Evropský portál české dechovky / Europäisches Portal böhmischer Blasmusik / European portal of Bohemian brass EVROPSKÝ PORTÁL ČESKÉ DECHOVKY
EUROPÄISCHES PORTAL BÖHMISCHER BLASMUSIK
EUROPEAN PORTAL of BOHEMIAN BRASS MUSIC
Vlajky
Živá tradice v domovině, Evropě a ve světě --- Living tradition at home, Europe and in the world --- Lebende Tradition in der Heimat, Europa und der Welt
Hudba spojuje národy  Hudba spojuje / Musik verbindet   Music unites nations   Hudba spojuje / Musik verbindet   Musik verbindet Völker

"Trvalo můj celý život, přijít na to, co neumím hrát."    "Es hat mein ganzes Leben gedauert, um zu wissen, was ich nicht spielen kann." -- Dizzie Gillespie

CZECH
GERMAN
Stanislav Pěnčík
"Staňo, nevěřil bys"

Stanislav Pěnčík
21.5.1939 Nenkovice
17.6.2004 Hodonín
 
Je všeobecně známo, že se za jakýmkoliv úspěšným projektem vždy skrývá osobnost, která se s tímto projektem zcela identifikuje. Je zcela jedno, o jaký druh projektu se jedná: Kulturní, politický či průmyslový. Dojde-li v důsledku okolností k tomu, že ona "ochranná a angažovaná ruka" umírá pomyslně a nebo i skutečně, "umírá" i projekt, který byl z touto osobností úzce spjat. Úspěšné projekty mají vždy svého "duševního otce". Velmi zřídka se na scéně zjeví epigon vybaven  stejným osobním charakterem, stejnným nadšením a motivací, který by duševního otce zcela zastoupil.

Stává se ale někdy.

V souvislosti s Plesem muzikantů toto ale nelze zdaleka tvrdit. Stanislav Pěnčík, svého času ředitelem Kulturního domu Hodnonín byl nadšeným příznivcem  lidové a zejména dechové hudby. Kde mohl, tam ji všemožně podporoval, propagoval a silně obhajoval. Byl advokátem dechovky na Moravě. Obhajoval dechovku takovým způsobem, že by byl schopen se snad i znepřátelil s blízkými. V Kulturním domě měla dochovka svého otce, nedal by na ni dopustit.

Situace se značně změnila. Po náhlém úmrtí Stanislava Pěnčíka v létě roku 2004 Kulturní dům de-fakto osiřel. V prvních letech, ač docházelo ke zmatkům ve vedení, "Instituce muzikantských plesů" pokračovala, jaksi ze setrvačnosti, případně spíše kvůli tomu, že duch Pěnčíka byl v Kulturním domě stále přítomný. Nicméně pozorovatelé dění, mezi nimi i české dechovce oddaní fanoušci ze Švýcarska, Německa, Belgie, Hollandska  a jiných zemí si všímali detailů poznenáhlých změn. Těmi se zde nebudu zabývat dopodrobna.

Rokem 2012 jsem pak začal již silněji pociťovat jakýsi zvláštní posun těžiště od původní, lidově kulturní akce směrem k upřednosťnování komerčních cílů. Co ovšem přispělo ke zvýšení krevního tlaku, byla v tomto roce naprosto odbytá a nekvalifikovaná tzvn. moderace obou večerů. Tato musela být koncipována člověkem, který měl k dechovkovému dění na moravské poměry hodně daleko.

Tento rok jsem se rozhodl Ples muzikantů vůbec nepoctít mou návštěvou. Byl jsem totiž definitivně rozhořčen zjištěním, když jsem před plesem zvěděl, že tonově technické zajištění večerů již nemá být svěřeno Tonstudiu Rajchman z Dolních Bojanovic, které dlouhá léta ozvučování plesu zajišťovalo. Rajchman svým rizikovým rozhodnutím, postavit kvalitní nahrávací studio, podporuje v nemalé míře dlouholetou kulturní dechovkovou tradici na Moravě. Jistě si proto zaslouží v tomto ohledu i nadále jakoukoliv širokou  podporu.

Další posun v atmosféře letošního plesu byl jednoznačně zaznamenán přáteli ze západní části Evropy, kteří si mé nepřítomnosti všimli. Detaily se zde nebudu zabývat. Ze sděleného jsem ovšem sám dospěl k názoru, že kromě modních přehlídek, které byly tento rok zavedeny,  by mohly být ve foyeru v budoucnu instalovány a  zpřístupněny i vietnamské stánky s levným oblečením, což by se patrně lépe odrazilo v ekonomické rentabilitě plesu. Co také ve foyeru s "překážejícím" dechovkovým nadšencem, "moravským králem not" Michalem Sterankou a jeho směšně levnými notovými sešitky. I jeho stánek by bylo možno daleko lépe zpeněžit.

Dle postřehu některých sobotních návštěvníků, ples tak málo lidí ještě nezaznamenal. Proslýchá se, že  tato "instituce setkání muzikantů" bude příští rok patrně zkrácena ze dvou dnů na den jeden.  Stane-li se tak, padne pro vzdálenější dlouholeté fanoušky české dechovky s jistotou další z důvodů, aby se plesu vůbec zůčastniti.  Až bude ale i dále navýšena cena za vstupné a občerstvení, nedostaví se pak ani domácí, ani ti ze zahraničí, kteří si z festivalu dělají "Bierfest". Bierfest, který ale zjevně nezvládají.

A nebo snad, že by chtěli v kulturním domě na nepohodlném parketu přeci jen přespat?
Stanislav Pěnčík
"Staňo, nevěřil bys"

Stanislav Pěnčík
21.5.1939 Nenkovice
17.6.2004 Hodonín
 
Es ist allgemein bekannt, dass sich hinter jedem beliebigen Projekt immer eine Persönlichkeit "verbirgt", die sich mit diesem Projekt gänzlich identifiziert. Dabei ist es ganz egal, um welche Art von Projekt es sich handelt, ob es im kulturellen, politischen oder industriellen Umfeld eigebettet ist. Wenn es infolge von Umständen dazu kommt, dass jene "schützende und engagierte Hand" stirbt, sei es "gedanklich" oder auch wirklich, "stirbt" auch das Projekt, das mit der betreffenden Persönlichkeit eng verbunden war. Erfolgreiche Projekte haben immer ihren "geistigen Vater". Sehr selten betritt die Szene ein Epigone, ausgestattet mit dem gleichen Persönlichkeitsprofil, mit der gleichen Motivation und Begeisterung, der den "geistigen Vater" zur Gänze ersetzen würde.

Es geschieht aber mitunter hin und da.

Im Zusammenhang mit dem Hodoníner Musikantenball lässt sich das aber mit Abstand nicht behaupten. Stanislav Pěnčík, seiner Zeit der Direktor des Kulturhauses Hodonín war ein begeisterter Anhänger der Volks- und insbesondere der Blasmusik. Wo er nur konnte, unterstützte diese auf vielfältige Art und Weise, propagierte und kräftig verteidigte. Er war der Advokat der Blasmusik in Mähren. Er verteidigte die Blasmusik in einer Weise, dass er beinahe imstande war, auch in seinem Bekanntenkreis Freunde zu Feinden zu machen. Im Kulturhaus hatte die Blasmusik ihren "Vater", er hielt über der Blasmusik immer seine schützende Hand.

Die Situation hat sich beträchtlich geändert. Nach dem plötzlichen Ableben von Stanislav Pěnčík im Sommer des Jahres 2004. de-facto verwaiste das Kulturhaus. In den ersten Nachfolgejahren, trotz des Durcheinanders in der Leitung, wurde die eingeführte "Institution der Blasmusikbälle" weitergeführt, irgendwie durch eigene Trägheit, beziehungsweise eher durch den "Geist von Pěnčík", der im Kulturhaus immer noch gegenwärtig war. Nichtdestotrotz Besucher und Beobachter des Geschehens, unter ihnen vor allem Blasmusikanhänger aus der Schweiz, Deutschland, Belgien, Holland und anderen Ländern nahmen allmähliche Veränderungen wahr. Mit diesen Details werde ich mich an dieser Stelle nicht beschäftigen.

Im Jahr 2012 begann ich irgendwie intensiver eine Scherpunktverschiebung von einem ursprünglichen, volkskulturellen Charakter des Veranstaltungsrahmens in Richtung einer Bevorzugung von kommerziellen Zielsetzungen zu spüren. Was aber zur Erhöhung meines Blutdruckes beträchtlich beigetragen hat, war in diesem Jahr die leichtfertig abgefertigte Besetzung einer unqualifizierten Moderation an beiden Tagen. Diese Besetzung verriet eine Konzeptlosigkeit, die man in mährischen Verhältnissen nur einem Menschen zuschreiben konnte, der zum Blasmusikgeschehen sehr weit hatte.

Dieses Jahr 2013 entschloss ich mich, den Musikantenball mit meinem Besuch nicht mehr zu beehren. Definitiv entrüstet war ich durch die Mitteilung, die ich 14 Tage vom Balltermin bekam, dass die tontechnische Betreuung nicht mehr dem Tonstudio Rajchman aus Dolní Bojanovice anvertraut wurde. Tonstudio Rajchman hatte diese Veranstaltung immer mit einer stets modernsten Ausrüstung Jahrzehnte vorzüglich betreut. Es sollte nicht außer Acht gelassen werden, dass Rajchman mit seiner ziemlich riskanten Entscheidung, eines der besteingerichteten Aufnahmestudios im Lande hatte bauen lassen. Durch dieses Tonstudio wird meines Erachtens die langjährige blasmusikalische Kulturtradition in Mähren in einem nicht vernachlässigbaren Umfang unterstützt.

Eine weitere Verschiebung in der Atmosphäre des diesjährigen Musikantenballs wurde durch Freunde aus dem westlichen europäischen Teil verzeichnet, denen auch meine Absenz auffiel. Ich habe nicht die Absicht, die unterschiedlichen Details hier auszubreiten. Aus dem Mitgeteilten gelangte ich selbst zur Ansicht, dass außer der in diesem Jahr eingeführten Modeschau, hätten in der Zukunft auch vietnamesische Stände mit billiger Bekleidung im Foyer installiert und zugänglich gemacht werden können. Eine derartige "Neuerung" würde in der gesamten ökonomischen Rentabilität des Musikantenballs zweifelsohne einen günstigen Niederschlag finden. Was hat auch im Foyer der "im Wege" stehende Blasmusikfan und mährischer Notenkönig Michal Steranka mit seinen lächerlich billigen Notenheften zu suchen? Auch sein Stand ließe sich viel lukrativer verkaufen.

Der Aufmerksamkeit einiger Teilnehmer des samstägigen Balls entging es nicht, dass so wenig Besucher ihrer Ansicht nach der Musikantenball noch nicht verzeichnete. E spricht sich herum, dass diese, bisher als etabliert angesehene "Institution des Musikantentreffens" das kommende Jahr von zwei Tagen auf einen einzigen reduziert werden soll Wenn sich das bewahrheitet, wird damit eines der weiteren Gründe für entfernte, langjährige Fans böhmischer Blasmusik fallen, am Blasmusikball überhaupt teilzunehmen. Kommt es aber zur weiteren Anhebung der Preise für den Eintritt- und die "Erfrischung" (sprich Bier), werden dann vermutlich weder die Einheimischen, noch die aus den Nachbarländern kommen. Vor allem jene von den Nachbarländern, für die der Ball zum "Bierfest" umfunktioniert wurde. Zum Bierfest, das jene sichtlich aber  nicht im "Griff" haben.

Oder vielleicht hegten sie doch die Absicht, im Kulturhaus auf dem unbequemen Parkettboden "mir nichts, dir nichts" übernachten zu wollen?