Maestro Lorin Maazel |
Komponist Richard Wagner |
Ich war mit einem großen Ohr am Radio. Der Maestro bekam während der Sendung in einem Interview die Gelegenheit, sich zu seinem durchaus wagen Unternehmen zu äußern. Er hatte zu diesem Vorhaben vieles Interessante gesagt, wovon ich mir zwei wesentlich erscheinende Aussagen im Gedächtnis festhielt:
- Die eine war seine Zusicherung, dass der Querschnitt von 70 Minuten ALLE wichtigen Abschnitte der Wagnerschen Tetralogie enthalte, die bekanntlich aus den Teilen das Rheingold (Vorabend), die Walküre (Erster Tag), Siegfried (Zweiter Tag), Götterdämmerung (Dritter Tag) besteht. Die Aufführung der kompletten Tetralogie nimmt viele Stunden in Anspruch.
- Die andere Aussage war, die mich noch mehr verblüffte, dass er - Lorin Maazel - in der Partitur keinen einzigen Punkt verändert habe. Dies hatte er mit Nachdruck festgehalten, mit der Bemerkung, eine hohe Achtung vor Richard Wagner zu haben. (Read more, Weiterlesen ...)
Richard Wagner "v rukou" dechováků?
Vídeňská Filharmonie pod vedením Maestro Lorin Maazel nabídla 11. ledna 2009 z Velkého sálu vídeňského svatostánku hudby, Musikverein, 70timinutový souhrn "Prsten beze slov". Tento slavnostní koncert reprezentoval průřez kolosálního eposu "Prsten Nibelungů" Richarda Wagnera v osobním aranžmá samého Maestro Lorin Maazel (který je distingovaným znalcem Wagnera a jeho zbožňovatel). Rakouské rádio nabídlo posluchačům přímý přenos.Tuto příležitost jsem si nenechal ujít a proto jsem byl v daný termín na rádiu jedno velké ucho. Maestro dostal během vysílání také příležitost aby se k jeho velmi odvážnému počinu mohl přímo vyjádřit. Při této příležitosti poznamenal Maestro mnoho zajímavého. Z jeho podání mně zůstaly v paměti dvě z jeho poznámek:
- První byla jeho ujištění, že nabídnutý 70ti minutový průřez celé Wagnerovy tetralogie obsahuje všechny důležité části. Jak víme, tato tetralogie sestává z dílů Rheingold (předvečer), Walküre (první den), Siegfried (druhý den), Götterdämmerung (třetí den) a její celé provedení trvá mnoho hodin.
- Druhá, která mě překvapila ještě více, že on - Lorin Maazel - při této aranži nezměnil ani jedinou tečku. Toto vyjádřil s hrdým důrazem a doplnil, že má příliš velkou úctu před Richardem Wagnerem, aby mu pozměňoval jeho dílo. (Read more, čtěte dále ...)
[ Weiterlesen ] Szenenwechsel: Jihočeská und ihre Interpretation
Szenenwechsel: Jihočeská und ihre Interpretation
Es dürfte manchen aufgefallen sein, dass sich Blaskapellen nicht allzu selten in einer vom Publikum angeheizten Atmosphäre verreißen lassen. Dies führt dazu, dass Musiker in der Folge manche Stücke nach IHREM "augenblicklichen Befinden" zu interpretieren beginnen. Die Situation: 12 Musiker "am Werk", Komponist hin, Komponist her, das Publikum hat gezahlt, das Publikum will "Äkschn". Welche Stücke eignen sich für derartige Schows am Besten? Jaaa, BINGO! Freilich die Bekanntesten, noch besser die mit dem Hymnen-Charakter.Die Rede ist von Jihočeská polka. Seit geraumer Zeit verfolge ich das vielfältige Angebot an Interpretationen. Den letzten Motivationstoß, mich darüber in einem Beitrag zu äußern, bekam ich unlängst, als ich mich durch den Video-Salat eines bekannten "Auch-Wir-Sind-Dort"-Repository durchwühlte.
Jihočeská polka wurde von Ladislav Kubeš Sen. komponiert (s.a. einen Beitrag von mir). Ladislav Kubeš Vater war mit allen seinen Sinnen und Kräften bemüht, die südböhmische Mentalität, die schlichte Schönheit der Landschaft, die Harmonie des einfachen Lebens, das heitere Gemüt und den Anstand der Leute, all das in diese musikalische Perle des böhmischen Südens behutsam, nach einem sorgsamen Abwägen, Note für Note, einfließen zu lassen. Macht sich von den Musikern überhaupt jemand Gedanken darüber? Ist es - wie man in Österreich sagt - "eh alles Wurscht"? Wo bleibt die Hochachtung vor dem Komponisten und seinem Werk?
Ladislav Kubeš (Mitte) |
|
|
Jihočeská - BK Veselka | Jihočeská - "Feldaufnahme" |
BK Veselka |
Abschließend eine Anregung von mir: Es sollte doch auch Komponisten geben, die ihre Werke überhaupt als einen ungefähren, groben Noten-Raster anbieten. Natürlich mit neuen Notation-Hinweisen. Neue Bemerkungen folgender Art würden dringend auf die Notenpulte gehören: Hier "schlampig, kein klarer Ton" oder "Nur mäßig ernst zu nehmen", dort "wie´s euch einfällt" oder alternativ "Tuba, Posaune: prominenter Wettkampf, wer stärker", "4. Trompete: Bitte an dieser Stelle schreckliche Pause, unbedingt auf sich aufmerksam machen" etc. Die bisher gebräuchliche Notation - hier Andante un pocco Maestoso, dort Staccato, Adagio, Largo etc. sollten vermutlich gänzlich abgestellt werden. Sie wirken auf die augenblickliche musikalische Eingebung eines Instrumentalisten evident sehr hemmend. Für ein derartiges Werk fiele mir bereits auch ein durchaus passender Name ein: "Kanalgitter im Mondschein", ein Werk für nicht ganze 3 Trompeten und einen zehnköpfigen WZH-Rest" (WZH - Wer Zeit Hat).
[ Čti dále ] Změna scény: Jihočeská a její interpretace
Změna scény: Jihočeská a její interpretace
Mnozí posluchači dechové hudby si jistě všimli, že se vystupující dechové hudby ne příliš zřídka nechají snadno strhnout rozhorleným publikem. V důsledku toho dochází pak u muzikantů k tomu, že pociťují "nutnost" skladby interpretovat dle své "okamžitého nálady". A máme hned následující situaci: 12 muzikantů "zpracovává" dílo, skladatel sem, skladatel tam, publikum zaplatilo, publikum vyžaduje, aby se na podiu "něco dělo". Jaké skladby se hodí pro taková šou (show) nejlépe? Anooo, BINGO! Samosebou ty nejznámnější, ještě lépe ty s charakterem "hymny".Řeč je o Jihočeské polce. Již slušnou dobu sleduji mnohotvárnost jejího interpretačního podání. Poslední motivační kapka, která dopomohla k tomu, abych se k této záležitosti vyjádřil ve zdejším článku, se naskytla nedávno, když jsem se prodíral salátem videoklipů jednoho z velkých internetových skladišt typu "I-My-Tam-Jsme".
Jihočeskou polku složil - všeobecně známo - Ladislav Kubeš starší (viz. také můj příspěvek). Tatínek Ladislava Kubeše mladšího se snažil se všemi svými smysly zachytit v této polce jihočeskou mentalitu, prosté krásno krajiny, harmonii jednoduchého života, veselost a slušnost lidí kolem sebe. Vše toto vložil s láskou po mnohých úvahách, notu za notou do této hudební perly českého jihu. Přemýšlí vůbec nad tím některý z muzikantů? Je to snad - jak se v Rakousku říká - vše úplně jedno, nebo-li buřt? Kde zůstává úcta před skladatelem a jeho dílem?
Ladislav Kubeš st. (uprostřed) |
Uvádím zde dvě různé interpretace Jihočeské polky, které stavím vedle sebe, aby mohl každý posluchač posoudit sám. S ohledem na kvalitu tónu existuje samozřejmě rozdíl mezi oběma nahrávkami, kterým se zde ale dále nezabývám. Záznam na pravé straně je pořízen jednoduchým technickým vybavením v "polních" podmínkách, levý záznam je studiový. Pochází od dechové hudby Veselka pod vedením Ladisla Kubeše syna. Tato nahrávka se nachází na CD 49 1038-2 "Tatínkovi na památku". Nahrávka má pro mě z mnoha důvodů referenční charakter.
|
|
Jihočeská - BK Veselka | Jihočeská - "polní" záznam |
BK Veselka |
Čirá náhoda mně někdy pěkně přihrává. Zatím co píši tyto řádky, zastihne mě zpráva, týkající se Ladislava Kubeše ml. a jeho dechové hudby Veselky, která má 18. února 2011 vystupovat v německé televizi MDR v pořadu WERNESGÜNER MUSIKANTENSCHENKE. Nemůže být jinak - už kvůli tatínkovi - než že tento pořad pro gurmeje české dechovky Ladislav Kubeš zahájí právě Jihočeskou polkou. Tím jsem si skoro mohl zdejší referenci na ni i klidně uspořit.
Závěrem z mé strany malý podnět: Měli by existovat i skladatelé, kteří svá díla vůbec nabízí pouze jako hrubý, notový rastr. Samosebou s novým způsobem notového záznamu. Nové poznámky následujícího typu by bylo třeba urychleně dostat na notové pulty: Zde "neukázněně, žádný čistý tón" nebo "Zde nebrát příliš vážně", jinde zase "jak vás napadne" případně jako alternativa "tuba, pozoun: prominentní souboj v síle, kdo silnější", nebo "4. trubka: Prosím na tomto místě děsná pauza, zde bezpodmínečně na sebe upozornit", atd. Doposud používaná notace, tady Andante un pocco Maestoso, tam Staccato, Adagio, Largo by měly být asi zcela odstaveny. Působí totiž evidentně na okamžitou hudební nápaditost každého instrumentalisty velmi omezeně a dokonce ji i nepřípustně brzdí. Pro takové dílo bych měl již i vesměs vhodný, poetický název: "Kanálová mříž ve světle měsíce". Dílo pro necelé tři trumpety a desetičlenný zbytek KDČ (KDČ - Kdo Má Čas).