westlichen Teil Europas herrscht hingegen eine Begeisterung auch unter der Jugend. Ein denkbares Szenario könnte ich mir vorstellen. Erst, wenn es so weit kommt, dass die böhmische Blasmusik im westlichen Teil Europas noch größere Wellen schlägt, wird man sich in der Heimat an das sprichwörtliche "Familiensilber" erinnern und nach einem "AHA" es vom Keller holen, wieder liebevoll pflegen und schätzen.
Den Bescheid über die Zukunft der Böhmischen Kirtage in Aspang wissen im Augenblick vermutlich nur die musikalischen Götter, sonst niemand.
S.a. Album: Fotos und Videos von diesem Event
[ Čti dále ......... ]Maraton české dechovky - Böhmischer Kirtag 2011
špičková formace ze Sedmihoří - Blech und Brass Banda Spitzenpartie aus Burgenland - Blech und Brass Banda / o krok vpřed: / einen Schritt voraus: nejlépe "evropsky" obsazená formace / am Besten "europäisch" besetzte Formation |
Na doplnění uvedu na tomto místě některé z mých mnohých dojmů a myšlenek, které jsem získal během festival. V prvé řadě jsem si všiml značné populace mladých lidí jak mezi návštěvníky, tak také v řadách dechových skupin. V tomto lze jistě vidět nadmíru potěšitelný vývoj. Také zjevné nadšení, které panovalo I zde jak u posluchačů, tak silným angažmá mezi muzikanty, nebylo možno přehlédnout. Všeobecná kvalitativní úroveň kapel, zejména u rakouských, opět citelně stoupla ve srovnání s předchozími léty a sice jak v technickém směru, tak také dle mého vnímání ještě citelněji s ohledem na interpretační cítění. V kapelách “dřímají” kromě toho značné vlastní kapacity, které se tu a tam projeví a sice ať již ve formě mnohých vlastních skladeb či formou alternativních interpretací případně pokusy jít vůbec vlastní cestou a odhalovat nové hudební prostory.
Zde musím oproti mému původnímu záměru, neuvádět jména kapel, udělat přeci jen výjimku a jednu formaci zmínit. Dechová hudba MaChlast prodělala během posledních dvou let ohromný vývoj vpřed. Z původní kapely, která chtěla být českou dechovkou, se vyvinula vysoce karátová formace s širokým záběrem působení. Jak se v neděli během jejich výstupu mohl každý návštěvník přesvědčit na vlastní “uši”, je tato kapela sto pokrýt svými výjimečnými technickými a interpretačními schopnostmi zcela hravě velmi široké hudební spektrum. Naproti tomu se tato okolnost nikterak neodráží v jejich pojmenování. Zde krátká vysvětlivka k lepšímu porozumění: “Chlast” je v češtině … ano, všichni víme, souvisí s “chlastáním”, “Má vlast” (Bedřicha Smetany) … I zde víme stejně tak dobře oč jde. Oba prvky byly svého času záměrně použity k vytvoření názvu pro tuto formaci, jak mně bylo na můj dotaz už tenkrát výslovně sděleno. Zejména „Má vlast“ je pro Čechy mimořádnou svátostí. Jde o drahokam z české hudební klenotnice, jehož některé části se dokonce hrají pouze výjimečně při mimořádně slavnostních příležitostech nebo v situacích velkého národního strádání. Dechová hudba MaChlast je skupina skutečně velmi příjemných, mimořádně talentovaných mladých chlapců. Měla by se zamyslet nad svým pojmenováním a pro svou formaci nalézt vhodný a důstojný nový název. Vše je v toku. Nikdy není pozdě.:-)
Festival dechovek byl tu a tam doprovázen poruchami a výpadky ozvučovací techniky, mikrofonů atd. Zvukaři to také nemají skutečně lehké, jedná-li se o slavnosti takové dimenze jako byl Aspang s mnoha kapelami a rychlým střídáním na pódiu. Je proto nutné, aby byli posluchači občas shovívaví a tu a tam přivřeli „ucho“:-) Apropos pódium. Pořadatelé tentokráte instalovali dvě pódia vedle sebe, jistě fajn nápad. Zatímco jedna formace hrála, mohla následná formace beze spěchu a zmatku instalovat svůj inventář a připravit se v pohodě na výstup. Pokračování v programu bylo pak prakticky bez přerušení. Chci se zmínit ještě o jednom fenoménu, kterého jsem si nevšiml jen já. Existují dvě skladby, které se hrají nápadně hodně často. Je pozoruhodné, že se tyto dvě skladby v posledních letech neustále vyskytují v repertoáru při nejrůznějších příležitostech, řekněme jako „dvojčata“. Které to jsou? Jak se jeví, jsou sto pokaždé dostat bez prodlevy rozohněné hlavy na stoly. Kdo ví, kdy toto přejde.
A ještě jedna úvaha, která se uhnízdila v mém nitru. Upřímně řečeno se s českou dechovkou ve své domovině zachází zcela macešsky. Převážná část mediální oblasti nebere dechovku na vědomí. Nezřídka se hovoří o pomalém umírání. Všichni ale vědí, že je dechovka „rodinné stříbro národa“. Je to velmi kuriózní situace. V západní části Evropy panuje naproti tomu nadšení i mezi mladými. Dovedl bych si představit následující scenário: V okamžiku, kdy popularita české dechovky v západní Evropě nabude ještě větších rozměrů, vzpomenou si pak lidé doma na své příslovečné „rodinné stříbro“, řeknou AHA, vynesou jej ze sklepa, budou o něj pečovat a nadále ctít.
Jaká bude budoucnost instituce „Böhmischer Kirtag in Aspang”? To ví v okamžiku patrně pouze hudební božstvo, jinak nikdo.
Viz. Také snímky a videa z tohoto festivalu v albu.