Music unites nations 
"In der Musik ist das Leben der Tschechen." -- Bedřich SmetanaCZECH
GERMAN
"Tradice není uctívání popela, ale předávání ohně."
-- Jean Jaures
Na zdejších stránkách uvádím nezřítka v rúzných souvislostech pojem tradice. Následující přízpěvek věnuji přiblížení tohoto pojmu. Není tomu tak dlouho, co se mně vybavilo vhodné přirovnání, metafora "řeky". "Řeka" má s "tradicí" mnoho společných rysů. Každý si řeku dovede bez potíží velmi snadno "plasticky" vybavit. Je to vhodný analogon.
Zásadní jazykový rozdíl mezo tradicí a řekou je:
Tradice je metafyzický ("nehmatatelný") pojem (obdobně jako láska či náklonnost a mnoho podobných metafyzických výrazů), zatímco řeka v našich představách je "hmatalená", jedná se tedy o kategorii fyzických artefaktů.
_____ Zde malá vsuvka, kterou lze přeskočit _______________________________________________
Vsuvek by bylo jistě více, ale to bych se dostal k řeckému filozofu Aristoteles, který se tématikou kategorií intenzivně zabýval, čili od dechovky úplně jinam :-)
"Řeka" je tedy pouze kategorický pojem, není deskriptorem konkrétního objeku. Když hovoříme o konrétní řece, na kterou ukazujeme, vycházíme z kategorické představy spoleřných rysů všech řek ... a těch je (velkých , mrňavých) opět nezpočet.
Velmi názorný příklad v tomto ohledu je "židle". Všechny židle mají následující společné rysy: zpravidla se na nich sedí, mají sedací plochu nejrůznějších velikostí, mohou mít 3 i daleko více ""nohou", často opěradlo nejrůznějšího provedení etc. Když pouze hovoříme o židli a na žádnou neukazujeme či nedržíme-li konkrétní židli v ruce, zmiňujeme se tímto pojmem pouze o kategorii, do které spadá nekonečné množství objektů s těmito rysy, protože neexistují dvě židle "stejného" provedení.)
Nyní se pokusím porovnat některé charakteristické (kategorické) rysy „řeka“ a „tradice“ (seznam zde nemůže být v žádném případě úplný):
Vlastnosti související s řekou:
- tok řeky se vyskytuje ve směru předem určeném přírodou v (trojrozměrném) prostoru
- řeka má někde pramen, někdy lze určit její časový počátek
- řeka teče od pramene, nikdy proti němu, razí si cestu, vyvíjí se
- řeka vybírá a využívá stávající přírodní, geografické prostředí, které je pro řeku prospěšné.
Vlastnosti související s tradicemi:
- Tradice se nacházejí a vyvíjejí v čase ("time flow")
- každá tradice má svůj původní zdroj, její časový počátek lze někdy určit
- Tradice se rozvíjí ("plyne") na časové ose od zdroje do budoucnosti
- Tradice je ovlivňována a spoluutvářena lidskou společností tak, že v konečném důsledku přispívá k blahu společnosti. Je neustále udržována a opečovávána
Česká dechová hudba se svou tradicí a společenským posláním je nedílnou součástí lidové kultury. Je tedy zřejmé, že její poslání nesleduje žádné komerčně motivované cíle nebo pliké pobavení typu starého Říma, jak lze často pozorovat jinde, kde se praktikuje.
Zkrátka: Česká dechovka je kulturní děditství.
Naši lásku čas si vzal - hudba: Petr Fink, původní text: Jaroslav Votava
zpěv: sestry Petrovy - hraje Pražská kapela Petra Finka
záznam z roku 1994
"Tradition ist nicht die Anbetung der Asche, sondern die Weitergabe des Feuers."
-- Jean Jaures
Auf diesen Seiten verwende ich häufig den Begriff Tradition in verschiedenen Zusammenhängen. Den folgenden Beitrag widme ich einer Einführung in dieses Konzept. Es ist noch nicht lange her, dass mir ein passender Vergleich einfiel, die Metapher eines „Flusses“. „Fluss“ hat viele Gemeinsamkeiten mit „Tradition“. Jeder kann sich problemlos einen Fluss vorstellen. Es ist ein passendes Analogon.
Der grundlegende sprachliche Unterschied zwischen der Tradition und dem Fluss ist:
Tradition ist ein metaphysisches („immaterielles“) Konzept (ähnlich wie Liebe oder Zuneigung und viele ähnliche metaphysische Begriffe), während der Fluss ist in unserer Vorstellung „greifbar“, daher eine Kategorie physischer Artefakte darstellt.
_____ An dieser Stelle ein kleiner Einschub, der übersprungen werden kann __________________________
Es gäbe sicher noch mehr ähnliche Einschübe, aber da käme ich dann gleich zum griechischen Philosophen Aristoteles, der sich intensiv mit dem Thema Kategorien beschäftigt hat, was ja etwas ganz anderes ist als Blasmusik :-)
„Fluss“ ist nur ein kategorischer Begriff und keine konkrete Bezeichnung eines bestimmten Objekts. Wenn wir über einen bestimmten Fluss sprechen, auf den wir zeigen können, gehen wir von einer kategorischen Vorstellung der gemeinsamen Merkmale aller Flüsse aus … und davon gibt es ja unzählig viele (große, kleine etc.).
Ein sehr anschauliches Beispiel in diesem Zusammenhang ist „Stuhl“. Alle Stühle haben die folgenden gemeinsamen Merkmale: Sie werden normalerweise zum Sitzen verwendet, sie haben eine Sitzfläche in verschiedenen Größen, sie können 3 oder sogar viel mehr "Beine" haben, haben oft eine Rückenlehne in verschiedenen Designs usw. Wenn wir nur von einem Stuhl sprechen und nicht auf einen bestimmten Stuhl zeigen oder ihn in der Hand halten, bezeichnen wir mit diesen Begriff lediglich eine Kategorie, in die wiederum eine unendliche Anzahl von Objekten mit diesen Merkmalen fallen, da keine zwei Stühle auf der Welt "exakt gleicher“ Ausführung sind.
______________________________________________________________________________
Ich werde nun versuchen, einige charakteristische (kategorische) Merkmale von „Fluss“ und „Tradition“ zu vergleichen (die Liste hier kann bei weitem nicht vollständig sein):
Merkmale im Zusammenhang mit dem Fluss:
- die Strömung eines Flusses erfolgt in einem von der Natur vorgegebenen Richtung im (dreidimensionalen) Raum
- ein Fluss hat irgendwo eine Quelle, sein zeitlicher Beginn kann manchmal bestimmt werden
- ein Fluss fließt von der Quelle, nie dagegen, er bahnt sich den Weg, entwickelt sich
- ein Fluss wählt und nutzt vorhandene natürliche, geografische Umgebung, die für den Fluss von Vorteil ist.
Merkmale im Zusammenhang mit Traditionen:
- Traditionen befinden und entwickeln sich im Zeitaum ("fließen")
- jede Tradition hat eine ursprüngliche Quelle, ihr zeitlicher Beginn kann manchmal bestimmt werden
- Tradition entwickelt sich ("fließt") auf der Zeitachse von der Quelle in die Zukunft
- Tradition wird von der menschlichen Gesellschaft so beeinflusst, geformt und mitgestaltet, dass sie zum Wohle der Gesellschaft letzten Endes beiträgt, daher auch ständig gepflegt und betreut wird
Die böhmische Blasmusik ist mit ihrer eigenen Tradition sowie gesellschaftlichen Mission ein untrennbarer Bestandteil der Volkskultur. Naheliegenderweise verfolgt sie daher von ihrer Mission her keine kommerziell angehauchten Zielsetzungen oder seichte Unterhaltung vom Typ eines altrömischen Zuschnitts, wie man oft anderorts beobachren kann.
Kurz um: Böhmische Blasmusik ist eine Erbschaft.
Naši lásku čas si vzal - hudba: Petr Fink, původní text: Jaroslav Votava
zpěv: sestry Petrovy - hraje Pražská kapela Petra Finka
záznam z roku 1994
