Music unites nations 
www.dechovka.eu - "Nekonečné staveniště" / "Unendliche Baustelle"
- Details
- Written by: Antonín
- Parent Category: Top
- Category: Admin corner
Jít s technologickým vývojem znamená neustálé systémové aktualizování a přizpůsobování celého webového systému na současný stav.
Prostředí, v kterém je www.dechovka.eu veřejnosti nabízena a webová prezentace je zpravidla sestavena s mnoha komponent z rúzných koutú, které rovněž podléhají prakticky neustálému vývoji. To vše vede k neustálému stupňování komplexnosti celého systému.
Je třeba připomenout: www.dechovka.eu je tzvn. OMSP, "One Man Show Project". Tento projekt sjednocuje v jedné osobě s omezenými prostředky mnoho dílčích oborových oblastí. Mezi ty dvě nejstěženější patří a) "technická" a b) "obsahová" oblast. Oblasti zde nebudu dále rozebírat, jen snad to, že sestávají z dílčích podoblastí.
www.dechovka.eu zaznamenala od vzniku obsahový nárust, který v okamžiku činí kolem 130 Gb. A to není "drobek".
Proto není divu, že se mně během pečování o systém vždy podaří vyhmátnout nějakou nekompatibilitu, způsobenou právě již naznačeným stupňováním celkové komplexity.
Přes víkend jsem odhalil nesrovnalosti s prezentací "2013-08-24,25: Böhmischer Kirtag 2013, Full Screen HD Video".
Video záznamy z "Böhmischer Kirtag" se těší značné oblibě. Omlovám se tedy za nedopatření. Na "odškodnění" zde uvádím malou "chuťovku" z tohoto pozoruhodného setkání dechovek zvučných jmen.
Um mit der technologischen Entwicklung Schritt zu halten, ist es notwendig, das gesamte Websystem ständig zu aktualisieren und an den aktuellen Stand anzupassen.
Die Umgebung, in der www.dechovka.eu der Öffentlichkeit angeboten wird, setzt sich in der Regel aus vielen Komponenten aus unterschiedlichen Ecken zusammen, die iederum einer praktisch ständigen Weiterentwicklung unterliegen. All dies führt zu einer stetigen Zunahme der Komplexität des Gesamtsystems.
Es sei daran erinnert: www.dechovka.eu ist das sogenannte OMSP, „One-Man-Show-Projekt“. Dieses Projekt vereint viele Teildisziplinen in einer Person mit begrenzten Ressourcen. Zu den weitaus umfangreichsten zählen a) der „technische“ und b) der „inhaltliche“ Bereich. Auf die Bereiche gehe ich hier nicht näher ein, außer dass ich die Bemerkung anhänge,, sie bestehen aus weiteren Unterbereichen.
Der Inhalt von www.dechovka.eu hat seit seiner Einführung natürlich zugenommen und beträgt derzeit rund 130 GB. Und das ist sicherlich kein „Krümel“.
Daher ist es nicht verwunderlich, dass ich bei der Wartung des Systems immer wieder auf Inkompatibilitäten stoße, die durch die bereits angedeutete Steigerung der Gesamtkomplexität bedingt sind.
Am Wochenende habe ich Unstimmigkeiten bei der Präsentation „2013-08-24,25: Böhmischer Kirtag 2013, Full Screen HD Video“ festgestellt.
Videomitschnitte vom Böhmischen Kirtag erfreuen sich großer Beliebtheit. Ich entschuldige mich also für die Unzulänglichkeit. Als „Entschädigung“ präsentiere ich hier einen kleinen „Vorgeschmack“ auf dieses bemerkenswerte Treffen von Blaskapellen mit namhaften Namen.
Josef Dofek nás opustil, navždy / Josef Dofek hat uns verlassen, für immer
- Details
- Written by: Antonín
- Parent Category: People
- Category: Friends gone
Osud nikoho nešetří. Jsou okamžiky v životě, kdy se chce člověku brečet.Ještě minulý týden jsem s Josefem komunikoval e-mailem. Sdělil mně, že se vrátil domů z nemocnice. Psal o různých trampotách, které se mu přihodily. Nenabyl jsem dojmu, že by se nacházel v kritickém stavu.
Před 3mi hodinami mne zastihla zpráva, která mnou sekla. Josef Dofek odešel do muzikantského nebe.
Před dvěma měsící jsem Josefovi věnoval příspěvek, který jsem nosil v srdci už několk let. Nedovedu si vysvětlit, proč jsem se k přízpěvku rozhodl zrovna před dvěma měsíci. Asi boží vnuknutí.
Das Schicksal verschont niemanden. Es gibt Momente im Leben, da möchte man weinen.Ich habe erst letzte Woche per E-Mail mit Josef kommuniziert. Er erzählte mir, dass er aus dem Krankenhaus nach Hause zurückgekehrt sei. Er schrieb über verschiedene Probleme, die ihm widerfuhren. Ich hatte nicht den Eindruck, dass sein Zustand kritisch war.
Vor 3 Stunden erhielt ich eine Nachricht, die mich schokierte. Josef Dofek ist in den Musikantehimmel aufgestiegen.
Vor zwei Monaten habe ich Josef einen Beitrag gewidmet, den ich seit mehreren Jahren in meinem Herzen trug.. Ich kann mir nicht erklären, warum ich mich gerade jetzt, also vor zwei Monaten entschieden habe, den lang angedachten Beitrag zu verfassen. Wahrscheinlich göttliche Inspiration.
Jožko, s tvými písničkami ostaneš navždy mezi námi. / Jožko, mit deinen Liedern bleibst du für immer unter uns.
Smaragd z klenotnice moravské dechovky / Smaragd aus der Schatzkammer mährischer Blasmusik
zpívají Věrka Veselá, Jarka Hubáčková, hraje Dolanka z Ratíškovic
Tradice: "Řeka" v prostoru času / Tradition: "Fluss" im Raum der Zeit
- Details
- Written by: Antonín
- Category: Reflexions, Feuilletons
Na zdejších stránkách uvádím nezřítka v rúzných souvislostech pojem tradice. Následující přízpěvek věnuji přiblížení tohoto pojmu. Není tomu tak dlouho, co se mně vybavilo vhodné přirovnání, metafora "řeky". "Řeka" má s "tradicí" mnoho společných rysů. Každý si řeku dovede bez potíží velmi snadno "plasticky" vybavit. Je to vhodný analogon.
Zásadní jazykový rozdíl mezo tradicí a řekou je:
Tradice je metafyzický ("nehmatatelný") pojem (obdobně jako láska či náklonnost a mnoho podobných metafyzických výrazů), zatímco řeka v našich představách je "hmatalená", jedná se tedy o kategorii fyzických artefaktů.
_____ Zde malá vsuvka, kterou lze přeskočit _______________________________________________
Vsuvek by bylo jistě více, ale to bych se dostal k řeckému filozofu Aristoteles, který se tématikou kategorií intenzivně zabýval, čili od dechovky úplně jinam :-)
"Řeka" je tedy pouze kategorický pojem, není deskriptorem konkrétního objeku. Když hovoříme o konrétní řece, na kterou ukazujeme, vycházíme z kategorické představy spoleřných rysů všech řek ... a těch je (velkých , mrňavých) opět nezpočet.
Velmi názorný příklad v tomto ohledu je "židle". Všechny židle mají následující společné rysy: zpravidla se na nich sedí, mají sedací plochu nejrůznějších velikostí, mohou mít 3 i daleko více ""nohou", často opěradlo nejrůznějšího provedení etc. Když pouze hovoříme o židli a na žádnou neukazujeme či nedržíme-li konkrétní židli v ruce, zmiňujeme se tímto pojmem pouze o kategorii, do které spadá nekonečné množství objektů s těmito rysy, protože neexistují dvě židle "stejného" provedení.)
Nyní se pokusím porovnat některé charakteristické (kategorické) rysy „řeka“ a „tradice“ (seznam zde nemůže být v žádném případě úplný):
Vlastnosti související s řekou:
- tok řeky se vyskytuje ve směru předem určeném přírodou v (trojrozměrném) prostoru
- řeka má někde pramen, někdy lze určit její časový počátek
- řeka teče od pramene, nikdy proti němu, razí si cestu, vyvíjí se
- řeka vybírá a využívá stávající přírodní, geografické prostředí, které je pro řeku prospěšné.
Vlastnosti související s tradicemi:
- Tradice se nacházejí a vyvíjejí v čase ("time flow")
- každá tradice má svůj původní zdroj, její časový počátek lze někdy určit
- Tradice se rozvíjí ("plyne") na časové ose od zdroje do budoucnosti
- Tradice je ovlivňována a spoluutvářena lidskou společností tak, že v konečném důsledku přispívá k blahu společnosti. Je neustále udržována a opečovávána
Česká dechová hudba se svou tradicí a společenským posláním je nedílnou součástí lidové kultury. Je tedy zřejmé, že její poslání nesleduje žádné komerčně motivované cíle nebo pliké pobavení typu starého Říma, jak lze často pozorovat jinde, kde se praktikuje.
Zkrátka: Česká dechovka je kulturní děditství.
Naši lásku čas si vzal - hudba: Petr Fink, původní text: Jaroslav Votava
zpěv: sestry Petrovy - hraje Pražská kapela Petra Finka
záznam z roku 1994
Auf diesen Seiten verwende ich häufig den Begriff Tradition in verschiedenen Zusammenhängen. Den folgenden Beitrag widme ich einer Einführung in dieses Konzept. Es ist noch nicht lange her, dass mir ein passender Vergleich einfiel, die Metapher eines „Flusses“. „Fluss“ hat viele Gemeinsamkeiten mit „Tradition“. Jeder kann sich problemlos einen Fluss vorstellen. Es ist ein passendes Analogon.
Der grundlegende sprachliche Unterschied zwischen der Tradition und dem Fluss ist:
Tradition ist ein metaphysisches („immaterielles“) Konzept (ähnlich wie Liebe oder Zuneigung und viele ähnliche metaphysische Begriffe), während der Fluss ist in unserer Vorstellung „greifbar“, daher eine Kategorie physischer Artefakte darstellt.
_____ An dieser Stelle ein kleiner Einschub, der übersprungen werden kann __________________________
Es gäbe sicher noch mehr ähnliche Einschübe, aber da käme ich dann gleich zum griechischen Philosophen Aristoteles, der sich intensiv mit dem Thema Kategorien beschäftigt hat, was ja etwas ganz anderes ist als Blasmusik :-)
„Fluss“ ist nur ein kategorischer Begriff und keine konkrete Bezeichnung eines bestimmten Objekts. Wenn wir über einen bestimmten Fluss sprechen, auf den wir zeigen können, gehen wir von einer kategorischen Vorstellung der gemeinsamen Merkmale aller Flüsse aus … und davon gibt es ja unzählig viele (große, kleine etc.).
Ein sehr anschauliches Beispiel in diesem Zusammenhang ist „Stuhl“. Alle Stühle haben die folgenden gemeinsamen Merkmale: Sie werden normalerweise zum Sitzen verwendet, sie haben eine Sitzfläche in verschiedenen Größen, sie können 3 oder sogar viel mehr "Beine" haben, haben oft eine Rückenlehne in verschiedenen Designs usw. Wenn wir nur von einem Stuhl sprechen und nicht auf einen bestimmten Stuhl zeigen oder ihn in der Hand halten, bezeichnen wir mit diesen Begriff lediglich eine Kategorie, in die wiederum eine unendliche Anzahl von Objekten mit diesen Merkmalen fallen, da keine zwei Stühle auf der Welt "exakt gleicher“ Ausführung sind.
______________________________________________________________________________
Ich werde nun versuchen, einige charakteristische (kategorische) Merkmale von „Fluss“ und „Tradition“ zu vergleichen (die Liste hier kann bei weitem nicht vollständig sein):
Merkmale im Zusammenhang mit dem Fluss:
- die Strömung eines Flusses erfolgt in einem von der Natur vorgegebenen Richtung im (dreidimensionalen) Raum
- ein Fluss hat irgendwo eine Quelle, sein zeitlicher Beginn kann manchmal bestimmt werden
- ein Fluss fließt von der Quelle, nie dagegen, er bahnt sich den Weg, entwickelt sich
- ein Fluss wählt und nutzt vorhandene natürliche, geografische Umgebung, die für den Fluss von Vorteil ist.
Merkmale im Zusammenhang mit Traditionen:
- Traditionen befinden und entwickeln sich im Zeitaum ("fließen")
- jede Tradition hat eine ursprüngliche Quelle, ihr zeitlicher Beginn kann manchmal bestimmt werden
- Tradition entwickelt sich ("fließt") auf der Zeitachse von der Quelle in die Zukunft
- Tradition wird von der menschlichen Gesellschaft so beeinflusst, geformt und mitgestaltet, dass sie zum Wohle der Gesellschaft letzten Endes beiträgt, daher auch ständig gepflegt und betreut wird
Die böhmische Blasmusik ist mit ihrer eigenen Tradition sowie gesellschaftlichen Mission ein untrennbarer Bestandteil der Volkskultur. Naheliegenderweise verfolgt sie daher von ihrer Mission her keine kommerziell angehauchten Zielsetzungen oder seichte Unterhaltung vom Typ eines altrömischen Zuschnitts, wie man oft anderorts beobachren kann.
Kurz um: Böhmische Blasmusik ist eine Erbschaft.
Naši lásku čas si vzal - hudba: Petr Fink, původní text: Jaroslav Votava
zpěv: sestry Petrovy - hraje Pražská kapela Petra Finka
záznam z roku 1994
PEACE and HAPPY NEW YEAR 2025 to EVERYONE from AUSTRIA
- Details
- Written by: Antonín
- Parent Category: Top
- Category: Editorial
- Maestro Riccardo Muti, Dirigent des Neujahrskoncertes der Wiener Philharmoniker 2025
(See Neujahrskonzert der Wiener Philharmoniker 2025)
Johann Strauss Vater - Radetzky-Marsch, Op. 228
Neujahrskonzert der Wiener Philharmoniker 2024 - Maestro Christian Thielemann, Musikverein Wien
Produktion des Österreichischen Rundfunks 2024
* 25. Oktober 1825, Wien - † 3. Juni 1899, Wien
Foto 1876
Rok 2025 bude rokem oslav 200. narozenin "videňského krále valčíku" Johanna Strausse mladšího, které bude nejen markantně provázet hudební dění Vídňě po celý rok, ale bude i důvodem k oslavám v celém hudebním světě. Vídeňští filharmonici zahájí tuto hudební událost Novoročním koncertem 1. ledna 2025 pod vedením Maestro Riccarda Muttiho. Koncert bude opět vysílán do více než 90 zemí světa.Johann Strauss ml. zemřel ve Vídni 3. června 1899 na zápal plic. Zanechal asi 500 skladeb, včetně neoficiální rakouské národní hymny, valčík "An der schönen blauen Donau".
Im Jahr 2025 jährt sich der 200. Geburtstag des „Wiener Walzerkönigs“ Johann Strauss Jun.., der nicht nur das Musikgeschehen Wiens das ganze Jahr über maßgeblich begleitet, sondern ganz bestimmt auch in der gesamten Musikwelt Anlass zum Feiern geben wird. Den Auftakt zu diesem musikalischen Event besorgen die Wiener Philharmoniker mit dem Neujahrskonzert 1. Januar 2025 unter der Leitung von Maestro Riccardo Mutti, was wieder einmal in über 90 Länder der Welt übertragen wird.Johann Strauss Jun. starb am 3. Juni 1899 in Wien an einer Lungenentzündung. Er hinterließ ein Gesamtwerk von rund 500 Kompositionen, darunter Österreichs inoffizielle Nationalhymne, den "Donauwalzer".
The year 2025 will be the 200th birthday of the "Vienna King of Waltz" Johann Strauss Jun., which will not only be a significant part of Vienna's musical events throughout the year, but will certainly also be a reason for celebration throughout the music world. The Vienna Philharmonic will kick off this musical event with the New Year's Concert 1. January 2025 under the direction of Maestro Riccardo Mutti, which will once again be broadcast to over 90 countries around the world.Johann Strauss Jun. died in Vienna on 3 June 1899 from pneumonia. He left an oeuvre of some 500 compositions, including Austria’s unofficial nation anthem, the "Blue Danube Waltz".
Veselé Vánoce - "Tichá noc" a její nadčasové poselství / „Stille Nacht“ und ihre zeitlose Botschaft / "Silent Night" and its timeless message
- Details
- Written by: Antonín
- Parent Category: Top
- Category: Editorial
"Naděje umírá poslední."
Písni "Tichá noc" předcházelo několik světových katastrof, které se v období jednoho století překrývaly.
K nim patřily brutální Napoleonské války 19. století, přírodní katastrofy, zejména zatím největší výbuch sopky Tambora v indonézkém souostroví, která způsobila ochlazení celé severní polokoule a následný hladomor, který byl dvěma předchozími zjevy silně podmíněn. Vedlo to k naprosté beznaději v duších lidí, beze sporu i v Evropě.
Shoda náhod snad chtěla, aby dvě lidské bytosti, autor textu, mladý kněz, poeta Josef Mohr (1792-1848) a místní učitel hudby a varhaník F. X. Gruber (1787-1863) se setkali v devastovaném Oberndorfu, politicky v půli rozděleném městě na Laufen(Bavorské království) a Oberndorf(Rakouské císařství) na řece Salzach, aby o Vánocích v roce 1818 obyvatelstvu/veřícím v tamním kostele v naprosto beznadějné životní situaci nabídli útěchu. Dokonce selhaly i varhany. Píseň "Tichá noc" spatřila poprvé světlo světa tedy v improvizované formé za doprovodu jediné kytary.
Píseň byla přeložena do více než 300 jazyků a velkého množství různých dialektů. Asi nebude možno se setkat z lidskou bytostí, která tuto melodii nezná.
Proč se o "Tiché noci" vůbec zmiňovat?
Nejpodstatnější na "Tiché noci" je její poselství ... NAĎEJE V LEPŠÍ BUDOUCNOST.
Poselství této písně totiž neztratilo vůbec nic na její důležitosti pro lidstvo a je aktuální i v současnosti. Nadčasovost tohoto poslání si původní kněz/basník a učitel hudby s největší pravděpodobností vůbec neuvědomovali.
A to je hlavní důvod, proč se o této písni a jejím poslání ve vhodném svátečním období Vánoc zmiňuji.
"Die Hoffnung stirbt zuletzt."
Dem Lied „Stille Nacht“ gingen mehrere Weltkatastrophen voraus, die sich überdeckend im Laufe eines Jahrhundert ereigneten.
Dazu gehörten die brutalen Napoleonischen Kriege des 19. Jahrhunderts, Naturkatastrophen, insbesondere der größte Ausbruch des Tambora-Vulkans im indonesischen Archipel, der zu einer Abkühlung der gesamten nördlichen Hemisphäre führte sowie die darauffolgende gigantische Hungersnot, die durch die beiden vorangegangenen Phänomene stark bedingt war. Es führte zum Chaos und einer völligen Hoffnungslosigkeit in den Seelen der Menschen, zweifellos auch in Europa.
Vielleicht wollte es ein schicksalshafter Zufall so haben, dass zwei Menschen, der Autor des Textes, der junge Priester, Dichter Josef Mohr (1792–1848) und der örtliche Musiklehrer und Organist F. X. Gruber (1787–1863), im Oberndorf, der (damals) politisch geteilten Stadt an der Salzach in Laufen(Königreich Bayern) und Oberndorf (Kaiserreich Österreich) zu Weihnachten des Jahres 1818 ein Markenstein in der menschlichen Geschichte setzten.
Das Lied wurde in mehr als 300 Sprachen und eine Vielzahl verschiedener Dialekte übersetzt. Es wird wahrscheinlich nicht möglich sein, einen Menschen zu treffen, der diese Melodie nicht kennt.
Ihre bescheidene Absicht war, der Bevölkerung/Gläubigen in der Ortskirche in einer völlig aussichtslosen Lebenssituation einen Trost zu spenden. Sogar die Orgel versagte. Das Lied „Tíchá noc“ erblickte daher erstmals, entgegen der Absicht, das Licht der Welt in improvisierter Form mit Gitarrenbegleitung.
Warum nun überhaupt diese "`G`schicht" über „Stille Nacht“ zu erwähnen?
Das Wichtigste an „Stille Nacht“ ist die Botschaft ... DIE HOFFNUNG AUF EINE BESSERE ZUKUNFT.
Die Botschaft dieses Liedes hat für die Menschheit auch heute nichts von ihrer Bedeutung verloren. Sie ist auch heute nach wie vor aktuell. Der ursprüngliche Priester/Dichter und Musiklehrer war sich der Zeitlosigkeit dieser Mission höchstwahrscheinlich nicht bewusst.
Und das ist auch der Hauptgrund, warum ich die Entstehung von "Stille Nacht" und ihre Mission mit einigen wenigen Worten zur gegenwärtigen Weihnachtszeit hier erwähne.
The song "Silent Night" was preceded by several world disasters that occurred over the course of a century.
These included the brutal Napoleonic Wars of the 17th century, natural disasters, especially the largest eruption of the Tambora volcano in the Indonesian archipelago, which led to a cooling of the entire northern hemisphere, and the gigantic famine that followed, which was largely due to the two previous phenomena. It led to chaos and a complete hopelessness in the souls of people, undoubtedly also in Europe.
Perhaps it was a fateful coincidence that two people, the author of the text, the young priest and poet Josef Mohr (1792–1848) and the local music teacher and organist F. X. Gruber (1787–1863), set a milestone in human history at Christmas 1818 in Oberndorf, the (then) politically divided town on the Salzach into Laufen (Kingdom of Bavaria) and Oberndorf (Empire of Austria).
The song has been translated into more than 300 languages and a variety of different dialects. It is probably impossible to meet a person who does not know this melody.
Its modest intention was to offer consolation to the population/believers in the local church in a completely hopeless life situation. Even the organ failed. The song "Silent Night" therefore saw the light of day for the first time, contrary to its intention, in an improvised form with guitar accompaniment.
Why mention this story about "Silent Night" at all?
The most important thing about "Silent Night" is the message... HOPE FOR A BETTER FUTURE.
The message of this song has lost none of its meaning for humanity today. It is still relevant today. The original priest/poet and music teacher was most likely unaware of the timelessness of this mission.
And that is also the main reason why I mention the creation of "Silent Night" and its mission here with a few words for the current Christmas season.
jala lid v blahý klid.
Silent night, holy night
Тихая ночь, дивная ночь!
Тихая ночь, дивная ночь!
Page 2 of 3
Current GUEST on HistoryStage.dechovka.eu the Bohemian Brass Music tradition in the past.
Unfortunately lot of them terminated their activity or simply disappeared again.
Nevertheless, their significant contribution to the Bohemian Brass Music tradition should not have been forgotten.
Let`s keep them in memory for the posterity.
See also the previous ones @ historystage.dechovka.eu
6 - Drie Donken Blaaskapel uit Dunken (NL)
Motto der Blaskapelle Drie Donken - "Böhmische Blasmusik sind Emotionen, geschrieben ins Herz"
Die niederländische Blaskapelle Drie Donken Blaaskapel war – meiner Meinung nach – eine in Europa einzigartige Formation außerhalb der Heimat der böhmischen Blasmusik, die mit unglaublicher Konsequenz um eine rundum "authentische" Interpretation böhmischer Blasmusik bemüht war. Dies spiegelte sich nicht nur in der Präsentation der Musik, ihrer Handschrift, sondern auch im möglichst authentischen öhmischen Gesang sowie in den Trachten wider. Ihr Auftritt war für viele tschechische Blasmusikfans wirklich bewegend und emotional tiefgreifend. Diese Blaskapelle hat nicht viele Originalaufnahmen hinterlassen und die Qualität der bestehenden Aufnahmen ist teilweise weit vom heutigen Stand der Technik entfernt. Allerdings müssen wir uns mit dem Vorhandenen zufrieden geben, das aus historischer Sicht dennoch sehr wertvoll ist.
Die Blaskapelle hat mich bei ihrem Auftritt beim „Musikantenball“ in Hodonín mit ihrer Interpretation von „Galánečka“ (Interessierte finden diesen Auftritt über die Suchfunktion auf diesen Seiten) sofort überzeugt und ihr Gesang im mährischen Dialekt war absolut bezaubernd.
Die Blaskapelle wurde in den 1960er Jahren gegründet und war noch in 2015 ziemlich aktiv.
Es wurde von Mitgliedern eines anderen lokalen Musikclubs gegrúndet. Ursprünglich unter einem anderen Namen, änderte diesen jedoch unmittelbar nach ihrem ersten Auftritt zu "Drie Donken uit Dungen". Meiner Meinung nach war dieser Wechsel ein großer Glücksfall. Sie machten ihre Identität im Logo deutlich sichtbar. Das Logo stellte symbolisch einen wichtigen Umstand in Bezug auf die geografische Lage dar. Das Logo bestand aus drei Hügeln, strategisch wichtigen Hügeln, von denen es – wie wir wissen – in den Niederlanden sicherlich nicht viele gibt. Die drei Hügel haben ihren Namen: Hooidonk, Rijndonk und Poeldonk. Sie dienten den Menschen als letzte und sichere Zuflucht, um ihr Leben vor der eintretenden geologischen Katastrophe zu retten, vom Auftreten des großesen Wassers.
Das Repertoire der Blaskapelle war zunächst eher vom Typ „Egerländermusik“, doch allmählich überwogen böhmische Titel in ihrem Repertoire. Diese Tendenz wurde zur Gänze „besiegelt“, nachdem die Kapelle sehr fruchtbare Kontakte zum böhmischen Blasmusikmfeld knüpfte. Dieses Umfeld wurde in weiterer Folge als „Vorbild“ angenommen und diente aks das Fundament.
Mit ihrem letzten „großen Konzert“, das von vielen Anhängern besucht wurde, feierte die Blaskapelle am 27. September 2015 ihr 50-jähriges Bestandsjubiläum.
Danach begann die Blaskapelle langsam aus dem öffentlichen Bewusstsein zu schwinden. Gründe für den Zerfall gab es mehrere, unter anderem aber der Mangel an geeignetem Nachwuchs.
Während ihrer aktiven Zeit, insbesondere in den 1970er und 1980er Jahren, produzierte die Band 5 LPs und 8 CDs mit hochwertigen Aufnahmen.
Moto dechové hudby Drie Donken - "Česká dechovka jsou emoce, psané do srdce"
Nizozemská dechová hudba Drie Donken Blaaskapel - dle mého úsudku - byla ojedinělá formace na evropském území mimo domovinu české dechovky, která se s neuvěřitelnou důsledností snažila o naprosto věrohodnou interpretaci české dechovky. Projevovalo se to nejen v podání hudby, její signatuře, ale také pokud možno věrohodnému českému zpěvu, krojích. Jejich vystupování bylo pro mnohého českégo příznivce dechovky opravdu dojemné a citově šlo do hloubky. Originálních záznamů tato formace nezanechala mnoho a co zanechala je místy z ohledem na kvalitu zdaleka neodpovídající současnému stavu. Je třeba se ale spokojit s tím co je k dispozici a z historického hlediska nicméně velmi hodnotné.
Mne si kapela získala šmahem, když vystupovala na hodonínském "Plese muzikantů" s jejich interpretací "Galánečky" (zájemci toto vystoupení naleznou pomocí hledací funkce na těchto stránkách) a jejich zpěv v moravském dialektu byl naprosto okouzlující.Kapela byla založena v 60-tých letech minuleho století a byla ještě aktivní v letech 2015..
Původně byla založena z členů jiného, tamního hudebního spolku pod jiným jmínem, ale hned po prvním vystoupení svůj název změnila na Drie Donken uit Dungen. Dle mého byla tato změna velmi šťastná. V logu totiž jasně zviditelnili jejich identitu., Logo totiž symbolicky znázorňovalo důležitou okolnost s ohledem na zeměpisnou polohu. Logo tvoří tři kopečky, strategicky důležité kopečky, kterých v Holansku - jak víme - jistě není mnoho. Jsou to tři kopečky Hooidonk, Rijndonk a Poeldonk. Ldem sloužily jako poslední a bezpečné útočiště k záchraně života před vyskytující se geologickou pohromamou, výskytu tzvn. velké vody.
Repertoar kapely byl zpočátku typu "Egerländermusik", postupně ale převahovaly kompozice české dechovky. Tato tendence byla zcela "zpečetěna" poté, co kapela navázala velmi plodné kontakty s českým dechovkovým zázemím, jež jí byl "vzorem" a z kterého pak po všech stránkách čerpala.
Svým posledním "velkým koncertem" za účasti mnoha příznivců oslavila kapela dne 27. září 2015 své jubilejní 50. výročí úspěšné existence.
Poté se začala pomalu vytrácet z veřejného povědomí. Důvodů k poznenáhlému rozpadu bylo několik, mimo jiné i nedostatek vhodného dorostu.
Kapella po dobu své aktivní činnosti, zejména v průběhu 70. a 80. let, natočila kvalitní nosiče, 5 LPs a 8 CDs.
závěr videomozaiky tvoří definitivně poslední zkouška kapely / das Videomosaik endet mit der definitv letzten Probe
